Květen 2008

Překvapení nocí 1.část

31. května 2008 v 12:00 | Misha |  FF-Překvapení nocí
Zapadající slunce jim svítilo do tváře a oni tvrdli v zácpě na dálnici, 10 mil od L.A. Okýnka měli dokořán, ale přesto jim bylo vedro.
" Proč jsme nemohli, jako každý normální člověk, letět letadlem ?"
" Jsou v tom peníze. Cullen musel zčísnout výdaje a letenky jsou moc drahé."
" Fajn, já bych si je klidně zaplatila," vystrčila ruku z okýnka. Moc to nepomohlo. Začala tedy štelovat klimatizaci…a bylo to ještě horší. Rozepnula si tedy knoflík halenky u krku.
" Se tady rovnou svlíkni !" vyštěkl Booth. Špatná nálada, kterou Booth měl už čtrnáct dnů se zase projevila.
" Zajeď na parkoviště," kývla na něj.
" Co ? Proč ?"
" Musím s tebou mluvit !" vyštěkla. Booth tedy zajel na parkoviště a zaparkoval.
" Tak co je ?" zeptala se.
" Tak já ti to řeknu," vzdychl Booth. " Před čtrnácti dny za mnou přišla jedna žena, Kate Landová, kdysi jsem s ní chodil, ona teď má rakovinu a umírá a má dceru. Tvrdí, že ta dcera je moje. Je jí třináct a přesně to odpovídá době, kdy jsme spolu chodili."
" Boothe…"
" Nechal jsem si udělat test otcovství, a je to moje dcera," zašeptal Booth.
" Proč jsi něco neřekl ?"
" Nevím, nevím proč jsem nic neřekl," vzdychl Booth.
" Už máš dvě děti, a já pořád nic," pokusila se Kůstka odlehčit situaci.
" Kůstko," vzdychl Booth. " Jmenuje se Natálie a je strašně šikovná."
" A proč jsi se nepochlubil ? Já ti říkám všechno."
" Nevím, nevím, proč jsem ti to neřekl."
Temperance mlčela. " Radši jeď," vyštěkla.
" Promiň, nevím proč jsem ti to neřekl," vzdychl Booth. " Ale teď potřebuju podporu, ne abys na mě byla naštvaná."
Temperance se na něj podívala a vyprskla smíchy.
" Co je na tom směšnýho ?" zeptal se Booth zmateně. Temperance zavrtěla hlavou a pak ho chytila za ruku.
" Když budeš potřebovat pomoc, tak ti pomůžu."
" Kůstko," objal ji.
" Vím, že nejsem kdovíjak úžasná matka, vlastně nejsem vůbec matka, ale strašně ráda ti pomůžu, když budeš chtít."
Booth se na ni usmál.
" Pojedeme dál," kývla a zapnula houkačku.
" Proč to nenapadlo mě ?" zakroutil Booth hlavou. Auta se začala uhýbat a oni mohli v klidu jet po dálnici k místu činu.
" Já mám větší IQ, mně to pálí víc," ušklíbla se.
" Aha," přikývl Booth.
" Tady doprava," kývla Temperance směrem k polní cestě. Booth strhl řízení a vjel na polní cestu. Blížili se k lesu, na jehož kraji čekal nějaký policista. Booth zastavil a Temperance se vyklonila z okýnka.
" Doktorka Brennanová, agent Booth ?" zeptal se muž. Temperance kývla.
" Ukážu vám, kde je místo činu," přikývl muž a počkal až Booth vypne motor a oba vystoupí z auta. Pak se vydal v čele a proplétal se mezi stromy, podlezl žlutou pásku a stanul na místě činu. Temperance se okamžitě rozeběhla k ostatkům.
" Muž, 25-30 let, běloch, zemřel na střelné zranění," zhodnotila Temperance.
" Tak jo, všechno ?" zeptal se Booth.
" Jo, necháme převézt kosti do pitevny v L.A., podrobněji se na ně podívám tam."
" Tak jo, teď jedeme, čeká nás dlouhá cesta do města."
" Boothe, sakra, nech mě dělat moji práci, proč jsi tak netrpělivý ?"
" Po dvou dnech v autě se těším na sprchu a na dlouhý a ničím nerušený spánek."
" Tak na to si nech zajít chuť, máme případ, byla to vražda."
" Jo, já vím, ale bude noc a já chci jít spát," přikývl Booth a odváděl už Kůstku od ostatků.
" Ach jo, Boothe s tebou je to těžký," povzdechla si Temperance a posadila se do auta, ke kterému mezitím došli.
Konečně dojeli do hotelu a ubytovali se. A jelikož byl hotel narvaný museli do jednoho pokoje.
" To jsem to teda schytala," remcala Kůstka mezitím co se chystala do sprchy.
" No, já na tom nejsem o nic líp," vyštěkl Booth. Najednou se oba zastavili a pohlédli si navzájem do očí.
" Proč se hádáme ?" zeptala se Temperance.
" Nevím, vzdychl Booth.
" Tak mír ?" navrhla Kůstka.
" Mír," usmál se Booth. " Co zajít večer na znamení míru na skleničku ?"
" Tak jo," usmála se Temperance a zmizela v koupelně.
Další část přidá Sharya příští sobotu ve 12 hodin.

Prázdniny na sjezdovce 6.část

31. května 2008 v 7:59 | Misha |  FF-Prázdniny na sjezdovce
" Netušíte, kdo to byl ?" zeptal se Booth vedoucí hotelu.
" Ne, vůbec nevím," přikývla žena.
" A s kým bych si tu mohl ještě promluvit ?"
" S recepční, s mojí zástupkyní, s uklízečkou," začala mu vyjmenovávat všechny lidi, se kterými mohl mluvit.
" Dobře, děkuju," přikývl Booth a vydal se za recepční. Od nikoho se nic nedozvěděl, neměl jedinou stopu a tak se rozhodl, že se půjde podívat za Parkerem.
" Ahoj tati," usmál se a rozloučil se s kamarádem.
" Ahoj Parkere," usmál se Booth.
" Nepůjdeš se mnou na sjezdovku ?"
" Promiň, snad jindy, musím jít zkontrolovat Kůstku, není jí nejlíp."
" Kvůli té mrtvole ?"
" Parkere, poslouchej, Temperance není špatně kvůli tomu, že viděla ostatky, ale kvůli tomu, že ji smrt dohonila i tady, na dovolené. Chtěla mít hezké prázdniny, ale máme práci, smrt, takže proto je Kůstce špatně."
" Dobře, chápu tati," usmál se Parker.
Booth ho objal a pak vyrazil do pokoje.
Booth šel po chodbě a pobrukoval si. Došel ke dveřím od pokoje a vešel dovnitř. Nejdřív si ničeho nevšiml, ale když ho Temperance oslovila uplakaným hlasem zjistil, že je něco v nepořádku. Na posteli vedle Kůstky seděl Richard, za postelí stáli dva muži a, jak si všiml, za ním byli taky dva muži se zbraněmi v ruce.
" Co se děje ?" zeptal se.
" Chce tě zabít !" vykřikla Temperance. Richard se napřáhl a vrazil ji facku.
" Nech ji !" vykřikl Booth.
" Ale měla pravdu, takže, buď půjdeš se mnou nebo tvoje Kůstka zemře."
Booth se podíval na Tempyn zkrvavený obličej. Nejspíš nedostala jen jednu facku.
" Tak co bude ?" nabil Richard zbraň a přiložil ji Temperance ke spánku.
" Půjdu s tebou," vyhrkl Booth.
" Fajn," ušklíbl se Richard a zvedl se.
" Jen mě nech se s Temperance rozloučit."
" O jé, no, tak jo," přikývl Richard. Temperance na nic nečekala a rozběhla se k Boothovi. Objala ho kolem krku a zabořila mu zakrvácený a ubrečený obličej do košile. Booth ji objal a pevně ji k sobě přitiskl. Ona pak zvedla obličej a podívala se mu do očí. Pak ho políbila. Byl to polibek plný vášně, lásky, chtíče, ale i smutku a bolesti. Oba tušili, že až se příště uvidí Booth bude mrtvý.
" Tak to by stačilo !" vyhrkl Richard a odtáhl Bootha od Kůstky dál.
" Ne !" vykřikla a chtěla se rozběhnout za ním, ale dva z mužů ji chytili a nedovolili se dostat dál. Pak ji strčili na postel a odešli. Zamkli ji v pokoji a Bootha odvedli. Proti pěti mužům neměl šanci. Temperance okamžitě popadla zbraň, rozstřelila zámek a vyběhla z pokoje. Po Boothovi však nebylo nikde ani památky. Rychle se rozběhla na parkoviště. Zrovna kolem ní projížděl černý džíp a v něm Booth s Richardem. Okamžitě se rozběhla k autu a nasedla do něj. Byla vděčná, že ji v pokoji napadlo vzít si klíče. Rychle se rozjela za autem. V rychlosti nahmatala telefon a vytočila Angelino číslo.
" Copak Tempy ?" zeptala se Angie.
" Angelo, zavolej okamžitě posily, řekni jim, kde jsme byli s Boothem ubytovaní, a že ho unesl jeho bývalý parťák. Teď jedu na dálnici, jsem 20 mil od D.C., zavolám, až zastavím, zatím," vychrlila ze sebe Temperance, pak zavěsila a věnovala se řízení.
Cesta se zdála nekonečná. Pořád nezastavovali, sjeli z dálnice na prašnou polní cestu a pak pokračovali do lesa. Temperance chvíli počkala a pak sjela taky na cestu. Pak zastavila u lesa a dál šla pěšky. Doufala, že to nebude daleko. Šla a šla, nevěděla jak dlouho, auto nebylo nikde vidět, už to chtěla několikrát vzdát, ale vždycky si vzpomněla na Boothův úsměv. Najednou ticho prořízl výstřel a Temperance ztuhla...Strach o Bootha ji ale znova rozhýbal. Okamžitě vyrazila v před. Po chvíli před sebou uviděla dům s garáží. Okamžitě se k němu rozběhla. Nejprve ke garáži. Vrata byla zdvižená a Kůstce se naskytl pohled dovnitř. Booth klečel na zemi, ruku si tiskl k břichu a mezi prsty mu protékala krev. Když spatřil Kůstku chtěl ji zarazit, ale když otevřel pusu, z koutku úst mu vytekl jen pramínek krve. Najednou mu došli síly, on se skácel k zemi a upadl do bezvědomí. Poslední co slyšel byl Kůstčin výkřik…

Už v tom zase nejedu sama

30. května 2008 v 19:28 | Misha |  blog
Takže, kdysi to tu se mnou měla Zuzka, pak jsem v tom jela chvíli sama, ale jelikož mě to přestalo samotnou bavit, tak jsem navrhla Šárce ( Sharye ), jestli nechce mít tenhle blog se mnou. A ona souhlasila, takže tento blog je od teď můj a Sharyi .

