Červen 2008

Antická Láska 8

30. června 2008 v 17:20 | Sharya |  FF-Antická láska
Antická Láska 8
Když se Tempy ráno probudila a nenašla vedle sebe Bootha, tak si začala myslet, že to byl jen sen, a že její parťák u ní není. Po chvíli, ale někdo vstoupil do pokoje.
"Boothe" vydechla úlevou.
"Kůstko"
"Kde jsi byl? Řekli jsi, že budeš u mě"
"Já vím, taky, že jsem byl, ale šel jsem se osprchovat k sobě, abych tě nerušil, pojď obleč se půjdeme na snídani"
"Ne já nemůžu, po tom co jsem včera předvedla tak tam nemůžu"
"Ale můžeš, já tě vezmu za ruku a budeme dělat, jako, že se nic nestalo"
"Tak dobře a Boothe promiň mi to, já měla strašný strach"
"Já vím Kůstko, já to vím a nic se neděje"
Tempy se na něj usmála a Booth se usmál na ni, pak spolu šli do jídelny, když vešli upřelo se k nim pár zraků. Tempy se pořád držela Bootha za ruku, ale pak se rozhodla omluvit.
"Já bych se chtěla omluvit za to co jsem předvedla včera večer na chodbě, moc mě to mrzí a promiňte" Tempy se omluvila a pak si šla dát s Boothem snídani. Sedli si ven na terasu, odkud bylo vidět moře. O kousek dál byla Katrin a Jack.
"Nechápu co na ni vidí, ale on je hezký"
"Katrin, je to krásná ženská, mě je teda dost sympatická a taky nevím co na tom chlapovi vidí"
Booth a Tempy se pořád něčemu smáli. Už to byla zase ta Tempy. Měla Bootha u sebe a to bylo to hlavní, byla spokojená a to, že je s ní na dovolené ve stejném hotelu brala jako krásný bonus. Pak šli spolu k moři.
"Ne, opovaž se to udělat." Usmála se na něj. On ji však neposlechl a vzal ji do náruče a hodil ji do moře.
"Ty jsi hrozný" odpověděla když se vynořila z vody.
"Já vím ne, ale musím svoji parťačku trochu potrápit"řekl s tím šibalským úsměvem
"Takhle mě můžeš trápit, ale tak jak jsi to udělal ne."
"Kůstko, promiň mi to, budu se snažit, aby se to už neopakovalo"
"Dobře, ale kdy mi vlastně řekneš, co se stalo….hmmm?"
"Kůstko, jednou ti to určitě řeknu" řekl a ona se mu zavěsila okolo krku, on ji objal okolo pasu, takhle v té vodě stáli dlouho,jak vylezli tak Kůstka uviděla na Boothových zádech dvě jizvy po kulkách, které byly dost hluboké a začala tušit, že to co se Boothovi stalo nebylo moc příjemné.
"Boothe?..."
"Ano"Kůstka ztratila odvahu se zeptat na ty jeho rány.
"Ale nic, jen jestliže mnou nepůjdeš do hotelu a pak na oběd, přece jenom není zdravé být na tom dopoledním sluníčku"
"Tak jo, jdeme"Tempy se na něj usmála, pak se u svých pokojů rozloučili a domluvili se, že se potkají za dvacet minut.
Booth už na ni čekal a když vylezla z pokoje mohl na oči nechat. Měla na sobě ryflové šaty, vlasy spletené do drdolu.
"Tak jdeme?"
"Jdeme, moc ti to sluší Kůstko"
"Děkuju"
Pak tedy odešli a zase si sedli blízko moře, povídali si o všem možném, jen né o tom co se stalo Boothovi, Tempy zatím na to neměla odvahu a Booth byl za to velmi rád. Pak už spolu prožili celý den a těšili se na zítřejší společný výlet.

Příště zabiju tebe/Nabudúce zabijem teba 1.část

30. června 2008 v 15:00 | Misha & Domka |  FF-Příště zabiju tebe
A je tu druhá dvojjazyčná FF. Tuto píšu s Domkou (její blog najdete tady) a doufám, že se vám bude taky líbit . První díl jsme napsaly společnýma silama, další díly už budeme psát každá sama. Tato FF bude zveřejněna každé pondělí v 15:00. Teď už přeju pěkné čtení .
"Temperance Brennenová, prosím"zdvihla telefón, keď práve dobehla od tela.
"Dobrý deň, volám sa Peter Hans. Volám vám z Rakúska. Neďaleko Viedne sa našlo pohrebisko. A kedže ste celosvetovouznávaná antropologička, chcel by som vás poprosi či by ste nám nepomohli pri identifikácií obetí. Nájdete si na mňa čas?"vysypal zo seba Peter, ktorý mal silný nemecký prízvuk.
"Nó, dnes okolo 11 večer skúste zavolať a dohodneme sa. Môže byť?"spýtala sa Temperance.
"Pravdaže, tak zaťial dovidenia."odvetil Peter a zložil. Temperance urobila to isté
"A s kým že sa to máš dneska porozprávať?"vstúpil do jej kancelárie Booth. Temperance ho vôbec nepočula a keď začal rozprávať, podskočila.
"Preboha Booth, chceš aby som dostala infarkt?"vyslovila Temperance rečnícku otázku a pokračovala " Má mi zavolať nejaký pán, ohľadom práce. A čo to vlastne teba zaujíma?"
"Počkať, ohľadom akej práce? Ty nás tu chceš nechať samých? A čo Angela, Zack, Hodgins a ......" nedopovedal Booth a prenechal slovo Temperance.
"A koho ešte?"vyzvedala Temperance.
"Mňa. A na koľko to vlastne odídeš, ak tú prácu vezmes?"spytoval sa ďalej Booth.
"Neboj sa, odídem len na 6 mesiacov. A potom sa určite vrátim."skonštatovala Temperance.
"Šest měsíců ? To si děláš legraci ?!" vyjekl Booth.
" Ne."
" A kdy letíš ?"
" Zítra v šest."
" Už ?"
" Boothe, sakra, chováš se jak žárlivý milenec."
" Promiň, jasně, tak jo, odvezu tě ráno alespoň na letiště."
" Díky," usmála se a zavolala panu Peter Hansovi, že práci bere.
Nastalo ráno a s ním Tempyn odjezd. S Angelou se už rozloučila a teď zbýval Booth.
" Ahoj," usmála se.
" Ahoj," kývl. Naložil věci do auta a počkal až Tempy nasedne. Pak vyjel k letišti. Nemluvil s ní.
" Tak ahoj," přikývl Booth a Tempy mu odpověděla stejně. Pak se postavila do fronty a čekala na odbavení. Už byla téměř na řadě, když se ohlédla. Booth tam stále stál. Musela rychle přemýšlet. Začala si klestit cestu zpět. Konečně byla na konci řady. Rozběhla se k Boothovi a vrhla se mu kolem krku.
" Volej mi," zašeptala.
" Budu, a ty mi taky volej," přikývl.
" Přijedeš se za mnou podívat ?"
" V létě," usmál se.
" Musím jít," pustila ho Tempy.
" Jo, měla bys jít, ať ti to neuletí," přikývl Booth. Tempy mu naposledy padla kolem krku, pak se usmála a vrátila se zpět do řady.
Po 2 mesiacoch
"Brennenová, prosím"
"Ahojky Kostička, kde momentálne si?"ozval sa s telefónu známy hlas.
"V dočasnom príbytku, prečo?"
"Povedz meno ulice?"vysypal Booth a Temperance počula škrípanie bŕzd. Nakoniec mu ju aj tak povedala a nedočkala sa odpovede, pretože Booth zložil. Temperance si zanadávala a Boothov telefonát nebrala vážne. Až zrazu, pred jej bytom zbadala čierne auto a z neho vystupujúceho krásneho, uhladeného a šarmantného chlapa. Keď sa mu lepšie prizrela, skoro odpadla. Bol to práve ten muž, čo jej predchviľou volal, že kde je. Bol to Booth. Zazvonil a Temperance sa hneď rozbehla otvoriť. A mala pravdu bol to on. Hodila sa mu okolo krku a nie a nie ho pustiť.
" Tak Kůstko, vždyť mě umačkáš."
" Promiň, to bych nechtěla. Pojď dál," usmála se. Booth vešel do bytu a Kůstka za nimi zavřela.

