Červenec 2008

Příště zabiju tebe/Nabudúce zabijem teba 5.část

28. července 2008 v 15:00 FF-Příště zabiju tebe
Další část FF, kteoru píšu s Domkou. Tentokrát jsem ji napsala já.
Temperance celou dobu, co jeli domů, mlčela.
" Co se děje?" zeptal se.
Tempy zavrtěla hlavou a dál sledovala cestu před nimi. Akorát parkovali, když začalo svítat. Temperance si toho ani nevšimla. Vešla do domu, zamířila k sobě do ložnice, převlékla se a zalehla do postele.
" Co ti je?" zeptal se Booth a sednul si na kraj postele.
" Nic, jen jsem unavená."
" Kůstko, když jsi unavená, tak jsi uštěpačná a naštvaná, ne smutná."
Tempyny kalhoty, které hodila na židli, sklouzly na zem. Booth se natáhl a zvedl je. Na zem vyklouzl nějaký lísteček. Booth se pro něj natáhl a rozložil ho.
" Ale, ale, ale milovaná doktorka přece jen našla to co hledala, a přišla o něco co jí už nikdo nevrátí. Přemýšlejte doktorko, o čem píšu. A k tomu, ta kostra co jste našli, je to váš starý známy. Peter Hans. Příště zabiju Tebe, tím si buď jistá Brenann. Máš poslední šanci zachránit se. Přijdeš zítra večer před Vienna Opera House, bez toho svého agentíčka. Zajdeme si na operu, něco si vypijeme a půjdeme ke mně. Žádna jiná možnost není, jinak zemře nejdřív váš přítel a potom vy. Váš starý známý."
" Boothe, to jsi neměl!" vykřikla.
" Co to má znamenat? Tobě někdo vyhrožuje a ty mi to neřekneš?"
" Boothe, tebe se to netýká!"
" Netýká? Jinak zemře nejdřív váš přítel a potom vy, myslíš, že mě se to netýká?"
" Dobře, tak týká, ale já nechtěla, abys to věděl…"
" Kůstko," znovu se posadil na postel, " ty a můj syn jste to nejcennější, co mám. Nechci ani jednoho z vás ztratit," chytil Tempynu ruku do své.
" Boothe," do očí se jí začaly hrnout slzy.
" Neplakej," objal ji.
" Oběť vraždy byl nejspíš opravdu Peter Hans. Byl to můj dobrý přítel, a teď by ten, co ho zabil, chtěl zabít i tebe, to ne. Já tam večer půjdu."
" Ne, Kůstko, nepůjdeš. Ty zůstaneš pěkně tady se mnou. Uděláme si dobrou večeři, pustíme si pěkný film a budeme se bavit. Ten dopis dovezu na policii, aby sejmuli otisky prstů."
" Nechci tě ztratit Boothe."
" Ani já tebe," políbil ji. " Teď se vyspi, za hodinu jsem zpátky."
" Dobře," přikývla a ještě jednou se políbili. Pak se Booth zvedl a odešel. Tempy ještě chvíli přemýšlela, ale pak také usnula.
Kůstka se probrala. Ucítila příjemnou vůni z kuchyně. Zvedla se a zabalila se do županu. Odešla do kuchyně a našla Bootha, jak dělá oběd. Přešla k němu a podívala se mu přes rameno, co dělá.
" Kupovaná čína, hranolky…, to si teda pochutnáme," usmála se.
" Ty už jsi vzhůru?" obrátil se na ni.
" Kolik je?"
" Akorát je čas na oběd," přikývl a vzal ze skříně dva talíře.
" Chceš pomoc?"
" Ne, já to zvládnu. Utíkej si sednout."
" Tak jo," usmála se a odešla si sednout.
" Už se to nese," došel ke stolu a položil před Temperance talíř s obědem.
" Děkuju," usmála se a popadla vidličku.

7. SBéčko

28. července 2008 v 13:36
Takže, další spřátelený blog patří Terce, která je všude psaná po přezdívkou Sara Sanders (CSI: Las Vegas), a jelikož je kriminálka jeden z mnoha mých oblíbených seriálu a kriminálka Las Vegas se k mému srdci ze všech tří kriminálek dostala nejblíž, mám tenhle blog docela ráda, a nejenom kvůli CSI. Jsou tam i články o bones a přátelích a najdete tam i spoustu dalšího, určitě stojí za to, se tam mrknout .

