Duben 2008

Rodina s tajemstvím 8.část

28. dubna 2008 v 15:59 | Misha |  FF-Rodina s tajemstvím
Nastal nový den, sobota a Temperance si balila věci. Od svého návratu se s nikým kromě Bootha, Angely a ostatních z týmu neviděla. Ani nechtěla, věděla, že ji nenávidí.
" Tak jedeme ?" zeptal se Booth. Kůstka přikývla a popadla věci.
" Ne, ne, ne, Kůstko, to vezmu já, ty máš ještě odpočívat, nenechám tě tahat se s těžkými věcmi."
" Dobře," přikývla a usmála se. Neměla čas ani chuť se hádat. Vyšli tedy z pokoje a zamířili k autu. Booth naložil všechny věci a vyjeli.
Uběhly dva týdny. Temperance se snažila Boothovi co nejvíce vyhýbat. Když zvonil u ní doma neotvírala, když s ní chtěl mluvit v práci tak neměla čas. Právě seděla skloněná nad papíry ve své kanceláři.
" Máme případ !" vběhl Booth do kanceláře doktorky Brennanové.
" Dobře, přijedu tam," přikývla Temperance.
" Co ti je ? Nebavíš se se mnou, nechceš se mnou jít na jídlo a ani se mnou nepojedeš autem na místo činu…Co jsem ti udělal ?"
" Ty nic !"
" Tak proč jsi na mě taková ?"
" A jaká ?"
" Vyhýbáš se mi."
" Ještě pořád se vzpamatovávám z naší společný dovolený."
" Kůstko…," přešel k ní a pomohl jí zvednout se ze židle. Přivinul ji k sobě a objal ji. Konečně ji po dvou týdnech mohl obejmout.
" Proč jsi si vybral mě a ne Amy ?"
" Vybral jsem si tě proto, že bez tebe bych nemohl žít…"
" Přeháníš !!!"
" Dobře, ale minimálně bych se zhroutil. Mám tě rád a nechtěl bych tě ztratit."
" Víš Boothe, možná…možná kdybych tu nebyla, tak by se všem ulevilo…"
" To neříkej !" utišil ji Booth a políbil ji. Do místnosti vešla Angela.
" Omlouvám se, že ruším, ale na místě činu se po vás shánějí," přerušila je.
" Už jedeme," přikývla Temperance, po dlouhé době zase šťastná…
PO ROCE
" Jdeš dneska k tomu doktorovi ?" zeptal se Booth a začal sbírat svoje věci aby je dal do koše s prádlem.
" Jo, jdu. Řekni v institutu, že přijdu dýl," přikývla Temperance a ustlala postel.
" Dobře," přikývl Booth a políbil ji. " Už musím."
" Tak jo," usmála se a šla ho vyprovodit ke dveřím.
" Počkat, počkat, dneska máme první výročí."
" Neříkej tomu výročí, nejsme svoji."
" Dobře, ale už spolu rok chodíme, co si večer zajít na večeři ?"
" Jo, budu ráda. Domluvíme se ještě v práci," kývla Temperance a rozloučila se s Boothem dalším dlouhým polibkem. Nechtěla mu říct o tom, že se bojí, že je těhotná. Nechala Bootha, ať si myslí, že jde na normální kontrolu, ve skutečnosti šla ale na gynekologii, aby si nechala svoji domněnku potvrdit.
" Ano doktorko, vaše podezření bylo oprávněné, opravdu jste těhotná," přikývl doktor. Temperance nevěděla, jak se tvářit. Mísily se v ní pocity štěstí, vyděšenosti a byla rozčílená.
" Ale…ale jak se to mohla stát ?!" vyjekla.
" To musíte vědět vy…"
" Já…já už musím…"
" Dobře, nashledanou," rozloučil se doktor. Temperance vyběhla z ordinace a zamířila ke svému autu. Nastoupila a opřela si hlavu o volant. Hrábla po mobilu. Musela si s někým promluvit.
" Montenegrová," ozvalo se v telefonu.
" Jsem těhotná !" šla Temperance rovnou k věci.
" Eh…co ?"
" Čekám s Boothem dítě."
" Tempy !" vyjekla Angela.
" Můžeš přijet ke mně ?"
" Jo, za půl hodiny jsem tam."
" Angelo, a nikomu prosím tě nic neříkej."
" Dobře."
Přesně za půl hodiny zvonila Angela u Temperance. Kůstka se zvedla z pohovky a došla otevřít. Pozvala Angelu dál a pečlivě zase zavřela.
" Tempy…," začala Angela.
" Nevím, jak to mám Boothovi říct !" skočila jí Temperance do řeči.
" Já…náhodou o jednom okamžiku vím."
" Co…cože ? Co tajíš ?" udeřila Temperance.
" Booth tě chce dneska požádat o ruku, náhodou se mi svěřil."
" Dvě věci, které jsem v životě nechtěla, dítě a svatba…"
" A to jsi ani teď, když jsi s Boothem nezměnila názor."
" To je právě to, změnila."
" Tak buď šťastná. Večer mu to řekni, a uvidíš, že bude mít radost."
" Dobře," přikývla Temperance a vzala zvonící mobil.
" Zlato, máme případ, kdy dorazíš ?" ozval se v telefonu dobře známí hlas.
" Za deset minut jsem v institutu," usmála se.
" Dobře," usmál se Booth. " Budu čekat v garážích."
" Tak zatím," rozloučila se Temperance a zavěsila. Pak se zvedla z gauče a obrátila se na Angelu: " Máme případ, musíme do institutu."
" Jo, jedem," přikývla Angela a vydala se za Temperance.
" Muž, věk kolem čtyřiceti a pětačtyřiceti, na první pohled není zřejmé žádné zranění, které mohlo zapříčinit jeho smrt. Víc tu už nezjistím, pošlete ostatky do institutu," kývla a zvedla se.
" Kůstko, dneska večer pro tebe chystám překvapení," usmál se Booth. Temperance ztěžka polkla. A je to tady.
" Jaký ?" zeptala se. Moc dobře to však věděla.
" Uvidíš."
" Tak fajn," přikývla a nenápadně si pohladila břicho.
Temperance přišla domů vyčerpaná. Ten večer jeli s Boothem výjimečně každý domů sám. Kůstka vešla do bytu a křikla : " Jsem doma Boothe." Odpovědi se jí však nedostalo. Zula si boty na vysokém podpatku a vydala se do obýváku. Na stolku tam objevila jen lísteček, ne kterém stálo : PŘIJĎ PROSÍM NA STŘECHU, MÁM PRO TEBE PŘEKVAPENÍ. A AŤ SE ROZHODNEŠ JAKKOLI MILOVAT TĚ BUDU STEJNĚ.
Temperance se zhluboka nadechla. Doteď se nerozhodla co mu odpoví. Rychle zaběhla do koupelny a stříkla na sebe voňavku, kterou dostala od Bootha k narozeninám. Převlékla si sukni a halenku. Při převlékání jí padl pohled na ránu na zádech. I po roce tam měla jizvu. Ne moc velkou, jen docela malou, ale i to stačilo aby se jí v hlavě začal odehrávat příběh z minulého roku. Jeli s Boothem k jeho tetičce. Prvních pár dnů bylo všechno celkem v pohodě, až na Amy, která ji doháněla k zoufalství. Možná i proto se dali s Boothem dohromady. Pak ale našla zahradníkova dcera kostru a ona s týmem zjistili, že je to Alyson, přítelkyně Boothova strýce Jamese. Jí a Boothovi se povedlo vypátrat, že tu vraždu spáchal James. Pak ji ale James unesl i s Amy a chtěl po Seeleym dva miliony. Když je přinesl James mu řekl, aby si vybral mezi ní a Amy. Booth si z nepochopitelných důvodů nezvolil rodinu, ale ji. James Amy tedy zabil. Předtím ale stihl zabít i Jimmyho, svého syna. Pak uprchl v Hodginsově vrtulníku. Booth se od té doby s nikým z rodiny neviděl…Tempy zavrtěla hlavou. Obula se a vydala se na chodbu. Vyšplhala po schodech na střechu a otevřela dveře, které vedly na střešní prostory. Přivítal ji stůl se svíčkami, růží ve váze a dvěma talíři s nějakým masem. Na první pohled bylo jasné, že nevařil Booth. Uprostřed toho všeho ležela malá krabička. Pod ní byl lístek, na který Booth napsal: TEMPERANCE, VEZMEŠ SI MĚ ? Kůstka na chvíli ztuhla. Rozhlédla se kolem sebe. Bootha nikde neviděla.
" Boothe !" křikla. Nic. Napadlo jí, že Seeley čeká na odpověď. " Ano, ano, vezmu si tě !" Konečně vyšel ze stínu.
" Vezmu si tě," přikývla Temperance.
" Chci abys věděla, že kdybys řekla ne, tak…"
" Ne, já si tě chci vzít, chci, aby to dítě, které čekám mělo pevné zázemí…," Temperance mluvila a nepostřehla, že informace o těhotenství s Boothem ani trochu nezamávala. Zaznamenala to, až když domluvila. " Angela ti to řekla !?"
" A co ?"
" Že jsem těhotná ! Nejsi ani trochu překvapený."
" Dobře, řekla mi to," přiznal.
" Mně taky řekla, že mě chceš požádat o ruku."
" Typická Angela !" ušklíbl se Booth a pak se oba rozesmáli. Booth ji objal a políbili se. Cítil se teď jako nejšťastnější člověk na světě. Nevěděl, že za chvíli bude na dně...
Po večeři se Temperance odklidila do domu. Byla unavená, ale šťastná. Prohlédla si prstýnek na levém prsteníčku. Byl zlatý s diamantem uvnitř. Začala hledat klíče v kabelce. Když je našla strčila je do zámku a chystala se odemknout. Na hlavě ale ucítila něco studeného, hlaveň pistole.
" Tak se znovu setkáváme doktorko," ozval se ledově chladný hlas těsně u Tempyna ucha. Okamžitě ho poznala.

<- Předchozí kapitola                                                                                   Další kapitola ->

Nemanželské manželství 2

27. dubna 2008 v 15:47 | Misha |  FF-Nemanželské manželství
" Nelituješ toho ?" zeptal se Booth.
" Kdybych toho litovala, tak bych to snad zarazila ještě předtím, ne ?!"
" Máš pravdu, mění to ale náš vztah."
" To mění," přikývla Kůstka a přitulila se k Boothovi. Chtěla mu něco říct, ale rozlétly se dveře a v nich stál Sully.
" Překvapení !" vyhrkl. Pak se ale zarazil. Uvědomil si, co se v ložnici dělo. " Nic jsem neviděl," otočil se a zavřel dveře.
" Panebože ! Sully!" Kůstka se zabalila do županu a vyšla na chodbu, kde pořád stál ještě otřesený Sully. " Co tady děláš ?" uhodila na něj a uhnula se Boothovi.
" Mám-mám vám pomoc s případem," koktal.
" To jako jak ?"
" Odteď jsem Andy Bedssen. Jsem Boothův bratr a je ze mě stejně jako z něho právník."
" Sully, ale my tu chceme být s Boothem sami."
" Bohužel, Cullen to už schválil."
Kůstka se na Bootha smutně podívala. " Budeš mít pokoj v podkroví," obrátila se na Sullyho a nasměrovala ho do dalšího patra. Když odešel otočila se na Bootha. " Vypadá to, že nám to není souzený." Pak se sebrala a odešla do kuchyně.
" Hold máš asi pravdu," pokrčil Booth rameny a šel se do ložnice převléknout. Vylekalo ho zazvonění mobilu. Rychle ho zvedl. Ozval se v něm hlas jakési ženy.
" Agent Booth ?"
" Ano, kdo volá ?"
" Tady sociální pracovnice Weawerová, musím vám oznámit, že Rebecca Stinsonová, matka vašeho syna…"
" Já vím, kdo je Rebecca, co je s ní ?"
" Před pár minutami zemřela, srazilo jí auto a Parker byl svěřen do vaší péče."
" C-co že ?"
" Jeden z našich pracovníků už vám ho tam veze, máte ho vydávat za vaše dítě z prvního manželství."
" Tady ale nemůže být dítě, je to moc…," chtěl zastavit Weawerovou, ale ta už zavěsila. " Nebezpečné," dořekl si pro sebe.
" Co se stalo ?" zeptala se Kůstka, která se právě vrátila zpět do ložnice.
" Rebecca, je mrtvá. Přejelo ji auto. Vezou mi sem Parkera. Máme pokračovat v případu..."
" Nemůžeme mít tady dítě, je to nebezpečné," objala ho Kůstka.
" Já vím," přikývl. " Nemůžeme tenhle případ nechat jen tak. Vyřešíme to, i když tu bude s námi Parker. Bude to můj syn z prvního manželství."
" Jsi si jistý, že to chceš udělat ?"
" Jsi připravená na roli matky ?"
" Ano, jsem. Aspoň myslím."
" Díky," políbil ji.
" Nemáš vůbec zač, to je samozřejmost."
" To není…"
" Je mi líto to s Rebeccou…"
" To mě taky," přikývl Booth a začal stlát postel.
" Jdu Parkerovi přichystat pokoj. V podkroví je ještě jeden volný."
" Jo, dík," otevřel okno.
Sully, Parker kdo přijede příště ? přemítala cestou do "Parkerova" pokoje.
Asi po deseti minutách se ozval zvonek. Temperance seběhla po schodech dolů. Zahlédla jak Booth otvírá dveře, jak bere do náruče plačícího Parkera a jak druhou rukou popadl kufr s jeho věcmi. Nohou zavřel dveře a položil kufr. Potichu chlácholil Parkera a upíral pohled na Kůstku. Nevěděl co má chlapci říct. Temperance mu poradit nedokázala. Nechtěla říct něco nevhodného, tak raději mlčela. Rozhodla se, že udělá Parkerovi teplé mléko. Pamatovala si, že ho má rád a slyšela, že dokáže uklidnit. Kdyby byl dospělí nabídla by mu panáka, ale takhle si musela vystačit jen s mlékem. Přemýšlela, jestli nemá raději říct Boothovi, aby ten případ nechali.
Když se vrátila do obývacího pokoje Booth s Parkerem tam nebyli. Vyšla tedy se sklenicí mléka do patra a pak pokračovala do chlapcova pokoje. Seděl na posteli a jeho otec nikde.
" Kde je táta ?" zeptala se.
" Nevím, někam odešel," pípl Parker.
" Chceš sklenici teplého mléka ?" sedla si vedle něho.
" Děkuju," vzal si od Kůstky sklenici a zhluboka se napil.
" To s tvojí maminkou je mi líto," usmála se na něj smutně.
" Tátovi taky. Já chci mámu. Chci aby tady byla. Aby tady byla místo vás !" rozbrečel se znovu. Kůstku jeho slova zasáhla. I když to byl jen šestiletý chlapec jeho slova byla pečlivě promyšlená a on moc dobře věděl co říká.
" Parkere…," zašeptala.
" Kde je táta ? Já chci tátu !" zvedl se, položil prázdnou sklenici na stolek a vyšel z pokoje. Temperance se opřela o stěnu a zahleděla se před sebe. Parker ji nenávidí. Zavrtěla hlavou a zvedla se. Cítila se zvláštně, jako by nebyla sama, jako by tam s ní celou dobu někdo byl, někdo o kom nevěděla. Zavřela pevně oči a zatřásla hlavou. Toho pocitu se však nezbavila. Sešla do přízemí, kde našla Bootha, jak vaří Parkerovi mléko.
" Už jsem mu ho před chvílí udělala. Akorát ho vypil," položila mu ruku na rameno.
" Nevadí," usmál se smutně.
" Je mi líto, že Rebecca…však víš."
" Vím, komu by nebylo."
" Ještě pořád jsi ji miloval, viď ?!"
" Ne, nedá se říct, že bych ji miloval, ale byla to matka mého syna, nebyla mi úplně lhostejná."
" Aha," řekla jen. O tom co jí Parker řekl se raději nezmínila.
" Budu muset sehnat chůvu," usmál se smutně.
" Asi jo," kývla Temperance, vyšla z kuchyně a zamířila do obývacího pokoje sledovat sousedy. Přitiskla oči k dalekohledu. Nic. Zklamaně ještě chvíli pozorovala okolí až to vzdala a pustila si televizi.