Láska, ktorá nepozná hranice 1.část

30. června 2008 v 8:56 | Domka |  FF-Láska, ktorá nepozná hranice
Tuhle FF napsala Domka (její blog najdete tady). Takže, teď už přeju jen hezké čtení .
V jeden pekný deň, Booth prišiel celý natešený za Tempe. Tá vôbec nechápala prečo je taký šťasný, ale potom na to prišla aj ona. Mali nový prípad a Booth sa tešil preto, že mohol byť s Tempe.
"Ahoj, Kosť, máme nový prípad, poď ideme."povedal jej celý nadšený Booth.
"A môžem vedieť o čo sa jedná?"spýtala sa ho Tempe.
"Prekvapenie, poď a uvidíš."odpovedal jej Booth. Celú cestu len mlčali alebo rozmýšlali nad tým nad čím premýšľa ten druhý. Keď dorazili na určené miesto, začali sa spolu aj rozprávať.
"No Kosť, potrebujem vedieť základné údaje o tom človeku a tomto."povedal Booth a ukázal na prvé telo, ktoré bolo zavesené na strome a druhé, ktoré viselo vedľa neho, ale bolo trošku spálené.
"To prvé, na ktore si predchvíľou ukazoval je žena 25-35 rokov zomrela ešte predtým ako ju sem zavesili."upresnila mu Temperance."A to druhe. tvar panvy dokazuje, že je to muž, okolo 35 rokov, zomrel pretože má zlomený vaz a je smrteľne postrelený rovno do srdca, neobvykli spôsob na samovraždu."dopovedala Temperance.
"A prečo si mysliš, že to bola samovražda, Kosť?"spýtal sa jej Booth trošku nechápavo.
"Neviem, len si to myslím, nemožem?"odpovedala mu otázkou Temperance.
"Možeš, len pri tebe, čo na vyznáš viac v kostiach ako v ľudoch, by som to nečakal."povedal jej mierne vytočeným tónom Booth.
'Tak toto si už prehnal'pomyslela si Temperance.
"Sme v praci, nezaťahuj sem moje súkromie, prosim ťa"Povedala mu taktiež mierne vytočenym tónom Temperance.
"Dobre, ja len konštatujem."odpovedal jej Booth. Od tejto chvile sa už nerozprávali. Cestou spať boli taktiež ticho. Mlčanie ich prešlo, až v institúte.
"Prepáč mi, že som do práce zaťahoval súkromie, ja ti prisahám, že sa to už viackrát nestane. Odpustíš mi?"spýtal sa jej Booth s výrazom smutného psíka.
"Dobre, dobre odpúšťam ti, ale už to vážne do práce nepleť."povedalal mu milo Temperance.
"A keď si mi už odpustila, mohli by sme ísť spolu dnes na večeru. Súhlasiš?"spýtal sa jej Booth.
"Ok, tak príď pomňa…."vtom jej do toho skočil Booth.
"Nepríďem po teba, prídeš ty ku mne, varím ja."dopovedal Booth a nečakal na žiadnu odpoveď, len otvoril dvere od inšitútu a vošiel dnu. Temperance ešte stále stála vonku s otvorenými ústami a nevedala čo má spraviť, či ísť k nemu alebo nechať to tak a neprisť.
V premýšľaní ju prerušil Zack.
"Doktorka, potrebujeme vás pri obetiach tej havárie."povedal jej a čakal ako zareaguje. Temperance stále premýšľala, ale nie tak intenzívne ako predtým. Zack stále čakal na odpoveď. No nedočkal sa jej.
"Pani doktorka, je vam niečo? Nedoniesem vám vodu?"spýtal sa neprítomnej Temperance.
"Nie, to je v poriadku Zack, už idem."Povedala a vtom na to úplne prestala myslieť.

Sharya má svátek

30. června 2008 v 7:00 | Misha
Sharya (Šárka) má dneska svátek, tak jí přeju za mě a za celý tento blog vše nejlepší.