Láska, ktorá nepozná hranice 2.část

28. července 2008 v 13:28 FF-Láska, ktorá nepozná hranice
by Domka
Prvé čo uvidela pri vstupe do inštitútu, bola Boothova tvár, pretože akorát odchádzal do svojej kancelárie po nejaké zložky odhľadom tých nových obetí. Ich tváre zastali len niekoľko centimerov od seba. Temperance zo seba vykoktala len pár slov.
"Prepáč, nevidela som, že odchádzaš. A kam vlastne ideš?"spýtala sa ho Temperance. Booth takú otázku nečakal,ale dokázal na ňu odpovedať.
"Idem ešte po nejaké zložky, ohľadom tech dvoch nových obetí.A prečo? "spýtal sa jej Booth. Temprance čakala takúto otázku a preto na ňu dokázala odpovedať rýchlosťou blesku.
"Mám pre teba novinku. "Povedala mu Temperance. "Ale poviem ti ju až keď sa vrátiš s tými zložkami o obetiach. " Booth s tým, ako obvykle nesúhlasil.
"Nie, povieš mi ju teraz hneď. A rýchlo, aby som sa aj rýchlo vrátil."povedal jej Booth, ktorz čakal,že Temperance bude naliehať, aby mu to mohla povedať až keď sa vráti. Stále očakával príval slov:potom keď sa vrátis alebo veď počkaj je to prekvapenie. Ale nič také sa nastalo, Temperance mu povedala, to čo chcela až po jeho príchode s FBI.
"Neviem, či je tá večera u teba doma najvhodnejšia." Povedala mu so smútkom v hlase Temperance.
"Presne som čakal, že to povieš. Ale, podľa mňa je tá večera skvelý nápad, považujem to ako ospravedlnenie zato, čo som dnes povedal. A takéto pozvanie sa neodmieta."odpovedal jej Booth.
"Ale ja fakt ne...."nedopovedala Temerance, pretože jej do reči skočil Booth.
"Viac sa ktomu nevyjadrujem ani ty ani ja"povedal jej Booth. A následne odišiel, keď už-už stihol odísť, ješte za Temperance zakričal."Tak ja polhodinku. Zaťial, ahoj" Po tejto vete sa definitívne otočil a prešiel k autu. Temperance sa taktiž otočila, ale nie smerom k autu, ale smerom k pitevnému stolu na ktorom ležala prvá obeť. Druhú už predtým identifikovali. Pri stole ju už čakal celý jej tým a jej šefka Camille.
"Doktorka Brennanová, mohli by ste už konečne prisť sem?"spýtala sa jej Camille a v jej hlase bolo počuť zjavnú nenávisť voči Temperance. Temperance si vypla vlasy do drdola a pobrala sa k telu.
"Je to žena, okolo 25-35 rokov, zomrela na vykrvácanie. Presnú príčinu smrti mi pomôže určiť Zack, Hodgins preskúma oblečenie a stopy na nich a Angela spraví rekonštrukciu lebky a určí meno a presný vek tejto neznámej ženy."povedala im všetkým Temperance. Camille po vypočutí Temperance odišla do svojej kancelárie. Nevyšla stade ani keď sa vratil Booth a FBI so zložkou tej druhej obete. Vyšla až vtedy, keď potrebovala ísť na WC, ináč vôbec. Ešte predtým ako sa vrátil Booth, Angela stihla identifikovať prvú obeť.
"Bola to Amber Lilová, 29 ročná žena. Má 31 ročneho manžela, ktorý ju vyhlásil za nezvestnú, pred dvama týždňami. Volá sa David Lil a je zamestnaní vo firme Bauerix, ktorá produkuje sklennú vatu. A ona bola nezamestaná, ale vyštudovala právo."povedala im, čo zistila Angela." Po skončení Angelinho prejavu začal rozprávať Hodgins.
"Na jej oblečení boli nájdené malé kúsočky sklennej vaty, dve malé časti gumenných rukavíc a tri mužske spermie."dopovedal im Hodgins.
"Ahojte, mám zložku prvej obete, už len zistiť kdo bola tá pvá ob..."nestihol dopovedať, lebo ho prerušila Tempe."Bola to Amber Lilová,29 ročna žena a na jej oblecení sa našli tri mužske spermie."
"To važne a viete koho spermie?"spýtal sa ich Booth.
"Sú na rozbore DNA, výsledky budú zajtra ráno."oznamil im Zack a všetci išli ďalej pracovať, aj Temperance išla do svojej pracovne. Kde za ňou prišiel Booth.

láska kterou k tobě mám 2

28. července 2008 v 7:30 | Shayra
Druhý den ráno se Tempe probudila a zděsila se. Ona zaspala, rychle na sebe naházela oblečení a spěchala do práce.
Doktorko Brennenová jdete pozdě víte o tom? Zpražila ji Camila hned jak ji uviděla, že přichází. Jo já o tom vím, omlouvám se, já sem zaspala. Včera jsem se do postele dostala až bůh ví kdy. Cam přikývla a uznala, že to není zločin, když člověk zaspí. Temp odešla pracovat na jednom z lidských ostatků, které včera přivezli. Zacku už jsi zjistil, jaká je příčina smrti? Ano doktorko, obětˇ zemřela na četné zlomeni v oblasti zad a na silné krvácení do mozku. Už jsem dal Angele nějaké podrobnosti, aby mohla udělat rekonstrukci obličeje. Výborně Zacku a mimochodem hodně štěstí při té dnešní komisy. A neboj to zvládneš a ten tvůj myslím už v pořadí 4 doktorát uděláš. Temp se na něho usmála a odešla do své kanceláře. Po chvíli někdo vešel.
Ahoj Kůstko, pojď se mnou máme případ. Řekl Booth
Ahoj tak to se těším, řekneš mi cestou o co jde. Už byli na odchodu, ale Temp ho ještě zastavila a řekla Děkuju za ten doprovod. Nemáš zač, ale ted už pojď. Temp se usmála a odešla spolu s Boothem a jeli na místo činu. Po cestě sebrala Temp odvahu a zeptala se Bootha na to co jí tak trochu trápilo. Boothe když už ta akce skončila, nechceš mi říct o co vlastně šlo? Hele Kůstko klidně ti to řeknu, ale ne ted. Večer se můžeme sejít a popovídat si o tom. Tak dobře, ale slib mi, že mi řekneš všechno. Kůstko to ti sice slíbit nemůžu, ale pokusím se o to. Pak už se jejich konverzace ocitla na bodu mrazu, Temprenc přemýšlela o tom jestli jí řekne celou pravdu a nebo jenom část. Booth měl podobné myšlenky zda říct jeho " milované" kůstce pravdu a nebo některé části vynechat. Asi za 5 minut od jejich rozhovoru dojeli na místo činu, ale nejprve museli projít ještě jakousi budovou. No teda tady to vypadá jak 300 let stará zřícenina.Pronesla Temp, když procházeli budovou. Kolem bylo spousta bordelu, spousta krabic a ani nevím čeho všeho, tudíž se není čemu divit, že naše Kůstka zakopla a opět se octla na moment v Boothově náručí.
Dík Boothe. Nemáš zač, ale bud opatrná. Asi po 150m konečně došli na místo. Temp se hned sklonila k ohořelému tělu, které bylo již ve značném rozkladu. Muž asi kolem 25-30 lety zemřel na střelnou ránu do hrudi a na značné množství bodných ran okolo břicha. Tak jo nechte odvést ostatky do Jafersnova ústavu, řekla a zase odešli.
Temprenc zjistila jsem už něco o té tvé první oběti. Pojď se mnou a můžeme se podívat na rekonstrukci toho obličeje. Jo jasně, ale neměli bychom zavolat Boo… zlato on už tu je a čeká na nás. Angela tedy pustila počítač a začala se tam objevovat obličej první osoby, která byla v ústavu. Potom co Booth uviděl obličej vystřelil z Angeliny kanceláře rychlostí blesku. Boothe počkej zavolala Temprenc, ale on jako by jí neslyšel. Dohonila ho až v garáží. Tak hele Boothe jsme parťáci mám právo vědět proč tě to tak vyvedlo z míry. Hele kůstko ted nemám čas všechno si povíme večer já ted musím rychle odjet a … no to je jedno uvidíme se večer. Booth nasedl do auta a odjel, Temprenc zůstala stát jako opařená a chvíli jí trvalo než se vzpamatovala. Pak odešla do své kanceláře. Hej zlatíčko nad čím tak přemýšlíš? Zeptala se Angela, když vešla do její kanceláře. Co? Co jsi říkala já tě nějak neposlouchala . Ptala jsem se nad čím tak přemýšlíš? Přemýšlí o tom proč se Booth tak naštval. Chtěla jsem to z něho dostat ted, ale bohužel se mi to nepovedlo. Tak nevím. Třeba to z něj dostanu dnes večer. Jo tak to ti přeju hodně štěstí. Jo toto ti ted donesl pošťák tak zatím ahoj a večer hodně štěstí. Dík. Otevřela dopis a uvnitř našla vzkaz na, kterém stálo:
U kostela tři kříže visí,
S jeho tělem i bílá růže zmizí.
Pod dubem je čerstvý hrob
S tajemstvím dávných dob.
Temp si přečetla vzkaz a moc mu nerozuměla tak ho hodila na stůl, neřešila ho a šla na večeři s Boothem.