 <- Předchozí kapitola                                                                              Další kapitola -> 

Rodina s tajemstvím 7.část

25. dubna 2008 v 20:50 | Misha |  FF-Rodina s tajemstvím
" Samozřejmě, že ti pomůžu Boothe !"
" Díky moc."
" Takže, dva miliony a vrtulník ?"
" Ano," přikývl Booth.
" Zítra ti tam ty peníze kolem poledne přivezu."
" Dobře, a vrtulník ?"
" Někdo s ním přiletí přímo k průsmyku."
" Hodginsi, pospěš si prosím."
" Neboj Boothe, nenechám tě ve štychu," řekl ještě Jack Hodgins a zavěsil. Booth zamířil do pokoje. Posadil se na postel a vzal do ruky košili, kterou půjčil Temperance na spaní. Obviňoval se za to, že ji unesli, že ji neuchránil.
" Proč jsem ji s sebou bral ?" posteskl si nahlas.
" Seeley, co se stalo ?" přisedla si k němu jeho matka.
" Unesli Kůstku a Amy."
" Proboha ! Kdo je unesl ?"
" James."
" To není možné, tomu nevěřím !"
" Ale ano, je. To on zabil Alyson, protože ho chtěla opustit, a teď možná vraždí i Kůstku."
" Mě trápí spíš Amy."
" Mně je Kůstka mnohem bližší mami, mnohem. Miluju ji, jako ještě nikoho, tolik jsme toho spolu prožili a já ji nemůžu ztratit."
" Boothe, vždyť je to v podstatě cizí člověk. Amy je rodina."
" Ne mami, Kůstka není cizí. Možná, že mi je tady z vás všech nejbližší !" odsekl Booth, popadl mobil a bundu a vyběhl z pokoje. Nasedl do auta a jel do města. Rozhodl se, že se pojede kouknout do bytu Alyson. Bez nejmenších potíží to našel. Rychle zaparkoval a vběhl do domu. Vyšel po schodech do pátého patra a vešel do prázdného bytu.
Tu noc nemohl vůbec spát. K večeři nic nesnědl a teď bezcílně bloumal po pokoji a snažil se myslet na něco nebo někoho jiného než na Temperance. Nemohl nic dělat. Mobil, z kterého mu někdo volal byl vypnutý a tak se nedal lokalizovat. Byl dohodnutý s lidmi z FBI, že kdyby se signál objevil dají mu okamžitě vědět. Trápilo ho taky, že se pohádal s mamkou. Přál si, aby se všechno vrátilo do starých kolejí. Těsně před únos. Přál si teď mít Kůstku vedle sebe. Posadil se na postel a vzpomněl si jak se tu s Kůstkou koukali na film, jak ji předtím objímal a jak se tu minulou noc spolu málem vyspali. Rychle zavrtěl hlavou. Ještě trocha vzpomínek a připadalo by mu, že je Temperance mrtvá. Ale ona žila…nebo v to alespoň doufal.
Kůstka ležela na matraci, kterou jí tam přitáhl James. Snažila se usnout, ale rány, které utržila nesnesitelně bolely. James ji mlátil hlava nehlava, a jeho syn se choval podobně. Stačilo říct jen něco trochu nevhodného nebo drzého a už do ní kopali a mlátili ji. Teď ležela stočená do klubíčka a vzlykala. Konečně to mohla ze sebe dostat. Když byla Amy vzhůru brečet nemohla nebo spíš nechtěla. Věděla, že Amy je na tom hůř. Byla na dně a tak se jí Temperance snažil být aspoň trochu oporou. Taky nechtěla ukázat jak je slabá před Jamesem a jeho synem. Když uslyšela otevírat dveře rychle si slzy setřela a dělala, že spí.
Ani Kůstka a ani Booth celou noc neusnuli. Booth pozoroval východ slunce na balkoně a usilovně se snažil nedat si panáka. Věděl, že by u jednoho nezůstal. V ruce žmoulal Tempynu fotografii. Unesli ji už několikrát, ale nikdy se necítil tak bezmocně. V ranním tichu uslyšel přijíždět auto. Vyklonil se přes zábradlí a uviděl, jak na parkovišti parkuje červené Porsche. Z něho vystoupili jemu dobře známí šprti. Kromě Hodginse přijeli i Angela, Zack a Camille.
" Panebože, proč přijeli všichni ?!" obrátil oči v sloup a šel je dolů přivítat.
" Máš už o Temperance nějaké nové zprávy ?" udeřila na něj Angela místo pozdravu.
" Ne, proč jste přijeli všichni a navíc takhle brzo ?" zeptal se.
" Angela nás donutil. Už v pět jsme byli na cestě. A mimochodem Boothe, vypadáš příšerně !" kývla Camille směrem k Boothovi a vešla za ním do domu.
Temperance už od pěti ráno seděla na matraci a snažila se nevnímat bolest. Amy už také byla vzhůru a seděla na druhé straně místnosti.
" Myslíš Temperance, že se odtud dostaneme ?"
" Určitě, Booth za nás zaplatí nebo nás najde."
" Vkládáš do něj spoustu nadějí."
" Ne, jen vím, co dokáže."
" Snídaně !" vešel do místnosti Jamesův syn. Bylo mu něco málo kolem pětadvaceti a byl stejně vysoký jako jeho otec. Postavil před ženy tác s jídlem a když odcházel řekl: " Je to vaše poslední jídlo tady, a jedné z vás je to poslední jídlo vůbec. Uvidíme, kterou z vás si Seeley vybere."
" To nemůžete po Seeleym chtít !" vyjekla Kůstka.
" Tady diktuji pravidla já slečinko !" ušklíbl se Jimmy, Jamesův syn. Přešel k Temperance. Věděla co bude následovat. Jimmy se napřáhl a vrazil Temperance facku. Pak beze slova odešel.
" Seeley si vybere tebe, Temperance."
" Nebuď si tak jistá, ty jsi jeho rodina, ne já."
" Tebe miluje. S tebou bude žít. Po tobě by se mu stýskalo, ne po mně."
" Amy, Booth najde řešení, jak nás zachránit obě."
" Když myslíš…"
" Ano, myslím," řekla rozhodně Temperance. Nevěděla, jak se mýlí, že dalšího dne se jedna z nich opravdu nedožije…
Booth zaparkoval auto a popadl kufřík se dvěma miliony. Bylo za pět minut dvě. Opřel se o auto a čekal. Byly dvě hodiny, dvě pět, dvě deset, čtvrt na tři a nikde nikdo. Booth začínal šílet. Konečně zahlédl přijíždět auto. Zastavilo a ozval se výstřel.
" Kůstko," vydechl. V očích se mu objevil strach. Ulevilo se mu, když ji uviděl vystupovat živou. " Co jsi jí to udělal ty hajzle !" zařval, když zpozoroval rány, které měla na zádech a rozražený ret.
" To nic není Boothe," hlesla.
" Tak Seeley, hoď mi sem ten kufr !" řekl James a přitiskl hlaveň pistole Temperance ke spánku. Booth napřáhl ruku a lehkým obloukem hodil kufr Jamesovi.
" No, a teď si vyber, která z nich přežije !"
" Mám si vybrat, jestli přežije žena, kterou miluju nebo sestřenice ? To po mě nemůžeš chtít !" vyjekl.
" Ale jo, můžu," kývl James.
Booth se zamyslel. Těkal pohledem z Kůstky na Amy a zpět. Amy je sestřenice, když si ji vybere rodina ho nezavrhne, ale když si vybere Kůstku, ženu kterou miluje a jeho parťačku, rodina ho zavrhne, ale on bude šťastný. Navíc Kůstce slíbil, že kdyby volil mezi ní a Amy, vybere si ji.
" Kůstku," řekl Booth sotva slyšitelně.
" Co Kůstka ? Mám ji zabít ?"
" Ne ! Jenom to ne ! Chci aby Temperance žila !" vyjekl Booth.
" Dobře," přikývl James a odstrčil Temperance. Zamířil na ni zbraní. " Jdi a neotáčej se !"
Kůstka se vydala k Boothovi. Rozběhla se k němu. Když k němu došla stáhl ji za sebe a namířil na Jamese zbraň.
" Ten vrtulník," ušklíbl se James.
" Je tam na louce," kývl Booth.
" Tak fajn, jdeme !" chytil James Amy pod krkem a odtáhl ji na louku. Dával si dobrý pozor, aby se k Boothovi neotočil zády. Když nastupoval do vrtulníku drze na Bootha zamával. Amy seděla na louce asi metr a půl od stojícího vrtulníku. Najednou se ozval výstřel a kulka skončila v Amyně hlavě. Ta se zhroutila mrtvá k zemi. Vrtulník se vznesl a začal se vzdalovat. Booth se rozběhl k tělu Amy. Rychle zavolal sanitku, i když věděl, že je stejně pozdě. Obrátil se na Kůstku, ale zjistil, že u něho není. Rozhlédl se kolem sebe. Nikde ji neviděl.
" Kůstko !!!" zakřičel.
" Ale jo Boothe, jsem tady !" křikla. Z posledních sil tahala z Jamesova auta mrtvé tělo jeho syna. Zabil ho ještě, než vystoupili z auta.
" Co tam děláš ?" přešel k ní. Pak si ale všiml svého mrtvého bratrance.
" Jel v tom taky, ale nakonec byl svému otci na obtíž. Zabil ho než jsme vystoupili," hlesla.
Po nějaké době přijela sanitka. Doktor konstatoval Amynu smrt. Rozhodl se, že tedy ošetří alespoň Temperance. Vydezinfikoval jí rány a nařídil jí aspoň čtyřiadvacet hodin odpočinku. Pak i s Boothem nastoupili do auta. Ani jeden z nich nic neřekl. Když přijeli do domu tety Jane snažili se vyhnout všem a všemu. Jen po Angele vzkázali, že jsou oba v pořádku, ale že Amy a Jimmy to nepřežili, a že James uprchl. Když dorazili do pokoje oba se vysprchovali a lehli si do postele. Za celou dobu si neřekli ani "ň".
" Až se vyspíme, tak pojedeme domů," zkusil Booth zapříst hovor.
" Hm."
" Tak Kůstko !"
" A co ti na to mám říct ?!"
" Hele, vím, že jsi teďka prožila nejhorší den ve svém životě, ale já za to nemůžu…"
" Máš pravdu, promiň," usmála se smutně a nechala se od Bootha obejmout a posléze políbit.
" Teď se prospíme a pak pojedeme domů, jo ?"
" Dobře," kývla. " Jenže…jenže já nemůžu spát. Vždy když zavřu oči jsem zpět v té místnosti. James mě mlátí a Amy v koutě vzlyká…"
" No tak, pojď sem," objal ji. " Když zavřeš oči, tak se ke mně přitul a mysli na něco hezkého, třeba jak se budeme ve Washingtonu procházet po pláži, jak se všechno vrátí do starých kolejí, až na nás dva a jak se ke mně jednou třeba nastěhuješ."
" Boothe, nejdeš na to trochu rychle ?"
" Ani ne, jsou to zatím jen sny, měsíce vzdálené. Ale jednou to přijde, uvidíš."
" Dobře," usmála se a lehla si. Přitiskla se k Seeleymu a konečně usnula, stejně jako Booth.

<- Předchozí kapitola                                                                                    Další kapitola ->