Probuď se

29. června 2008 v 20:34 | Misha
" Střelba!" vykřikl jeden z policistů. Booth se se svou skupinou vydal dozadu za dům. Temperance čekala před vchodovými dveřmi. Najednou se ozvaly další výstřely.
" Booth to dostal!" ozvalo se. Temperance se tam rozeběhla. Booth ležel na zemi a krvácel.
" Vydrž, už jede pomoc," sehnula se k němu Kůstka.
" Ků-stko," vyrazil ze sebe a pak mu z koutku úst vytekl pramínek krve.
" Neumírej, neumírej, Boothe, ne. Ty neumřeš, je ti to jasný, neumřeš!!!" vyhrkla Temperance a snažila se zastavit krvácení. Booth jen zavřel oči a čekal. V hrudníku mu pulzovala ohromná bolest. Snažil se ji vnímat. Otevřel oči a chytil její ruku.
" Par-parťáci navždy," zašeptal a zavřel oči. Od té chvíle neviděla jeho oči…
Tempy se probrala. Seděla v křesle v nemocničním pokoji. Na posteli ležel Booth a měl zavřené oči. Tempy se k němu přesunula a vzpomněla si na doktorova slova.
" Je v kómatu, nevím, jestli se probere, a jestli ano, tak nevím kdy."
" Boothe, to zvládneš, už kvůli mně," zašeptala. " Pamatuješ si, jak jsme se poprvé setkali? Už tenkrát jsi mě naštval, ale věděla jsem, že jsi bojovník, tak to teď dokaž. Přála bych si ti pomoc, jako ty jsi pomohl mně, ale nevím jak…nevím jak." Chytila ho za ruku. Byl bledý a nevypadal jako Booth, kterého znala. " Pracujeme spolu čtyři roky a tolik jsme toho spolu zažili, neumím si představit, že bys najednou nebyl. Třeba tenkrát, jak mě unesli. Zachránil jsi mě a já ti byla strašně vděčná. Co by bylo, kdybys nebyl? Asi by mě ani neunesli, ale i tak, zachránil jsi mě a já ti to oplatila," usmála se. "Tenkrát, jak tě unesl Gallagher, zachránila jsem tě. S tátou. A pamatuješ si tenkrát, jak jsi mě hlídal, to bylo hezký…než vybouchla ta lednička," dotkla se rukou jeho hrudníku, kde měl tenkrát zlomené žebro. " Prober se. Prosím," zašeptala. Nic, Booth pořád ležel v kómatu. " Prožili jsme toho spolu tolik, že je to až neuvěřitelný. Krásné chvíle, ale i chvíle naprosté hrůzy, ale vždycky jsme si stáli bok po boku a pomáhali si. Nemůžeš umřít a nechat mě samotnou. Vzpomínáš si, jak jsme se tenkrát políbili? Samozřejmě, že si vzpomínáš, kdo by na to zapomněl? A víš, kdy jsi mě nejvíc podržel? Když odešel Zack. Ale…ale jak ses předtím kvůli akci vydával za mrtvého…ten pohlavek sis zasloužil. Že ale sednul," usmála se. "Panebože, mluvím si tady sama pro sebe," zakroutila hlavou a zvedla se. " Až se probudíš, dej vědět," zašeptala a odešla. Došla k výtahu a zarazila se. Vzpomněla si, jak ji Booth objal, když našli kaluž krve u ní v bytě, když se rozhodovalo o rozsudku nad jejím otcem, když vyšetřovali smrt její matky, na svatbě A&H a když se zamilovala do vraha. Nemohla ho tam nechat samotného. Okamžitě se otočila a vrátila se. " Promiň, zůstanu tady s tebou, nemůžu tě opustit a nechat tě samotného. Nebylo by to ode mě fér." Kdyby byl Booth vzhůru, věděla, že by řekl nějakou vtipnou poznámku. Ale on byl v kómatu a mohl tak zůstat třeba po zbytek života. Tempy chytila jeho ruku a vzpomněla si na záležitost s Eppsem. To nebyla nejšťastnější chvíle jejího života. Vzpomínku na Eppse vystřídala jiná. Skoro polibek. Kdyby je tenkrát Zack nevyrušil…Teď si něco uvědomila. Něco, co by si snad nikdy nepřipustila. Zamilovala se. " Boothe, já dneska už budu muset jít, zítra se vrátím, doufám, že budeš vzhůru, až se zítra vrátím." Temperance se zvedla a podívala se Boothovi do tváře. Zase se posadila. " Tak já tu s tebou zůstanu."

Kolem půlnoci bylo všude ticho, jen byl slyšet pláč nějakého dítěte. To k Temperance přivolalo další vzpomínku. Obrátila se na Bootha. " Pamatuješ si na Andyho? Na to naše zlatíčko?" Odpovědi se jí však nedostalo. Proto si jen položila hlavu na kraj postele a strčila svoji dlaň do Boothovy velké ruky. Chvíli se nic nedělo a pak ucítila stisk. Nejdřív si myslela, že se jí to jen zdálo, tak tomu moc nevěnovala pozornost, ale po chvíli ticho přerušil velice tichý šepot: " Pamatuju."
" Boothe???" zašeptala Tempy.
" Ano, co se divíš? Ty jsi nechtěla, abych se probral?"
" Chtěla, moc…," přikývla, ale než stačila cokoliv dodat, Booth ji políbil. Tempy chvíli trvalo, než si uvědomila, co se děje, ale pak mu začala polibky oplácet.
" Musím dojít pro doktora," zašeptala Temperance.
" Dobře," přikývl. Pustil její ruku a ona odešla z pokoje…
Po dlouhých čtyřech letech konečně vypluly na povrch city, které ti dva k sobě chovali už dlouho. Nakonec měli dvě děti a psa Rexe. Byli šťastní, a pokud neumřeli, tak žijí dosud…

Až na věky věků 2

29. června 2008 v 18:03 | Sharya |  FF-Až na věky věků
Až na věky věků 2
Temperance sfoukla všechny svíčky a šla se posadit do obýváku, měla slzy v očích, protože už to byli tři týdny co ji Johny otravoval, posílal ji vzkazy, dopisy, dárky, po nocích ji bombardoval telefonáty. Proto byla tak přetažená a nevyspaná, ale dneska měla zase důvod k radosti Booth ji dal krásný dárek, nemohla spát a tak jela zpět do institutu. Po cestě k autu opět potkala Johnyho.
"Temperance, Temperance"
"Johny co po mě chceš?"
"ty to moc dobře víš, chci abys byla moje žena, já tě miluju a chci se tě vzít"
"Ale já tě nemiluji, dej mi pokoj, pořád mi voláš, posíláš vzkazy a já chci jet do práce"
"To nepůjde, když se podíváš máš rozřezané pneumatiky"
"Ty parchante"
"Mluv se mnou slušně pojď já tě odvezu"
"Tak dobře" řekla a nastoupila k Johnymu do auta, ten se rozjel, ale odjel někam do opuštěné ulice.
"Co tady děláme?"zeptala se zmateně.
"Tempy já tě chci" řekl Johny a vrhl se na Tempy.
"Johny nech mě být, já to nechci"
"Tak dobře, když nechceš, tak zabiju tvého kolegu"
"Ne to ne, prosím neber mi ho, prosím"
"Tak dobře, ale něco za něco" Johny se opět na Kůstko vrhl a začal ji svlékat šaty. Kůstka se chtěla bránit, ale nemohla. Po hodině byl Johny spokojený a Tempy nešťastná, byla poničena její sebeúcta, ale zachránila svého parťáka.
"Tak ahoj Lásko a vyřiď Boothovi, ať se k tobě nepřibližuje, nebo ho zabiju. Na tebe nesmí nikdo sáhnout, kromě mě, já se tě můžu dotýkat a jenom já tě můžu líbat"
"Měj se Johny" řekla a vystoupila. Chodila po venku ještě dobrou hodinu, než se konečně uklidnila, pak šla na WC a tam se dala do hromady. Pak šla do institutu za ostatníma.
"Kůstko, co tady děláš, měla jsi doma spát?"
"Boothe, já jsem nemohla a tak jsem se vrátila." Řekla nervozně a Booth poznal že už se zase chová divně.
"Takže jal jsem řekla je to chlapec, věk 5-10 a ….." Tempy to nedokončila a zhroutila se k zemi, nebýt toho, že Booth stál za ní a chytil ji , tak by si mohla rozbít hlavu.
"Kůstko, no tak Kůstko, prober se, slyšíš mě Kůstko?" Booth se snažil Kůstku probrat, ale když se mu to ani po pěti minutách nepovedlo, tak ji vzal do náruče a odešel s ní.
"Angelo, pojď otevřeš mi dveře!" křikl na ni Booth
"Dobře už jdu a nemám jet s tebou?"
"Ne Angelo, nemusíš" řekl Booth, položil Tempy na sedadlo a plnou rychlostí se rozjel do nemocnice. Pak ji vzal do náruče a šel s ní do budovy nemocnice, tam si ji převzal doktor a začal ji vyšetřovat. Tempy se po chvíli vzbudila.
"Kdo to jsem a kdo jste vy?"
"Jste v nemocnici a já jsem doktor Bertod"
"Co se mi stalo?"
"Jste přepracovaná a nevyspaná, ale musím se vás na něco zeptat"
"Ptejte se"
"Neměla jste nedobrovolný styk?, ale odpovězte mi popravdě"
"Ano, byl to můj ex-přítel, vyhrožoval mi, že pokud to neudělám tak…."
"děkuji, musím to říct vašemu kolegovi"
Tempy chytla doktora za rukáv a přitáhla ho k sobě.
"ne jen to ne prosím vás, já nechci aby to věděl, ale mohla bych dostat tu pilulku"Po"? Prosím"
"Jistě, tady ji máte a mám zavolat vašeho kolegy?"
"Ano prosím, zavolejte ho, já ho potřebuju, prosím" tempy začala plakat a doktor odešel pro Bootha.
"Tak co jí je?"
"Nebojte, vaše kolegyně je jen přepracovaná a nevyspaná a můžete jít prosím vás za ní, rozplakala se a není k utišení a chce jen vás"
"děkuju doktore" Booth poděkoval a šel za Tempy do pokoje.