Informace o 4.řadě

27. července 2008 v 16:29 | Misha
Tady je pár informací o 4.řadě plus novinky, které nám vyzradil štáb Bones na Comic Conu 08.
Před pár týdny se objevila szpráva, že se nějaký díl bones bude natáčet ve Španělsku, teď se objevila zpráva, že se s nimi uvidíme asi i v Singapuru. První díl se odvysílá již 3.září v dvouhodinové epizodě s názvem Yanks in the U.K. ("Yankeeové v Británii").
Na Comic Conu byly dále potvrzeny tyto informace: Zack se v několika dílech vrátí, znovu uvidíme "Hrobníka", poznáme Boothovu rodinu, objeví se Angelin manžel, ta bude mít jisté problémy s "ex-přítelkyní", Camilla a Dr. Sweets pravděpodobně najdou lásku(o tom, že společnou nebyla řeč:D)...a to nejzajímavější: Booth a Brennanová budou spolu v posteli nazí! Ovšem jak známe Hansona(výkonný producent) nelze očekávat "ten" okamžik. Rozhodně si však troufám tvrdit, že se pobavíme:)

Super videjko

26. července 2008 v 19:55 Music videa









Překvapení nocí 9.část

26. července 2008 v 12:00 FF-Překvapení nocí
Kůstka se probudila pozdě večer. Zjistila, že je v pokoji sama. Booth nikde. Začal panikařit. Najednou si ale někdo sedl na postel a objal ji. Temperance sklopila a hlavu a nechala se Boothem objímat.
" Pojedeme domů, za tři hodiny nám to letí," zašeptal.
" Děkuju," usmála se smutně.
" Nepůjdeme ještě na takovou menší večerní procházku ?"
" Jo, půjdu ráda," přikývla. Booth ji tedy pustil a oba se zvedli.
" Co myslíš, co řekne Angela na to, že jsme se vzali ?" zeptal se Booth.
" Nevím, uvidíme," přikývla. Mlčky došli ruku v ruce na pláž a vydali se podél moře na sever. Booth se najednou zastavil.
" Co je ?" zeptala se Temperance. Seeley k ní přistoupil a objal ji. Rychle ji vzal do náručí a vběhl s ní do moře.
" Boothe, co to děláš, pusť mě ! Vždyť budu celá mokrá !" výskala.
" Já budu taky mokrý, vidíš, budeme dokonalý pár, pan a paní mokří."
" Pusť mě na zem !" vyjekla a začala se smát. Seeley jí tedy pustil na zem do vody. Hladinu tam měli po kolena. Temperance ho postříkala.
" To máš za to !" vrátil ji Booth spršku vody. Začali se smát. Booth ji vzal kolem pasu a roztočil ji. Z nedaleké restaurace se ozývala hudba.
" Smím prosit ?" zeptal se Booth. Temperance se rozesmála.
" Teď a tady ?"
" Jo, proč ne ?"
" Tak jo," přikývla a chytila Bootha kolem krku. Booth ji chytil kolem pasu a začali se pomalu pohybovat.
" Počkej," zašeptala Temperance, pustila ho a ohnula se. Zula si boty na podpatku a velkým obloukem je hodila na břeh. " Můžeme," objala ho znovu.
" Miluju tě," zašeptal Booth.
" Já tebe víc," přikývla.
" Ne, ne, ne, já tebe nejvíc jak můžu," vzal ji do náručí. Naklonil se k ní, políbil ji a odhodil ji do větší hloubky.
" A já tě nenávidím !" vykřikla když se vynořila a začala se smát. Z vlasů jí odkapávala voda, bílé tričko měla promáčené mořskou vodou a džínovou sukni měla taky durch.
" Ale, ale, ale," usmál se Booth. Svlékl si košili a hodil ji na břeh.
" Co děláš ?" zeptala se.
" Pak ti ji půjčím, abys šla do hotelu suchá."
" Tak to díky, dlužíš mi to," usmála se.
" Jo, dlužím, hele, a měli bychom jít, už takhle nestihneme letadlo, musíme jet autem."
" Aspoň si sebe navzájem víc užijeme," ušklíbla se a vydala se za svým manželem. Na břehu se převlékla do Boothovi suché košile a našla svoje boty. Rychle se spolu vydali do hotelu, kde se Temperance vysprchovala, převlékla a potom popadli svoje věci a naložili je do auta. Nejdřív se cesta odehrávala v klidu, ale když byli asi deset kilometrů od L.A., tak autu začali blbnout brzdy.
" Vyskoč !" vykřikl Booth.
" Co ?" nechápala.
" Vyskoč ! Brzdy jsou nefunkční !"
" Nenechám tě v tom samotnýho."
" Temperance, miluju tě, nechci abys umřela, vyskoč už sakra !"
" Dobře," přikývla Temperance a začala otvírat dveře.
" Postarej se mi o Natálii," křikl ještě než Temperance vyskočila. Když ji ve zpětném zrcátku uviděl, jak se skutálela do pole, oddechl si a namířil auto proti kmeni stromu. Vůz narazil a Booth ztratil vědomí…
" Boothe, ne !" vykřikla Temperance. Rychle zavolala sanitu a vytáhla Bootha z auta. "Miluju tě," zašeptala a políbila jeho nehnuté rty.
Sanita přijela, doktoři naložili Bootha do sanity a odjeli. Nedávali mu moc velké šance. Otřesenou Temperance odvezli policisté do nemocnice, kde akorát konstatovali Boothovu smrt.
" Néééé !" vykřikla Kůstka a sesula se na zem. Po tváři jí začaly téct slzy…