Dovolená 3.část

23. dubna 2008 v 19:23 | Misha |  FF-Dovolená
" Jsme na místě," usmál se Booth přibližně po další hodině.
" Už ?" podivila se Kůstka. Nikde neviděla žádnou chatu.
" Teď musíme pěšky asi dva kilometry."
" Tak fajn," vystoupila kůstka z auta a popadla jedno ze svých zavazadel. To těžší.
" To vezmu já," sebral jí ho Booth.
" Jak galantní !" ušklíbla se Kůstka. Booth na ni jen vyplázl jazyk a popadl druhý kufr. Kůstce dal své zavazadlo. Batoh, který byl poloviční než jeden z Tempyných kufrů.
" Co sebou táhneš ?" zeptal se, když zvedl kufry.
" Oblečení, boty a tak dále."
" No jo, ženská. Co jsem si mohl myslet."
" Nech si to," šťouchla Brennanová do Bootha a vyšla za ním. Příroda kolem nich byla úžasná. Šli pomalu a povídali si. Po půl hodině se před nimi objevila velká chata.
" Tak to je ono ?" zeptala se Kůstka.
" Jo, jo, to je ono," kývl Booth.
" To je úžasný !" vyjekla Kůstka a skočila Seelymu kolem krku.
" No tak, no tak !" mírnil ji Booth.
" Eh…promiň," pustila ho. " Tohle bude úžasná dovolená !" znovu ho objala. Boothovi její přítomnost byla příjemná. Mohl ji mít blízko a objímat ji. Nikdo je nemohl vyrušit, nikdo je nemohl vidět. Pořádně ji k sobě přitiskl.
" Chci se podívat dovnitř !" vyjekla Kůstka. Pustila Bootha a rozběhla se. Boothovi připomínala malé dítě, které někdo vzal do lunaparku.
" Tak pojď," křikla na něj a chytila ho za zápěstí. Strhla ho sebou na louku a rozběhla se s ním k chatě. Tuhle Kůstčinu stránku ještě nepoznal. Doběhli k chatě a Booth vytáhl klíče. Odemkl a pustil Kůstku dovnitř. Temperance okamžitě proběhla celým domem.
" Tady je bazén, sauna...," vyjekla Temp. Proběhla kolem Seelyho a vyběhla do druhého patra. Našla ložnici s manželskou postelí. Pak balkon a kuchyňku.
" Je to tady naprosto úžasný," sešla Kůstka do přízemí.
" Tak si běž vzít plavky a pojď si zaplavat," vyzval ji Booth a vynesl do patra její kufry.
" Fajn," kývla Kůstka a vyběhla za ním.
Ten večer šli spát vyčerpaní a plní pocitů. Leželi vedle sebe a povídali si.
" Jsem rád, že se ti tu líbí, Kůstko," řekl Booth.
" Strašně," usmála se Kůstka do tmy. Agent nahmatal její ruku a stisknul ji. Lehce se nadzvedl a neklonil se nad ni. Chystal se ji políbit.
" Boothe, dole je nějaký rachot, dole někdo je," zašeptala Temperance a pustila jeho ruku. Vylezla s postele, popadla Boothovu zbraň a otevřela dveře ložnice.
" Počkej," zastavil ji Booth. Sebral ji zbraň a šel první. Dole zněly hlasy. Seely nečekaně rozsvítil. Před ním stáli dva muži se zbraněmi.
" FBI, stůjte," zakřičel, když se zloději pustili na útěk. Ani nepoužili zbraně.
" Fajn, jsou pryč," kývl Booth. Ani za nimi neběžel. Vystoupal po schodech do ložnice. Plácl sebou na postel. Dusil v sobě vztek. Konečně ji mohl políbit. Mohl se dozvědět, co k němu cítí. Jestli se mu ti zlodějíčci dostanou do ruky, přísahal, že je zabije. Teď musí znova čekat na vhodný okamžik. Ale co když už žádný nepřijde…? Přemítal, když usínal.
" Snídaně až do postele," probudil Booth ráno Kůstku. Přinesl jí snídani na táce. Rohlík se salámem, hrnek kafe a růži ve váze.
" Díky," usmála se Kůstka. " Co včera ukradli ?"
" Nebavme se o tom. Nic závažného. Pár kousků tetina porcelánu, pak jsem je vyrušil."
" Dobře. Co tě donutilo mi udělat snídani ?"
" Nic, prostě jsem ti chtěl udělat radost," usmál se Booth a sedl si do nohou postele.
" Půjdeme si zaplavat ?" zeptala se Temperance.
" Teďka po ránu ?" podivil se Booth.
" No, samozřejmě, až dojím tu tvoji báječnou snídani," obdařila ho Kůstka zářivým úsměvem.
" Pojď se projít," vyzval Booth Kůstku.
" Tak fajn," usmála se Kůstka a vzala mobil, který jí už asi tři minuty bez přestání zvonil.
" Co je Angelo ?"
" Už víme, kdo je oběť. Je to Richard Neader. Právník z…"
" Angelo, to mě vůbec nezajímá. Mám dovolenou, pamatuješ ?"
" Jasně. Už mezi tebou a Boothem k něčemu došlo ?"
" Skoro, Hele, řeknu ti to až přijedu."
" Počkej, počkej jak skoro ?"
" Včera, málem. Pak se nás pokusili vyloupit."
" Co ? Vyloupit ?"
" Ano, Angelo…"
" A kdo se pokusil políbit toho druhého ?"
" Booth mě. Ahoj," zavěsila Kůstka.
" Co chtěla ?" zeptal se Booth, který právě vyšel z domu.
" Zjistila, kdo byl ten muž. Pokročili v případu," kývla Kůstka a zvedla se. Ladně skočila do bazénu šipku.
" Pojď taky," houkla na Seelyho.
" Dobře," usmál se agent FBI a skočil za ní. Postříkal ji a potopil pod vodu. Temperance se s ním začala z legrace prát. Vynořila se a zalapala po dechu.
" Tohle ti nedaruju," křikla a vrhla se po Boothovi. Nečekaný útok agenta tak zaskočil, že ho Kůstka potopila. V bazénu dováděli asi hodinu.
" Jdeme se teda projít ?" zeptal se Booth a vylezl z bazénu.
" Jo, fajn. Chvíli počkej," vyšplhala se Kůstka po schůdkách z vody a posadila se na druhé lehátko. Vysušila si osuškou vlasy a natáhla se na slunce. " Jen co uschnu."
" Nespal se," varoval ji Booth.
" Tak mi namaž záda," překulila se Temperance na břicho. Booth popadl opalovací krém a posadil se na Kůstčino lehátko. Začal opatrně roztírat krém a u toho přemýšlel. Tahle dovolená až na to vloupání byla úžasná. Žádná práce, ale jen zábava. Vytáhl Kůstku z její samoty. Všiml si, že Temperance spokojeně oddechuje. Usnula, došlo mu. Zvedl se, omyl si ruce v bazénu a šel připravit oběd. Z dopolední procházky asi nic nebude…
Kůstka se probudila asi ve dvě hodiny odpoledne. Našla nad sebou sedícího Bootha. Lehce s ní třásl.
" Boothe, co je? Proč mě budíš ?"
" Zatáhlo se, bude pršet. Měli bychom jít dovnitř," usmál se Booth a posbíral láhve od piva a hrnky od kávy.
" Fajn," protáhla se Kůstka a dopadla na ní první kapka. Popadla mobily a notebook a zanesla je dovnitř. Potom stáhla deky z lehátek a zmizela v domě. Zabalila se do županu a posadila se do křesla v " obýváku". Byla to místnost asi 3x3 metry, se dvěma křesly, pohovkou, konferenčním stolkem a skříňkou s televizí.
" Nesu kafe," objevil se v místnosti Booth s dvěma šálky černé kávy.
" Dík, káva bodne," usmála se unaveně.
" Co kdybychom si večer zašli zatancovat ?" navrhl Booth. Kůstka okamžitě ožila.
" Ráda," zakřenila se. Tenhle nápad jí v žilách rozproudil nový nával adrenalinu. Už se necítila tak unavená. Vypila šálek kávy a rozhodla se, že se půjde přichystat.

<- Předchozí kapitola                                                                                 Další kapitola ->

Rodina s tajemstvím 6.část

20. dubna 2008 v 18:06 | Misha |  FF-Rodina s tajemstvím
Booth se probudil a podíval se na hodiny. Byly tři hodiny a třináct minut. Zvedl se a došel ke stolu pro vodu. Zhluboka se napil a vrátil se do postele. Zabořil se do polštářů a otočil se na bok. Zavřel oči a snažil se usnout. Zaslechl vzlyky. Tiché a tlumené polštáři. Posadil se a zadíval se na svoji partnerku. Ihned poznal, že pláče.
" Co se děje ?" pohladil ji po zádech. Kůstka se lekla.
" Nic, co by se mělo dít ?" vzlykala.
" No tak, znám tě už dlouho, poznám, když tě něco trápí."
" Já o tom nechci mluvit."
" Když nechceš, tak nemusíš, ale přestaň plakat, jo ?!"
Temperance kývla a vrhla se Boothovi kolem krku.
" Ty máš tak velkou rodinu a já nic," plakala.
" Ale vždyť ty máš taky rodinu. Tátu a Russe, a není přeci jen jedna rodina. Už jsem ti to říkal. Máš Angelu, Hodginse a Zacka," sebe neřekl. Nevěděl proč, ale sebe mezi ně nechtěl zahrnout. Ona to postřehla a zmateně se na něj podívala.
" Tebe ne ?" zeptala se a v jejím hlase bylo slyšet zklamání.
" Mě taky. Nikdy bych nedopustil aby jsi se trápila nebo aby se ti něco stalo. Ber mě jako svého strážného anděla."
" Strážného anděla ?" podivila se.
" Ano," usmál se a setřel jí slzy. Tváře měli od sebe sotva pár centimetrů. Téměř se dotýkali. Booth ucítil vůni jejích vlasů. Byla to známá vůně, ale přesto tak....tak neznámá. Naklonil se k Temperance a políbil ji. Bylo to tady zase. Tempy byla překvapená. Nevěděla co má dělat, jestli má Bootha od sebe odstrčit nebo ho políbit taky. Rozhodla se pro druhou možnost. Soustředila se plně jen na Bootha. Začal jí pomalu rozepínat knoflíky u košile. Položil ji do peřin a dorozepnul košili. Najednou se otevřeli se skřípěním dveře do pokoje a v nich stála Amy. Booth rychle vstal z postele a Temperance si začala zapínat košili.
" Eh...omlouvám se...," začala koktat.
" Co je Amy ?" zeptal se Booth.
" Jihozápadní křídlo hoří a oheň se šíří sem, takže za chvíli bude hořet i tady. Musíme odtud vypadnout," řekla rychle. Booth popadl bundu a obul si pantofle. Kůstka taky vklouzla do pantoflů a vydala se společně s Boothem na chodbu a před dům.
" Kůstko, ty nemáš bundu," došlo Boothovi, když už asi pět minut stáli před domem. Temperance se klepala zimou a naskočila jí husí kůže.
" Nestihla jsem si ji vzít," přikývla. Booth neváhal, sundal si svoji a přehodil ji Kůstce přes ramena.
" Teď bude zima tobě," chtěla si ji sundat a vrátit mu ji.
" Ne, nech si ji," zarazil ji. " Mě zima nebude, nebo alespoň ne taková jako tobě."
" Tak dík," usmála se.
" Nemáš zač," objal ji kolem pasu.
Po necelých dvou hodinách byl oheň zcela uhašený a všichni se mohli vrátit zpět do pokojů. Kůstčin a Boothův pokoj to přežil bez újmy. Temperance si svlékla Boothovu bundu a zavrtala se do peřin. Okamžitě usnula, stejně jako Booth.
Když se ráno probudila, doufala, že to všechno byl jen sen, to, že se s Boothem málem vyspala i to, že hořelo. Bohužel ji to, že to sen nebyl potvrdila špatně zapnutá košile.
" Dobré ráno," usmál se Booth.
" Ahoj," přikývla a upravila si zapínání u košile.
" Boothe, mám otázku…"
" Ano ?"
" Myslel jsi vážně to, co jsi říkal tam před Nerwickovým domem ?"
" Tím myslíš co ?"
" To, že mě…"
" Že tě miluju ? To jsem myslel smrtelně vážně," usmál se a věnoval Temperance dlouhý polibek. Spadli zpátky do peřin a začali se smát.
" Pojď na snídani," zvedl se Booth a natáhl k Temperance ruku aby jí pomohl. Ta se ho chytla a Seeley ji vytáhl až do stoje. Pak jí podal župan a společně se vydali na snídani.
" Proč mám pocit, že na mě všichni koukají ?" zašeptala Temperance.
" Nejspíš proto, že nás včera nachytala Amy a my předtím všem řekli, že jsme jenom přátelé a kolegové."
" Ještě včera jsme byli přátelé a kolegové, myslíš, že to nepochopí ?"
" Nebudou to chtít pochopit."
" A to jako proč ?"
" Moje rodina, až na mě a na Jareda je senzace chtivá, takže se ode mě moc nevzdaluj a tak čtyřiadvacet hodin s nikým nemluv. Pak je to přestane bavit, jasný ?"
" Jo, jasný," usmála se a vešla do jídelny, kde se na ně upřelo ještě více pohledů. Počkala, až jí přinesou jídlo a pustila se do toastu a kafe.
" Dneska se pojedeme podívat do bytu Alyson, nikdo tam nebydlel od té doby co zmizela," otočil se Booth na Temperance.
" Dobře, třeba něco najdeme," kývla a dojedla toast. Skočím si teďka pro něco do auta, nechala jsem tam včera svetr."
" Tak fajn," přikývl Booth, políbil ji a každý se vydal jiným směrem.
Temperance zamířila na parkoviště.
" Doktorko Brennanová, počkejte !" ozvalo se za ní. Rychle se otočila. Hnala se k ní Amy.
" Ano ? Co potřebujete ?" zeptala se vlídně.
" Jen s vámi mluvit, proč jste říkali, že se Seeleym…"
" Protože až do včerejška tomu tak bylo," kývla Temperance.
" Aha, já věděla…," nedořekla, co měla na jazyku, protože jí, stejně jako Temperance, někdo přiložil na obličej kapesník napuštěný chloroformem. Za chvíli obě upadly do bezvědomí.
Probraly se v tmavé a zatuchlé místnosti. Kůstka se pomalu posadila. Snažila se rozpomenout. Vzpomněla si na to, jak se s Boothem rozloučili, na rozhovor s Amy a pak už na nic. Rozhlédla se kolem sebe. O pár metrů dál ležela na zemi Amy. Pomalu se k ní doplazila. Byla moc mimo na to aby vstala.
" Amy, probuďte se !" zatřásla se ženou. Ta konečně přišla k sobě.
" Kde to jsme ?" zeptala se a posadila se. Opřela se o stěnu a pátravě prohlížela místnost. Kůstka se posadila vedle ní. Do místnosti vstoupil muž, asi 180 centimetrů vysoký. Do tváře mu neviděli, protože stál ve stínu, ale obě ho poznali, jakmile promluvil.
" Jamesi !" vydechla Amy.
" Jo, jsem to já."
" Ale proč ?" zeptala se Temperance.
" Zabil jsem Alyson, a vy jste na to přišla paní doktorko, proto !"
" Chcete mě zabít ?"
" Ne, ne, ne, kdybych vás chtěl zabít, tak bych to udělal už dávno, já z vás chci vytřískat peníze."
" A od koho ? Booth žádný nemá, tedy…skoro žádný."
" On ne, ale doktor Jack Hodgins, a jak znám Seeleyho, tak se na něj obrátí. Kolik myslíte, že by za vás byl ochotný zaplatit ?"
" Hodgins s tím nemá nic společnýho !"
" Možná ne, ale je bohatý a má vrtulník, kolik by byl teda schopný za vás Seeley dát ? Třeba takový dva miliony ?"
" Booth vám nezaplatí !"
" To bych se divil slečinko ! Miluje vás, to se dá poznat, a tak za vás zaplatí."
" Takhle znevažovat něčí lásku !" ozvala se Amy.
" Ale já ji neznevažuji, já jen říkám, že za lásku se platí…a penězi v tom lepším případě."
" Vy hajzle !" vyjela Temperance.
" Tak takhle mi říkat nebudeš, ty děvko !" vyjel James a vrazil Kůstce facku, až jí rozrazil ret. Temperance se udeřila hlavou do zdi a upadla v bezvědomí na zem…
Uplynuly dvě hodiny od toho, co se s Kůstkou rozloučili a Booth se o ni začínal bát. Hledal ji už snad všude. Věděl, že do auta nedošla, protože našel svetr, pro který šla na zadním sedadle. Ptal se snad všech, které potkal, ale nikdo o ní nic nevěděl. Najednou se mu rozezněl mobil. Rychle ho vzal.
" Kůstko ?" zeptal se.
" Ne, ne, ne. Tvoje Kůstka právě leží v bezvědomí na zemi u mých nohou."
" Kdo jste ? Co jste s ní udělal ?" vyjekl Booth.
" Vždyť mě znáš moc dobře, jsem James, bratr tvého otce. Nic jsem s tvojí Kůstkou neudělal, jen se bouchla do hlavy potom, co jsem jí jednu vrazil."
" Co chcete ?" hlesl Booth.
" Zkrátím to, dva miliony a vrtulník bez pilota."
" Nemám dva miliony !"
" Ty ne, ale doktor Jack Hodgins."
" Co s tím má Hodgins společného ?"
" Nevím."
" A jak mám vědět, že Kůstka žije ? Chci s ní mluvit."
" Dobře," přikývl James a sehnul se. " Vstávej ty mrcho !" kopl do Kůstky. Ta se probrala.
" Co se děje ?" zeptala se zmateně.
" Chce s tebou mluvit Seeley !"
" Boothe !" vrhla se po mobilu a plně se probrala.
" Kůstko, jsi v pořádku ?"
" Ano, jsem. Mám jen rozražený ret. A Amy je taky v pořádku."
" Buď v klidu, dostanu vás odtamtud."
" Dobře," přikývla.
" Miluju tě Kůstko."
" Já tebe taky," pousmála se. James jí sebral mobil.
" Teď víš, že žije. Takže zítra ve dvě v dračím průsmyku," řekl James a zavěsil. Booth neváhal ani chvilku a vytočil Hodginsovo číslo na mobil.

 <- Předchozí kapitola                                                                                  Další kapitola -> 

Kiss

18. dubna 2008 v 16:31 Z bones

Tak tohle video je dobrý.