Poděkování a omluva od Sharyi

30. května 2008 v 16:18 | Misha |  blog
Takže, zaprvé bych chtěla moc poděkovat Katce, že mi udělala rozcestník a zadruhé tu mám omluvu od Sharyi:
Omluva pro všechny.
Ahoj moc se všem omlouvám, ale teď nebudu posílat žádné povídky, protože mám porouchaný monitor a nedostanu se ke složkám. Proto teď chvíli asi žádné povídky nebudou. Moc se omlouvám a děkuji za pochopení. Jinak povídka co píši s Mishou tak píšu na počítači mého táty tak ty se budou dodávat. Jinak ještě jednou promiňte a děkuji za pochopeni, jakmile se monitor opraví, hned pošlu pokračování povídek. Díky Sharya

Možná jsou ještě naživu...3.část

30. května 2008 v 15:50 | Misha |  FF-Možná jsou ještě naživu
" Máš někoho ?" otočil se na Kůstku když vystoupili z auta. Temperance jen zavrtěla hlavou. Booth ani nevěděl co dělá. Prostě ke Kůstce přistoupil a políbil ji. Byla překvapená, ale začala ho líbat taky.
" Nemohl bych tě ztratit," zašeptal. " Málem jsem se zhroutil."
" Taky se mi stýskalo," špitla a políbila ho.
" Nevadí, že jsem bydlel u tebe ? Můj byt vyhořel a já neměl kam jít."
" Nevadí. Klidně tam se mnou můžeš zůstat i dál."
" Díky," usmál se Booth a políbil ji ještě jednou.
" Nepůjdeme dovnitř ?" zeptala se Kůstka a otevřela dveře do restaurace.
" Jo, půjdeme," přikývl Booth a objal Kůstku kolem ramen. Boothovi zazvonil mobil.
" Halo ?!" ozval se.
" Dobrý den, tady Janneson, je tam s vámi doktorka Brennanová ?"
" Ano," přikývl Booth.
" Mohl bych s ní mluvit ?"
" Ano," přikývl znova Booth a podal Kůstce mobil. " Jenneson, jestli tě chce někam poslat odmítni, prosím a nebo mu řekni, že musím jet s tebou."
" Dobře," zašeptala Kůstka a představila se do mobilu.
" Dobrý den, doktorko Brennanová. Jsem ráda, že jste zpět a živá, nicméně musíte zpět tam, kam jste měla namířeno."
" Do jižní Kolumbie ?"
" Ano."
" Ale s jednou podmínkou."
" A to jakou ?"
" Booth pojede se mnou."
" Dobře. Tak zatím naschle," zavěsil Jenneson.
" Zajímavý, jak rychle se roznesla zpráva o mém návratu," vrátila mobil Boothovi.
" Kam máme jet ?" zeptal se Booth.
" Do jižní Kolumbie," kývla Temperance a posadila se vedle Bootha.
" Menší dovolená," usmál se.
" Tak nějak."
" Hele Kůstko, řekneme o tom, že jsme se líbali ostatním ?"
" Oni to na nás stejně poznají."
" No jo, máš pravdu."
Kůstka s Boothem seděli v letadle a byli asi sto kilometrů jižně od Bogoty. Let byl klidný a poměrně příjemný. Najednou sebou letadlo začalo házet a řítilo se k zemi.
" Boothe !" vykřikla Kůstka a pevně ho objala. " My - my spadneme."
" Drž se. Tohle přežijeme, jasný ? Oba," usmál se vystrašeně a odtáhl od sebe Kůstku. Zkontroloval, jestli je pořádně připásaná a pak mu nezbylo nic jiného než se modlit.
Kůstka se klepala strachy. Tohle už jednou zažila a nedopadlo to moc dobře. Moc času na přemýšlení ale neměla. Podívala se na Bootha a v tu chvíli letadlo narazilo do země. Kůstka se bouchla do hlavy a upadla do bezvědomí.
Když přišla k sobě a rozhlédla se kolem spatřila naprostou katastrofu. Pak její pohled padl na Bootha. Nejevil známky života. " Boothe," přelezla k němu přes sutiny. Změřila pulz. S ulehčením zjistila, že je v normálu. Po hmatu zkontrolovala páteř. Zdála se být v pohodě. Odpoutala ho a vytáhla ven. Dotáhla ho do bezpečné vzdálenosti a vrátila se do letadla. Sbalila nějaké jídlo a věci, co měli v zavazadlovém prostoru. Předtím ještě zkontrolovala ostatní cestující. Všichni byli mrtví. Rychle se vydala zpět k Boothovi. Znovu změřila pulz. Nic se nezměnilo.
" Boothe," zatřásla s ním. Nic. Změřila pulz. Cítila, že zeslábl.
" Boothe !" vykřikla. Tep stále slábl. " To ne," zvlhly jí oči. Po tváři jí začali stékat slzy. Začala mu masírovat srdce. Tep zmizel úplně. Kůstka nahmatala mobil a zapnula ho. Na displeji se objevil velký červený nápis NO SIGNAL. Znovu se pustila do masáže srdce. Nic, žádná odezva. " No tak, Boothe, bojuj ! Nenechávej mě tu samotnou, prosím," vzlykala. Najednou se mu hrudník sám od sebe zvedl. Začal dýchat. Temperance změřila tep. Byl v normálu. Najednou Booth otevřel oči.
" Kde jsem ?" zeptal se.
" Zpátky," setřela si Temperance slzy a vrhla se mu kolem krku.
" No tak, no tak, Kůstko !" usmál se.
" Musíme pryč, jít hledat pomoc, a něco, kde bychom bezpečně přečkali noc," pustila ho Temperance a postavila se. Sbalila nějaké věci, které přinesla z letadla a pomohla Boothovi na nohy.
" Kam, na sever, jih, západ nebo na východ ?" zeptal se.
" Na sever, z letadla jsem viděla pár vesnic, ale nevím, jak daleko."
" Dobře," vzdychl Booth a pomalu vyšel. Kůstka se rozběhla za ním.

Vrať se mi 1.část

29. května 2008 v 18:33 | Sharya |  FF-Vrať se mi
Nová povídka od Sharyi :
Bylo devět hodin večer a Temperannce seděla ve své kanceláři za svým stolem a vyplňovala hlášení, k minulému případu.
Bože, ty papíry mě jednou sežerou.
Nazdar Kůstko, kdo tě sežere?
Ale, tyhle ty papíry. Dneska mám blbej den. Dneska jsem zaspala, pak jsem se málem vybourala, pak jsem se stihla během pěti minut pohádat s mým kamarádem z Německa a to prosím po telefonu. No a teď dělám tyhle papíry a vůbec mi to nejde. Řekla naštvaně Kůstka.
Tak jo fajn, ale nemusíš na mě zvyšovat hlas. Řekl Booth.
Máš pravdu, promiň , co bys potřeboval?
No přece tebe, našli se ostatky a máme je jít prozkoumat.
Tak to beru, jedem.
Na místě činu:
Je to dítě, věk asi 8-10 let. Dívka, zemřela, nedá se to přesně určit. Musím ji nechat odvést k nám tady toho moc nezmůžu.
Tak jo fajn, jdeme. Řekl Booth a odešli spolu k autu.
Můžu, se na něco zeptat?
Jasně Boothe.
Kdo tě tak rozhodil, že si byla naštvaná.
Kamarád z Německa, pak ti o něm třeba řeknu víc, ale teď se o něm nechci bavit.
Dobře, jak chceš.
V institutu
Tak co Zacku , už jsi zjistil příčinu smrti?
Ano, doktorko, to dítě bylo ubité, je mrtvá asi 1-2 měsíce, proto nebylo nic vidět, protože modřiny se ztratily, ale řezné rány ne.
Výborná práce Zacku. Pochválila ho Tempy a odešla do kanceláře.
Nazdar Boothe. Řekla Angela a Cam.
Zdravím,vás dámy tak co už víte kdo byla ta slečna?
Jo jasně, jmenuje se Kathy Raise, bylo 9 let a zmizela před 3 měsíci.
Jste skvělé a kde je Kůstka.
No měla by být….. Angela to nestačila doříct, protože uslyšeli nějaký rachot z Kůstčiny Kanceláře.
Sakra, k**va, do prdele, já se na to vykašlu. Křičela Tempy a házela vším co jí přišlo pod ruku.
Chtěla pokračovat, ale někdo ji chytil do náruče a začal ji uklidňovat.
Kůstko, klid, no tak uklidni se.
No páni, Kůstko, tady to vypadá jako by tu explodovala atomová bomba. . Řekl Booth a pořád ji pevně svíral v náručí
Jo to máš možná pravdu. Řekla už trochu klidná Tempy, ale Booth ji radši pořád nepouštěl, což ji bylo jedno, byla za to i ráda.
Doktorko, co se vám stalo?zeptala se Camilla.
Ale volal mi jeden takovej strašném dement. No prostě člověk, kterému nemůžu přijít momentálně na jméno. Řekla ještě stále naštvaná Tempy.
Dobrý den. No páni, tady to vypadá jako po explozi atomovky. Nazdar Tempy.řekla neznámá žena.
No to se mi snad jenom zdá slavná Wolkerová dorazila sem k nám do ústavu. Řekla nadšeně Angela.
Ahoj Sydney, jak se máš? Boothe prosím můžeš mě pustit?
Booth ji pustil.
No já se mám velmi dobře, ale ty vypadáš přinejmenším na infarkt.
Taky. že k němu nemám daleko. Teď jsem se pohádala s tvým bratrem.
Jo, tak to bylo jasné. Protože takhle tě dokáže vytočit, jenom můj bratr.
No vážení, nebude vám vadit, když si doktorku na chvilku vypůjčím, že ne?
Ne nebude, jen na ni dejte pozor. Řekl Booth.
Nebojte já si ji ohlídám a za hodinku vám ji vrátím. Tak zatím čau. Řekli sborově a odešli.
Hele zdálo se mi to, nebo Tempy znala tu Walkerou?
Ne to se vám nezdálo Angelo asi ji znala. Řekla Camilla
Pak šla do své kanceláře, když uviděla svého nového přítele, tak se k němu vrhla a ještě netušila co ji čeká za malé překvapení.