Nebezpečná Hra 4

25. července 2008 v 15:00 | Shara |  FF-Nebezpečná hra
Druhý den se Temperance vydala na letiště, kde na ni čekal Booth.
"Ahoj Kůstko"
"Ahoj Boothe"usmála se na něj a políbila ho.
"Tak co připravená?, ale doufám, že sis uvědomila, že to může být dost nebezpečný"
"Jsem připravená a kam vlastně letíme?"
"Letíme do Vídně, tam asi pár dní strávíme a pak kam pojedeme dál to už nevím"
"Nevadí, ale pro mě je hlavní, že budeme spolu"
"Tak dobře, ale tohle ti posílá Cullen, před přistáním si to máš obléct"
"Co to je a proč?"
"Jsou to šaty a jak jsme to už jednou hrály jsme bohatý pár, který si chce užít"
"Rozumím a už se těším"
Po chvíli nastoupili do letadla vedle dvou lidí. A za nimi byli dvě děti, kteří dělali samý bordel, ale Booth ani Tempy se tím nenechali rozházet, během cesty si povídali, ale jelikož cesty trvala dlouho tak Tempy usnula a Booth usnul taky. Probudili se asi za sedm hodin, ale cesta mela trvat ještě asi šest.
"Ahoj, tak jak si se vyspala?"
"Já? Já dobře a co ty?"
"Taky"Usmál se na ni a pak se začali pusinkovat, ale pak se líbali trochu vášnivěji.
"Prosím vás, můžete se uklidnit?!!"vyjel po nich soused
"A proč? Tak si nás nevšímejte"
"Jenomže to nejde, víte vy se tady pořád muchlujete, objímáte se a pořád si něco šeptáte a furt se na sebe smějete, víte jaká to byla úleva když jste spali, Ne? Tak si uvědomte, že mi tu máme ještě děti"sprdl je soused.
"No a co, tak si nás nevšímejte a mi nemůžeme za to, že se milujeme a že vy asi se svou ženou nemáte zrovna dobry vztah"
"Poslyště slečno, co si to vůbec dovolujete? Jste snad prezidentka tohoto letadla?"
"Ne nejsem a…"Tempy mu chtěla ještě něco říct, ale zarazil ji Booth
"Lásko nech toho a nehádej se to nemá smysl"
"Tak jo" Tempy se na něj usmála.
"Jestli tihle ti dva s námi a dětmi budou v hotelu, tak to bude strašný"
"Patriku uklidni se, jsou zamilovaní a mají se rádi tak toho nech, já jim náhodou závidím" řekla žena co s nimi byla. Asi dvě hodiny před příletem se šla Tempy převléct, vzala si šaty co měla ve schránce a šla se na WC převléct.
"Pane jo, vypadají dobře, ale museli stát peněz". Po chvíli se převlékla. Měla na sobě černé, krátké šaty pod kolena, rozpustila si vlasy a trochu je rozcuchala, udělala si jiné líčení. Takže když skončila vypadala jako sexy, divoká kočka. Když šla okolo chlapa co seděl vedle ní, tak mu spadla čelist a nejenom jemu i stevardovi a později i jedmu s pilotů, kteří se šli projít.. A soused využil toho, že tam Booth nebyl a začal s ní flirtovat.
"No teda vám to ale sluší"
"Děkuji, vy jste si všiml?"
"Kdo by si nevšiml, tak krásného stvoření, jako jste vy"
"Hmm děkuji za pochvalu"
"Teda Viky vypadáš skvěle"řekl Booth, udělal to schválně aby si začala zvykat na nové jméno.
"Díky Davide, jsem ráda, že se ti to líbí" Tempy se něj usmála a pak si sedla vedle něj. Po příletu na ně čekali v hale nějací dva muži.
"Manželé Braukmanovi?"
"Ano to jsme mi, jmenuji se David a tohle je má krásná žena Viktorie"
"Výborně, takže my jsme ochranka pana Raucha, vašeho hostitele, teď vás odvezeme do hotelu, který pro vás nechal objednat a zítra se s ním můžete setkat a mimochodem jmenuji se Paul a můj společník Jou" Po chvíli všichni odešli a ochranka pana Raucha je odvezla do hotelu Wien.
"Takže dobrou noc a zítra v deset se tady sejdeme"
"Dobře" všichni se rozloučily. Pak ti dva ještě chvíli vyšli na balkon a Booth ji říkal o akci.
"Boothe, co je to za akci?"
"Pan Rauch je muž, který obchoduje s bílým masem, drogy, prostituce atd…. ale nelíbí se mi že jsem tě do toho dostal a …." Booth to nedořekl, protože ho Tempy umlčela polibkem
"Miláčku,byla to moje volba, jen moje rozhodnutí a teď co kdybychom si zahrály malou hru" Tempy se usmála a začala mu vysvlíkat tričko.
"Tak dobře, já si rád zahraju"řekl a strhl ji z balkonu do ložnice. Tam ji povolil ramínka od šatů a nechal je spadnout, pak se začali líbat a na to, že seděli skoro 14 hodin v letadle a byli strašně unaveni, tak si přesto užili krásnou noc.