Dovolená 2.část

17. dubna 2008 v 14:07 | Misha |  FF-Dovolená
" Doktorka Brennanová se rozhodla odejít od nás z týmu," řekl Booth velmi zřetelně a nahlas před celým týmem. Na něj i na Temperance se stočily čtyři zvídavé pohledy. Kůstka nic neřekla a utekla k sobě do kanceláře.
Asi po hodině přišel Booth. Vzal za kliku. Nic, měla zamčeno.
" Kůstko, pusť mě tam !"zakřičel Seeley Booth.
Nic.
" Kůstko ?" do jeho hlasu se vkradla obava.
Zase nic.
" Jestli mi okamžitě neotevřeš tak…"
" Tak co ?" konečně se ozvala.
" Tak vykopnu dveře !"
" Můžeš to zkusit !!!"
" Nenuť mě," připravil se Booth k výpadu.
Kůstka přešla ke dveřím a odemkla. Tváře měla rudé, brečela.
" Co chceš ?"
" Já se ti chci omluvit, přehnal jsem to. Víš, já nechci abys odešla…já, už tolikrát jsem tě málem ztratil a teď bys odešla sama ??? Ty a celý tenhle institut už k mému životu patří. I můj syn tě má rád, a já si navíc nechci zvykat na nového parťáka."
" Boothe," objala ho.
"Temperance, neodcházej odtud," objevila se jakoby odnikud Angela i s celým týmem.
" Dobře, neodejdu," pustila Bootha a přejela pohledem celý tým, své přátele a muže, se kterým zítra odjíždí na dovolenou.
Nastal den D. Den odjezdu. Kůstka už stála sbalená před svým domem a čekala na černé BMW. Booth přijel přesně na čas. Zaparkoval a vystoupil. Pomohl Kůstce naložit její dva kufry a otevřel jí dveře.
" Račte nastupovat," usmál se.
" Co chystáš ???" zeptala se Brennanová a s obavami nastoupila do auta.
" Uvidíš," ušklíbl se Booth a nastartoval.
" Booth jede s Temperance na společnou dovolenou !" přiběhla Angela Montenegrová do laborky, kde našla ostatní. Zkřížila ruce na prsou a zopakovala novou informaci : " Booth a Temperance jedou společně na dovolenou."
" Jste si jistá ?" obrátila se Camille na Angelu.
" Naprosto. Volala jsem Temperance a ona jela v autě. Bavila se s Boothem a říkala, že ji unáší, ale neřekla kam."
" Takže je to potvrzené ?" zeptala se Camille.
" Ano," kývla Angela. Ona ani Hodgins nebo Zack si nevšimli, že má Camille oči plné slz.
" Konečně," promnula si Angela ruce.
" Co konečně ?" zeptal se Jack Hodgins.
" Konečně ho napadlo vzít Temperance někam na dovolenou. Zkus si představit, sami kdoví kde, celý týden. Taková romantika," povzdychla si Angela.
" Ty se do toho vžíváš, jak kdybys tam jela ty," usmál se Hodgins a dál se věnoval své práci. Angela se jen ušklíbla a odešla zpět ke své práci.
Camille se spěšně rozběhla do kanceláře. Sáhla po mobilu a vytočila Boothovo číslo.
" Prý jedeš s Brennanovou na dovolenou," řekla chladně do telefonu.
" Jo jedu," kývl Booth, usmál se na Kůstku a do telefonu řekl jen: " Už musím."
" Boothe!!!" křičela Camille do telefonu, ale ten už zavěsil. " Boothe," rozvzlykala se.
" Booth si zvolil Temperance, co ???" objevila se Angela ve dveřích do kanceláře Camille. Ta kývla.
" Nebreč," přešla k ní, " jsem sice na straně Temperance, ale nechci aby ses trápila. Booth si prostě vybral."
" Proč ji ??? Co má víc než já ?"
" Prostě si ji vybral. Nemůžeš za to. Bylo už od začátku jasný, že si Booth vybere Temperance."
" Ale proč ?"
" Prostě to tak je."
" A-ale proč ?"
" No tak," sehnula se Angela ke Camille.
Booth zastavil u benzínky a vylezl z auta.
" Chceš něco k jídlu nebo k pití ? Bude to dlouhá cesta," obrátil se na Kůstku.
" Nějakou bagetu a vodu."
" Dobře."
" Dík," věnovala mu Kůstka úsměv. Když Booth odběhl vylezla z auta a protáhla si ztuhlé nohy.
" Boothe, dělej," křikla na svého parťáka. Nemohla se dočkat až se dozví, kam jí Booth unáší.
" Jo, jen si ještě zavolám," přikývl Booth a vytáhl mobil.
" Halo ?!" ozvalo se v přístroji.
" Ahoj tetičko, tady Seeley."
" Chceš se zeptat jestli je všechno připravené ?"
" Přesně."
" Jen mi řekni, chcete dva pokoje nebo jen jeden ?"
" Počkej, zeptám se," kývl Booth. Tajně doufal, že si Kůstka vybere být v pokoji s ním.
" Kůstko, budeme v pokoji spolu nebo každý zvlášť ?"
Kůstka se zamyslela a pak se usmála. " Spolu," kývla.
" Tak jen jeden pokoj."
" Fajn, tak vše připraveno. Už akorát zmizím."
Booth nastoupil do auta.
" Dobře, tak ahoj," rozloučil se a zavěsil.
" Kdo to byl ?" zeptala se Kůstka.
" Ale, nikdo. Jen kvůli ubytování, jestli chceme jeden nebo dva pokoje."
" Kolik jsi jich chtěl původně vzít ?"
" Ne vzít, kolik jich má připravit. Jedeme do malé chatky, která patří mé tetě."
" Super," usmála se Kůstka a vyhlédla ven z okna. Cesta jim rychle ubíhala. Booth Kůstce vyprávěl o tom, jak když byl malý jezdil za svými bratranci a jak si užívali prázdniny. Kůstka mu tiše záviděla. Ona sama měla hrozné dětství. Putovala od pěstouna k pěstounovi. Booth zpozoroval, že zmlkla. Uvědomil si co se stalo. Stáhl ruku z řadící páky a položil ji Kůstce na rameno.
" Promiň," omluvil se.
" To nic, přece nemůžeš za to, že jsem neměla šťastný dětství, a že…"
" Pst," utišil ji.

 <- Předchozí kapitola                                                                              Další kapitola -> 

Smutné pondělí

16. dubna 2008 v 21:06 | Misha
Smutné pondělí je dílem spisovatelky Kathy Reichs. Poutavý detektivní román nás zavádí do chladné zimy v Montrealu. Doktorka Tempe Brennanová, forenzní antropoložka pro provincii Quebec, najde ve sklepení pizzerie kostry tří mladých žen. Na kostrách nejsou žádná viditelná zranění a ani záznamy o pohřešovaných lidech neodpovídají. Tak kdo to sakra je ? Kosti jsou již vyschlé a bez DNA a tak Tempe nemůže přijít na jejich identitu a ani na to, kdy zemřely. Rozhodne se tedy vyzkoušet metodu radioaktivního uhlíku 14C. Díky němu zjistí, že ženy, téměř ještě dívky, zemřely v osmdesátých a devadesátých letech. Tempe však stále nemůže přijít na to, kdo ty dívky byly. Spolu se svou nejlepší kamarádkou Anne, která k Brennanové přijela, aby se odreagovala a odpočinula si od svých manželských problémů, se rozhodnou navštívit pana Richarda Cyra. Cyr je muž, kterému patřil dům, v jehož sklepení se našly kostry. Ten je odkáže na pana Menarda, který si dům pronajímal v době, kdy byly dívky zavražděny. Jeho zastavárna je také pojítkem se třemi knoflíky z 18.století, které se našli u obětí. Jak se ale později ukáže, knoflíky neměly s případem nic společného. Do toho všeho volala Tempe nějaká žena, která tvrdila, že o těch vraždách něco ví. Rychle ale zavěsila a znovu se už neozvala. O pár dní později ji našla její neteř mrtvou v posteli. Pitva prokázala, že byla udušena. Brennanová je otřesená, ale snaží se dělat svoji práci dál. Neusnadňuje jí to ani detektiv Andrew Ryan. Tempe je do něj "po uši" zamilovaná, ale on se tajně schází s jinou ženou, které jeho kolegové přezdívají " královna maturitního plesu". A co znamenají ty tajemné hovory, při kterých odchází z pokoje ? Své soukromé problémy se rozhodne řešit později a věnuje se plně jen případům vražd tří neznámých dívek a udušené ženy. Na klidu jí nepřidá ani vloupání do jejího bytu. Otřesená se rozhodne navštívit společně s Ryanem pana Menarda. Při "přátelské" návštěvě se v Menardově domě objeví jakási mladá žena, která jakmile uvidí Brennanovou s Ryanem zmizí v hloubi domu. V laboratoři zjistí, že muž, kterého považovali za Menarda není Medard. Mužovi otisky prstů totiž nesouhlasí. Policie tedy uspořádá zátah, při kterém najde mrtvolu muže, který se za Menarda vydával a dvě ženy, téměř ještě dívky, které byly strašně zubožené. Tempe, Ryan a ostatní si myslí, že už je po všem, ale do konce knihy zbývá ještě 100 stran. Pomerleaouvá a Tawny McGeeová, dívky, které byly nalezeny u Cattse, muže, který zabil pravého Menarda a mučil a vraždil dívky, utečou zpět tam, kde byly drženy. Vylákají Brennanovou a Anne k sobě a pak se je Pomerleaouvá pokusí zabít společně s Tawny. Založí v Cattsově domě požár. Nakonec se naštěstí všechny tři ženy zachrání, ale Pomerleaouvá uprchne. A jak to dopadne s Ryanem a jeho "královnou maturitního plesu" ?
Ryan mi pohlédl do očí. " Rád bych ti představil Lily."
" Ryane," začala jsem. " Nedělej to."
" Svou dceru."
Rty se mi rozevřely a má mysl se pokoušela zpracovat význam těch dvou slov.
" Lily, tohle je Tempe."
Lily zašoupala nohama.
" Ahoj," zamumlala.
" Ráda tě poznávám, Lily."
Dcera ? Propánajána.
Tázavě jsem pohlédla na Ryana.
" Lily žije v Halifaxu."
Obrátila jsem se zpátky k Lily.
" Nova Scotia ?" Pitomče ! Samozřejmě, že je to Nova Scotia.
" Ano." Lily sjela pohledem po mých spečených vlasech a puchýřích, ale nic neřekla.
" Lily je v Montrealu od třetího," prohlásil Ryan.
Od toho dne, kdy jsem svědčila při Pétitově procesu.
" Lily a já jsme se během posledních několika měsíců trochu blíž poznávali."
Lily pohodila ramenem a popotáhla si řemen kabelky.
" Měl jsem pocit, že dvě nejdůležitější ženy mého života by se měly seznámit."
Nejdůležitější ženy jeho života ?
" Moc mě těší, Lily." Kristapána. Vždyť to zní jako ze slovníků otřepaných klišé.
Lily sjela očima k Ryanovi. Téměř neznatelně přikývl.
" Omlouvám se za ten telefonát. Já…neměla jsem říkat, že jste blbá."
Ta ženská u Ryana minulý čtvrtek byla Lily.
" Chápu," usmála jsem se. " Dělit se o otce musí být velice těžké."
Další pokrčení ramene. Pak se Lily obrátila na Ryana. " Můžu už jít ?"
Ryan přikývl. " Máš klíče ?"
Lily poklepala na kabelku, otočila se a kráčela do haly.
" Pojď dál." Ustoupila jsem a doširoka otevřela dveře. " Táto."
Ryan šel za mnou do obýváku, setřásl bundu a svalil se na pohovku.
" To je trapas," řekla jsem a stočila se do křesla.
" Jo, to je," odvětil Ryan.
" Nevěděla jsem, že máš dceru."
" Ani já ne. Až do srpna."
Ta neplánovaná cesta do Halifaxu.
( … )
" Budeš báječný otec."
" Budu potřebovat pomoc."
" Spolehni se, kovboji."
Přitiskla jsem se k němu a cítila na tváři jeho tvrdé strniště. Ryan mě na okamžik objal, pak si mě odtáhl a vstal… ( Končí to tak, že jí daruje korelu a nabídne jí, aby se k němu nastěhovala. Ona však odmítne. )