4.SBéčko

29. června 2008 v 16:46
4.SBéčko nepatří žádné mé dobré kamarádce, ale jelikož je o Emily Deschanel, tak jsme prostě spřátelily .

3.SBéčko

29. června 2008 v 16:40
3.SBéčko nemá s bones vůbec nic společného. Jenže patří mé ( další ) dobré kamarádce Adéle.

2.SBéčko

29. června 2008 v 16:36
2.spřátelený blog patří další z mých dobrých kamarádek, Domce .

1.SBéčko

29. června 2008 v 16:26
1. spřátelený blog. Je jak jinak o bones a patří mé dobré kamarádce Katce.

Překvapení nocí 5.část

28. června 2008 v 12:00 | Misha |  FF-Překvapení nocí
Vycházející slunce ozářilo pokoj, ve kterém byli ubytováni Booth a Temperance. Kůstka se probudila a promnula si oči. Podívala se na hodiny, čtvrt na osm.
" Hm…," zamručela, otočila se, že probudí Bootha, ale její parťák nikde. Temperance se zmateně posadila. Všimla si otevřených dveří na balkon. Oblékla si župan a vylezla na příjemné ranní sluníčko.
" Co se děje ?" zeptala se Bootha, který stál na balkoně a sledoval moře.
" Myslím na Natálii. Tenkrát jsem s Kate spal jen jednou, mysleli jsme, že se nic nemůže stát. A ona pak jednoho dne zmizela. Nedala vědět téměř čtrnáct let, a pak mi jen tak zavolala a oznámila mi, že mám dceru."
Temperance k němu beze slova přistoupila a postavila se vedle něj. Zadívala se na moře a poslouchala Boothovo vyprávění.
" Dohání mě má minulost."
Kůstka stále mlčela. Booth se pak otočil a zamířil do pokoje.
" Počkej," zastavila ho.
" Co ?" obrátil se k ní. Temperance ho mlčky objala. Stáli v obětí na balkoně a ani jeden se neměl k tomu, aby toho druhého pustil.
" Natálie je fajn, nebude dělat problémy. A jestli budeš potřebovat, pomůžu ti. Jsem přece tvoje parťačka, nezapomínej na to."
" Slibuju, nezapomenu," zašeptal.
Stáli tam, ani nevěděli jak dlouho, ve vzájemném obětí a mlčeli. Navzájem si dodávali odvahu.
" Je tu někdo ?" ozvalo se z pokoje. Tempy ani Booth nic nezaslechli, tak tam stáli dál.
" Halo ?!" ozvalo se trochu hlasitěji. Tempy i Seeley konečně slyšeli, že je někdo u nich v pokoji, ale než se stihli pustit byl ten muž na balkoně.
" Omlouvám se," vyjekl, když je uviděl jak se rychle pouštějí.
" To je dobrý," kývla Temperance.
" Kdo jste, co tu chcete ?" vyjekl o poznání naštvanější Booth.
" Jsem John Leik, policista, čekal jsem na vás dole, a když nikdo nešel rozhodl jsem se jít sem podívat," přikývl muž.
" Dobře, jsme v pořádku, jak ostatně sám vidíte."
" Dobře, nemusíte být tak nabroušený agente Boothe, omlouvám se, že jsem vás vyrušil."
" Fajn, můžete prosím počkat dole pane Leiku ?"
" Dobře, Zlato," usmál se.
" Pro vás není žádný Zlato, rozumíte mi ?" stoupl si Booth mezi Kůstku a policistu.
" Jo, jo, jo, jasně," ušklíbl se muž a poslal Temperance vzdušný polibek.
" Zmizte," vyhrkla. Policista se odebral ke dveřím.
" Tak naschle dole," usmál se. Booth za ním zabouchl dveře a oddechl si.
" Boothe, poslouchej, máš mě, a já ti pomůžu, když budeš potřebovat," vrátila se Temperance k předešlému tématu. Booth ji znovu objal.
" Nezajdeme večer na skleničku ?" zeptal se.
" Jo, klidně, ale teď máme práci," vzdychla, pustila ho, popadla černé šaty se žlutými květy na ramínka a vydala se do koupelny.
" Páni !!!" vyjekl Booth, když Temperance vyšla z koupelny.
" Co je ? Je to blbý ?"
" Ne, právě že vůbec ne, vypadáš…," nemohl najít to správné slovo, " úžasně, nádherně, moc ti to sluší."
" Díky," usmála se a vyšla ze dveří. Počkala až Booth zamkne a pak se spolu vydali do přízemí na snídani. Sedli si naproti sobě ke stolu a povídali si o všem možném. Řeč se znovu stočila k Natálii.
" Že si s ní když tak promluvíš, kdyby měla problém," obrátil se Booth na Temperance.
" Slíbila jsem to, a taky to hodlám dodržet," kývla Temperance a propletla své prsty jeho.
" Díky," zašeptal a pak se usmál.
" Čemu se směješ ?" zeptala se.
" Já mám už dvě děti, a ty zatím nic, měla bys mě dohnat."
" Jo, a když není s kým ?"
" Hm, tak ne no," usmál se a zakousl se do krajíce chleba. Teď se smála i Temperance. Jen zakroutila hlavou a napila se své kávy.

Emily v televizi

27. června 2008 v 19:19 | Misha
Emily bude v televizi!!! Em si zahrála v Drzé Jordan. Ten díl, ve kterém si zahraje bude odvisílán na primě 1.července ve 15:45.