Bratrova Smrt 2

25. července 2008 v 12:42 | Misha |  FF-Bratrova smrt
" Ne, to nemůže být Jared! Lžeš!" postavil se.
" Ani nevíš, jak ráda bych ti teď lhala," oči se jí dál plnily slzami, " Ale bohužel je to pravda."
" Lžeš!" obvinil ji a utekl pryč. Věděl, že nelže, že ona by mu nelhala. Zamířil na střechu Jeffersonu. Temperance zůstala sedět na sedačce.
" Tak jdi za ním!" vletěla do kanceláře Angela.
" Ale-ale on chce být určitě sám…"
" Ne, on chce tvoji podporu. Chce být se ženou, která je jeho srdci nejbližší!"
" Sakra Angelo, Boothova bratra zavraždili, vztah mezi mnou a Boothem sem teď opravdu nepatří!" vykřikla Temperance a rozběhla se za Boothem na střechu. Seděl tam jako hromádka neštěstí. Když uslyšel, že se otevřely dveře, otočil se.
" Ach, Kůstko," setřel si slzy, " promiň, že jsem na tebe tak vyjel. Vím, že bys mi nelhala. Já jen…" Z očí mu zase vytryskly slzy. Tempy k němu přešla. Posadila se vedle něj a objala ho. Snažila se být silná, ale i přesto jí pár slz ukáplo.
" Já to chápu, vím, jaký to je," zašeptala.
" Musím to jet říct rodičům!" postavil se.
" Počkej!" zastavila ho. " V tomhle stavu nemůžeš řídit!"
" Pojedeš prosím se mnou?" setřel si slzy.
" Pojedu," přikývla a dotkla se rukou jeho tváře. Přejela mu palcem po jemném strništi a on ji chytil za ruku.
" Pamatuj si," zašeptala, " jsem tu pro tebe, v téhle době obzvlášť, jsem tu jenom a jenom pro tebe. Kdybys cokoli potřeboval, stačí říct nebo zavolat, klidně o půlnoci."
" Díky," přikývl. Pak si chvíli hleděli do očí a nakonec se rozběhli k autu. Výjimečně řídila Temperance. Nebylo to pro ni ale nic legračního. Booth ji navedl a ona zastavila před velkým býlím domem se zelenými vchodovými dveřmi, velkou zahradou a nedávno natřenou brankou. Jindy by si všimla i krásných záclon v oknech nebo nádherné předzahrádky, dnes ale na takové věci neměla náladu. Jen ještě rychle, ale pevně, objala Bootha a odešla zazvonit.
" Seeley!" vyhrkl muž, který přišel otevřít.
" Ahoj tati," vzdychl.
" Ale synku, co se děje?" zeptal se.
" Kde je máma, musíme s vámi spolu s Kůstkou mluvit."
" Je vevnitř. Za pár minut by měl přijet Jared. Jsme už přes měsíc domluvení…"
" Jared nepřijede," zavřel Booth pevně oči.
" Ale…ale proč?"
" Řeknu vám to vevnitř. Pojď."
Kůstka chytila Bootha za ruku. Nemělo to značit nic víc, než jen její plnou podporu.
" Jared je mrtvý!" vyhrkl Booth hned, jak se posadili. Nemohl to v sobě už déle držet.
" Cože? To není…to není pravda!" zavrtěla hlavou Boothova matka.
" Ale ano, je!" sklopil Booth pohled. Oba Boothovi rodiče odešli pryč. Nechtěli, aby je jejich syn viděl zlomené. Booth vstal a zamířil nahoru. Tempy se za ním rozběhla.
" Kam jdeš?"
" Pro něco, kde může být stopa!" Nevěnoval jí ani pohled, jen dál stoupal po schodech. Nahoře otevřel dveře do jednoho z pokojů. Byly tam dvě postele, psací stolek se dvěma židlemi, na zemi ležel modrý koberec a dvěma okny sem svítilo slunce a ozařovalo sbírku angličáků na poličce.
" Tady jste vyrostli?" zeptala se Tempy.
" Ano," přikývl Booth. Okamžitě se vydal k jedné z postelí a sáhl pod madraci. " Jaredův deník. Vždycky, když jsme se tady stavili, tak si tam něco napsal. Můj deník je tady," přešel k druhé posteli a vytáhl stejný sešit. Podal ho Kůstce a přitom zašeptal: " Chci, aby sis ten deník nechala. Je tam sepsaný v útržkách celý můj život. Myslím si, že ty jsi ta, která by si ten deník měla nechat."
" Boothe…"
" Prosím," dotkl se její ruky.
" Dobře," vzala si deník. Schovala si ho do kabelky a pak se vrhla Boothovi kolem krku. On ji chvíli svíral v náručí a užíval si její blízkosti.
" Měli bychom se kouknout do Jaredova deníku," pustil ji.
" Ano, ano, to měli," přikývla Tempy a pustila ho. Posadili se vedle sebe na jednu z postelí a Booth otevřel sešit. Spatřili úhledné písmo, které by se hodilo spíš k dívce, a Booth začal polohlasně číst.

Misha má narozeniny

24. července 2008 v 22:36 | Sharya
Dnes má naše drahá Misha Narozeniny. Přeju ti a nejen za sebe a za tento blog, ale za všechny vše nejlepší k narozeninám, hodně štěstí a zdraví a další skvělé povídky, které píšeš. Tak všechno nej. naše drahá Míšo.

Cesta okolo světa 5.část

24. července 2008 v 16:00 FF-Cesta okolo světa
Tuhle část FF, kterou píšu s Katkou, jsem napsala já. Takže, ať se vám líbí .
Když se konečně vrátila do pokoje, Booth už tam byl. Podívala se na hodiny. Půl sedmé.
" Kde jsi byla tak dlouho?"
" Vybírala jsem si šaty."
" Aha, tak se jdi převléct, ať můžeme jít."
" Dobře," povzdechla si Tempy a zmizela v koupelně. Po chvíli vyšla ven. Měla na sobě dlouhé tmavě modré široké šaty s velkým výstřihem. Byla zatím bosa. Booth ze sebe nedostal ani slovo.
" Blbý?" obrátila se na něj.
" Právě…právě, že vůbec ne. Vypadáš úchvatně," usmál se.
" Nejsou moc…moc odvážné?"
" Kůstko, tobě sluší víc, než komukoli jinému," přiblížil se k ní a políbil ji na tvář. " Něco pro tebe mám," zašeptal. Tempy o krok ucouvla. Ne, že by jí bylo v Boothově náručí špatně, ale chtěla dobře vidět na dárek, který od něj dostane. Seeley vytáhl z vnitřní kapsy saka krabičku. Otevřel ji a vytáhl z ní řetízek s přívěskem delfína. Tempy tím dárkem doslova vyrazil dech.
" Boothe," vzala řetízek do ruky, "ten je nádherný, musel tě stát jmění."
" Pro tebe jsem to udělal rád," usmál se.
" Připneš mi ho?" zeptala se Kůstka.
" Jasně," přikývl a převzal od ní řetízek. K těm šatům perfektně ladil.
" Půjdeme?" zeptala se Tempy a obula si tmavě modré páskové střevíce.
" Budeš tam ta nejhezčí žena," přikývl Booth.
" Nepřeháněj," zašeptala.
" Proč šeptáš?" obrátil se na ni.
" Všichni na nás zírají."
A opravdu. Všichni, kdo šli po chodbě, se za nimi ohlíželi.
" To proto, že vypadáš úžasně."
" Děkuju," usmála se nervózně a pokračovala v cestě po Boothově boku. Dole nasedli do taxíku a odjeli na ples.
Temperance byla opravdu nejhezčí žena na plese a Booth si vychutnával pocit, že tam je s nejhezčí ženou.
" Zatančíme si?" zeptal se a podal Temperance ruku.
" Klidně," přikývla a vstala. Vyrazili spolu na parket. Tempy chytla Bootha kolem krku a on ji položil ruce do pasu.
" Jsem rád, že jsi tady se mnou."
" Boothe, vzdala jsem se kvůli tobě práce, zázemí i domova, doufám, že si toho alespoň trochu vážíš."
" Nejen trochu. Vážím si toho opravdu moc. A kdybys někdy chtěla odjet zpátky, nebudu ti bránit."
" Dobře," přikývla a usmála se. Doufala, že nebude chtít odjet zpět.
" Víš, co se stalo přesně před čtyřmi lety?" zeptal se Booth.
" To nejde zapomenout," pousmála se Tempy. " Poprvé jsme se potkali. Už tenkrát jsi mě stihnul pěkně naštvat."
" Jo, já vím," přikývl Booth a roztočil Temperance kolem její osy.
" Víš, kolik se za tu dobu stalo věcí?!"
" Ano, vím. A jsem rád, že jsme tím vším procházeli spolu."
" To ano," usmála se Temperance.
" A za tu dobu sis našla v mém srdci velmi hodně místa."
" Ty taky," usmála se a objala ho. Pak znovu začali tančit.