Prázdniny na sjezdovce 5.část

29. května 2008 v 17:36 | Misha |  FF-Prázdniny na sjezdovce
Temperance přešla k Boothovi. Právě se chystali jít spát a ona nechtěla, aby Booth šel první noc do postele ve špatné náladě. Objala ho kolem krku a jemně ho políbila. Booth jí začal polibky oplácet. Seeley začal couvat a posadil se na postel. Objal Kůstku kolem pasu a posadil si ji na klín, kde ji znovu začal líbat. Temperance mu přetáhla přes hlavu triko a on jí sundal noční košili. Pak jí položil na postel…
Tu noc prožili spolu. Byla to noc plná vášně a lásky, ale oba si zároveň uvědomili, že ztratili něco nenahraditelného… Nejlepšího přítele…Našli ale něco jiného…partnera, se kterým chtěli strávit zbytek života. Ta ztráta se ani náhodou nemohla srovnávat s tím, co našli, a to oba dobře věděli.
Jako první se probudil Booth. Našel Temperance stočenou do klubíčka v jeho náručí. Podíval se na hodiny. Šest třicet, pak se znovu podíval na Temperance. Na tváři měla lehký úsměv a, podle něho, byla nádherná. Temperance na sobě ucítila něčí pohled a tak se probudila.
" Ahoj," usmála se na Bootha.
" Ahoj," přikývl Booth a věnoval Temperance dlouhý polibek na probuzení.
" Kolik je ?" zeptala se potom. Booth se znovu podíval na hodiny.
" Šest třicet pět."
" Máme ještě hodinu než budeme muset vstávat," zívla.
" Jo, to máme," přikývl Booth.
Kůstka se k němu přitočila a on ji objal kolem ramen. Pak se oba posadili a vyhlédli ven, kde uviděli krásný východ slunce.
" Miluju tě Temperance," zašeptal Booth.
" Já tebe taky," přikývla Temperance a nechala se Boothem obejmout zezadu kolem pasu. Seděli na posteli ve vzájemném obětí a čekali, až zazvoní budík…
" Parkere, půjdeš zase dneska s kamarády na sjezdovku ?" zeptala se Temperance.
" Jo," přikývl Parker. Temperance kývla na Bootha a oba se usmáli. Dopoledne jen sami pro sebe… Najednou hotelem otřásl výkřik. Temperance znovu pohlédla na Bootha. Tentokrát vyděšeně. Oba kývli a rozběhli se k místu odkud se ozval výkřik. Byla to malá nepoužívaná sklepní místnost se spoustou skříní. Jedna byla otevřená a na zemi před ní ležely zaručeně lidské kosti. Kousek od nich se krčila menší žena. Temperance se sehnula ke kostře, zatímco Booth se staral o ženu.
" Muž, 25-30 let, běloch. Zemřel asi před třemi týdny," prohlédla Temperance kostru. " Boothe, myslím, že máme po dovolený, byla to vražda," vytáhla Temperance kulku, která se zachytila v žebru…
" Angelo, posíláme ostatky a důkazy, které jsme tady našli. Místní policii jsme už informovali," přikývla Temperance.
" Sakra, Tempy, proč ty ať se vrtneš, kam se vrtneš, narazíš na mrtvoly ?"
" To nevím," povzdechla si Temperance. " Budu muset končit."
" Dobře, prozkoumáme kostru, zítra pošleme výsledky."
" Tak jo, zatím ahoj," usmála se Tempy a zavěsila.
" Myslel jsem, že to nepřežiju," vyhrkl Booth a objal ji kolem pasu. Věnoval ji dlouhý polibek.
" Boothe, ne, máme práci," vydechla Temperance.
" Co se děje ?" zeptal se zmateně.
" Máme práci," kývla Temperance.
" Tím to není," zavrtěl Booth hlavou. Temperance jen zavřela oči a nechala se Boothem obejmout.
" Proč, proč mě mrtvoly vždycky dohoní ?"
" No tak, to bude v pořádku, vyřešíme to a pak si to tu ještě užijeme."
" Ten co ho zabil už stejně nejspíš bude pryč."
" Pšt, já teď půjdu promluvit s vedoucí hotelu a ty se dej zatím do kupy, jo ?"
" Dobře," přikývla Temperance, i když ze všeho nejvíc toužila mít Bootha u sebe.
" Nebo mám zůstat s tebou ?" zeptal se. Temperance jen pokrčila rameny. " Ano, ano zůstaň se mnou !" chtěla vykřiknout, ale radši nic neřekla. Booth ji k sobě ještě víc přitiskl a políbil ji. Zabořila mu hlavu do košile a začala vzlykat.
" Neplakej, tohle ti za to nestojí," zašeptal. Temperance přikývla, ale brečet nepřestávala. Booth ji k sobě pořádně přitiskl. Takhle v jeho náručí si připadala bezpečně a brzo se uklidnila a dokonce usnula. Booth ji uložil do postele a odešel, ale to byla ta největší chyba, jakou mohl udělat. Nevěděl, že za chvíli jim půjde o život…

Horské prázdniny 2.část

28. května 2008 v 18:00 | Sharya |  FF-Horské prázdniny
Další kapitola fanfiction od Sharyi, mně se líbí, tak doufám, že se bude líbit i vám.
Sully, co to má znamenat? Zeptala se šokovaně, protože viděla jak se Sully líbá s jinou ženou.
Ahoj lásko, to nic není jen tady se slečnou zařizuji náš definitivní odjezd z Washingtonu.
Cože, jaký odjezd?
No přece, jakmile se vezmeme tak odjedeme ze Země a už se sem nikdy nevrátíme.
Sully, víš co já toho mám právě dost. Buď si s touhle ženskou, ale mě nech na pokoji a svatbu ruším strč si to všechno. Ty víš kam, Sbohem. Ti dva tak na sebe křičeli, že se k nim upřeli opět všechny zraky aby toho nebylo málo tak Tempy na Sullyho nový oblek vylila hrnek ledové kávy a nakonec sklenici vody. Jakmile odešla, celá restaurace se mohla potrhat smíchy.
Pak jela k němu domů a sbalila si všechny věci pak jela k sobě, kde se zamkla a plakala.
Co se to s ním stalo? On takový nikdy nebýval. Co bych dělala kdyby mě odvezl daleko od Bootha, Angely a ostatních. Z přemýšlení ji vytrhl zvonek.
Kdo je tam?
To sem já Sully, Tempy otevři prosím, promluvíme si. Já to tak nemyslel.
Mě je to už jedno, já už všechno zrušila a nechci s tebou mluvit, vypadni Sully.
Tempy kvůli takovýhle blbosti se se mnou rozcházíš?
Máš na chodbě sbalené věci tak už konečně vypadni. Křičela přes dveře.
Sully tedy odešel a cestou si uvědomoval o co vlastně přišel. Temy byla zoufalá a protože už byl večer tak jela za Boothem domů. Doufala, že bude doma sám.
Ahoj Boothe.
Kůstko ahoj, co ti stalo? Pojď dál. Vtáhl ji dovnitř a pomohl z bundy
Kůstko, co se ti stalo?
Já se rozešla se Sullym. On mě chtěl odvést po naši svatbě pryč a chtěl zařídit, abych tě už nikdy neviděla a dneska mi přišla SMS abych sním šla na oběd a když sem přišla do té restaurace tak se tam líbal s jinou. Řekla naprosto zoufale.
Kůstko, neplakej, to všechno bude zase dobrý. Tempy mu zabořila hlavu do košile a začala plakat ještě víc. Booth ji uklidňoval a nakonec se mu ji podařilo nejen uklidnit, ale i uspat. Jakmile spala, tak odjel za Sullym.
Co tady děláš Boothe?!
Já Sully, tu čekám na tebe, kde máš Temperance?
Nevím na oběd nepřišla, v práci taky není a teď nevím, kde je. Tak co tu chceš?
Já Sully, tohle. A udeřil Sullyho pěstí.
Ty magore, co děláš?
Já? Já nic. Já jsem tě varoval, že pokud ublížíš Tempy, tak ti ublížím i já. A neříkej mi, že za tebou nepřišla. Ona přišla a viděla tě s jinou jak se s ní líbáš.
Ale zato já se ji chci omluvit. Řekl už normálně.
Sully ona tě nechce ani vidět. Ale dobře můžeš se ji zkusit omluvit, ale že uspěješ o tom silně pochybuji.
Bylo už pozdě večer a Tempy byla už u sebe v bytě. NA jednou slyšela zvonek.
Ne, Sully co tady chceš?
Tempy miláčku, já se ti chci omluvit. S tou ženou jsem to už skončil a máš pravdu udělal jsem chybu tím, že jsem ti do života pořád mluvil.
Jo, to máš pravdu a co Booth?
Co Booth, co by s ním mělo být?
Můžu se s ním stýkat a nebudeme se nikam stěhovat, že ne?
Ano, Tempy po naší svatbě se odstěhujeme pryč a s Boothem budeš moct být chvíli v kontaktu. A pak s ním styky přerušíš navždy.
Aha, tak víš co Sully?! Já si tě nevezmu, začal jsi se mi hnusit. Diriguješ mi život a já nechci odejít, Běž si sám. Já tě mám tak akorát dost a stejně si myslím, že by nám to dlouho neklapalo. Sbohem Sully, měj se krásně, ale na mě zapomeň.
Druhý den se šla Tempy za Cullenem.
Dobrý den pane, neruším vás?
Á paní doktorko, ne nerušíte. Co byste ráda?
Ráda bych abyste mi vrátili mého partnera Bootha.
Paní doktorko, to nebude problém, protože agent Sullyven odjel, ale zaráží mě, že jste nejela s ním měli jste se přeci brát, ne?
Ano, to měli. Ale naštěstí jsem si uvědomila, že by to mezi námi neklapalo.
Po tomhle rozhovoru, odjela do institutu.
Tempy, no konečně už jsme si dělali starosti, kde jsi byla?zeptala se Angela za ostatní, kteří tam byli.
Já jsem byla za Cullenem.
Ale proč chceš nás snad opustit?
Ne Angelo, šla jsem ho požádat o nového parťáka. Pak se otočila a uviděla vcházet osobu, na kterou se těšila.
Ahoj Boothe. Řekla s úsměvem.
Ahoj Kůstko, ahoj lidi.
Kůstko, jak to vypadá se Sullym?
Svatba je zrušená a ani nebude.
Cože?!
Řekli všichni zaráz. Teda mimo Bootha, kterému to bylo jasné, že to takhle skončí.
Ale proč zlatíčko?
Angelo, protože se rozhodl, že mi bude dirigovat a řídit život a navíc mě podváděl.
Pak co to dořekla odjela s Boothem na místo činu, kde byli nalezeny ostatky