Možná jsou ještě naživu...5.část

27. června 2008 v 14:41 | Misha |  FF-Možná jsou ještě naživu
" Doktorko, to už jste zase vy ?" vyjekl doktor Phinton.
" Doktore," usmála se Tempy.
" Hádám, že vy jste agent Booth," podal muž ruku Boothovi.
" Ano, to jsem."
" Těší mě."
" Taky by mě těšilo, být jinde a na jiným místě."
" Boothe, sakra, tito lidé nás mohou zachránit," otočila se na něj Tempy.
" Promiň, já jen, jsem unavený, špinavý…"
" Já tě chápu," přikývla Kůstka a objala ho. " Můžeme se tu někde osprchovat ?" obrátila se na Phintona.
" Tam vzadu, a asi budete chtít i čisté oblečení."
" Pokud by to šlo, tak ano," přikývl Booth.
" Támhle vzadu, zatím jděte tam do toho domu."
" Dobře," usmála se Temperance a chytila Bootha za ruku.
" Nemusel jsi být tak protivný," zašeptala, když se vzdálili.
" Já vím, ale chci už být doma."
" To chci i já."
" Doktorko, počkejte," přiběhl k nim jakýsi muž.
" Alberte," usmála se.
" Vy se znáte?" podivil se Booth.
" Ano," přikývla Tempy.
" Slyšel jsem, co se vám zase stalo."
" Aha, ano, zase havarovalo moje letadlo."
" To je mi líto."
" Kůstko!" ozval se Booth.
" Jo, tohle je můj parťák, zvláštní agent Seeley Booth. Boothe, tohle je Albert, je to pomocník doktora Phintona."
" Aha, tak to jo," přikývl Booth a podal muži ruku.
" Těší mě," usmál se Albert.
" Jo, jasně, Kůstko, jdeme," otočil se Booth a vzal Tempy kolem ramen.
" Sakra, Boothe!!! Nebuď tak majetnický!"
" Nejsem majetnický, jen chci už mít klid."
" To já taky, ale už jsme zachránění, tak to ber z té lepší stránky."
" Tak jo," usmál se Booth.
Po dvou dnech se vrátili domů, všichni byli šťastní, a Tempy po pár týdnech zjistila, že je těhotná. Narodilo se jí děvče, které společně s Boothem vychovala a pár z našeho nejoblíbenějšího seriálu, Booth a Brennanová, partneři v práci, kteří se stali partnery i v životě, žili šťastně až do smrti, a pokud neumřeli, tak žijí dosud.
THE END

Konec Školy

27. června 2008 v 11:15 | Sharya
Nazdarek všichni
dnes 27.6.20008 jsme skončili se školou a konečně začínají prázdniny. Doufám, že vaše vysvědčení bylo dobré a doufám, že se těšíte na prázdniny jako já. Chci vám všem i za Mišu popřát pěkné prázdniny a doufám, že i o prázdninách budete mít chvilku času a juknete se na náš blog. Přeji hezké prázdniny a zatím ahoj.
P.S. Dnes jsem se loučila s moji třídou a školou, po prázdninách nastupuju jinam. Tak to bylo takové smutné loučení achjoo, ale co život jde dál.

Antická Láska 7.část

26. června 2008 v 18:15 | Sharya |  FF-Antická láska
Antická Láska 7
Tempy tam byla už druhý den a neměla moc náladu se s někým bavit natož jít k moři. Za ty dva dny toho moc nesnědla a její otravná sousedka za chodila skoro každou hodinu.
"No snad ne" pomyslela si, protože někdo klepal na dveře, myslela že je to zase Katrin, ale byl to Jack
"Promiňte, že ruším, přišel jsem se vám omluvit za manželku"
"To je v pořádku pojďte dál"Tempy se na něj usmála a pustila ho dovnitř.
"Děkuji,ale chtěl bych si s vámi o něčem popovídat"
"Tak mluvte"
"Víte pozoruji vás, za dva dny jste nikde nebyla, neviděl jsem vás ani něco sníst, co vám je?, je to snad kvůli mé ženě?"
"Ne Jacku není, ale víš můj kolega je pryč už přes tři týdny a já mám o něho strach" řekla Tempy a Jack ji objal a začal cítit, že k ní něco cítit. Mezi tím se dole v hale objevil muž.
"Dobrý den jaké je vaše jméno?"zeptala se recepční v Hotelu.
"Jsem Seeley Booth"
"Ano jistě, pokoj 208 a přeji příjemnou dovolenou v hotelu Minos Palace"
"děkuji" Booth se usmál a odešel k sobě do pokoje.
Jack po chvíli odešel od Tempy a byl schopný ji přesvědčit, aby šla dnes na jídlo. To taky udělala a když se vracela uviděla tu osobu na kterou pořád tak myslela.
"Boothe" vydechla
"Kůstko?"zeptal se překvapeně.
"Ty, ty parchante, hajzle jeden hnusnej" začala na něj křičet tak že někteří hosté začali vylézat s pokojů stejně tak tomu bylo u Katrine a Jacka a všichni viděli jak Tempy nadává Boothovi a jak on se ji snaží uklidnit.
"Já tě nenávidím, nenávidím tě"
"Kůstko, klid, no tak klid uklidni se"Booth ji pevně svíral v náručí, protože byla ve stavu, kdy byla schopná ublížit nejen sobě, ale i jemu.
"Nenávidím tě, nenávidím"Kůstka začala plakat a začali se ji podlamovat kolena,Booth ji vzal a chtěl ji odnést k sobě do pokoje, ale pohotová Katrin řekla, že má pokoj 207, Booth ji tam odnesl a pak všem řekl ať zmizí, všichni jak na povel zmizeli, ale hlavně Tempyni sousedé si o tom ještě dlouho povídali. Booth uložil Kůstku na postel.
"Boothe, já tě tak nenávidím"
"Kůstko, prosím uklidni se"
Tempy chtěla odejít, ale Booth ji v tom zabránil , pevně ji držel v náručí a ona se mu po chvíli podívala do obličeje.
"Kde jsi byl, proč ses mi neozval, víš jak jsem se bála?"
"Kůstko, já byl na tajné akci a ta později nedopadla moc dobře"
"Co se stalo?"
"Kůstko, to až někdy jindy, teď půjdeš spát, ano?"
"Ne teď…teď spolu si půjdeme dát něco na pití" Booth ji pustil a Kůstka zavolala aby jim donesli dva koktejly. Po chvíli přišla obsluha.
"Tak na to, že ses mi vrátil a jak ses tady octl ty?"
"Já jsem toto dostal od F:B:I. A nevěděl jsem že tu budeš"
"Boothe, co se ti vlastně stalo?"
"Kůstko, to až někdy jindy, ale….to je jedno"
"Ne není to jedno" vydechla
"Kůstko je pozdě, půjdeme spát"
"Dobře, ale zůstaneš tu se mnou!"
"Proč?"
"Protože se nechci ráno vzbudit a nechci si myslet, že ses mi jen zdál, prosím zůstaň se mnou, já dnes nechci být po tmě sama" Tempy se na něj smutně podívala a Bootha její smutné oči zastavily. Přišel k ní a ona ho prudce objala, nechtěla aby odešel, nechtěla, aby ji zase opustil, chtěla ho mít u sebe a rozhodla se, že dostane s Bootha to co s ním vlastně bylo.
"Kůstko, já tu teda zůstanu"
"Děkuju"řekla a znovu se rozplakala.
"No tak Kůstko, neplakej, já jsem u tebe Pšššš, to bude dobré." Booth ji konečně asi po deseti minutách uklidnil a uspal. Pak si k ní lehl a usnul taky