Vzdušné Nebezpečí

24. července 2008 v 9:07 | Sharya
Vzdušné nebezpečí

Slunce ji ozařovalo tvař a chladný vítr ji hladil po tváři a celým tělem ji projížděla menší zimnice. Stála jak kamenná socha a dívala se tupě před sebe, pak se přeci jen odvážila a vstoupila, šla po kamenné cestičce, než došla ke skupince lidí, kteří byli oblečeni všichni v černém a byli smutní. I ona byla smutná, protože právě dnes měl pohřeb člověk, který ji byl na blízku kdykoliv ho jen potřebovala, když byla smutná a on byl u ní, byl to ten nejlepší lék. Kdykoliv se na ni usmál, hned ji zahřálo u srdce a teď už tu s ní není. Ano řeč je o Seeley Boothovi. Jejím parťákovi, který zemřel když se jeho letadlo zřítilo. Temperance přetrpěla celý obřad a pak jela k němu do kanceláře, cestou málem napálila do svodidel, ale bylo ji to jedno. Když vešla sedla si na jeho židli a plně se rozplakala, po chvíli se ji odehráli poslední vzpomínky na něj.
"A to mě tady necháš samotnou?"
"Kůstko, ty nejsi sama a já se za pár dnů vrátím"
"Boothe….slib mi že si dáš pozor, prosím tě a že se mi vrátíš živý a zdraví"
"Neboj se, já se ti vrátím a dovezu ti hezký dárek, ano?"
"Dobře, tak zatím ahoj"
Nevěděla proč, ale už tenkrát se bála že se něco stane, ale nechtěla si to přiznat. Usnula na jeho židli s hlavou položenou na jeho stole. Po chvíli se ji to zdálo zase.
"Temperance,zlatíčko……musíme ti něco….říct"řekla Angela a měla oči plné slz, pak viděla jak je tam Camilla, Hodgins, Sweets a nakonec Charlie, byl to nový student Brenannové.
"Angelo, co se…stalo?"
"Zlatíčko, letadlo, kterým se vracel…….Booth……..se zřítilo…a nikdo to nepřežil"
"Nééé..to není pravda, lžeš tomu já nevěřím, to není pravda"křikla a z očí ji vytryskly slzy ,pak se zhroutila k zemi ve strašném zoufalství.
Najednou se probudila a byla zase v kanceláři, nad ní byl Cullen a ona začala zase znova brečet.
"Je to stále těžké a moc živé"
"Já vím….já to vím…Booth byl pro mě jako syn, syn kterého jsem nikdy neměl, vždy jsem se o něj bál, běžte domů"
"Máte pravdu…musím jít nashledanou" Když přijela domů napustila si horkou vanu a vlezla do ní, po chvíli usnula. Mezi tím se kdesi v New Yorské nemocni probral jeden muž.
"Dobrý den, jak se vám daří, bolí vás něco víte kdo jste?"zeptala se doktorka
"Nic mě nebolí, je mi dobře a jmenuji se Seeley Booh, vím všechno, jen ne jak jsem se octl tady"
"Letadlo ve kterém jste letěl spadlo a vy jediný jste přežil, měl jste jen těžký otřes mozku a pár modři a pohmožděnin. Pokud chcete můžete ještě dnes domů"
"Fajn, musím si zavolat na letiště a zabukovat si jednu letenku zpět do D.C"
"vy jste z D.C, vy nejste z New Yorku?"zeptala se zklamaně doktorka.
"Ano to jsem"řekl a už sahal po telefonu, napadlo ho že zavolá Kůstce, ale pak od toho ustoupil, přece jen už bylo hodně pozdě v noci. Příští den odpoledne odletěl a pak jel rovnou ke Kůstce. Ona si zrovna prohlížela fotky, kde byla ona a Booth atd.… Najednou někdo zazvonil, ona si utřela uplakané oči a šla otevřít. Když otevřela byla v šoku.
"Pane Bože…..Booothe"vydechla, rozplakala se a vrhla se Boothovi kolem krku.
"Kůstko, Kůstko moje, už jsem u tebe, neboj se, jsem zase u tebe" šeptal ji a hladil ji po vlasech.
"Kde jsi byl, proč ses neozval, víš jak jsem se moc trápila?"zeptala se zoufale.
"Celou dobu jsem byl v bezvědomí v New Yorku a teprve včera pozdě v noci jsem se probudil a pak jsem hned vypadl a musel jet za tebou"
"Boothe"vydechla a zase se rozplakala, ale po chvíli se začala jako by dusit.
"Kůstko, no tak klid dýchej, dýchej, pomalu se napij, já ti pomůžu"řekl a pomohl ji aby se napila a po chvíli se konečně uklidnila.
"Boothe, prosím to už mi nikdy nedělej"
"Neboj se už ti to neudělám" řekl a ona se mu pořád dívala do očí, najednou se k sobě začali nebezpečně přibližovat. Po chvíli se začali pomalu pusinkovat a oťukávat, ale pak se začali líbat vášnivěji a vášnivěji. Tempy po chvíli sundala Boothoci tričko a on ji sundal svetr, ona se ho nepřestávala dotýkat, pořád ho hladila po tváři a líbala. Skončili spolu v posteli, kde řádili celou noc a skončili skoro až ráno, ale to Tempy nevadilo, byla spokojená že má Bootha vedle sebe a taky to že neusnul, každý chlap který ho měla, tak hned po tom usnul.
"Boothe, já tě miluju a jsem ráda že už jsi u mě"
"Já tě taky miluju"řekl a dál si hrál s jejími vlasy a ona si hrála s jeho prsty.