Možná jsou ještě naživu...2.část

28. května 2008 v 14:56 | Misha |  FF-Možná jsou ještě naživu
Temperance se ještě před tím než pojede do Jeffersonova institutu rozhodla stavit se doma. Vysprchovat se a převléknout. Když konečně dorazila do Jeffersonova institutu. Všichni si jako obvykle hleděli své práce. Nikdo si jí nevšiml. Vše bylo při starém. Až na její fotografii přikrytou černým závojem a na spoustu svíček. I její kancelář vypadala jinak. Booth měl nového parťáka, to mohla čekat. Zastavila jednu ženu. Byla to jedna žena z poskoků.
" Doktorko Brennanová," vydechla když spatřila Temperance. Kůstka jí ztišila a poprosila ji, ať nikomu neříká, že je tady. Ať jí jen řekne, kde je Camille a jestli jsou ostatní někde tady.
" Ne, Booth s tou novou jsou na výjezdu a Angela a Hodgins šli někam na oběd," odpověděla ta žena a poslala Kůstku za Camille, která stála u okna své kanceláře.
" Někdo za vámi přišel," vyrušila ji žena. Camille se s trhnutím otočila. Chvíli trvalo, než si uvědomila, kdo stojí ve dveřích.
" Doktorko Brennanová," vydechla. Nemohla tomu uvěřit. Podala Temperance ruku na přivítanou. " Ale jak to ?"
" To je dlouhý příběh, řeknu vám to, až tady budou i ostatní, souhlasíte ?"
" Dobře, a nedáte si třeba kávu nebo čaj ?" Camille pořád nemohla věřit tomu, že doktorka Brennanová žije.
" Kafe by bodlo," přikývla Temperance. Měla připravený plán jak všechny překvapit, ale potřebovala k němu Camille. U kávy ji s ním obeznámila. Doktorka Camille Saroyan se vším souhlasila. Ušijou takovou malou boudu.
" Kate," křikla na ženu, která Kůstku přivedla.
" Ano ?"
" Až přijde Booth a ostatní pošlete je sem, ale o doktorce Brennanové jim prosím neříkejte."
" Dobře," přikývla asi tak dvacetiletá dívka a poslušně odklusala pryč.
" Agente Boothe, slečno Montenegrová," křikla na osoby stojící u automatu na kávu. " Máte se i s týmem dostavit do kanceláře doktorky Saroyanové."
Našli Kůstčino tělo, napadlo Bootha to, co napadlo i ostatní. Booth se zhluboka nadechl a začal se připravovat na těžkou životní ránu, která bude sakra bolet. Vydechl a vydal se vstříc kanceláři společně s ostatními.
" Posaďte se. Před chvílí přišla zpráva…," začala Camille. Všichni se usadili na křesla ke stolu. Byl jich tam dostatek, protože Camille měla kolikrát velké návštěvy.
" Našli Kůstčino tělo ?!" napůl se zeptal a napůl doplnil větu Booth. Camille nic neříkala.
" Mlčení beru jako souhlas," ozval se Hodgins.
" Jste si tak jistí ?" ozvalo se úplně zezadu. Všichni se jako na povel otočili. Ve dveřích stála…Kůstka.
" Kůstko !" vykřikl Booth, postavil se a objal ji. Ona plakala, štěstím. " Jsem rád, že jsi zpět," zašeptal. Nebyl jediný. Tisknul ji k sobě a objímal.
" Máte případ," vešla do místnosti nějaká žena. Booth tedy Kůstku pustil a vydal se za ní do laborky, kam přivezli mrtvolu.
" Kůstko," zastavil ji ještě.
" Ano ?" otočila se na něj.
" Jsem rád, že jsi zpět."
" Já taky," přikývla a objala i ostatní. Všechny kromě doktorky Thessienové. Té si ještě ani nevšimla. Došla ke stolu a otevřela rakev s kostrou a okamžitě oznámila ostatním: " Muž, věk něco mezi 40 a 45 lety, Podle lebky běloch."
Doktorka Thessienová na ni zůstala zírat.
" Už je pozdě, případ do zítřka počká. Co si zajít na večeři a o všem si popovídat ?" navrhl Booth. Všichni přikývli.
" Platí pozvání i pro mě ?" ozvala se doktorka Thessienová. Kůstka nestačila odpovědět. Chtěla říct, že je to večírek jen pro přátele a že jí to moc mrzí, ale ne.
Sborem se ale ozvala odpověď: " Ne !!!"
" Stejně máte práci," otočil se na ni Booth.
" A jakou ?"
" Vykliďte Kůstčinu kancelář. Víte, jaká byla dohoda. Pokud se Kůstka vrátí, a ona se vrátila, vrátíte jí její kancelář."
Doktorka Thessienová se zarazila, ale pak se otočila a odešla.
" Asi ji nemáte moc rádi," otočila se Temperance na ostatní.
Zase sborem zaznělo: " Vůbec !"
" Tak jdeme na tu večeři ?" zeptal se Booth a odtáhl Kůstku pryč od ostatků. Divil se, ale šla dobrovolně.
" My přijdeme asi tak za půl hodiny," poslala Angela Bootha s Temperance napřed.
" Dobře, ale přijďte," přikývl Booth. Tušil o co Angele jde. Nasedl ke Kůstce do auta. Samozřejmě k volantu. Pořád nemohl uvěřit tomu, že je Kůstka zpět. Jeho Kůstka…

Prázdniny na sjezdovce 4.část

27. května 2008 v 15:00 | Misha |  FF-Prázdniny na sjezdovce
No, a teď zase jedna moje povídka...
Temperance a Booth seděli v přízemí hotelu. Byli v malé kavárně, která patřila penzionu.
" Tak hele Boothe, ani jeden jsme se o tom ještě nezmínili, ale málem jsme se spolu vyspali. Z mojí strany v tom byly city, jak je to z tvojí, to nevím, ale…"
" Z mojí strany v tom bylo mnohem víc než city," zašeptal a sklopil pohled. Temperance si k němu přesedla a pohladila ho hřbetem ruky po tváři. Chtěla ho políbit, ale do kavárny se vřítili děti a s nimi i Parker.
" Zase z toho nic nebude," ušklíbl se Seeley a rychle se odtáhl. Najednou ztuhl. Hleděl kamsi do dálky a nereagoval na Kůstčinu otázku, jestli si půjde zatancovat. Temperance se podívala tam, kam se díval. Stál tam nějaký muž a líbal se s Karen.
" Kdo to je ?" obrátila se na Bootha.
" Můj bývalý parťák," zašeptal.
" Říkal jsi, že ten je mrtví."
" Pro mě jo."
" Boothe, podívej se na mě, co se děje ?" třásla s ním Temperance. Booth se probral a vyděšeně se na ni podíval.
" Pojď do pokoje, prosím, rychle," vyhrkl Booth, položil na stůl peníze a zvedl se.
" Co je ?" zvedla se a rozběhla se za ním.
Booth vběhl do pokoje, počkal až tam doběhne i Temperance a pak zabouchl a zamkl.
" Tak co se děje ?" vyhrkla a posadila se na postel.
" Nevím kde začít…Před tebou jsem měl parťáka, jmenoval se Richard Green, byli jsme super kámoši, ale on se pak dal k jednomu gangu a začal si ulejvat prachy. Chtěl do toho zatáhnout i mě, ale já jsem odolal a nechal ho zatknout. Z nejlepších kamarádů se stali nepřátelé na život a na smrt. Přísahal, že až se znovu uvidíme, zabije mě. A on se tu teď objevil a nejspíš chodí s Karen. Teď jsi můj parťák ty a já se konečně vzpamatoval z toho jeho podrazu, bojím se, aby ti neublížil."
" Boothe…to jsem nevěděla…"
" Richarda pak strčili za mříže, na pět let a já se dal do kupy s tebou, zapomněl jsem na něj a teď se objevil ve stejném hotelu jako my."
" Boothe," zvedla se, posadila se mu na klín a objala ho. Booth položil hlavu na její rameno a přitiskl ji k sobě.
" Tyhle prázdniny se začínají kazit, a to jsme tu první den," zašeptal.
" Pšt, no tak, to bude v pohodě, jsem tu s tebou," špitla. Najedou někdo zalomcoval klikou.
" Vím, že jsi vevnitř Boothe, vím to !" ozval se mužský hlas. Seeley a Temperance ztuhli. " No tak, přece otevřeš starému parťákovi, ne ? Nebo se tam právě muchluješ s tou svojí parťačkou, kterou jsi mě nahradil ?"
" Co budeme dělat ?" zašeptala Temperance.
" Otevřeme mu," pokrčil Booth rameny. Temperance se tedy postavila a Booth došel otevřít.
" Co tu chceš Greene ?"
" Ale, už nejsem Richard ?" ušklíbl se muž. Měl delší černé vlasy a tmavě hnědé oči. Byl asi stejně vysoký jako Booth.
" Co tu chceš ?" zopakoval Booth otázku.
" Přišel jsem pozdravit starého parťáka," přikývl Green a pak zaregistroval Temperance. " Hm…Karen říkala, že máš celkem hezkou parťačku, a že je to doktorka, ale takovýhle kus ženský jsem si nepředstavoval."
" Nech Kůstku na pokoji," vyhrkl Booth a ucouvl o krok zpět. Stál tak, že téměř zakrýval výhled na Temperance.
" Jo, jo, jo, já ti ji nechám, já po tobě zdědil Karen, nemusím mít po tobě i tu tvoji vědátorku."
" Necháš ji na pokoji, jinak…"
" Jinak co ?"
" Jinak si tě najdu a zabiju tě."
" Jo, jasně," ušklíbl se Green. " Zdržel bych se dýl, ale musím, Karen na mě čeká," vycouval muž ze dveří a odešel pryč. Booth zabouchl dveře a svezl se na zem. Temperance se posadila na postel. Chvíli se na sebe jen tak dívali a ani jeden nevěděl co má říct. Po chvíli se ozval Booth: " Tohle je jediný člověk, kterého jsem se kdy bál." Temperance mlčela. Booth k ní natáhl ruce a pohybem ji vyzval aby k němu šla. Temperance k němu tedy přešla a posadila se vedle něj. Booth ji objal a zašeptal: " Teď se bojím dvojnásob. Kvůli tobě a Parkerovi."
" Neboj, já se o sebe postarám. Musíme se postarat o Parkera."
" Ano, ale Richard je zákeřný, hlavně mu nikdy nic nevěř," položil si Booth hlavu na její rameno.
" Neboj, nebudu," špitla. V hlavě si přehrávala, co všechno se za ten jeden den stalo. Společná dovolená, Karen, málem spolu s Boothem spali a Richard. Na jeden den toho bylo až dost…Naštěstí už byl večer, stačilo už jen uložit Parkera a mohli jít spát…

Horské prázdniny 1.část

27. května 2008 v 13:20 | Sharya |  FF-Horské prázdniny
Tato povídka je od Sharyi. Pokud chcete, abych vaši povídku taky zveřejnila, tak mi ji pošlete. A ještě vzkaz pro Sharyu: Tvoje povídky se mi vážně moc líbí , tak rozhodně piš i dál.
Temperance Brennanová byla zrovna na cestě na oběd se svým přítelem Sullym, protože si ho měla už za dva měsíce brát za muže.
Ahoj lásko, tak ti to v práci dneska šlo? Zeptal se Sully.
Ale jo ušlo to. Řekla smutně.
Ušlo to, co se ti stalo?
Booth už se mnou nepracuje, nevím proč. Prý možná kvůli tobě, ale…
Ano, je to kvůli mně. Já jsem se postaral o to aby už s tebou nepracoval
Ale proč jsi to proboha udělal?
Protože nechci abys byla s mužem, který s tebou tráví více času než se mnou. A co takhle jít dneska na večeři a pak do parku na procházku. Co?
Nic, já jen, že dneska nemůžu mám sraz s kamarádkou.
Ne nemáš já ji zavolal, že nemáš čas a navíc, že chystáme svatbu.
Sully, ty seš tak arogantní idiot,odkdy rozhoduješ o mém životě. Pokud vím jsem dospělá a na tu dnešní večeři ti kašlu. Sbohem. Křikla Tempy na celou restauraci až se k nim upřeli všechny zraky lidí.
Tempy, promiň, ale tu večeři mi snad neodmítneš ne?
Ano odmítnu a pro dnešek mi dej pokoj. Řekla a pak se rozjela za člověk kterého potřebovala.
Boothe, proč jsi ode mě odešel?
Ahoj taky tě rád vidím. A navíc já bych od tebe neodešel nebýt toho, že si to tvůj budoucí manžel vyžádal.
No to snad ne. Rekla, ale pak se musela opřít o stenu, protože se ji zamotala hlava. Booth byl hned u ní a dovedl ji do křesla a podal ji sklenici vody.
Děkuji seš hodnej. A proč si to Sully vyžádal.
Kůstko on řekl, že když od tebe neodejdu tak on sám odejde někam do ciziny a tebe vezme sebou, já už tě nikdy neuvidím a ty nikdy neuvidíš mě. Tak než abych tohle riskoval, tak jsem od tebe radši odešel.
Boothe. Řekla se slzami v očích a vrhla se mu kolem krku.
Ale no tak Kůstko…. Pššš to bude dobrý neplakej.
Ale, ale doufám, že neruším. Temperance pojď jedeme domů. Běž na před já musím ještě něco zařídit.
Boothe, nepřibližuj se k mé snoubence. Ona je jen má rozumíš. Pokud ne tak ti příště ublížím. Řekl dost naštvaně Sully.
Tak hele Sully, já tě taky varuju, ještě jednou ji najdu zoufalou a dozvím se že jsi to způsobil ty tak ti ublížím já, jasný! Oplatil mu to stejně naštvaně Booth
Sully pak odešel za Tempy. A doma se spolu pohádali.
To si doufám děláš srandu Sully.
Ne nedělám prostě se s Boothe nebudeš stýkat
Ale proč co ti udělal? Tobě nestačí, že jsi mě od něj odtrhl v práci, teď chceš aji v soukromí, seš arogantní chlap.
Ale nepovídej, ty taky nejsi žádná super hvězda.
Nech toho, já ty tvoje kecy už nemíním poslouchat a jdu spát dobrou. Řekla a zamkla se v ložnici. Pak plakala, ale nakonec vyčerpaností usnula.
Druhý den ráno, když odešla do práce si promítala v hlavě včerejší hádku.
Proč si ho vůbec beru? Já myslela, že je jiný, ale je to pěknej parchant a …… z přemýšlení ji vytrhl pípající mobil, který ji ohlásil příchozí SMS.
Ahoj lásko, promiň mi ten včerejšek zvu tě na oběd v jednu hodinu u Gitino. Miluji tě Sully.
Temperance byla mírně překvapená, ale nakonec tam šla a když vešla do restaurace čekalo ji nehezké překvapení.