Cesta okolo světa 1.část

26. června 2008 v 16:00 | Misha |  FF-Cesta okolo světa
Toto je první FF, která bude dvojjazyčná. Píšu ji společně s Katkou (její blog najdete tady). Tuto část jsem napsala já (to poznáte lehce, je česky), druhá část, kterou napsala Katka zveřejním příští čtvrtek v 16:00 (bude jak tady, tak na blogu Katky). Přeju pěkné čtení
Booth seděl v autě před Jeffersonovým institutem a čekal na doktorku Brennanovou. Přemýšlel, jak jí co nejšetrněji sdělit zprávu o tom, že odjíždí na rok pryč. Z přemýšlení ho vytrhlo otevření dveří u auta.
" Ahoj," usmála se Temperance ve velice dobré náladě.
" Ahoj," povzdechl si.
" Co se děje ?" zeptala se.
" Můžu tě pozvat na oběd ? Tam ti to řeknu," obrátil se na ni Booth.
" Já tě chtěla pozvat na oběd ke mně. Zbylo mi jídlo ze včerejší večeře s Russem a sama to nesním."
" Tak jo, přijedu rád," pousmál se a nastartoval.
" Žena, věk tak 55-60, nevypadá to, že by ji někdo zabil," ohledala Temperance ostatky v jednom starém domě.
" Super," povzdechl si Booth.
" Takže, tady jsem už zbytečná, prozkoumám to odpoledne, teď se jde ke mně na oběd," usmála se. Vyrazila k autu a po cestě si sundala rukavice. Byla šťastná, ale to se mělo brzo změnit…Booth se za ní koukal se smutkem v očích, jak ji může opustit ? Jak tady může nechat svoji parťačku ?
" Hej, Boothe, hni kostrou !" křikla Temperance. Booth se tedy vydal za Tempy k autu. Šel pomalu, jakoby mohl svůj pobyt v D.C. protáhnout.
" Co ti je ?" zeptala se.
" Mně ? Vůbec nic," zapíral Booth.
" Tak když mi to nechceš říct, tak mi to neříkej," pokrčila rameny a sledovala ubíhající cestu. Když dojeli k ní domů, vystoupili z auta a zamířili do jejího bytu.
" Pomůžeš mi v kuchyni ?" zeptala se.
" Rád," usmál se smutně.
" Nepustíme si k tomu nějakou hudbu ?"
" Jo, můžeme," přikývl Booth a stoupl si před rádio. Pohledem přejel CD a našel od Poco. Strčil ho do přehrávače a zapnul.
" Keep on trying," usmála se Temperance. Booth ji vzal kolem pasu a roztočil ji.
" Počkej, nejdřív se najíme, mám hlad," usmála se.
" Kůstko, já…musím ti něco říct…"
" Ano Boothe ?" usmála se na něj.
" Musím odjet, na rok, pryč," vysypal ze sebe. Temperance ztuhla. Úsměv jí zatrnul na rtech.
" Jo, fajn," přikývla a obrátila se k vaření.
" Kůstko…"
" Co je rok ? Vždyť se vrátíš, tak proč dělat estrádu ?" otočila se a Booth uviděl slzy v jejích očích.
" Pojď ke mně," zašeptal a pak dodal, " parťačko."
Navzájem se objali. Stáli tam mlčky ve vzájemném obětí.
" Jídlo !" vykřikla Temperance a vyprostila se z Boothova obětí. Rozběhla se ke sporáku a rychle stáhla jídlo. Popálila si ruku.
" Kůstko, tvoje ruka !" vyhrkl Booth. Rychle zapnul studenou vodu a její ruku do ní strčil.
" Musíš dávat pozor, takhle by to nešlo," řekl. Tempy mlčela. " Kde máš lékárničku ?"
" Skříňka nahoře, ta s tím šuplíkem."
" Posaď se na gauč, potřebuješ tu ránu obvázat."
" Dobře," přikývla Temperance a odebrala se na gauč. " A kdy vlastně odjíždíš ?"
" Dneska v jedenáct," přikývl Booth a začal obvazovat Tempynu ruku.
" A jak dlouho to víš ?"
" Asi dva týdny."
" Dva týdny a to mi o tom řekneš deset hodin před odletem ?!" vyjekla Temperance.
" Nevěděl jsem jak ti to říct."
" To tě neomlouvá !" vykřikla. Booth jí dovázal ruku. Ona ji vytrhla z jeho sevření a vyhodila ho od ní z bytu…Pak toho litovala, protože se s ním nestihla rozloučit…