O pár týdnů později. Už se vědělo že je Booth na živu, ale zatím nikdo nevěděl o vztahu Bootha a Brennanové. Všechno bylo v pořádku, než Booth měl zase odletět. To Tempy velmi nerada slyšela.
"Kůstko, neboj se,určitě se nic nestane"
"Já…já promiň mi to, ale zavolej hned jak dorazíš!"
"neboj slibuju"řekl a na rozloučenou se políbili a pak ještě chvíli stáli v obětí, pak Booth odešel, ještě ten večer ji volal z New Yorku. Po několika dnech se vracel zpět, ale měl smůlu že nastoupil do letadla z poruchou. Po několika hodinách se to Tempy dozvěděla když si pustila Televizi.
"Vítejte u mimořádných zpráv, před chvílí se nám dostalo zprávy, že letadlo společnosti Amerikan Earlien, má vážné potíže, podle toho co víme, je letadlo poškozeno a letí pouze z jedním motorem a bez kyslíkových masek…které……." Tempy vypnula obrazovku a v zoufalství se vydala na letiště. Když dojela zamířila k jedné bráně a když se zeptala jistého muže jak to vypadá a on ji poslal do háje tak se Tempy naštvala.
"sakra poslouchejte….já tam mám nahoře muže, kterého miluji a ostatní lidé tam mají rodiny, tak mi sakra řekněte co se děje" křičela Tempy.
"No tak dobře, podle všeho něco narazilo do křídla a to způsobilo, že se něco dostalo do motoru a teď letí jen s jedním a podle všeho v kabině klesá tlak a podle letušky, která to letadlo řídí ještě s jedním mužem už je polovina cestujících v bezvědomí. Řekl ten muž z ostrahy a Tempy se udělalo zle. Už to byl skoro večer a spousta lidí už bylo na letišti, spousta záchranářů a hasičů už obléhaly též letiště, najednou se začalo objevovat letadlo, ale problém byl že začala moc silně pršet a byl silný nárazový vítr. Tempy už věděla že pilotuje Booth a o to se bála ještě víc. Když letadlo přistávalo letadlo se dotklo křídlem země tak že se málem překlopilo, ale dopadlo to dobře a letadlo se zastavilo.Po chvíli se ji lidí ujali zachranáří a Tempy už byla s nervama v tahu a když uviděla Bootha, hned za ním utíkala.
"Boothe, Boothe!!" křikla a Booth se otočil a ona mu skočila do náruče.
"Pane Bože víš jak jsem se moc bála"
"Já vím, já se taky bál a neboj už je to za námi, už je dobře" řekl a pustil ji na zem a začali se spolu líbat.

O dva týdny později
"Boothe…já jsem dnes byla u doktora a už vím co mi je"
"ježiš….tak co ti je?"
"Jsem těhotná…budeme mít dvojčata"
"Lásko..tak to je paráda"
O Dva měsíce později
"Musím jim to už konečně říct, už to na mě začíná být vidět a taky se mě Angela ptala jak to že jsem přibrala a proč se o mě straš víc než před tím"
"tak jo souhlasím" usmál se Booth a společně s Tempy to šli všem říct, nejprve všichni byli v šoku, ale pak jim moc gratulovali.

O čtyři roky později.
Tempy se narodily dvě holky Emily a Eva. Zrovna byla zahradní slavnost, protože Parker slavil narozeniny a všichni byli moc spokojeni. A Tempy byla navíc v dalším očekávaní. Tentokrát zase měla mít kluka, který se bude jmenovat David. Všichni byli moc spokojeni a šťastni až do konce života

Až na věky věků 7

23. července 2008 v 16:01 | Sharya |  FF-Až na věky věků
Až na věky věku 7
Booth se druhý den probudil jako první, viděl vedle sebe Tempy, které mu spala na hrudi a klidně oddechovala. Booth se na ni díval jak je krásná a až nezvykle klidná. Booth ji pak probudil něžným polibkem.
"dobré ráno"
"Dobré ráno Boothe"
"jak jsi se vyspala?"
"Nádherně, takhle jsem se nevyspala asi tři týdny, děkuju"
"Nemáš zač, strašně ti sluší, když se usmíváš"
"Děkuji, půjdu nachystat snídani a pak půjdeme do práce, ano?"
"dobře, ale půjdu ti pomoct"
"Tak fajn" Kůstka se usmála a už to byl ten usměv, který Booth znal a měl tak rád.
Po snídani jeli ke strýci zavražděného chlapce.
"Dobrý den jsem agent F.B.I Booth, doktorka Temperance Brennanová, můžeme s vámi mluvit?"
"Ano, pojďte dál"
"Děkujeme, dáte si něco k pití?"
"Ne děkujeme, pane Tenre, jaký jste měl vztah k vašemu synovci?"
"byl to prima kluk, občas zlobil, ale byl moc fajn a chci se přiznat, že jsem ho zabil"
Booth se na něj podíval a nevěřil mu.
"Ne to jste nebyl vy, koho chráníte?"
"Nikoho, říkám vám, že jsem to by já"
"ne vy jste toho chlapce nezabil, co budete dělat když bude svědčit u soudu pod svatou přísahou?"
"Tak dobře, byla to moje sestra, matka Jakoba, moje sestra Karin trpěla depresemi, trpěla, protože se rozváděla s manželem a pak ji chtěli vyhodit s práce, Jakob ten den strašně zlobil a Karin měla v ruce nůž a hodila ho po něm a dál už to jistě znáte…" řekl smutně strýc.
"děkujeme"řekl Booth za oba a jeli k Jakobově matce. Kůstka byla ale zase smutná.
"Kůstko, co se děje?".
"Nic, jen nechápu, jak někdo může zabít vlastního syna"
"Kůstko, já taky ne, ale to je hold život"
Kůstka se usmála, ale už nic víc neřekla, pak jen viděla jak Booth předává ženu policii a něco zařizuje. Ona čekala v autě a snažila se na ten případ nemyslet.
"Tak co můžeme jet?"zeptal se Booth a tím ji vytrhl z přemýšlení.
"jo jasně budu moc ráda" pak už celou cestu nepromluvili a když dojeli do institutu, tak ji Booth zastavil.
"Kůstko, co se děje?"
"Nic Boothe, co by se mělo pořád dít, jen ten případ mě tak trochu sebral to je vše, a taky nechápu, jak jsi mohl poznat, že ten strýc lže"
"Kůstko já se vyznám v lidech, tak jako ty v kostech na tom není nic špatného"
Kůstka ho poslouchala jen na půl ucha,protože ji zaujala místnost co byla za nimi, když už byli v institutu. Kůstka Bootha přerušila tím, že ho začala líbat a po chvíli se ocitli v té místnosti.
"Hele Kůstko, nebudou nás hledat?"
"No a co? Malé zdržení nikomu neublíží"
"Fajn, víš jen že porušuješ předpis?"
"Na to kašli, mě porušování pravidel baví" Oba se na sebe usmáli a začali ze sebe svlíkat věci, z malé chvilky zpoždění se vyklubaly asi dvě hodiny.
"No Tempy, kde jsi byla a co to máš z vlasy?" vyjela po ní Angela
"No já se zdržela s Boothem, protože jsme si povídali venku no a byl vítr, tak jsem trochu rozcuchaná" Tempy se usmála a odešla do své kanceláře vyplnit pár papírů.
O 2 Měsíc později
Po Johnym jako by se zem slehla, Kůstka byla spokojená s Boothem i s přestávkama v pracovní době, kdy se věnovala jen a jen Boothovi.
"Hele Tempy, ty někoho máš, viď"zeptala se Angela.
"No mám Angelo, ale zatím neřeknu koho" Kůstka se usmála a běžela za Boothem, protože dnes měli jít na večeři.
"Jsem ráda, že jsem zase s tebou, u tebe se cítím bezpečně a jistě"
"Tak to jsem rád, že to říkáš Kůstko, chci se zeptat jestli by ses…."
"Jestli bych co Boothe?"zeptala se netrpělivě.
"Jestli by ses ke mně nenastěhovala"
Tempy se usmála, ale pak mu dala velkou pusu.
"To znamená ano?" zeptal se s nadějí v očích
"to znamená ano"
Oba byli šťastni, ale nevěděli, že jejich vztah bude za pár chvil vystaven velké a těžké zkoušce.