Rodina s tajemstvím 5.část

16. dubna 2008 v 16:23 | Misha |  FF-Rodina s tajemstvím
" Chtěli bychom mluvit s vaší šéfovu," oslovil Booth recepční a ukázal jí průkaz.
" Hned vám ji zavolám," přikývla žena a odběhla. Za chvíli přiběhla i s šéfovou. Byla to vysoká černovláska, kolem třiceti s hnědýma očima a s úzkými rty, které se usmívaly. " Seeley !" vykřikla a vrhla se mu kolem krku.
" Nat," usmál se.
" Proč jsi přijel ?"
" Není tu někde koutek, kde by na nás všichni nekoukali a neposlouchali ?"
" Pojď do mé kanceláře," přikývla a vyrazila jako první do kanceláře.
" Jak jí to mám říct ?" povzdechl si Booth.
" Jako každému pozůstalému."
" To jsi mi teda pomohla !" zašeptal a vešli do kanceláře.
" Nepředstavil jsem ti svoji parťačku, tohle je Kůstka," obrátil se Booth zpět na Natálii.
" Doktorka Temperance Brennanová," kývla a podala Natálii ruku.
" Těší mě," usmála se Nat a otočila se zpět k Boothovi. " Co se stalo ?"
" Našli jsme tvoji matku, bohužel mrtvou."
" Ne !" rozvzlykala se.
" Nevíš, kdo to mohl udělat ?"
" Johannes Nerwick, máma ho odmítla a on přísahal, že ji zničí," vzlykala.
" To bude dobrý," položil jí Booth ruku na rameno. " My už musíme jít, budeš v pořádku ?"
" Jo, budu. Tak zatím," rozloučila se a sedla si k papírování.
Booth a Kůstka vyšli před hotel. Seeley dotelefonoval a obrátil se na Temperance: " Nechceš jít na večeři ?"
" Jo, ráda," usmála se a nasedla k Boothovi do auta.
" Tak jo, nejlíp do nějaký super drahý," ušklíbl se.
" Ne, bude mi stačit obyčejná."
" Dobře," přikývl a nastartoval. Prokličkoval několika ulicemi a zastavil před nějakou dražší restaurací. Vystoupil a otevřel dveře u auta i Temperance. Vešli do restaurace a posadili se. Objednali si jídlo a zapovídali se. Booth se podíval Kůstce do očí. Lehce ji pohladil po tváři hřbetem ruky. Zastrčil jí pramen vlasů za ucho. Nevědomky se k ní přiblížil. Jejich tváře se skoro dotýkali. Políbil ji. Jen lehce. " Boothe, tohle ne," chtěla ho přerušit, ale nezmohla se ani na slovo. Dokonce se jí to začalo líbit. Začala mu polibky oplácet. Věděla, že dává v sázku všechny jejich společně strávené chvíle, že když jim to nevyjde, tak to zasáhne všechny kolegy, ale přerušit to nechtěla. Bootha napadalo to samé co Temperance, ale řekl si, že kdyby to nezkusili nikdy by na to nepřišli…Někdo si odkašlal. Booth se od Temperance rychle odtáhl.
" Takže slečna Montenegrová měla tenkrát pravdu."
" Eh…doktore Wyatte," usmála se Temperance.
" Doktorko Brennanová, agente Boothe…"
" Co tady děláte ?"
" Jsem tu na dovolené a vy ?"
" Boothova rodina nedaleko odtud pořádá sešlost a navíc tu máme případ," ujala se slova Temperance.
" Aha," kývl.
" Tak se posaďte," kývl Booth a pokynul na volné místo.
" Ne, ne, ne. Nemůžu se dlouho zdržet, jen jsem přišel pozdravit svou sestru a zahlédl jsem vás tady."
" Jak jste to myslel, že slečna Montenegrová měla pravdu ?" přerušila ho Temperance.
" Tenkrát, jak odjel váš přítel do Karibiku, jsem vám řekl, že jste tu nezůstala kvůli Boothovi. Slečna Montenegrová mi to vyvracela. Za svým stanoviskem jsem si ale pevně stál. Jak se zdá, tak měla pravdu," usmál se.
" Eh…ne…tenkrát to ještě tak nebylo !"
" Cesty končí, když se milenci našli, to řekla," přikývl doktor Wyatt a rozloučil se.
" Já tu Angelu zastřelím !" ušklíbla se Temperance.
" To nedělej, myslela to dobře," usmál se a věnoval jí další polibek.
" Takže, Johannes Nerwick bydlí kousek odtud, za chvíli tam dojdeme pěšky. Nebo tam pojedeme autem ?" zeptal se Booth.
" Autem, kdyby se něco semlelo, ať můžeme rychle zmizet !" kývla Temperance a nasedla do auta.
" Dobře," přikývl a posadil se za volant. Nastartoval a zamířil na sever města. Projeli pár ulicemi a zastavili před polorozpadlým domem.
" Tady bydlí ?" podivila se Temperance.
" No tuhle adresu mi poslali, jestli tady bydlí to nevím."
" Tak jdeme dovnitř, ne ?" vyrazila Temperance ke dveřím.
" Počkej, počkej, ne tak rychle," zastavil ji Booth.
" Co je ? Nejspíš tam najdeme jen nějakého feťáka s jehlou v ruce."
" To není tak jistý Kůstko."
" Dobře, tak jdi první," kývla Temperance. Booth na to nic neřekl a vyrazil k domu.
" Tady FBI, otevřete !" zakřičel. Zevnitř se ozval hluk jako když se někdo zvedá, pak zaslechli cvaknutí a dveře se otevřely. Vyšel z nich muž, asi 180 centimetrů vysoký. Byl plešatý, ale nemohlo mu být víc než 55 let.
" Co chcete ? Jsem čistej, v podvodech už nejedu !"
" Nejsme tady kvůli vašim podvodům !" řekl Booth.
" Tak co chcete ?!"
" Našli jsme Alyson Smithovou," řekla Kůstka.
" Tak pojďte dál !" zachraptěl muž a zavedl je do domu.
" Jak jste znal Alyson ?" zeptal se Booth.
" Kdysi jsme spolu chodili. Vím, proč tu jste. Nedal jsem jí pokoj a sledoval jsem jí. Musela na mě podat trestní oznámení, ale věřte mi, já ji chtěl jen zpátky…"
" Po dvaceti letech ?" podivila se Temperance.
" Víte, dřív jsme bydleli v L.A. Jednoho dne mi řekla, že je konec a odjela i se svojí dcerou pryč. Hledal jsem jí, víte, v té době nebylo tolik možností, jak ji najít. Trvalo mi to dvacet let, až pak jsem se dozvěděl, že utekla kvůli někomu jinýmu."
" A co jste udělal ?"
" Sledoval jsem ji a chtěl jsem, aby se ke mně vrátila. Ona odmítla, ale stali se z nás přátelé. Svěřila se mi, že chce Jamese opustit a odjet do Londýna. To je ono, toho byste se měli zeptat !"
" Takže ona chtěla odjet ?"
" Ano, Věděl jsem o tom jenom já, ani Nat o tom nevěděla."
" To je zajímavá informace."
" Takže, moc děkujeme a možná se ještě někdy uvidíme," usmála se Temperance a vyšla s Boothem na ulici.
" Věříš mu ?" zeptala se.
" Jako to, že chtěla Jamese opustit ? Docela jo. Zní to možná hrozně, ale možná to udělat mohl."
" Zatkl bys vlastního strýce ?"
" Za vraždu ? Samozřejmě !"
" Boothe, děláš, jako by se nic nestalo !" obrátila se na něj Temperance. Nemluvila teď o případu, ale o nich.
" A co se stalo ?"
" Líbali jsme se ! Nebo si to nepamatuješ ?"
" Samozřejmě, že si to pamatuju !" vyjekl.
" Tak co ?"
" Jsme jako James a Alyson."
" Co ?"
" Byli kolegové, ona se nechtěla vázat a nakonec umřela. A za její smrt možná může můj strýc."
" Boothe, my nejsme jako oni. Ano, možná jsme kolegové a já se nechci vázat, ale rozhodně by jsi mě nezabil !"
" Lišíme se v jednom bodě ze tří."
" Tak proč jsi mě teda líbal ?"
" Předtím jsem si to neuvědomoval. Došlo mi to až u Nerwicka."
Temperance mlčela. Do očí se jí hrnuly slzy. Rychle se otočila.
" Radši jeď !" řekla. Pokoušela se, aby její hlas zněl sebevědomě a lhostejně. Povedlo se jí spíš, že její hlas zněl zlomeně a bylo poznat, že brečí.
" Kůstko…promiň. Lišíme se v jednom, a to v tom nejzásadnějším bodě !" pohladil ji Booth po rameni.
" Nech mě !" vyjekla.
" Nebreč, přehnal jsem to, promiň. Miluju tě," zašeptal a objal ji. Tohle od něj ještě neslyšela. Ta slova jí zněla v hlavě jako nějaká písnička. Pořád dokola : Miluju tě, miluju tě… Rychle se k němu přitiskla.
" Takže dobrý ?" zeptal se a setřel jí slzy.
" Jo," kývla. Pořád na něj byla trochu naštvaná.
" Promiň, přehnal jsem to. Měl jsem si nejdřív pořádně promyslet. Nejsme jako oni."
" Dobře," kývla , " a teď už jeď !"
Booth beze slova nastartoval a vyjeli. Celou dobu nepromluvili ani slovo. Booth by si nejradši nafackoval. Jak mohl něco takového vůbec vypustit z pusy ? Jak mohl říct, že jsou jako pár z jejich případu ? Jak mohl už předem obvinit Jamese z vraždy Alyson ? Nad těmi otázkami přemítal než dojeli zpět k sídlu tety Jane.
" Jdeme vyslechnout Jamese, pojď Kůstko."
" Ne, já půjdu do pokoje. Musím zavolat Zackovi, jak jsou na tom s podrobnějším ohledáním ostatků."
" Dobře, za chvíli přijdu za tebou," usmál se Booth a spěšně se vydal do Jamesova pokoje. Temperance zamířila do jejich pokoje. Když stanula přede dveřmi odemkla a vydala se ke stolu. Otevřela notebook a vytočila Zackovo číslo.
" Ano paní doktorko ?"
" Tak jak jste pokročili s ohledáním ?"
" Nic moc, zemřela asi tak před pěti lety. A po celou dobu ležela na stejném místě."
" Dobře Zacku, a teď musím mluvit s Angelou, o samotě."
" Jasně paní doktorko !" přikývl Zack a odešel.
" Tak co je Tempy ?" zeptala se Angela.
" Líbali jsme se s Boothem," odpověděla.
" Tak buď ráda ne ?!"
" To je právě to, on mi potom řekl, že jsme jako James a Alyson."
" A to je špatně ?"
" Prý jo. Řekl mi, že oni byly kolegové, ona se nechtěla vázat a proto zemřela, že chtěla od Jamese odejít do Londýna. A že je špatně, že jsme jako oni."
" Ale vy nejste jako oni !" protestovala Angela.
" To jsem mu taky řekla. Pak si všiml, že brečím a tak mě objal a řekl, že mě miluje. Ale já se bojím, že to řekl, kvůli tomu, abych přestala brečet, že mě nemiluje."
" Temperance, Booth tě miluje, věř mi. Prostě se ho na to zeptej až budete v posteli…"
" Proč ty myslíš pořád na to jediný ?!"
" Vy jste spolu ještě ne…"
" Ne Angelo, my jsme spolu ještě nespali, a ani nevím, jestli chci."
" Tempy, jestli jsi na vážkách, tak nech jeho, ať udělá další krok."
" Dobře," přikývla Temperance a smutně se usmála.
" Hlavu vzhůru, vždyť jsi našla muže svých snů !"
" Angelo, musím končit. Přišel Booth," rozloučila se a zaklapla notebook.
" Tak co ?" otočila se na Bootha.
" Zapíral a zapírá. Nevím, jestli to udělal, důkazy a výpovědi sice sedí na něj, ale nevím."
" To je pochopitelné."
" Rodina mě zavrhne, když ho pošlu do vězení, a hlavně táta," vyhlédl z okna a zahleděl se do šera na parkoviště. Kůstka k němu přešla a chytila ho za rameno. Zahlédli parkující auto. Z něho vystoupil muž se ženou a dvěma dětmi. " Právě přijel Jared, bratr, jdu ho pozdravit."
" Můžu jít s tebou ?" zeptala se.
" Samozřejmě," usmál se. Spěšně vyšli z pokoje a zamkli.
" Seeley !" zakřičel někdo za nimi. Rychle se otočili.
" Co je tati ?" zeptal se Booth.
" Prý z té vraždy podezříváš Jamese ?!"
" Ano."
" Jak si to můžeš dovolit ? Jak můžeš podzírat takového člověka jako je James ?"
" Ukazují na něj veškeré důkazy i výpovědi svědků, pane Boothe," začala Temperance.
" S vámi se nebavím slečno," odbyl ji a znovu se podíval na Seeleyho.
" Kůstka má pravdu tati. Pochlubil se ti James, že ho Alyson chtěla opustit ? Že chtěla odjet do Londýna ?"
" Co ? To mi James neřekl."
" Další důvod, proč ho podezíráme."
" Neudělal to, to mi můžeš věřit !"
" Uvidíme," přikývl Booth a vzal Kůstku kolem ramen. Společně se vydali naproti Jaredovi a jeho rodině.

 <- Předchozí kapitola                                                                             Další kapitola -> 

Nemanželské manželství 1

15. dubna 2008 v 17:24 | Misha |  FF-Nemanželské manželství
" Kůstko," vešel Booth do kanceláře doktorky Brennanové, " máme případ." Neozvala se.
" Kůstko ?"
Zase nic. Přešel trochu blíž k jejímu stolu a konečně ji zahlédl. Musel se usmát. Spala na gauči. Přešel k ní a posadil se. Zlehka s ní zatřásl a probudil ji.
" Máme případ," usmál se na ni. Zvedl se aby se mohla posadit.
" Co se stalo ?" zívla.
" Nedá se říct, že je to tak úplně případ," zahrabal v kapse a vytáhl dva prstýnky.
" Eh…co ?"
" Máme si hrát na manžele a sledovat dlouhodobě jeden dům, pod kterým jsou údajně zahrabány mrtvoly. Má to být doupě gangsterů, ale nevíme jak se tam dostat. Hodili to na nás. Máme se nastěhovat se do domu přes silnici."
" Boothe, to nemyslíš vážně…!"
" Myslím," usmál se podle a podal Kůstce kabát. " Jdeme se dát vyfotit na svatební fotografii. Jo, a abych nezapomněl, tady máš svůj životopis, teď je z tebe doktorka."
Kůstka vypadala, že každou chvíli bouchne. Booth si to pro změnu užíval. Navlékl Kůstce prsten na prsteníček a nasedl do auta. Temperance zazvonil mobil.
" Kde seš ?" ozvala se Angela.
" Právě jedu na svoji svatbu !" ušklíbla se Kůstka.
" Co ? Ale jak…?"
" Spadla jsem s Boothem do chomoutu…"
" Co ?"
" Kvůli případu budeme předstírat, že jsme manželé," uvedla Temperance situaci na pravou míru.
" Aha…eh, jasně…dobře, chápu."
" To slyším, jasně…," ušklíbla se doktorka Brennanová.
" Dobře, nechápu, ale to neřeš."
" Nebudu, proč vlastně voláš ?"
" Jo, chtěla jsem se zeptat, jestli bys o víkendu někam nezašla, ale ty jak to tak vypadá budeš mít úplně jiný starosti."
" Angelo, věř mi, že bych šla mnohem radši někam na diskotéku, než předstírala, že jsem Boothova manželka. Odteď jsem Jennifer Bedssenová, Booth je pro změnu Jack. Jsme novomanželé…"
" Si to užij, už musím. Ahoj," rozloučila se Angela a zavěsila.
" Ona mě v tom nechala," vyjekla Kůstka a uklidila mobil. " Proč to vlastně hodili na nás ?"
" Jsme jediný parťáci, co jsou…no…"
" Jasně, chápu a dál…"
" A nemají zrovna žádnou rozdělanou práci."
" To jsem dopadla !" vzdychla Kůstka a začala se pročítat " svým" novým životopisem.
Když dorazili na místo navlékli Temperance do svatebních šatů. Byly bílé bez ramínek. Temperance nevypadala nadšeně.
" Tak Kůstko, honem !" honil ji Booth. Konečně ji dovlekl na místo kde se měli fotit.
" Boothe, vy ji obejměte kolem pasu a přitáhněte si ji k sobě. Doktorko Brennanová, vy se usmějte a přitiskněte se k Boothovi. Ať to vypadá co nejopravdověji."
Temperance protestovala, ale už na třetí fotografii ji Booth umlčel letmým polibkem na tvář.
" Tak, jsme hotovi," kývl fotograf asi po čtvrt hodině a podal Boothovi zarámované fotografie.
" Teď se jedeme kouknout do našeho nového domu miláčku," usmál se Seeley podle. Kůstka do něj šťouchla a nasedla do auta. Prohlížela si fotky a musela uznat, že se povedly.
Booth po nekonečné půl hodině zaparkoval před velkým domem. Byl bíle omítnutý a měl tmavě zelené vchodové dveře.
" Jaký z těch domů máme sledovat ?" optala se Kůstka potichu když vcházeli do domu.
" Ten za námi. Nejlíp je na něj vidět z obývacího pokoje v patře.
" Takže se sem máme nastěhovat zítra ?"
" Jo, dneska si máme sbalit a zítra se pro tebe v deset zastavím."
" Dobře," vzdychla Kůstka.
" Jestli ti to vadí…"
" Ne Boothe, o to nejde," prohlédla si prstýnek na svém prsteníčku, " jen…bojím se, že, no prostě, že to někdo odskáče. No, prostě, že to nedopadne dobře."
" Ale Kůstko," zavřel za nimi dveře a objal ji. Celá se třásla. Takovou ji ještě nezažil. Byla bezdůvodně vystrašená. " No tak, to bude dobrý," zašeptal.
" Jasně, to bude dobrý," kývla Temperance a pustila Bootha. " Jdeme se kouknout dovnitř ?"
" Dobře," přikývl Booth a strčil Kůstku hlouběji do domu. Byl plný nábytku a jiného vybavení. Měl zdobený krb, na který Kůstka položila její a Boothovi fotografii.
" Hm…hezký," zhodnotila Kůstka a posadila se na pohovku. " I televize tady je."
" Tak Kůstko, honem," křikl na ni Booth, který stál u ní v bytě mezi dveřmi.
" Vždyť už jdu !" táhla za sebou kufr.
" Fajn," přikývl Booth. Bylo deset hodin a deset minut, když konečně vycházeli z Kůstčina bytu.
" Tak, Jennifer, konečně budeme bydlet spolu," usmál se Booth a volnou rukou objal Kůstku kolem ramen.
" Tak fajn, Jacku," ušklíbla se Kůstka. Nasedli do auta a rozjeli se ke svému domu.
" Má cenu si vybalovat ?" obrátila se na Bootha.
" Samozřejmě, tohle je minimálně na dva týdny."
" Dobře, tak já si vybalím," přikývla Kůstka a vytáhla svůj kufr do patra.
" Spím nalevo !" křikla na Bootha.
" Klidně," přikývl a pustil televizi.
Dva dny sledování se nic nedělo, a tak se Booth s Kůstkou začínali pomalu nudit. Seznámili se už se všemi sousedy a teď měli sledovat jen ten dům. Ve dne ani v noci se tam nic nedělo. Závěsy byly zatažené. Kůstce chyběl Jeffersonův institut a Booth se taky zrovna dvakrát nebavil. Pustil se do opravování verandy, i když věděl, že ten dům není jejich. Balancoval na kraji asi dva metry vysoké verandy a vytrhával staré trámy. Pomalu se začalo stmívat a bylo hůř vidět. Booth posunul nohu o pár centimetrů dozadu a už se řítil k zemi.
" To se mi snad zdá !" vykřikl Booth a vyjekl bolestí. Postavil se a vydrápal se po schodech zpět nahoru.
" Co se stalo ?" přiběhla Kůstka.
" Spadl jsem z verandy. Pozpátku, a asi jsem si zlomil ruku."
" Pojď do obýváku. Podívám se ti na to," kývla Temperance a vyndala lékárničku.
" Zlomený to nebude," uvažovala nahlas, když seděli v obýváku na pohovce.
" To poznáš, jen tak od pohledu ?"
" Přes kosti jsem tady odborník já pokud vím, tak se mi nepleť do mého oboru."
" Promiň, promiň !!"
" Zafačuji ti to, kdyby náhodou něco."
" Dobře," přikývl Booth. Kůstka se natáhla pro obvaz a začala opatrně obvazovat Boothovu ruku. Booth ji sledoval.
Teď nebo nikdy ! řeklo něco v jeho hlavě. Skoro nevěděl co dělá. Pohladil Kůstku po tváři a lehce ji chytil za bradu. Pak ji políbil. Temperance chtěla protestovat, ale podlehla. Začala mu polibky oplácet. Z letmých polibků se stali polibky vášnivé. Booth neodolal a vzal ji do náruče. Odnesl ji do ložnice. Pořád ji líbal. Položil ji na postel a zabouchl za nimi dveře.