Až na věky věků 1.část

25. června 2008 v 15:58 | Sharya |  FF-Až na věky věků
Takže je tu nová povídka. Samozřejmě o Bones, tak doufám, že se bude líbit.
Až na věky věků 1
Bylo půl druhé ráno a Temperance seděla ve své kanceláři a vyplňovala papíry k minulému případu. Byla strašně unavená, ale rozhodla se, že to musí dodělat.
"Nazdar Kůstko"
"Ahoj"řekla ospale
"Ty jsi tady zase celý den, že jo?"
"Jo, už jsem musela vyplnit jedny papíry a už jsem to chtěla mít dokončený"
"Tak hele Kůstko, to říkáš už posledních sedm dnů pořád dokola"
"Ale, je to pravda a co tady chceš?"
"Teď už nic…vlastně máme případ, ale v tomhle stavu tě tam nevezmu"
"Ale já jsem v pořádku"
"Ne nejsi, jsi unavená a já tě odvezu domů, tam se pěkně vyspinkáš a zítra přijdeš do práce až v deset platí?, já ti to u Camilli zařídím."
"To už s ní zase spíš? A ne děkuju, pojedeme k těm ostatkům a pak pojedeme zpátky sem."
"Tak dobře, ale tak teda pojď, ale říkám ti, mě se to nelíbí"
"Já vím, tak jedem ne?!"
Po cestě Kůstka v autě začala usínat, ale rychle se zase vzpamatovala.
"Kůstko, máme ještě deset minut cesty, zavři oči a já tě pak vzbudím, ano?"
"Ne to je v pohodě" Tempy se usmála, ale pak už s Boothem nemluvila.. Po deseti minutách dojeli na místo.
"Je to chlapec, věk tak 5-10 let, zemřel na vykrvácení, má několik bodných ran a víc zjistím až v institutu, zvedla se a rychlým krokem odešla pryč. Booth pospíchal za ní.
"Co se stalo Kůstko?"
"nic já jen, nerada řeším tyhle případy dětí, jak někdy může zabít dítě?"
"To já nevím Kůstko, lidi už jsou hold takový"
"Jo, ale není to hezký"řekla a v očích se jí zaleskly slzy.
"Ale o tak pojď ke mně, neplakej, to bude dobré" řekl, setřel ji slzy a rozjeli se do institutu.
"Ještě se musím zastavit doma, něco důležitého jsem tam nechal."
"Dobře, jak chceš"
Když dojeli k Boothovi, Kůstka čekala v autě a Booth si skočil domů pro malou tašku a pro růže.
"Jsem zpět"
"Copak chceš se s Camillou usmířit?"
"Ne nechci a tobě přeju všechno nejlepší k narozeninám" usmál se a podal ji růže a tašku.
"Můžu to otevřít?"
"Jistě, teď už je to jenom tvoje, jen nevím, jestli se ti to bude líbit"
Kůstka otevřela krabičku, která byla v tašce. Měla tam stříbrnou sadu. Byl to řetízek a náramek s delfínem a stříbrné naušnice.
"Boothe" vydechla překvapením" Ty jsi se zbláznil, vždyť to je…..to je nádhera děkuju"
"Nemáš zač a právě si se narodila je 3:1O hodin? Řekl a dal ji pusu na tvář.
"Jak víš v kolik jsem se narodila?"
"Kůstko, jsem agent F.B.I, já vím všechno, takže se ti to líbí?"
"Je to nádherné, zapneš mi to prosím?"
"To víš, že jo tak se otoč" usmál se na ni a zapl ji náramek a řetízek.
"Děkuju, ale asi změním plány, máš pravdu jsem unavená a mohl bys mě odvést domů, prosím?"
"Tak přece jsi dostala rozum?, to víš, že tě odvezu"
"tak děkuju a zítra ahoj"
"Ahoj Kůstko a hezky se vyspi"
Když šla Kůstka do svého bytu, měla skvělou náladu, ale když přišla ke svému bytu nálada byla pryč. Najednou ji někdo chytil ze zadu kolem pasu a zakryl oči.
"Kdo je to?"
"Johny, co chceš?"
"Výborně poznala jsi mě"
Otočila se k němu a nebyla dvakrát nadšená, že ho vidí.
"Přišel jsem ti popřát k narozeninám, to máš od svého kolegy?"
"Co myslíš?"
"No přece to co máš na krku a na ruce"
"Jo to mám od něj a teď běž pryč"
Johny ji políbil a pak odešel když Kůstka přišla do ložnice, uviděla tam růže a svíčky, na posteli měla z růží uděláno srdce a v tom srdci byl vzkaz. Temperance a Johny na věky, věků.

Pařížská romance 6.část

25. června 2008 v 13:44 | Misha |  FF-Pařížská romance
Temperance si konečně připadala šťastná. Obdařila Bootha krásným úsměvem a pak si položila hlavu na jeho rameno. Seděli v letadle a vraceli se do Paříže, do města, kde jejich nynější vztah začal a vlastně i dočasně skončil.
" Už bude všechno v pohodě," zašeptal Booth.
" Jo, já vím," přikývla Tempy, ani jeden nevěděl, jak se mýlí. Nic nebude v pohodě, vůbec nic, a o jejich lásku budou muset bojovat.
" Dáte si něco?" přišla k nim letuška. Ta samá, která obsluhovala Tempy při cestě do D.C.
" Ne," zavrtěla Tempy hlavou a pak se podívala na Bootha, jestli on si něco dá. Tak zavrtěl hlavou. Letuška odešla a Tempy Bootha políbila. Nehodlala mu říct, jak byla zničená, když se vrátila do D.C. On jí taky nehodlal říct, že se málem opil, a že doteď nepochopil, proč to udělala, ale když byla zpět u něj, tak už to neřešil.
" Promiň," zašeptala, jakoby věděla, na co Booth myslí.
" Pšt," přiložil jí prst na rty, " nemáš za co."
" Ale…"
" Ticho Kůstko, já to chápu, nevadí, že se to stalo, nevadí to."
" Boothe…"
" Tak Kůstko," umlčel ji jemným polibkem. Začal ho líbat taky.
" No tak, jsou tu děti!" vyhrkl nějaký muž sedící vedle nich. Temperance zrudla a odtáhla se.
" Takhle se ocucávat na veřejnosti!" ušklíbla se žena, která seděla vedle toho muže, nejspíš jeho manželka. Na sedadlech před nimi seděly dvě děti a se zájmem sledovali Kůstku a Bootha.
" Aspoň jsme na rozdíl od vás zamilovaní," vyhrkla Tempy. Booth se na ni podíval a přikývl.
"Tss, co si o sobě myslíte, slečinko?!"
" Nejsem slečinka, ale doktorka, doktorka Temperance Brennanová, soudní antropoložka."
" To určitě," ušklíbl se ten muž. Tempy zalovila v kapse a vytáhla průkaz z Jeffersonova institutu a natáhla se přes Bootha aby ho manželům ukázala.
" OK, tak fajn, a tohle je kdo?"
" Můj parťák, agent F.B.I, Seeley Booth."
" Lezete do postele s parťákem…to jsem ještě neviděl!"
" Tak to vidíte teď, a už nás nechte být!" ozval se Booth.
" OK, tak fajn," pokrčil muž rameny a obrátil se na svoji manželku. " Jestli s námi budou v hotelu jonquille (žlutý narcis), tak se z nich zblázním."
" To ne," vzdychla Tempy, která je slyšela.
" Co se děje?" zeptal se Booth.
" Budou s námi v jednom hotelu," zašeptala.
" To ne," vydechl Booth. " Víš co Kůstko? Vykašleme se na ně," zašeptal a políbil ji. Začala mu polibky oplácet a bylo jí jedno, co si o nich budou ti lidi myslet.
" Odporné!" ozvalo se od manželského páru. Tempy se je tentokrát snažila nevnímat, ale Booth už vypěnil.
" Klid Boothe," zašeptala.
" Žádný klid, oni nás…"
" Boothe," umlčela ho polibkem.
" Tak jo, klid," usmál se. Tempy se opřela a položila si hlavu na Boothovo rameno.
Kůstka hodila kufr na postel a unaveně si lehla.
" Boothe," obrátila se na svého parťáka.
" Ano?"
" Co se jít projít?" zeptala se a protáhla se.
" A kampak by si slečinka přála jít?"
" Na zmrzlinu."
" Na zmrzlinu ano? Copak už nemáš život sladký dost?"
" No…s tou zmrzlinou už bude ten nejsladší," usmála se a objala ho jednou rukou kolem krku.
" Kůstko, Kůstko, Kůstko," vzdychl Booth a usmál se.
" Chci pusu," zašeptala. Booth jí tedy věnoval dlouhý polibek. Tempy si lehla a vysvlékla z Bootha košili.
" Teď? Nechtěla jsi jít na zmrzlinu?"
" Jo, vlastně jo," odstrčila ho a zvedla se. Převlékla se a spolu zamířili na procházku podél Seiny s cílem cukrárna. Booth koupil dvě zmrzliny, vanilkovou pro Tempy a čokoládovou pro sebe. Pak se šli dál podél Seiny ke katedrále Notre-Dame.
" Už si to nenecháme zkazit," usmál se.
" Už ne," přikývla Tempy a políbila ho.