Možná jsou ještě naživu...1.část

26. května 2008 v 16:48 | Misha |  FF-Možná jsou ještě naživu
Boothovi připadalo, jakoby všechno kolem něj plynulo pomalu. Stál nad hrobem doktorky Brennanové. Nebyl to přímo hrob, nebylo tam totiž uložené její tělo. Doktorčino tělo se totiž nenašlo.
" Kůstko," zašeptal a klesnul na kolena. Po tváři se mu řinuly slzy. Dával si pozor aby ho nikdo neviděl. Uvědomil si, že už ji nikdy neuvidí, že už nikdy nepřivoní k jejím vlasům, že už se spolu nikdy nezasmějí, neuvidí její oči. " Proč ?" zašeptal a setřel si slzy. Odpovědi se mu však nedostalo. Beze slova se tedy zvedl a odešel ze hřbitova.
Booth se zhluboka nadechl a otevřel dveře do kanceláře doktorky Brennanové. Tedy teď už do kanceláře doktorky Thessienové. Doktorka Temperance Brennanová totiž asi před dvěma týdny zemřela. Nejspíš… Její tělo se nenašlo, tak byla prohlášená za mrtvou. Doktorka Thessienová u sebe nebyla a toho Booth využil. Vklouzl do místnosti a otevřel jednu z krabic, do které zabalili Kůstčiny věci. Našel to co hledal. Zarámovanou fotografii jeho a Temperance. Snažil se zadržet slzy, ale i tak mu po tváři jedna stekla.
" Co tady děláte agente Boothe ?!" vešla do místnosti doktorka Jennifer Thessienová. Booth leknutím nadskočil. Zavřel krabici a otřel si tvář.
" Jen jsem si tu byl něco vzít," řekl a odešel. Tahle žena byla naprostý opak Kůstky. Vážila minimálně sto kilo a byla malá. Smysl pro humor jí chyběl, ale smyslu pro disciplínu měla na rozdávání. Bootha z myšlenek vyrušila Angela.
" Už zase jsi byl u Tempe v kanceláři ? Co jsi tam hledal ?"
" Byl," přikývl Booth a ukázal jí fotografii z loňských Vánoc. Byli na ní na vánoční oslavě. Oba už měli trochu vypito a dali se vyfotit už také lehce opilým fotografem. Fotografie se ale kupodivu docela povedla a Kůstka si ji nechala zarámovat na svůj stůl. Byla to jediná fotografie, na které byl Booth sám s Kůstkou.
" Boothe, vím, že je to těžké, ale musíš se smířit s tím, že Temperance je mrtvá…"
" Možná je ještě naživu !" ušklíbl se zvláštní agent FBI Seeley Booth a odešel. Jel ke Kůstce do bytu. Nikde jinde teď po práci ani nebýval. Odemkl si a vešel. Při každém zašustění na chodbě doufal, že je to jeho Kůstka. Ani po týdnu se nic nestalo. Pořád doufal, že je naživu. Věděl, že kdyby umřela on by to cítil…
" Kde jsem," posadila se doktorka Brennanová zprudka. Ležela v nějaké chatrči na tvrdé dřevěné posteli a vedle ní se tyčil muž, asi metr a půl vysoký, tmavé pleti.
" Dobrý den, doktorko Brennanová, jsem doktor Phinton," pozdravil a představil se.
" Jak to, že znáte moje jméno ?" vyjekla Temperance.
" Přečetl jsem si vaše doklady, a četl vaši knížku.."
" Kde jsem, kdo jste ?"
" Jste uprostřed džungle, kousek od hlavního města Kolumbie. Vaše letadlo se zřítilo a vy jediná jste to přežila…"
" Máte tu telefon ?" zeptala se Temperance. Napadlo ji, že musí zavolat Boothovi.
" Bohužel."
" A můj mobil nebo laptop ?"
" Všechno zůstalo v letadle a shořelo. Jen vás se nám povedlo zachránit."
" Musím na letiště, musím zpátky domů nebo si aspoň zavolat."
" Lituji, váš zdravotní stav to nedovoluje. Dva týdny jste byla v bezvědomí. Máte zlomenou pravou nohu a utrpěla jste otřes mozku. Ještě tak týden vydržte, pak se uvidí."
" Dobře," kývla Temperance. Věděla, že odporovat nemá cenu. Nejvíc jí ale štvalo, že se nemůže ozvat Boothovi. Lehla si a nechala myšlenky plynout její hlavou…Měla moc otázek. Radši zavřela oči a usnula…
" Ků…eh doktorko Thessienová máme případ. V jezeře nedaleko odtud byla nalezena kostra."
" Jedem, a řídím !" zdůraznila žena a pomalu se vydala za Boothem.
V autě neprohodili jediné slovo. Ani jeden o to nestál. Dojeli na místo. Vystoupili z automobilu a ukázali své průkazy. Pak je dovedli k mrtvole…
" Doktorko Brennanová, vaše noha je podle mého v naprostém pořádku. Zlomenina se zhojila. Myslím, že vás tady Peter může dovést na letiště a můžete letět domů, a jestli vám mohu poradit, nevolejte. Jen se u sebe v kanceláři zjevte jako duch a nechte se obskakovat. Tak, teď už jeďte, ať vám to neuletí," vyprovodil muž Temperance ze své " ordinace". Byla to malá místnost, kde doktor Phinton ošetřoval lidi z nejbližších vesnic. Temperance se rozloučila a nesedla na korbu náklaďáku. Ten se rozjel a jel přímo vstříc letišti.
" Muž, věk kolem čtyřiceti a pětačtyřiceti lety, běloch," zhodnotila asi po pěti minutách doktorka Thessienová. I určování pohlaví a věku jí trvalo neskutečně dlouho. Booth jí neměl rád jen kvůli tomu, že nahradila u nich v týmu Kůstku, ale i proto jaká byla. Vlastně, nikdo ji neměl rád. A zrovna on ji musel dostat za parťáka. Vyslechl muže, který kostru našel a potom se šel posadit na místo spolujezdce a čekal na doktorku Thessienovou. Ať se snažil myslet na cokoli jiného myšlenky se stáčeli ke Kůstce. Do auta nasedla dr. Thessienová a nastartovala…

Prázdniny na sjezdovce 3.část

26. května 2008 v 11:26 | Misha |  FF-Prázdniny na sjezdovce
Booth seděl naproti Karen. Karen byla jeho spolužačka ze střední, se kterou tenkrát dva roky chodil. Jak tam tak seděli měl pocit, že na něco nebo někoho zapomněl. Konečně mu to došlo.
" Kůstka !" vykřikl.
" Co ? Jaká Kůstka ? Co to je ?"
" Ne co, ale kdo. Ta moje parťačka. Já na ni úplně zapomněl. Promiň, ale musím ji jít najít."
" Ona se o sebe neumí postarat sama ?"
" Umí, jenže na tuhle dovolenou jsem ji vytáhl já a teď jsem na ni úplně zapomněl. Musím, tak zatím," rozloučil se Booth a vyběhl z kavárny. Zkusil vytočit Tempyn mobil, ale ozvalo se, že účastník není dostupný.
" Zatracenej signál !" vyhrkl Booth, nasadil si lyže a rozjel se k hotelu.
Vešel do pokoje a uviděl spící Kůstku. První co si pomyslel bylo: Ta je nádherná. Tu myšlenku ale rychle zaplašil. Pak se posadil vedle ní na postel. Pohladil ji něžně po tváři a probudil ji.
" Už jsi se vrátil ?"
" Jo, promiň, že jsem na tebe zapomněl. Byl jsem úplně vyvedený z míry, že se tady objevila Karen, že jsem na tebe nějak zapomněl."
" Nebo jsem tu prostě navíc ?"
" To ne, Kůstko, nejsi tady navíc. Jsi tu jen ty, já a Parker."
" A Karen."
" Snad nežárlíš !" vyhrkl Booth.
Trefná otázka, pomyslela si Temperance, ale nahlas řekla jen: " To ne, ani náhodou !"
" Kůstko, omlouvám se. Neměl jsem s ní nikam chodit nebo tě aspoň vzít s sebou."
" Omluva přijata. Nepůjdeme na kafe ?"
" Ani nevíš, jak půjdu rád," usmál se a pak dodal: " s tebou."
Temperance se zvedla z postele, ale zavrávorala a spadla zpět, Boothovi přímo do náruče. Když se vzpamatovala chtěla se zvednout, ale Booth ji zarazil. Kůstka si uvědomila, že je jí to vlastně strašně příjemné, tak se rozhodla nevzpírat. Hleděli si navzájem do očí a pak Temperance udělala něco, co nečekal ani jeden z nich. Zavřela oči a políbila svého parťáka. Políbila Bootha. Seeley jí začal polibky oplácet a přitom ji hladil po zádech. Pak se od něj Temperance odtáhla a padla mu kolem krku.
" Znamená to snad něco víc ?" špitla mu do ucha. Booth neodpověděl. Jen ji vzal do náruče a položil na postel.
" To není nejlepší nápad, může přijít Parker."
" Máš pravdu," přikývl, ale nenechal ji aby se zvedla. Místo toho ji políbil, dlouze a vášnivě.
" Fajn, tak zamkneme," zašeptala a odstrčila ho od sebe. Došla ke dveřím a zamknula. Vrátila se zpět k Boothovi a znovu ho začala líbat. Najednou se ozvalo naléhavé klepání na dveře. Oba se zarazili.
" Kdo to může být ?" zašeptala Temperance.
" Pšt," přiložil jí Booth prst ke rtům.
" Na Parkera to nevypadá, ten je určitě ještě na sjezdovce," špitla.
" Seeley, jsi tam ? Otevři prosím," ozval se ženský hlas.
" To ne, Karen," vydechl Booth.
" Slyším vás tam, tak Seeley, otevři."
Booth se podíval na Temperance. Ta jen pokrčila rameny. Booth se tedy zvedl z postele a došel otevřít.
" Ahoj, co potřebuješ ? A jak víš, kde bydlíme ?"
" Bydlíte ? Vy máte společný pokoj ?" kývla hlavou směrem ke Kůstce.
" Dokonce společnou postel."
" Aha," přikývla Karen a všimla si rozválené postele a Tempyných rozcuchaných vlasů.
" Co potřebujete ?!" zeptala se Kůstka.
" Chtěla jsem Bootha pozvat na večeři, ale…"
" My máme večeři tady v hotelu, já, Kůstka a Parker, můj syn."
" Ty máš syna ?"
" Jo, je mu devět."
" S ní ?" pokynula rukou směrem ke Kůstce.
" Ona se nějak jmenuje !" vyjekl Booth, " ale ne, s Temperance ne."
" Aha, koukám, že tady nejsem vítaná, tak já půjdu," urazila se Karen.
" Jo, to bude nejlepší !" vyhrkl Booth, téměř ji vystrčil ze dveří, zabouchl a zamkl. Pak přešel k posteli a sedl si vedle Temperance. Ani jeden už neměl na líbání náladu.
" Nepůjdeme na to kafe ?" zeptala se Temperance.
" Jo, to bude asi nejlepší nápad," přikývl Booth, vstal a vydal se za Kůstkou.