Další kapitola ->

Dovolená 1.část

15. dubna 2008 v 17:17 | Misha |  FF-Dovolená
" Kůstko, máme případ," vtrhl Booth do kanceláře dr. Temperance Brennanové tzv. Kůstky.
" Už zase ?" Kůstka se pomalu zvedla a protáhla se.
" Máme slíbeno, že dostaneme týden dovolený."
" Vážně ?" zívla Kůstka a oblékla si kabát.
" Jo, chystám pro tebe překvapení."
" Co chystáš ?"
" Uvidíš," řekl tajemně a vyšel s Kůstkou po boku z kanceláře. Nasedli do černého BMW a jeli na místo činu. Booth byl neoblomný. Nic neřekl.
" Tak mi alespoň řekni kdy odjíždíme ???"
" Dovolená nám začíná za dva dny a máme týden."
" Celý týden ???"
" No ano," usmál se Booth a šlápl na brzdu. Byli na místě. Společná dovolená, to bude něco, pomyslela si Kůstka a vystoupila z auta. Zamířila na místo činu. Mrtvola ležela pod psacím stolem v nějakém honosném sídle.
" Co Camille na naši společnou dovolenou ?"
" Co ta s tím má společného ?" zeptal se Booth.
" No, já nevím, jen jestli jí to nevadí…"
" A kdyby jí to vadilo ?"
" No…"
" Hele tohle neřeš," pousmál se na ni. Brennanová kývla a sehnula se k mrtvole spolu se svým kolegou Jackem Hodginsem.
" Je to muž," zhodnotil Hodgins. "Věk kolem 40 let menší postavy."
" Připadám si tady zbytečná," zhodnotila situaci Kůstka a postavila se.
" Ale ne,"dloubl ji Booth do zad.
" Když myslíš," pokrčila Brennanová rameny a dál se věnovala své práci.
" Necháme mrtvolu převést k nám do institutu," řekla nakonec a vydala se zpět k autu.
" Potřebuju dovolenou," zašeptala si pro sebe když nasedla do automobilu a čekala na Bootha, který se vybavoval s jedním ze svých kolegů z FBI. Brennanová zatroubila na klakson a všichni nadskočili.
" Už jdu," křikl Booth a rozloučil se s kolegou.
" Jedem," kývl a nasedl do auta. Nastartoval a vyjeli. Booth něco vyprávěl, ale Brennanová ho neposlouchal. Občas zamručela hm, ale jinak nevnímala. Měla svoje problémy.
" Odvez mě domů," houkla na něj.
" Ne do institutu ???" podivil se Booth.
" Ne, chci domů, oni se tam beze mě obejdou," vzdychla Kůstka.
" Ale Kůstko, sama víš, že to není pravda."
" Zavez mě prosím domů !"
" Dobře, když chceš."
" Ano chci."
Booth na ni jen smutně pohlédl, ale nic neříkal. Věděl, že by to bylo zbytečné. Dovezl ji tedy domů a vešel s ní do bytu v činžovém domě. Chtěl ji povzbudit, proto řekl : " Kůstko, já chci abys věděla, že bez tebe by to v institutu nešlo…"
" Ale šlo," protestovala a posadila se na gauč. " Boothe, oni mě tam nepotřebují. Uvažuju o tom, že pokud se něco rychle nastane, z institutu odejdu."
" Ne, to nemůžeš !" udeřil Booth pěstí do stolu. Kůstka se na něj zmateně podívala. Slzy měla na krajíčku.
" Promiň, už musím," spěšně se rozloučil a zmizel venku.
Kůstka chce skončit, moje Kůstka mě chce opustit. Nechat mě na holičkách, ozývalo se mu pořád v hlavě. Zamířil do hospody. Házel do sebe jednoho panáka za druhým. Už jich měl v sobě asi deset když si začal vylévat srdce barmanovi.
" Ona mě chce opustit, moje Kůstka mě chce opustit," bouchnul pěstí do stolu. Barman mu na to nic neřekl.
" A kdo je ta vaše Kůstka ?" přistoupila k němu ze zadu nějaká žena.
" Můj ( škyt ) moje par…( škyt ) parťačka ( škyt )," dostal ze sebe než mu hlava klesla a on usnul přímo u baru.
Ráno se probudil na záchytce. Hlava ho třeštila a na sobě měl oblečení, které měl včera.
" Koho máme zavolat aby si pro vás přijel ?" zeptal se zdravotník.
" Kůst…doktorku Temperance Brennanovou."
" Dobře," kývl zdravotník a vytočil číslo dr. Brennanové, které mu nadiktoval Booth.
" Můžete si ho převzít," kývl zdravotník když Temperance přijela.
" Dobrý den, doktorko Brennanová," pozdravil Booth.
" Boothe…"
" Když už nebudeme parťáci budu vám vykat, doktorko Brennanová."
" A co naše dovolená ?"
" Na tu jsem úplně zapomněl !"došlo Boothovi " Kůstko..., doktorko Brennanová…, dobře Kůstko, samozřejmě pojedeme. Je to už zaplacené."
" Máme případ, pamatuješ ?"
" Jo."
" Takže teď pojedeme do institutu a prosím tě, nikomu o mém plánu neříkej."
" Dobře, ale nejdřív pojedeme ke mně, musím se převléknout."
" Fajn," kývla Kůstka.
" Pojď dál," pozval ji Booth do bytu. Kůstka se usmála a překročila práh. Pořád ve vzduchu cítila tíživou atmosféru. Booth si rozepnul košili a svlékl si ji. Pak jen v nátělníku pobíhal po bytě a hledal čistou košili.
" Potřeboval bys tu ženskou !" zhodnotila Kůstka nepořádek v jeho bytě.
" Nekritizuj, alespoň je vidět, že tu někdo žije !"
" To jako narážíš na co ???"
" Na nic, na nic…Sakra, mě třeští hlava !"
" To máš z toho, že ses včera opil."
" Jo, ale kvůli komu jsem se asi tak včera opil ??? Kvůli tobě přece !!!"
" Ty ses opil kvůli mně ???"
" Jo," odsekl Booth a navlékl si košili. " Můžeme jít," řekl nepřátelským hlasem.
Proč jsem mu to říkala ??? ptala se sama sebe Kůstka a trápilo jí to. Nechtěla ho opustit. Ani Angelu, nikoho z týmu, ale připadala si tam zbytečná. Nasedla s Boothem do auta a mlčky jeli až do institutu.

Další kapitola ->

Rodina s tajemstvím 4.část

13. dubna 2008 v 16:08 | Misha |  FF-Rodina s tajemstvím
" Paní doktorko, říkala jste, že nejspíš zemřela na uškrcení ?" zeptal se Zack. Uplynula hodina od toho, co se našli ostatky. Už byly na cestě do institutu i se vzorkem půdy a brouky.
" Ano Zacku, řekla bych, že ano. Koukni se na to ale ty. Já na to neměla moc klid ani čas. Bylo tady spousta lidí."
" A kde máte Bootha ?"
" Vyslýchá vedle v místnosti nějaké lidi, Zacku, a prosím tě, může se jednat o Boothovu příbuznou nebo známého, tak buďte co nejpřesnější a snažte se."
" Aha,jasně, a neměla byste vyslýchat ty lidi s ním ?"
" Jo, měla, musím končit. Ahoj Zacku," zaklapla notebook a vydala se za Boothem. Vyslýchal zrovna zahradníkovu dceru. Ještě se z hrůzného nálezu zcela nevzpamatovala.
" Dobře Elizabeth, to bude všechno," usmál se Seeley a vyšel společně s Kůstkou z jídelny, ze které si udělali místnost na výslechy.
" Zack říkal, že budou hotoví tak za dvacet čtyři hodin, jako obvykle."
" Dobře," přikývl Booth a vydal se do pokoje. " Pamatuješ si na Jamese ?"
" To je ten, co jsi mi ho představil včera při večeři ?"
" Jo. Asi před pěti lety přišel o přítelkyni. Prostě zmizela a od té doby se nikde neobjevila. Myslíš, že by to mohla být ona ?"
" Možnost tu je. Uvidíme zítra."
" Dobře," přikývl Booth a odemkl dveře do pokoje. " Nechceš se jít projít ? S případem dneska stejně už nehneme."
" Tak než bude oběd," přikývla a vydala se za ním.
" Přesně tak, než bude oběd," usmál se a vyšel z pokoje.
" Seeley, kdo to byl ?" přiběhl k Boothovi jeho otec.
" Ještě nevíme. Na to přijdou její šprti."
" Šprti ?"
" Tak váš syn říká mému týmu z Jeffersonova institutu."
" Aha. A kdyby jste se to měli dozvědět ?"
" Zítra touhle dobou," kývl Booth.
" Takže nevíte, jestli to náhodou není Jamesova přítelkyně ?!" zeptal se s nadějí v hlase.
" Ne, ale pomohlo by nám, kdybychom měli její fotku," usmála se Temperance.
" Dobře, dám vám ji na obědě," přikývl Boothův otec a zmizel v jedné z bočních chodeb. Booth s Kůstkou vyšli z domu a zamířili mezi záhony s růžemi do odlehlejší části zahrady, kam moc lidí nechodilo.
" Proč jdeme tak daleko ?" zeptala se Temperance.
" Uvidíš," usmál se tajemně.
" Chceš mi ukázat ty rybníky ?" zkusila.
" Trefila ses," přikývl a vzal ji za ruku. Bylo jí to velice příjemné. Vyšplhali se do kopce. Vešli na Lillynu zahradu a došli až těsně ke srázu.
" Ve dne je to ještě hezčí než v noci," vydechla Kůstka.
" Ano, to je pravda," přikývl Booth a objal ji kolem ramen. " Omluvám se, za to, že jsem šel za Amy. Neměl jsem jí nic říkat."
" To neměl, ale nevadí," usmála se. Vyrušilo je zazvonění mobilu.
" Brennanová," představila se.
" Tady Angela. Dorazily ostatky."
" Dobře, tak se hned pusťte do práce, a buďte důkladní !"
" To jsme vždycky !" odsekla Angela na oko uraženě.
" Kdo volá ?" zeptal se Booth.
" Angela," kývla Kůstka a pak se obrátila zpět k mobilu. " Jo, já vím. Co nejrychleji mi pošlete výsledek, prosím."
" Dobře."
" Musím končit," usmála se Temperance a zavěsila.
" Je akorát čas, abychom se vrátili," povzdechl si Booth. Angelin telefon je vyrušil na delší dobu než mu bylo milé.
" To je škoda, bylo tady hezky."
" To bylo, můžeme se sem vrátit odpoledne," přikývl a pomalu vyšel.
" Tati, máš tu fotku ?" zeptal se Booth svého otce na obědě.
" Jo, pár jich tu mám."
" Dobře, děkuji vám, uděláme co bude v našich silách," usmála se smutně Temperance a pustila se do jídla.
" Boothe, proč se tvůj táta tak zabývá přítelkyní Jamese ?" naklonila se blíž k Seeleymu až mu skoro šeptala do ucha.
" James se tenkrát totiž složil a táta s mámou se o něj rok a půl starali. James je totiž táty bratr a žil s Alyson už dvacet let. Navíc brali Alyson jako člena rodiny, ona byla člen rodiny. Mámina sestřenice. Ona byla jako ty, taky se odmítala vdávat, tak s Jamesem žili jen tak. Pro všechny to byl šok když zmizela. Mysleli jsme si, že prostě odešla, ale jestli se potvrdí, že ta kostra je ona…"
" Jo, jasně, už chápu," kývla a zakousla se do kuřecího stehýnka.
" Co zajet po obědě do toho města ?" zeptal se. Kůstka zavrtěla hlavou. " Chtěla bych se jít podívat k těm jezerům."
" Dobře, tak ať je po tvém," usmál se a pokračoval v jídle.
Konečně dojedli a zamířili na pokoj. Booth odemkl a vešel společně s Kůstkou do místnosti.
" Kůstko, co kdybych řekl kuchařce, ať nám večeři nedělá a zašli bychom si do restaurace ?"
" Dobře, budu ráda," usmála se a postavila se přesně pod starý zdobený lustr. Booth se zakřenil a po očku se podíval nad Temperance. Právě včas, aby zahlédl, že lana, která lustr držela, praskla a lustr se řítí k zemi.
" Pozor !" vykřikl a strhl Kůstku pryč z pod lustru. Prudký pohyb je vyvedl z rovnováhy a oba se zřítili na postel. Když se vzpamatovali z úleku začali se smát. Temperance zazvonil mobil. Rychle hmátla do kapsy a vzala ho.
" Brennanová," představila se.
" Angela," ozvalo se z druhého konce.
" Angelo, prosím tě počkej," kývla Temperance a obrátila se na Bootha: " Boothe, byl bys tak hodný a slezl ze mě ?"
" Jo, jasně," převalil se na záda na svoji stranu postele.
" Co se děje ?" zeptala se Angela. Napadli ji různé verze.
" Ne to co si myslíš," odbila ji Temperance.
" Tak co se stalo ?"
" Málem na mě spadl lustr."
" Eh…co ?"
" To neřeš, co potřebuješ ?" snažila se Temperance ze všech sil nesmát.
" Chtěla jsem ti jen říct, že jsem hotová s rekonstrukcí obličeje, jde to rychleji než jsem si myslela, večer už bude všechno hotový," řekla Angela.
" Dobře," přikývla Kůstka a obrátila se na Bootha: " Vypadá to, že žádná večeře v restauraci nebude, jde to prý rychleji než si mysleli, už mají rekonstrukci obličeje a s kostmi už jsou taky skoro hotoví."
" To ne," zaúpěl Booth.
" Bohužel," kývla Temperance a zvedla se z postele. Došla si pro svůj notebook a posadila se ke stolu. Najela na e-maily a vyzvedla si zprávu od Angely.
" Boothe, pojď sem prosím tě," obrátila se Temperance na Bootha. Rozloučila se s Angelou a zavěsila.
" Co potřebuješ ?" zeptal se a posadil se na židli vedle Kůstky.
" Myslíš…myslíš, že je to Alyson ?"
" Ukaž mi ty její fotky," zíral Booth na obrazovku počítače.
" Na, tady," usmála se a podala mu fotografie, které jim dal na obědě jeho otec.
" Je to ona," přikývl Seeley a zvedl se.
" To je mi líto."
" Nemusí," usmál se smutně a otevřel dveře na chodbu.
" Kam jdeš ?" zeptala se ho, i když to tušila.
" Za Jamesem a tátou, musím jim to říct."
" Mám jít s tebou ?"
" Jestli chceš…byl bych rád."
" Dobře," přikývla a zavřela notebook. Zvedla se a mlčky vyšla s Boothem na chodbu. Pečlivě zamkla a vydala se z ním směsicí chodeb. Cestou probíral co do teď zjistili.
" Takže, byla to žena ve středních letech. Byla uškrcena a tomu odpovídají i zranění, která utrpěla; vykloubené rameno pravé ruky, z toho lze usuzovat, že byla pravačka, a že se bránila. Bohužel marně. A ta žena byla podle Angeliny 3D rekonstrukce obličeje Alyson Smithová, přítelkyně Jamese Bootha, která zmizela před třemi lety," shrnula Kůstka.
" Táta má pokoj támhle na konci, vážně tam chceš jít se mnou ?"
" Boothe, už jednou jsem řekla, že ano."
" Dobře," přikývl.
" Z podezřelých můžeme vyloučit ženy a malé muže," řekla Temperance a navázala tím na svůj proslov, který měla před chvílí.
" Proč ?"
" Alyson měřila 175 centimetrů, ten kdo ji uškrtil musel mít hodně síly a měřit víc nebo minimálně stejně jako ona."
" Dobře, takže to byl muž, který měřil minimálně 175 centimetrů ?"
" Ano, přesně," kývla Temperance na znamení souhlasu a zastavila se přede dveřmi pokoje Boothových rodičů. Seeley zaťukal.
" Dále !" ozvalo se zevnitř. Temperance vzala za kliku a vstoupila dovnitř. Pokoj byl stejný jako její a Bootha.
" My…přišli jsme vám říct, že už víme, kdo byla ta žena," začala Kůstka.
" Byla to Alyson ?" zeptala se Laura, Boothova matka.
" Ano," přikývla Kůstka, " Angela, tedy slečna Montenegrová, expertka na 3D rekonstrukci obličeje to potvrdila. Nasvědčují tomu i zranění z průběhu života, jako zlomené zápěstí a šesté žebro. Je mi líto."
" Seeley, je to nezvratné ?" zeptal se John, Boothův otec.
" Ano tati, když něco řekne její tým je to na 98% pravda. Je to téměř nevyvratitelné."
" Panebože ! Co řekneme její dceři ? Co řekneme Jamesovi ?"
" Mami, klid," posadil se Booth ke stolu vedle své matky, " Jamesovi to řekneme mi a Natálii taky, s tím si nemusíš dělat hlavu."
" Dobře," přikývla žena nepřítomně. Booth se zvedl. " Jdeme to říct Jamesovi, pojď Kůstko !"
" Tak fajn," otevřela dveře a rozloučila se. Spěšně vyšli a zamířili k Jamesově pokoji. Zaťukali a vešli.
" Už víte kdo to je ?" vyjekl, jakmile zaznamenal, kdo vešel.
" Ano Jamesi, víme to. Bohužel to byla opravdu Alyson."
" To ne !" vykřikl.
" Je mi to líto," povzdechla si Kůstka.
" Nenapadá tě, komu kromě Natálie to máme říct ? Měla ještě někoho ?" zeptal se Booth.
" Ne, kromě Natálie neměla nikoho," řekl, poškrábal se na hlavě a povzdechl si.
" My jí to teď musíme jet povědět to Natálii, brzo se vrátíme," kývla Kůstka a společně s Boothem vyšli na chodbu.
" Něco mi na něm nesedí," špitl Booth Kůstce do ucha.
" A co ?"
" Neukápla mu ani slza a byl neklidný."
" A to poznáš z toho, že se poškrábal na hlavě ?"
" A potil se. Pokud to neudělal, tak minimálně něco tají."
" Zatknul bys bratra tvého otce ?"
" Pokud je to vrah…"
" Dobře, naprosto to chápu," usmála se a nechala se jím obejmout kolem ramen. Došli k autu a nasedli dovnitř.
" Ty víš kde bydlí ?" zeptala se ho, protože si uvědomila, že se nezeptali na adresu.
" Vím, kde pracuje. Je šéfkou hotelu Rose v městečku kousek odtud."
" Aha," přikývla. Booth sešlápl plyn a vyjeli.