Horské Prázdniny 10.část

24. června 2008 v 14:24 | Sharya |  FF-Horské prázdniny
A je tu posledni část FF Horské Prázdniny. Tak snad se bude líbit.
Horské prázdniny 10- Konec
Booth seděl celou dobu u ní a držel ji za ruku. A doktoři ještě dělali testy.
"Zlatíčko, co se ti stalo..hm?"
"No víš já šla za Sweetsem"
"A co jsi tam proboha dělala?"
"Šla jsem ho seřvat za to, že mi neřekl, že žiješ no a nejednou se jsem ucítila strašné teplo a zamotala se mi hlava a pak už nevím, jo pak jsem se probudila tady a ty jsi byl vedle mě"
"Kůstko" vydechl a políbil ji, najednou přišel doktor.
"Dobrý den jsem doktor Borek a vyšetřoval jsem vás."
"Tak co je teda mojí partnerce?"
"Jste zhruba v pátem týdnu těhotenství"
"Cože" řekli oba dva najednou.
"Ano, vaše přítelkině je těhotná"
Oba se na sebe podívali a usmáli se a pak se začali líbat, doktor radši odešel a nechal je o samotě. Opřeli si o sebe svoje hlavy a usmívali se na sebe. Temperance byla šťastná jako nikdy. Měla zpět svoji lásku a čekala s ní dítě. Byla jako v sedmém nebi, ale nevěděla, že idyla bude velmi brzi ohrožena.
" Ahoj zlatíčko, tak jak ti je?" zeptala se Angela, která právě přišla a když spatřila Bootha omdlela.
"Angelo" řekli oba zároveň. A Booth se k ní sklonil a začal ji probouzet a po chvíli se Angela zpamatovala.
"Boothe, jsi to ty?"
"Ano Angelo, jsem to já, Kůstka ti to pak všechno řekne, já teď musím jit do práce."
Po chvíli se Booth rozloučil a odešel ke Cullenovi.
"Tempy, jak je možný, že je na živu a jak to, že se ti ten zmetek neozval"
"No víš, F.B.I se hodilo, že je zraněný a tak ho dali prohlásit za mrtvého a Sweets mi měl říct, že žije, ale on na to zapomněl. No a teď jsem šťastná, že ho mám zase u sebe, včera jsme spolu strávili noc."
O tři týdny později už Kůstka pracovala, ale ne moc Booth na ni dával pořád pozor, aby se nepřepínala. Nikdo nevěděl proč je Booth na ni tak opatrný. Oni totiž nevěděli, že je Kůstka těhotná. Jednou když byla sama v kanceláři tak za ní přišel Sully.
"Ahoj miláčku" řekl Sully, Tempy se polekala, tak že nadskočila ze židle.
"Ahoj Sully, co tady děláš?"
"No nic jen jsem se za tebou zastavil, abychom mohli pokračovat v připravách na svatbu."
"Sully,tys to asi nepochopil. Já tě už vůbec nemiluju a navíc jsem šťastná s Boothem"
"S Boothem? Ten hajzl není mrtví?"
"Ne díky Bohu není mrtví a teď zmis a nech mě žít" řekla a přistoupila k němu
Tohle neměla Tempy říkat a dělat, jakmile to dořekla tak Sully vytáhl nůž zabodl ji ho do břicha, Booth, který přicházel viděl jak jde Temperance do kolen a tak za ní rychle přiběhl. Když uviděl co se stalo, dostal se do stavu, jako když býkovi zamává někdo červeným hadrem před očima. Jakmile tam vletěl, tak ho chtěl Sully zastřelit, ale Booth byl rychlejší a střelil Sullyho mezi oči.
Pak hned přiskočil k Tempy.
"Boothe, co se to se mnou děje?"
"Klid Kůstko, nemluv šetři si síly, to bude dobré sanitka je už na cestě." Řekl a snažil se ji zastavit krvácení. Po chvíli přijela sanitka a odvezli Tempy do nemocnice, Booth jel s ní a celou cestu ji držel za ruku. Operace trvala tři hodiny a Booth už po první půl hodině začal ztrácet nervy. Konečně vyšel doktor.
"Tak jak ji je? A jak je dítěti?"
"Nebojte se ona i dítě jsou v pořádku"
"Uff…můžu jít za ní?"
"Klidně běžte, ale asi bude ještě chvíli spát "
"Děkuju pane doktore" Pak pospíchal k jejímu pokoji, ležela na posteli a byla připojená na přístroj zobrazující její srdeční činnost a taky ji ještě kapala infůze. Booth ji pohladil po vlasech a políbil. Po chvíli začala přicházet k sobě.
"Ahoj lásko, jak ti je?"
"Boothe…co je s dítětem?"
"Neboj se ty a miminko jste oba v pořádku"
" Tak to je dobře" řekla a začala plakat.
"Ale copak je?"
"Víš vzpomněla jsem si na to jak jsem tě málem ztratila a teď jsem málem mohla umřít. Já jsem s tebou chtěla být a myslela jsem si, že nám to nic nepřekazí"
"Neboj se už nám to nic nepokazí" řekl a políbil ji.
O čtyři roky později.
"Mami, Tati, tak jedeme, my už chceme jít na sjezdovku." Řekl Parker, který do pokoje přišel i s jeho sourozenci byli to dvojčata holčička Ella a chlapeček Petr . Parker je měl oba moc rád a nejvíc asi Ellinku. Temperance se provdala za Bootha ještě před narozením dvojčat.
"No tak nám dejte chvilinku a za chvilku jsme u vás" řekli a usmáli se na svoje děti.
Temperance Parkra adoptovala. Byla šťastná, měla úžasné děti, skvělého manžela, pořád stejnou práci, které se ovšem věnovala míň. Byla prostě šťastná. Její život byl jako v pohádce a na to co se stalo před čtyřmi lety už moc nemyslela. Ale nakonec byla ráda, že to osud takhle zařídil a že všichni jsou nadmíru šťastni.

Blog hlavně o bones

23. června 2008 v 21:52 | Misha |  blog
Právě jsem si prohlížela komentáře a našla jsem lehce negativní názor na můj článek o Dempseym a Makepeaceové. Mně se ten seriál opravdu líbí, tak proto jsem sem dala (a ještě dám) pár článků o nich. Ale abych vás ubezpečila, tenhle blog byl, je a bude hlavně o bones .