Cyndi Lauper - girls just want to have fun

25. května 2008 v 14:56
Tohle je text a překlad k písničce, kterou Brennanová zpívala v díle 3x14 ( jak Bootha postřelila ta šílená ženská )
text:
I come home in the morning light
my mother says
when you gonna live your life right
Oh mother dear we're not the fortunate ones
and girls they want to have fun
Oh girls just want to have fun

The phone rings in the middle of the night
My father yells
what you gonna do with your life
Oh daddy dear you know you're still number one
but girls they want to have fun
Oh girls just want to have -

That's all they really want
some fun
when the working day is done
Girls - they want to have fun
Oh girls just want to have fun

Some boys take a beautiful girl
and hide her away from the rest of the world
I want to be the one to walk in the sun
Oh girls they want to have fun
Oh girls just want to have -

That's all they really want
some fun
when the working day is done
Girls - they want to have fun
Oh girls just want to have fun,
They want to have fun,
they want to have fun...
překlad:
Přicházím domů v ranním světle,
má máma říká,
jestli si užíváš svůj život dobře.
Oh mámo milá, my nejsme ti šťastní
a dívky, ty chtějí mít zábavu.
Oh, dívky teď chtějí mít zábavu.

Telefon zvoní uprostřed noci,
můj táta křičí,
co děláš se svým životem.
Oh tatínku drahý, víš, že jsi pořád číslo jedna
ale dívky, ty chtějí mít zábavu.
Oh, dívky teď chtějí mít -

Tohle opravdu všechny chtějí,
nějakou zábavu,
když je pracovní den u konce.
Dívky - ty chtějí mít zábavu.
Oh, dívky teď chtějí mít zábavu.

Někteří kluci sbalí pěknou kóču
a ukrývají ji před zbytkem světa.
Chci být tou, co chodí ve slunci.
Oh dívky, ty chtějí mít zábavu.
Oh dívky teď chtějí mít -

Tohle opravdu všechny chtějí,
nějakou zábavu,
když je pracovní den u konce.
Dívky - ty chtějí mít zábavu.
Oh, dívky teď chtějí mít zábavu.
Chtějí mít zábavu,
chtějí mít zábavu...
A nakonec videoklip:

Odpouštět je těžké, milovat ještě těžší 11. část

25. května 2008 v 12:24 | Misha |  FF-Odpouštět je těžké, milovat ještě těžší
" Jak je na tom ?" zeptal se Booth doktora.
" Líp než to zprvu vypadalo. Nůž nezasáhl žádné důležité orgány. Měla štěstí."
" Láska," přikývl Booth.
" Cože ?"
" Nic, to je mezi mnou a jí."
" Aha."
" Mohu za ní ?"
" Ano, jděte. Myslím, že vás ráda uvidí."
" Děkuju," přikývl Booth a rozběhl se do Kůstčina pokoje.
" Ahoj," špitla Temperance.
" Lásko, jak ti je ?"
" V rámci možnosti dobře. Mám otázku, opravdu jsi mě nepodvedl."
" Ne, nepodvedl. Nedokázal bych to."
" Boothe," posadila se, " věřím ti. A miluju tě."
" Já tebe taky."
" Co řekl pan Rich ?"
" Přiznal se. Posílal na tebe svoje lidi, aby se ti pomstil. Prý jsi kdysi poslala do vězení jeho bratra."
" Hm, hele Boothe, nepřijde ti zvláštní, že když jsme spolu, tak vždycky všechno přežijeme ?"
" Láska, uvědomil jsem si to, když se mě Rich ptal, co nás nutí přežívat."
" Ano, láska."
Booth se k Temperance naklonil a políbil ji. " A teď větší než kdy jindy."
" Co tím sleduješ ?"
" Temperance, vezmeš si mě ?" zeptal se Booth a vytáhl z kapsy krabičku, ve které byl prsten.
" Boothe…," podívala se na něj.
Seeley mlčel.
" Ano, vezmu si tě !" vykřikla. Padla mu kolem krku a pak ho políbila. Booth jí navlékl prsten a znovu ji políbil…
Dvě děti běhaly po trávníku. Dívka a chlapec. Holčička měla dlouhé světle hnědé vlasy a modrozelené oči. Chlapec byl hnědooký blonďák. Mezi dětmi byl tři roky rozdíl.
" Boothe, jsem tak strašně šťastná," vydechla Temperance a objala svého manžela.
" Já taky," usmál se a políbili se. Najednou se o ně někdo opřel. Byla to fenka zlatého retrívra.
" Bety, sakra," vyhrkl Booth a odtáhl se od Kůstky.
" Nech ji, vždyť je to takový náš mazel," sehnula se Temperance k fence a podrbala ji na hlavě.
" Tak, všechno dobře dopadlo," usmál se Booth.
" Náš sen se splnil," přikývla Temperance.
" Jo, splnil !!" zakřenil se Booth a znovu se políbili...
Tahle část je poslední a trochu kratší...už se chystá další povídka


Prázdniny na sjezdovce 2.část

24. května 2008 v 14:39 | Misha |  FF-Prázdniny na sjezdovce
" Super pokoj," usmála se Temperance a vešla do pokoje.
" To bych řek," přikývl Booth a sednul si na postel. " Po obědě půjdeme na lyže, jo ?"
" Jo," usmála se Kůstka.
" Tak zatím se ti tady líbí ?"
" Jo."
" Máš v zásobě slov něco jiného než jo ?"
" Jo," přikývla Temperance a oba se začali smát. Kůstka si lehla vedle Bootha na postel a zadívala se na strop. Booth se svalil vedle ní.
" Užijem si to tady. Žádná práce, jen zábava."
" Ty, já a Parker, je to nějaká práce ?"
" Není," překulil se Booth na břicho a hleděl Temperance do obličeje.
" A ty se nesmíš podceňovat, jasný ?" usmála se Kůstka.
" Nemohlo by mi to být jasnější," zakřenil se a převalil se zpět na záda. " Co tě na tom stropě tak fascinuje ?" obrátil se na Temperance, která sledovala strop pokoje.
" Ty seš hroznej !" hodila po něm polštář. Booth si to nenechal líbit a hodil jí ho zpět. Začali po sobě házet polštáře a u toho se smát.
" Tati ?" vešel do pokoje Parker. Kůstka chytila letící polštář a odložila ho vedle sebe.
" Parkere," usmála se.
" Já jen, že už je oběd, všichni už tam sedí. Já na vás čekal."
" Ježiš, promiň Parkere, už jdeme," zvedl se Booth. Temperance po něm hodila polštář, který držela a zvedla se.
" Tati, bude Kůstka moje druhá máma ?" zeptal se Parker potichu.
" Parkere, to ne," Booth na svého syna pohlédl. V jeho pohledu by se dal vyčíst smutek. Parker tomu však ještě nerozuměl tak to přešel.
" Hej, Kůstko, hni sebou."
" Vždyť už jdu," vyšla z koupelny a zamkla.
" Super," ušklíbl se a vyšel za ní.
" Tak co kluci ?" zeptala se Kůstka Parkera.
" Peter má s sebou velkého plyšového medvěda a Andrew autíčka jak jsme se ve škole domlouvali. Budu moc jít po obědě lyžovat ?"
" No samozřejmě, my půjdeme taky," usmál se Booth.
" Tak jo," přikývl Parker a posadil se ke stolu.
" Hele, tak který z nás bude dole dřív !" vykřikla Temperance a rozjela se po svahu dolů.
" Nenechám se porazit ženskou !" houkl Booth a rozjel se za Temperance. " No dobře, vyhrála jsi," přikývl Booth.
" Porazila tě ženská."
" Ty nejsi normální ženská, ty jsi super chytrá bestie."
" Už jsem ti kdysi říkala, že chytrá jsem, ale o bestii nic nevím."
" Sakra Kůstko," sehnul se pro sníh a uplácal kouli.
" To po mně nehodíš !"
" A co když jo ?!" napřáhl se a hodil po Temperance sníh.
" To jsi přehnal !" vykřikla a vrátila mu to. Začali se koulovat a u toho se hlasitě smát.
" Seeley, jsi to ty ?" objevila se mezi nimi žena. Kůstka ji nestačila postřehnout a trefila ji.
" Ježiš, promiňte," začala se hned omlouvat.
" Dobrý, Seeley, jsi to ty ?"
" Karen ?"
" Jo," usmála se žena. " A tohle je tvoje…eh…manželka ?" pokynula rukou směrem ke Kůstce.
" Ne, je to jen moje parťačka," řekl.
" Aha, takže pořád svobodný mládenec ?"
" Jak jinak, snad jsi si vážně nemyslela, že se nechám nahnat do chomoutu."
" Nedáme si kafe ?"
" Jo, klidně," usmál se Booth a rozjel se na lyžích k nejbližší kavárně. Karen jela za ním. Temperance tam zůstala stát a jen se za nimi dívala. Seeley si na ni ani nevzpomněl. Pozorovala ho, jak si odepíná lyže, jak se směje, protože mu Karen řekla něco legračního, jak spolu bok po boku vcházejí do kavárny. Pak sklopila oči a rozjela se do hotelu. Takový podraz od Bootha nečekala, mohl jí pozvat nebo říct, že jestli chce ať jede do hotelu, že dorazí, ale on nic. Vytáhne ji na dovolenou a pak si jí nevšímá. Odepnula si lyže, vrazila je do stojanu a zamířila do pokoje. Vešla dovnitř a natáhla se na postel. Rozhodla se, že se prospí.