<- Předchozí kapitola                                                                              Další kapitola ->  

Rodina s tajemstvím 3.část

12. dubna 2008 v 20:38 | Misha |  FF-Rodina s tajemstvím
" Kůstko, žiješ ?" zeptal se Booth přes dveře. Temperance zrovna v tu chvíli vyšla z koupelny. Na sobě měla Boothovu košili a vlasy stočené pod ručníkem.
" Tak takhle jsem tě ještě neviděl," usmál se Booth a uhnul se ze dveří.
" Hm…," kývla. " Co ti vlastně táta chtěl ?"
" Chtěl se něco dozvědět o tobě."
" A co jsi mu řekl ?"
" Pravdu."
" Fajn, jdu spát, nedělej rámus," usmála se smutně a lehla si do postele. Přestávalo se jí tady líbit. Vlastně se jí tady vůbec nelíbilo. Přikryla se a stočila se do klubíčka. Po tvářích jí začaly téct slzy. Doufala, že se Booth z koupelny jen tak nevrátí. Nevěděla, že Booth tam ani nevešel, že se zastavil u dveří a teď ji sledoval.
" Co je Temperance ?" posadil se k ní na postel.
" Já…nikdy jsem si moc nebrala to, co si o mě lidi myslí, ale to, co povídaly Amy a Ewa se mě dotklo. Nevím proč," vzlykala.
" Kůstko, o to jim jde. Ranit tě…"
" Ne Boothe, jim jde o tebe."
" Jak o mně ?"
" Amy se do tebe zamilovala, a je jí jedno, že…že…"
" Že já k ní nic necítím ?"
" No, jo."
" Kůstko, snad si nemyslíš, že bych dal přednost Amy před tebou…"
" A v čem bys jí měl dát přednost ?" nechápala.
" To je nepodstatné, ve všem. Kdybych si měl vybrat mezi tebou a jí, vyberu si tebe !"
" Boothe," vrhla se mu kolem krku.
" Opravdu jsi tak unavená ?" zeptal se. Kůstka zakroutila hlavou. " Tak co kdybych se teď šel vysprchovat a pak bychom se podívali na nějaký film a k tomu si dali chipsy a skleničku vína ?"
" Jo, ráda," usmála se. Booth jí setřel slzy a zvedl se. Zmizel v koupelně a po chvíli se odtamtud ozvala sprcha.Temperance zapnula televizi a zabořila se do polštářů. Rozhodla se, že nebude Amy a Ewu poslouchat. Booth je na její straně, a to bylo to hlavní. Vyrušilo ji zaklepání na dveře. Zvedla se a šla otevřít. Za dveřmi stála Boothova matka.
" Lauro, co vy tady ?" podivila se Tempy. " Jestli chcete něco Seeleymu je ve vaně."
" Chtěla bych mluvit s vámi," usmála se žena.
" Tak…tak pojďte dál," kývla Kůstka a pootevřela víc dveře. Laura vešla dovnitř a Temperance zavřela dveře.
" Já jen, že si myslím, že vy jste pro Seeleyho ta pravá."
" Eh…co ?"
" Zní to divně, ale já chtěla, abyste věděla, že…"
" My jsme se Seeleym jenom přátelé, kolegové a parťáci, nic jiného mezi námi není !"
" Aha, tak to se omlouvám. Já si myslela…no nic. Strašně vám to spolu sluší a viděla jsem, jak se objímáte…"
" To je v pořádku," usmála se Temperance.
" Tak to já abych šla," zamířila Laura ke dveřím. " Opravdu se Seeleym nic nemáte ?"
" Ne, nemáme, jsme jen dobří přátelé."
" Dobře, tak dobrou noc."
" Dobrou," kývla Kůstka a zavřela za Laurou. Pečlivě zamkla a šla nalít dvě skleničky vína.
" Tak Boothe !" křikla.
" Jo, už jdu !" vyšel Seeley z koupelny. " Tak honem do postele, zapínám film," usmál se a strčil film do DVD přehrávače. Pak přešel ke Kůstce a lehl si vedle ní na postel. Přiťukli si skleničkou vína a napili se.
" Je pozdě, jdu spát," zívla Kůstka a zhasla svoji lampičku. Film už dávno skončil a tak si s Boothem jen tak povídali.
" Jo, máš pravdu, je pozdě," přikývl Booth a zhasl i svoji lampičku.
" Dobré ráno," usmál se Booth a podal Kůstce tác se snídaní. " Snídaně až do postele."
" Jé, díky," posadila se Kůstka a podívala se na snídani. Bylo tam vše dvakrát, to znamenalo, že to byla snídaně i pro Bootha. Temperance se zakousla do toastu.
" Co si dneska zajet do města ?" navrhl Seeley.
" Tak jo, tam aspoň nebude Amy…"
" No tak, nekažme si už začátek dne. Budeme se bavit jen o příjemných věcech, jo ?"
" Dobře," usmála se Temperance. Booth dojedl toast a napil se kávy. Kůstka si vzala taky svůj hrnek kafe. Rychle ho vypila a zvedla se.
" Jdu se do koupelny převléknout," vytáhla z kufru čisté oblečení. Džíny a červené tílko. Vešla do koupelny a převlékla se. Když se vrátila do pokoje stál tam Boothův otec. Seznámila se s ním den předtím při večeři.
" Dobrý den," usmála se a začala stlát postel. " Kde je Seeley ?"
" Někam si musel odběhnout, říkal, že se za chvíli vrátí."
" Dobře," přikývla. Muž se posadil na židli.
" A proč jste vlastně přijela s ním, když nejste jeho přítelkyně ?" zeptal se. Kůstku už vážně štvalo, že se všichni míchají do jejího a Boothova vztahu. Nikdo nebyl schopný pochopit, že nejsou nic víc, než přátelé.
" Přijela jsem, protože mě o to Seeley požádal. Neměl koho s sebou vzít, tak jsem kývla, že pojedu. Toť vše. Jsme prostě dobří přátelé."
" Aha," kývl. V tu chvíli se otevřeli dveře a do místnosti vešel Booth.
" Hezky jsme si popovídali," usmál se Boothův otec, rozloučil se se Seeleym a odešel.
" Co chtěl ?" zeptal se Booth a chytil Kůstku ze zadu za ramena. Ucítila z něho dámský parfém.
" Nevím, kde si byl ?" otočila se k němu.
" Za Amy," zašeptal sotva slyšitelně. Nevěděl, proč šeptá.
" Proto je z tebe cítit její parfém ? A její rtěnka na tvé tváři ?" Kůstka se přistihla, že žárlí. Do očí jí vhrkly slzy. Jak si mohl Booth začít něco se ženou, která ji nesnášela ?
" Tak to není !" bránil se Booth. " To ona. Nejdřív, jakože omylem na mě stříkla svůj parfém a potom mě políbila. Ona, ne já. Šel jsem za ní, abych ji seřval za to, jak se k tobě chová."
" Opravdu ?" setřela si slzy.
" Opravdu," usmál se. " Jdu si ten její parfém umýt, zvedá se mi z něho žaludek. Pak můžeme odjet do města, jo ?"
" Dobře," přikývla.
" Nikdy bych si s Amy nic nezačal, to mi věř," objal ji a pak zmizel v koupelně. Temperance si sedla na kraj postele. Uvědomila si, že žárlila. Vždyť jí mohlo být jedno s kým Booth co má. Byla jen jedna možnost, proč se to stalo. Musela být do Bootha… " Dost !" okřikla sama sebe v duchu. Kdyby to vyslovila, byť jen sama pro sebe, byla by to pravda, a to nemohla dopustit.
" Můžeme jít," vyšel Booth z koupelny. Kůstka za ním jen mlčky vyšla na chodbu a zamkla. Když se jakoby náhodou dotkl její ruky trhla sebou. To nikdy neudělala. Vždycky jí byly jeho dotyky příjemné. Kolem nich prošla Ewa.
" Ahoj Seeley," usmála se.
" Hm," kývl a dál se věnoval rozhovoru s Kůstkou. Společně vyšli z domu a zamířili k autu. Temperance už chtěla nasednout, když vzduch prořízlo zaječení. Podívala se po Boothovi a okamžitě se rozběhli zpět k domu a místu, odkud se výkřik ozval.
" Tam…kostra…," koktala jakási žena.
" Eliz, co se stalo ?" sehnul se k ní nějaký muž.
" Tam…lidská kostra !" koktala.
" Pusťte mě tam," protlačila se Temperance dopředu.
" Kůstko ! Tady nejsi v práci ! Máš dovolenou ! A navíc nemáš rukavice !" začal se za ní Booth prodírat.
" Mám, jedny nosím pořád s sebou," klekla si k mrtvole. " Potřebuju lopatu, je zahrabaný."
" Dobře," vzdychl Booth a potom se otočil k zahradníkovi, který k sobě tiskl svou vystrašenou dceru, " mohl byste nám přinést dvě lopaty ?"
" Hned je přinesu," přikývl. Kůstka si zatím navlékla rukavice. Lidí okolo nich začalo přibývat. Hnedka v první řadě stála Amy a šklebila se.
" To je hnus !" odplivla si.
" Boothe," obrátila se Temperance na svého parťáka, " odveď je pryč, je možné, že tohle je místo činu."
" Dobře," přikývl a pak se obrátil k lidem. " Můžete jít prosím vás pryč ?"
" A proč ?" ozývaly se z davu výkřiky.
" Toto je možné místo činu, svým pobytem ničíte důkazy !" vyhrkl. Lidé se začali rozcházet, až na Amy a Jamese, Boothova strýce. Ti stáli opodál.
" Tady máte ty lopaty," přiběhl zahradník.
" Díky," přikývl Booth a převzal je. Podal jednu Kůstce a opatrně začali nabírat hlínu a odkrývat kosti.
" Žena, věk kolem pětačtyřiceti až padesáti, všimla jsem si zlomené jazylky, takže ji nejspíš uškrtili. Nasvědčuje tomu i vykloubené rameno," postavila se. " Leží tady asi pět let. Zavolám do Jeffersonova institutu, že jim posíláme ostatky. Ať se na ně Zack koukne, podle mě to byla vražda."
" Takže konec dovolený ?"
" Jak to tak vypadá, tak asi jo."
" A někdo z mých známých vraždil !" povzdechl si Booth a posadil se do trávy.