Rozhovor 3.část

23. května 2008 v 19:17 | Misha
OTÁZKA: Předtím jste se zmínili o sedmiměsíční lhůtě, po kterou mohou být kosti při vyšetřování užitečné, a přesto vídáme dokumentární pořady o egyptologii, mumifikacích a průzkumech v hrobkách a tak podobně. Vědci v nich analyzují kosti, které jsou doslova tisíce let staré.
HART HANSON: No ano. Říkal jsem, že nejstarší kosti, o které v první řadě seriálu půjde, pocházejí z doby před sedmi měsíci, protože jsme se snažili držet se současnosti. Chceme vidět lidi, kteří ztratili oběti. Chceme, aby byl vrah ještě naživu a aby se potloukal někde kolem. Chceme být v přítomnosti.
Kathy vyšetřovala zločiny a záhady, které se odehrály před tisícem let. A my bychom se nakonec chtěli dostat i k tomuto tématu, ale potíž je, že v takovém případě nebude možné sledovat pozůstalé nebo rodiče obětí, pokud by jim mělo být tisíc let nebo by to dokonce byli válečníci z doby železné.
EMILY DESCHANELOVÁ: Ve vedlejších liniích příběhu to můžete také vidět. V některých z dalších epizod budu mít k dispozici nějaké kosti, které mohou být prastaré nebo alespoň hodně staré, možná budou pocházet z druhé světové války, a já je budu chtít prozkoumat. Moje postava vycházející z Kathy Reichsové pojede na Havaj…
HART HANSON: na Hickam Field.
EMILY DESCHANELOVÁ: …na místo, kde uchovávají všechny nalezené kosti až do doby druhé světové války. Když mají forenzní antropologové volno, cestují na Havaj a tyto kosti identifikují a pomáhají určit, jak ti lidé zemřeli, pokud je to v jejich silách.
HART HANSON: Je to velmi působivé. Leží tam osmdesát tisíc neidentifikovaných vojáků, a to jsou jen pozůstatky v Hickam Field na Havaji. Forenzní antropologové tam obvykle jezdí na jeden nebo dva týdny v roce a pokoušejí se identifikovat těla kvůli rodinám padlých. V tuhle chvíli jsou tam pozůstatky osmdesáti tisíc lidí z doby od revoluce. Velmi mě dojalo, když jsem se dozvěděl, že vědci tráví své dovolené tím, že se snaží uzavírat kapitoly některých životů.
BARRY JOSEPHSON: Michaelina postava je také umělkyní, která vytváří skvělé obrazy osob tím, že rekonstruuje tváře ze zbytků kostí a celé kostry, které mohou být někdy neuvěřitelně přesné. Nevím, jestli jste viděli jeden z pořadů National Geographic, ve kterém rekonstruovali obličeje a podobně, jak jasně dokázali rekonstruovat tvář krále Tutanchamona. A to dělají právě antropologové výtvarníci a Michaelina postava.
OTÁZKA: Otázka na pana Boreanaze a na producenty. Proč se vaše první schůzka tak nevyvedla a co se stalo potom, že jste se přece jen rozhodli spolupracovat?
DAVID BOREANAZ: No, já jsem právě… Měl jsem špatný den. Prostě mizerný den. Probudil jsem se, můj tříletý potomek pobíhal okolo. Bylo to šílené. Taky si pamatuju, že jsem snědl nějaké špatné buchty. Já buchty jíst nemám, protože to jsou špatné sacharidy a zvyšují glykemický index, ale stejně jsem na ně měl chuť. A ten jeden kousek, který jsem si dal, neměl tu správnou dávku borůvek, jakou bych si představoval.
Takže jsem prostě nebyl v té nejlepší náladě. Vstoupil jsem do Barryho kanceláře, která je v podstatě koláží filmových plakátů. Byl jsem naladěný asi takhle: "To jsem já. Tady mě máte. Můžu vám nabídnout tohle. Ale vy ještě ani nemáte hlavní herečku. Ten scénář si teda přečtu." Bylo ve mně hodně rozporů: "Půjde o nedávné kosti? Půjde o nedávno rozložené tělo? Jak to bude celé fungovat týden za týdnem?" Hart začal mluvit o mém seriálu "Angel" a já nechtěl… Prostě se mi o tom nechtělo mluvit. Barry tam jen tak seděl, podíval jsem se na Vicki a řekl: "Hele, lidi, musíte nejdřív obsadit hlavní ženskou roli. Až budete mít herečku, uvidíme, co se bude dít." A vyšel jsem z místnosti. Prostě jsem se necítil dobře. Určitě znáte schůzky, kdy máte pocit, že se na vás všechno hroutí. Nakonec jsme se i něčemu zasmáli. Prostě jsem do toho šel, i když jsem právě měl rozdělaný ještě jeden projekt.
OTÁZKA: Co vás přimělo změnit postoj?
DAVID BOREANAZ: Barry mi sám zavolal, což producenti ani jiní tvůrci seriálů obvykle nedělají. Mluvil se mnou a ptal se mě nejen na mé obavy, ale taky na mou rodinu, na natáčení v oblasti Los Angeles, nikoli na natáčení v Kanadě nebo odlehlé části nějaké cizí země, protože dneska jezdí všichni točit do Rumunska. Nebo do Bulharska. Nevím proč.
HART HANSON: Řekl bych teď jeden vtip o upírech, ale…
DAVID BOREANAZ: Jasně. Bylo mi jasné, že s tím začneš. Pro mě to znamenalo osobní krok, protože jsem znal potenciál… Když jsem si poprvé přečetl scénář, zamiloval jsem se do něj. A Barry mě sám kontaktoval a zeptal se mě: "Co by se dalo udělat, aby nám všechno víc vyhovovalo?" A to zafungovalo. Já pocházím z velké rodiny, což znamená, že pro mě je potřesení rukou lepší než jakákoli smlouva. Častokrát už jsem se kvůli tomu spálil, ale pořád mám srdce na dlani. A tak to i zůstane. Budu takhle jednat i se svými hereckými kolegy, ať už je to kdokoli, protože jsme tým. A já jsem hrdý, že mohu být jeho členem. Jsem hrdý, že mohu být mezi všemi těmito herci, protože se s nimi pracuje fantasticky. A znovu opakuji, že bych nemohl být šťastnější.
BARRY JOSEPHSON: A pak jsem v podstatě Hartovi zabránil mluvit s jakýmikoli dalšími herci, dokud jsme neměli hotové obsazení. Teď vychází s herci skvěle. Vlastně šlo jen o tu první schůzku.
OTÁZKA: Poněkud techničtější otázka na producenty. Kathy Reichsová zjevně kvůli své práci hodně cestuje. Budou vaše postavy taky cestovat? Zůstanete v L.A. jako v D.C., nebo co máte v plánu?
HART HANSON: Ano, jeden z důvodů, proč jsme chtěli dát Kůstku dohromady s agentem FBI, bylo vyšetřování zločinů po celé zemi. Takže bychom rádi cestovali, co nejvíc to bude možné.
BARRY JOSEPHSON: Oni cestují. Cestují společně se svým vybavením. Svou práci dokážou dělat kdekoli.
OTÁZKA: Ano, tak jsem to myslel. Takže druhá část otázky: uvidíme na cestách nějakou romantiku mezi postavami Davida a Emily?
HART HANSON: Určitě chceme, aby v seriálu bylo romantické napětí. Myslím, že ještě nějakou dobu v posteli neskončí. Je snad lepší způsob jak to říct?
EMILY DESCHANELOVÁ: Jaká byla odpověď?
DAVID BOREANAZ: Prý skončíme v posteli.
HART HANSON: To musí být nějaká scenáristická zkratka.
DAVID BOREANAZ: Já si také myslím, že je určitá přitažlivost mezi mou a Michaelinou postavou. Ona hraje velmi zajímavý charakter. Je to umělkyně a výtvarnice a velmi dobře zná strukturu kostí a jsou tam některé hodně zábavné věci… Na to se připravuji.
OTÁZKA: Emily, hrajete postavu, která je vůči kolegům trochu pichlavá. Možná to není ten druh charakteru, který si diváci hned oblíbí. Je těžké s takovou postavou pracovat? Je tu nějaká rovnováha?
EMILY DESCHANELOVÁ: Víte, já mám vlastně tenhle aspekt své postavy ráda. Když se probírám projekty, často se dívám na špatné vlastnosti postav, protože mi připadají fascinující. Chyby jsou to, co dělá člověka lidským. Když se například podíváte na "Seinfelda" nebo někoho podobného - všechny ty postavy jsou vlastně naprosto odpudivé a chovají se jedna k druhé i k jiným lidem příšerně, ale vy je máte rádi, protože se vám svým způsobem přibližují, poznáváte je. A vlastně rozumíte jejich lidským chybám, což je podle mě skvělé. Vím, že je to nezvyklý příklad, ale přišel mi na mysl.
Kdo ví, jak budou diváci vnímat Temperance Brennanovou. A já právě tenhle aspekt jejího charakteru zbožňuji. Nebo se podívejte na seriál "Dr. House" - hlavní postava je velmi jedovatá a nechová se k lidem zrovna přátelsky, není to typ člověka, kterého by měli lidi rádi. Ale svou práci dělá velmi dobře a je to svým způsobem fascinující charakter. Víte, lidi, které jsem měla a mám ráda, nebývají vždycky těmi nejpřátelštějšími na světě.
OTÁZKA: Připouštíte si nějaké etické ohledy, když píšete scénáře?
HART HANSON: Ne.
OTÁZKA: Tím myslím, že když ukazujete, jak se vyšetřují zločiny, tak vlastně svým způsobem poskytujete zločincům návod čemu se vyhnout. Na základě vašich předchozích slov může teď nějaký vrah vzít tělo své oběti a pohodit je na poušti, místo aby je spálil.
HART HANSON: Ano, to jsem asi neměl říkat, co? Ale taky jim tímhle způsobem říkáme, že je tu někdo, kdo je dostane.
BARRY JOSEPHSON: Pohodit tělo v poušti může vyšetřování zkomplikovat, ale nikoli znemožnit.
HART HANSON: Viz epizoda čtyři.
BARRY JOSEPHSON: Ano. Jsme v situaci, kdy můžete z televize pochytit cokoli, dokonce i z takových pořadů, jako je show Larryho Kinga, když se v ní mluví o vyšetřování a podobně. Tak to prostě funguje.
HART HANSON: A já bych řekl, že ve skutečném životě existuje obrovské množství věcí, jevů, které se při vraždě promítnou do kostry. Mluvíme o seriálu, který běží jednou týdně. I kdyby někdo přesně zkopíroval, co naznačujeme, nefungovalo by to. Víte, existuje spousta těžko pochopitelných věcí, o kterých se ani nezmiňujeme, protože by diváky unudily k smrti. Když se pustíte do vysvětlování toho, jak funguje DNA, je to pěkná nuda. Možná by šlo vyškolit lidi k tomu, jak zabránit identifikaci pomocí DNA, ale nikomu se to zatím nepodařilo.
Mnohokrát děkuji. Tím končí náš rozhovor...


Odpouštět je těžké, milovat ještě těžší 10. část

23. května 2008 v 19:13 | Misha |  FF-Odpouštět je těžké, milovat ještě těžší
Půl roku trvalo než se Booth probral. První jeho otázka byla, kolikátého je. Když se dozvěděl, že za týden budou Vánoce, zděsil se. A druhá otázka byla…( Většina z vás to uhádne )…kde je Kůstka. Když se dozvěděl, že odjela a nechala mu jenom dopis byl smutný. Sestra mu ten dopis podala a Booth si ho přečetl.
" To ne," sevřel pevně oční víčka.
" Copak, špatné zprávy ?"
" Musím okamžitě do D.C.," začal se zvedat.
" Ne, musíte tu zůstat minimálně dva dny."
" Chci jít na revers," vyhrkl.
" To není…"
" Je to otázka života a smrti."
" Dobře," přikývl doktor a propustil Bootha. Ten okamžitě jel na letiště a pak do D.C. Objednal si taxi a rozjel se do Jeffersonova institutu. Vběhl dovnitř a rovnou k Temperance do kanceláře.
" Já tě nepodvedl !" vyhrkl.
" Boothe," vydechla Temperance. Vypadal jinak. Možná to bylo tím, že když ho viděla naposledy, tak byl připojený na přístroje.
" Můj byt si půjčil kamarád, proto jsem se tenkrát zdržel cestou na letiště. Musel jsem ho od tamtu vyhodit a nachytal jsem ho s nějakou ženskou a ta tam nejspíš nechala tu podprsenku."
" Myslíš, že ti zbaštím ?"
" Kůstko, já bych tě nikdy nepodvedl. Miluju tě, jako nikoho jiného, nedokázal bych tě ranit."
" Opravdu nelžeš ?"
" Přísahám, nelžu."
Temperance začaly po tváři téct slzy. Vrhla se Boothovi do náruče.
" Promiň, že jsem tě podezřívala."
" To by udělal každý. Pšt, neplakej, hlavně neplakej," objal ji. Nakonec ji políbil. Nevěděli, jak dlouho tam stáli, ale byla to doba. Nakonec je vyrušila Angela, která přivedla jakéhosi muže.
" Tempy, prý s tebou musí mluvit," kývla a pak si uvědomila, že je tam Booth.
" Co tady chce on ?" zeptala se Angela.
" Já Kůstku nepodvedl, vysvětlím ti to někdy jindy, jo ?" kývl Booth a zavřel za ním, Kůstkou a návštěvou dveře.
" Jsem pan Rich."
" Těší nás."
" Brzy nebude. Paní doktorko, vy jste snad nesmrtelná, už víc než rok po vás moji lidé jdou a nic. Všechno abych si udělal sám," řekl a vrazil nepřipravené Kůstce nůž do břicha. Booth najednou nevěděl co má dělat. Jestli má chytat zraněnou Kůstku, honit toho muže nebo zavolat pomoc. Rozhodl se, že zadrží toho muže. Strčil do něj, muž ztratil rovnováhu a skácel se na zem, kde ho Booth připoutal pouty ke stolu. Pak se vrhl ke krvácející Kůstce, vzal ji do náruče a rozběhl se ven.
" Zavolejte sanitku !" vykřikl. Okamžitě se kolem něj seběhlo spoustu lidí. Booth doběhl do Angeliny kanceláře a položil Kůstku na pohovku.
" Vydrž, pomoc už je na cestě," zašeptal a pohladil ji po tváři.
" Polib mě," zašeptala. Booth neprotestoval. Prostě se k ní nahnul a políbil ji. Nechtěl si to připustit, ale někde v hloubi duše cítil, že je to možná naposled.
" Neumírej, Kůstko, zůstaň tu se mnou, neopouštěj mě. Ne, prosím, to ne," po tváři mu stekla slza.
" Nedávej si to za vinu," zachraptěla a z posledních sil setřela Boothovu slzu.
" Ty neumřeš, slyšíš. Budeme mít spolu krásný dům a dvě děti, jak jsme si to přáli, slyšíš, ty neumřeš," křikl Booth. Najednou do místnosti vtrhli záchranáři. Rychle Temperance vzali na nosítka a odnesli ji polomrtvou do sanity. Ani se Bootha neptali, jestli chce jet s nimi, prostě se rozjeli a na nikoho nečekali.
" Angelo, proč se to stalo zrovna nám ?"
" Boothe, to nikdo neví."
" Jednou málem zastřelí Kůstku, pak zase mě a pak Kůstku probodnou, proč ? Na začátku jsme plánovali, že si koupíme dům se zahranou, na které bude běhat fenka zlatého retrívra, každý rok bude mít štěňata, já a Kůstka budeme mít dvě děti a budeme šťastní."
" Boothe, promiň, že odbíhám od tématu, ale byl jsi jí někdy nevěrnej ?"
" Blázníš ? Ani ve snu. Nebyl a nikdy nebudu."
" Tak pojď, pojedeme za ní do nemocnice."
" Tak dobře," vydechl Booth, ale pak si vzpomněl na muže u Kůstky v kanceláři. Rozběhl se tam. Muž se snažil osvobodit, ale nemohl. Všiml si Bootha a ušklíbl se. Seeley hleděl na kaluž krve.
" Než mě zabijete," ozval se muž, " tak mi řekněte, co vás nutí všechno přežít ?"
" Láska," zašeptal Booth.
" Hm…láska, co to je ? Něco co je naprosto zbytečné."
" Nás to nutí přežívat," odsekl Booth a pak toho muže odvedl pryč.
" Musí vám neuvěřitelně věřit, když přehlédla tu podprsenku u vás doma."
" To vy ?"
" Jo. A když vás nerozeštvalo ani to, tak co ?"
" Vy hajzle !" vykřikl Booth a chtěl mu jednu vrazit, ale napřaženou ruku mu zachytila Cam.
" Nedělej to, za to ti nestojí."
" Kůstka ano."
" My to víme, ale nenič si kariéru, to by nechtěla. Odveď ho, předej ho ochrance a jeďte za ní s Angelou. Já tam dorazím výhledově. Musím ještě něco dodělat."
" Dobře," přikývl Booth a vydal se s panem Richem k ochrance, kde jim ho předal a rozeběhl se za Angelou do auta.

 <- Předchozí kapitola                                                                                                 Další kapitola -> 

Polibek ve 4.sérii

22. května 2008 v 18:19 | Misha
Většina z vás ví, že by se měli pravděpodobně B&B ve čtvrté sérii znovu políbit, tak mě napadlo, jak k tomu asi dojde. Jestli to bude kvůli roli v přestrojení nebo jestli to bude o opravdových citech. Takže, pište do komentářů, jak podle vás bude ta scéna vypadat.
Já bych brala, kdyby se líbali doopravdy B&B a ne nějaká Roxy s nějakým Tonym. No, nevím, uvidíme co si na nás připraví. A hlavně doufám, že to nebude zase z donucení !!!

Odpouštět je těžké, milovat ještě těžší 9. část

22. května 2008 v 17:47 | Misha |  FF-Odpouštět je těžké, milovat ještě těžší
Temperance seděla před operačním sálem.
" Jak mu je ?" vyskočila na nohy, když vyšel doktor z operačního sálu.
" Není to nejlepší. Kulka proletěla plícemi. Udělali jsme co bylo v našich silách, už můžeme jen čekat."
" A…a přežije ?"
" Není to jisté, dal bych tomu tak 60%."
" 60%, že přežije nebo zemře ?"
" 60% že bude žít."
" To je zatraceně málo," vzlykla.
" Ano, ale nic není ztraceno."
" Pane doktore, můžu za ním ?"
" Samozřejmě," usmál se doktor a Temperance se vydala za Boothem. Ležel v posteli, připojený k přístrojům. Temperance slyšela přes jeden z těch přístrojů tlukot Boothova srdce. Po tváři jí stekla slza. Pohladila ho po tváři. Neusmál se, ani se nepohnul.
" Miluju tě," zašeptala a ukápla jí další slza. Zezadu jí někdo položil ruku na rameno.
" Angelo, nečekala jsem tě tu tak rychle," otočila se Kůstka na ženu stojící za ní.
" Měla by ses jít vyspat," usmála se Angie smutně.
" Nemůžu, musím být tady u něj, bude mě potřebovat až se probere."
" Já vím, ale musíš spát," kývla Angela.
" Vyspím se tady v křesle."
" Ne, Tempy, ty musíš domů."
" Do D.C. ?"
" Ne, k Boothovi do bytu."
" Já…já…"
" Žádný odmlouvání, pojď," pomohla jí Angela zvednout se ze židle a odkráčeli spolu k autu.
Temperance vešla do ložnice. Hlavou jí probleskla vzpomínka. Booth krvácející a ležící na zemi. Pak už to dál neřešila a zavřela oči. Zajela rukou pod polštář a něco nahmatala. Nejistě to vytáhla ven. Byla to dámská podprsenka, a zaručeně ne její. Po tváři jí začaly stékat slzy. Přece jen ji Booth podvedl.
" Tempy, už spíš ?" vešla do pokoje Angela. Když uviděla plačící Kůstku přisedla si k ní. " Co je ? Proč brečíš ?"
" Booth mě podvedl. Našla jsem tady pod polštářem podprsenku. A není moje."
" Temperance," objala ji Angie.
" Co mám dělat ? Proč se mi život najednou tak hroutí ?"
" Třeba to není tak, jak si myslíš."
" A jak ? Hlavně mi netvrď, že tu měl sestru, Booth žádnou sestru nemá."
" Nedělej ukvapené závěry."
" Proč ? Nejsou ukvapené. Mám důkaz," zvedla Tempy podprsenku.
" Víš co, uvidíš, až se Booth probere."
" Na to čekat nehodlám, teď už ne," řekla Temperance rozhodně a zvedla se. Vzala kus papíru a napsala Boothovi dopis:
Hnusnej zrádče. Já tě milovala a ty jsi mě podvedl ! Našla jsem podprsenku pod polštářem. Nejspíš jsem přijela dost nevhod. Milovala jsem tě, nejvíc, jak jsem koho milovala a ty jsi mě zradil. Nenávidím tě ! Vracím se do D.C. Proč jsi mi to udělal ? Proč ?
Pak se zarazila. Nevěděla, jak se podepsat. Kdyby napsala Kůstka nejspíš by v něm vyvolala lítost a kdyby Temperance bylo by mu jasné, že už nemá šanci. A neměl šanci ? Byla rozhodnutá nepřijmout jeho omluvu ? Podle toho, proč to udělal. To ovšem teď ještě nevěděla. Podpis se tedy rozhodla vynechat a napsala tam tedy jen T. Pak se sbalila a Angela ji odvezla do nemocnice.
" Mohla byste to předat agentu Boothovi až se probere ?" zeptala s sestry a podala jí dopis.
" Samozřejmě."
" A škrtněte v kartě mé číslo, ať mi nevolají až se probere."
" Dobře," řekla sestra udiveně, ale na nic se neptala.
" Díky, sbohem," rozloučila se Temperance a rozběhla se k výtahu, aby sestra neviděla její slzy. Doufala, že je to jen zlý sen, že se probudí a bude mít Bootha vedle sebe, a hlavně jen sama pro sebe. Ale bylo jí jasné, že zlý sen to není…

  <- Předchozí kapitola                                                                                                 Další kapitola ->