<- Předchozí kapitola                                                                                   Další kapitola ->

Rodina s tajemstvím 2.část

12. dubna 2008 v 13:13 | Misha |  FF-Rodina s tajemstvím
" Už nemůžu," povzdechl si Booth.
" Tak to já jo," přikývla Temperance a vzala si Boothův pudink. " Můžu ?" zeptala se, ale na odpověď nečekala. Pustila se do něj.
" Jo, můžeš," usmál se.
" Chutná ti ?"
" Jo, divila bych se, kdybych se domů nevrátila jako koule," utřela si pusu ubrouskem. Rychle dojedla pudink a napila se vína.
" Prosím o pozornost !" vstal muž, sedící v čele stolu. Všichni se k němu otočili.
" Kdo to je ?" naklonila se Temperance k Boothovi.
" Prastrýček Jonathan."
" Aha," přikývla Kůstka.
" Vítám vás tady, jsem rád, že jste přijeli. Tato rodinná sešlost je uspořádaná na počest mé milované manželky Jane. Doufám, že si to všichni užijete," ukončil Jonathan svůj proslov. Lidé začali tleskat a zvedat se.
" Pojď se projít, prosím," poprosil Booth.
" Jo, klidně," usmála se a vyběhla za Boothem ven.
" Jen nám skočím pro bundy," kývl Booth a vběhl zpět do domu. Temperance se usmála a opřela se o zeď. Z domu vyšly Amy s Ewou. V ruce měli cigaretu a něčemu se smály.
" Viděla jsi ji při večeři ? Jak mu snědla pudink ! To bylo od ní hnusný. Já bych mu nic takového nikdy neudělala."
" Jak se někdo jako ona může hrabat v kostech, je to nechutný, jek se jí může Seeley vůbec dotknout ?!" potáhla Amy z cigarety. Kůstka si až teď uvědomila, že mluví o ní.
" Já se divím, že s ní může být vůbec v jednom pokoji," přikývla Ewa.
" Já si stejně myslím, že Seeley jí brzo řekne, že na ni kašle. Viděla jsi, jak na mě při večeři koukal?"
" No samozřejmě, máš u něj stoprocentně vyšší šanci," usmála se Ewa a típla cigaretu.
" Jsem tu," vyběhl Booth z domu se dvěma bundami. Jednu podal Temperance.
" Jo, dík," přikývla.
" Jdeme ?" zeptal se.
" Jo, jdeme," vyšla vedle Bootha. Došli k záhonům s růžemi. Kůstka za celou dobu neřekla ani slovo.
" Dneska je krásná noc, že jo ?!"
" Hm," kývla. Pořád přemítala o rozhovoru Amy a Ewy.
" Co ti je ?" zeptal se.
" Nic, co by mi mělo být ?"
" Tak Kůstko, co tě trápí ? Před chvílí jsi byla v pohodě !"
" Nic, vážně nic," zavrtěla hlavou.
" Temperance, znám tě už dlouho, myslíš, že ti na to skočím ? Tak co je ?"
" Myslíš, myslíš, že se mě lidi štítí ?"
" Co…cože ?"
" No, jestli jsem lidem odporná, kvůli tomu, že jsem antropoložka ?!"
" Jak tě to prosím tě napadlo ?"
" Amy a Ewa…ony říkali, že…"
" To co říkali Amy s Ewou nesmíš brát vážně. Samozřejmě, že se tě lidi neštítí, jak by mohli ?" objal ji. Pevně ji k sobě přitiskl a políbil ji do vlasů.
" Doteď mě to nenapadlo, ale co když je to pravda ?"
" Kůstko, pravda to není. Jak by se někdo mohl štítit tak krásné a chytré ženy jako ty ?"
Temperance se jen mlčky usmála a nechala se Boothem obejmout kolem ramen. Pár metrů před sebou zahlédli Amy s Ewou. Dívaly se na ně a něčemu se smály.
" Pojď radši do pokoje," vzhlédla k němu Kůstka.
" Mám lepší nápad. Znám tady jedno skvělé místo, zapomeneš tam na všechny svoje problémy, pojď," vzal ji Booth za ruku.
" Kam chceš jít ? Kam mě to táhneš ?" klopýtala za ním.
" Je to jen kousek Kůstko," otočil se k ní. " Támhle nehoře, to světlo."
" A co to je ?"
" Dům. Bydlí tam jedna stará paní. Za jejím domem jsou rozlehlé louky a výhled na jezera a hory. Je tam nádherně. Té paní se všichni bojí, ale je to milá paní. Jednou jsem ji potkal v lese a ona mě pozvala na čaj. Pak jsem k ní chodil vždycky, když jsme sem přijeli. Doufám, že bude ráda, že nás tu uvidí."
" Byl jsi tu hodně často ?"
" Celkem jo."
" A bylo to tady fajn ?"
" Pokud tu nebyla Amy a její sestry tak docela jo."
Konečně vyšli na vrchol kopce. Booth otevřel branku k domu a společně s Kůstkou zamířili ke dveřím. Zaťukal a chvíli vyčkal. Za dveřmi se ozvaly pomalé šouravé kroky a hned na to se otevřely dveře.
" Kdo jste ?Co chcete ?" ozvala se žena za nimi. Měla sněhově bílé vlasy a pomněnkově modré oči.
" Dobrý den Lillian, jsem Seeley Booth," představil se Booth, přece jen tu nebyl už pěknou řádku let.
" Seeley !" objala ho žena. " Pojď dál. Ale, kohopak sis to s sebou přivedl ?"
" To je Kůstka. Říkejte jí Temperance, nesnáší oslovení Kůstko."
" Pojďte dál drahá," usmála se žena. " Dáte si čaj nebo kávu ?"
" Čaj, děkuju," přikývla Kůstka a následovala ženu úzkou chodbou do obývacího pokoje. Tam se posadila vedle Bootha a čekala na čaj.
" A jak se máš Seeley ?" zeptala se žena.
" Jsem u FBI, Kůstka je moje parťačka."
" Opravdu ? Žena a u FBI ?!"
" Já nejsem u FBI," odporovala Kůstka.
" Kůstka je antropoložka," objasnil Booth, protože Temperance váhala, jestli to má říct.
" Tak to musíte být chytrá !" přikývla žena a podala Temperance šálek čaje.
" No…asi ano."
" A vy jste…vy jste něco víc než…než kolegové ?"
" Ne ! To ne !" Kůstka se ihned začala bránit.
" Zatím ne," kývl Booth. Kůstka se na něj udiveně podívala.
" Já zapomněla, mám na plotně večeři, omluvte mě prosím," zvedla se žena a odešla do kuchyně.
" Jak jsi to myslel, zatím ne ?" obrátila se Kůstka na Bootha.
" Nic jsem tím nemyslel, jen mně to tak ujelo," bránil se Booth.
" Fajn," napila se Kůstka čaje.
Booth by si nejraději nafackoval. Jak mu mohlo něco takového ujet ? Zatím ne…nikdy ne !!! I když ho to lákalo, moc ho to lákalo… "Přestaň !" okřikl se v duchu.
" A co ty Lilly ?" zeptal se, když se žena vrátila z kuchyně. Kůstku překvapilo, že přešel z vykání do tykání.
" Pořád stejný, Seeley, děti se mě bojí, ve vesnici jsem byla naposledy před patnácti lety."
" Proč nechodíte do vesnice častěji ?" zeptala se Kůstka.
" Neslouží mi nohy. Nedošla bych tam."
" Aha," přikývla Temperance a dopila čaj
" Víš Lilly, já bych chtěl Kůstce ukázat výhled z tvojí zahrady, mohl bych ?"
" Samozřejmě, pamatuješ si ještě, kde je zadní východ ?"
" No, v kuchyni ?"
" Správně, tak jděte. Já tu na vás počkám. Ten výhled znám a vy chcete být nejspíš sami."
" Ne, nechce…," chtěla namítnout Kůstka, ale Booth jí lehce zacpal pusu a odtáhl do kuchyně.
" Co to děláš ?!" vyjekla.
" Jen jsem nechtěl, aby šla s námi. Je sice fajn, ale tohle bych ti chtěl ukázat sám."
" Dobře," přikývla a vyšla na zahradu. " A co vlastně uvidíme takhle ve tmě ?"
" Nech se překvapit, uvidíme toho hodně, a dej pozor, ať nespadneš, je tam sráz."
" Tak fajn," přikývla a vydal se za Boothem. Ušli sotva pár kroků, když se jim naskytl pohled na hladinu jezera. Stáli na skále a pod nimi bylo plno jezer. Booth měl pravdu. Jezera byla uměle osvětlena, a tak bylo vidět opravdu hodně. A navíc to vypadalo úžasně. Booth ji chytil kolem ramen.
" Je to nádhera, viď ?! Zítra ti to tu ukážu za světla. Něco ti o tomhle místě povím. Je opředeno mnoha tajemstvími…," začal, když ho přerušilo něčí volání. Podíval se odkud vycházelo.
" Seeley !" znovu se ozvalo ze tmy. Až teď ten hlas poznal. I Kůstka věděla, kdo to je.
" To ne, Amy !" povzdechl si Booth.
" Jak jsi nás tady našla ?" podivil se, když přišla blíž.
" Viděla jsem vás sem jít. Hledá tě tvůj táta," řekla Amy.
" No dobře, pojď Kůstko, někdy se sem vrátíme," usmál se smutně a vzal ji kolem ramen. Mlčky se vydali z kopce dolů. Vešli na pozemek domu tety Jane, prokličkovali záhony s růžemi a pak vešli do domu.
" Jdu do pokoje, umýt se a pak půjdu spát," přikývla Temperance a zamířila na druhou stranu než Booth.
" Dobře, za deset minut jsem tam."
Kůstka prošla chodbou a pak odbočila do jiné. Asi po pěti minutách dorazila do pokoje. Odemkla a vešla dovnitř. Položila klíče na stůl a vešla do koupelny. Začala si napouštět vodu. Přešla zpět do pokoje a otevřela kufr. Začala hledat svou noční košili. Prohledala celý kufr, ale nic. Zvedla se, a došla zpět do koupelny. Vypnula vodu a začala přemýšlet v čem bude spát. Do místnosti vešel Booth.
" Proč ještě nejsi ve vaně ?" zeptal se.
" Nemám se potom do čeho převléknout. Zapomněla jsem si noční košili."
" Já tu něco najdu, skoč se zatím vykoupat, a nespěchej," usmál se. Temperance tedy přikývla a vešla do koupelny. Naložila se do horké vody a měla co dělat, aby neusnula. Na dveře jí asi po deseti minutách zaťukal Booth.
" Dále," zívla. Dveře se otevřeli a Seeley vešel dovnitř.
" Našel jsem jednu košili, kterou tady nebudu potřebovat, ale radši jsem si ji sbalil. Dám ti ji na spaní."
" Moc dík," usmála se. Booth vycouval ze dveří a rychle je za sebou zavřel.

   <- Předchozí kapitola                                                                                Další kapitola ->   

Životopis Kathy Reichs

12. dubna 2008 v 10:33 | Misha
Kathy se narodila v roce 1950 v Chicagu. Je jednou z 50 soudních antropologů certifikovaných americkou radou soudní antropologie a členkou rady ředitelů Americké akademie soudních věd. Pracuje v soudních úřadech v Severní Karolíně a Quebeku a je také profesorkou na The University of North Carolina. Často cestuje jako svědek při soudních procesech, a pracovala také pro Spojené národy při vyšetřování genocidy ve Rwandě a na vyšetřování teroristického útoku v New Yorku z 11. září 2001.
Je forezní antropoložka, což znamená, že identifikuje ostatky, které jsou tak rozložené, spálené nebo zničené, pracuje tam, kde standartní metody zde selhávají.
A jako koníčka má mimo horkých koupelí psaní. Aby mohla psát o věcech, které zná, aby se mohla vypsat z hrůz a smrti, se kterou se denně setkává, stvořila si takovou literární verzi svého lepšího já. Temperance Brennanová je také forenzní antropoložka, co pendluje mezi Karolínou a Montrealem, univerzitou a Guatemalou, všechno sedí. Snad jen ubrala počet odrostlých dětí, Kathy má tři, kdežto Tempe jen jedno.
A aby těch verzí jedné osoby nebylo málo, je tu ještě Kathyin seriál "Bones" - Sběratelé Kostí. Kathy se podílí na psaní scénářů, a vyloženě si to užívá. Jak jinak se dají odhalovat taje forenzní antropologie širokému publiku než televizní kriminálkou? Seriálová Tempe Brennanová je o trochu mladší než ta knižní, a má ještě jeden drobný rozdíl - po večerech píše detektivní příběhy s hrdinkou jménem Kathy Reichsová…

DOKTORKA BRENNENOVÁ V KNÍŽCE VS. SERIÁLOVÁ

12. dubna 2008 v 10:31 | Misha |  Kathy Reichs Others
Je to propletení. Soudní antropoložka Kathy Reichs píše o antropoložce Temperance Brennanové, ale tadky dělá na seriálu s doktorkou Brennenovou, která zas píše knihy s hrdinkou doktorkou Reichsovou.
Kathy Reichs řekla: "Věděla jsem, že ten seriál bude hodně odlišný. Ale že až tak...vždyť je to málem úplně něco jiného!No dobře, jak už jsem uvedla v medailonku o Reischsové, televizní verze Temperance je mladší, a to o dost. Chápu, že moderní publikum vyžaduje mladé a hezké tváře, ale tím se postava dost vzdaluje jak knižní, tak i reálné předloze, kde obě antropoložky měly minimálně jednoho dospělého potomka.
Navíc televize udělala z Tempe klasickou tvrdou "akční" hrdinku, nestačila jsem zírat, jak každého hned zkopala, postřelila nebo alespoň majzla baseballovou pálkou. Působilo to pro nezasvěceného trošku dojmem, jako by měla problémy s paranoiou… Taky si z knih příliš nevybavuji, že by literární doktorka byla nějak dobrá kámoška s pistolí, kdežto seriálová se s ní v tom prvním díle ohání běžně. To je právě nevýhoda pouhé hodinky vysílacího času, kde nezbude moc prostoru na výraznější prokreslení postav a vysvětlení jejich motivů, vše je nahozeno jen tak ve zkratce… V knize je namísto toho spousta místa na vysvětlení, že třeba svědčit jako odborný konzultant u soudu člověku může přinést nežádoucí pozornost usvědčených padouchů, kteří občas udělají nečekanou návštěvu v bytě, čímž by se dalo vysvětlit, že má seriálová doktorka pořád nervy jako na drátku.
Současný trend televizních kriminálek velí mít velký a různorodý tým, což tu bylo oproti předloze splněno, i když je zatím jen na to, aby ti lidičkové trousili suché hlášky plné nezbytného černého humoru. Ale šlo jim to dobře, uvidíme, třeba se nějak vykuklí v průběhu seriálu.
Nová je také postava agenta FBI Bootha, se kterým televizní doktorka tak nějak spolupracuje na vyšetřování. V knize se zas montovala do případů kanadskému policistovi Andrewu Ryanovi, s kterým pak i chodila. Prostě, co by to bylo za kriminálku, kdyby se ženská hrdinka nemohla s nějakým tvrdohlavým chlapem dohadovat o tom, kdo z nich má pravdu?

Angela & Jitka Moučková

12. dubna 2008 v 10:22 | Misha
Angelu Montenegrovou ( Michaela Conlin ) dabuje Jitka Moučková

Camille & Jana Mařasová

12. dubna 2008 v 0:15 | Misha
Doktorku Camille Saroyanovou ( Tamara Taylor) dabuje Jana Mařasová

Booth & Martin Stránský

12. dubna 2008 v 0:00 | Misha
Zvláštního agenta FBI Seeleyho Bootha ( David Boreanaz ) dabuje Martin Stránský

Kůstka & Kateřina Lojdová

11. dubna 2008 v 21:12 | Misha
Doktorku Temperance Brennanovou ( Emily Deschanel ) dabuje Kateřina Lojdová