Bratrova Smrt 1

23. července 2008 v 9:06 | Misha |  FF-Bratrova smrt
" Ahoj Kůstko," vběhl do kanceláře doktorky Brennanové agent Booth v podezřele dobré náladě.
" Co se děje?" zeptala se místo pozdravu. Její nálada byla na bodě mrazu, ostatně jako většinou.
" Máme případ, tak pojď," pomohl jí zvednout se ze židle a vystrčil ji z kanceláře.
" Ty jsi hrozný!" vyjekla a nálada jí stoupla. Pak se ale vrátila. " Co tvůj bratr? Už se o něm něco ví?" zeptala se Tempy.
" Pořád nic," vzdychl Booth.
" To je mi líto, vím jaké to je," stiskla mu chlácholivě ruku.
" On už několikrát takhle zmizel, já už si s tím nedělám hlavu," pousmál se a nasedl do auta.
Cesta probíhala mlčky, až na místě Tempy promluvila.
" Kde jsme?" zeptala se.
" Kousek od D.C."
" Aha," přikývla Tempy a vydala se k ostatkům. " Muž, věk 30 až 35 let, běloch, střelná rána do čela."
" Fajn, ještě něco?" zeptal se Booth. Měl z těch ostatků divný pocit.
" Tady už ne," zvedla se.
" Tak jedem," rozběhl se Booth k autu.
" Nestavíme se někde na oběd?" navrhla Tempy.
" Můžeme," usmál se Booth.
" Tak fajn," přikývla Kůstka a dál nechala Bootha, aby se věnoval řízení.
Booth zastavil u malé restaurace na kraji D.C. Společně s Kůstkou vešli dovnitř a posadili se. Vybrali si jídlo a počkali, až jim ho servírka donese.
" Rozešli jsme se s Tomem," vyrazila ze sebe.
" To je mi líto," usmál se smutně Booth. Ve skutečnosti ale někde v hloubi cítil, jak je šťastný.
" Nemusí. Byl to hajzl. Podváděl mě se svojí parťačkou."
" Kůstko…"
" Podvedl bys mě někdy?"
" Kůstko…"
" Podvedl?!"
" To je snad zbytečná otázka. Kdybychom spolu něco měli, tak bych tě nikdy, nikdy nepodvedl!"
" Díky," špitla. Booth ji chytil za ruku a chlácholivě stiskl. Zbytek oběda proběhl mlčky. Pak Booth zaplatil a oba se vydali k autu.
" Tempy, můžeš na chvíli," začala opatrně Angela.
" Co se děje?"
" To ti řeknu u mě v kanceláři…"
" Dobře," přikývla Tempy a pak se obrátila na Bootha, " jdi ke mně do kanceláře, hned jsem tam."
" Fajn," kývl a zmizel u Tempy v kanceláři.
" Tak co je?" zeptala se.
" Máme průšvih a nevíme, jak to říct Boothovi…," začala Angela.
" A co?"
Angela místo odpovědi zvedla obrázek oběti. Tempy dotyčného okamžitě poznala.
" To není možný!" vyhrkla.
" Bohužel," vzdychla Angie. Tempy se podívala po všech přítomných. Camilla, Hodgins a Sweets jen pokrčili rameny.
" To nemůže být Jared! To nemůže být Boothův bratr!"
" Ale je," sklopila Angela pohled.
" A co mám podle vás říct Boothovi?!"
" Pravdu," ozvala se Camilla. Temperance se na ni podívala a odešla. Booth seděl na gauči u ní v kanceláři.
" Boothe," sedla si k němu.
" Co je?"
Tempy se mu místo odpovědi vrhla kolem krku.
" Co se děje?" zeptal se.
" Máme identitu ostatků, je to…je to…tvůj bratr," zašeptala a po tváři jí začali stékat slzy. Měla Jareda ráda. Byl to bratr jejího parťáka. Teď jí to bylo strašně líto.

láska kterou k tobě mám

22. července 2008 v 17:41 | Sharya |  FF-Láska, kterou k tobě mám
Ahojky. Dávám sem svoji úplně první povídku co jsem kdy napsala o Bones. Tak se nezlobte pokud tomu nebudete rozumět a taky se omlouvám že tam nejsou uvozovky. Ale snad se bude alespon trochu líbit.
Temperence Brenenová seděla ve své kanceláři a vyplňovala papíry k poslednímu případu. A přemýšlela jak se má asi Booth, protože ho neviděla asi 2 týdny a ač si nechtěla přiznat dost ji chyběl.
Ahoj řekla Angela, která právě vešla do její kanceláře.
Ahoj.
Zlatíčko co tady ještě děláš vždyť už je skoro po půlnoci.
Já to vím jen jsem ještě potřebovala dodělat nějaké papíry, poslyš Angelo nevíš co je s Bootem už 2 týdny se tady neukázal.
Temp nevím co s ním, ale včera sem s ním potřebovala mluvit, ale nezvedal mi telefon. Tak nevím.
To je divné on má mobil po ruce pořád a snad se ještě nestalo, aby ho nezvednul.
Hele ty máš o něj strach, nebo co?
Já? Ne nemám jen mě to překvapilo. Samozřejmě, že Tempe lhala měla docela strach, jestli se jejímu partnerovi něco nestalo.
Temprenc jsi v pohodě?
Co ? Jo jo jsem v pohodě jen jsem se zamyslela. Už půjdu domů, pojedeš se mnou Angelo?3
Ne, ne děkuju pojedeme s Jackem spolu. Tak jo měj se a uvidíme se zítra. Dobrou noc. Dobrou Temp. Odpověděla Angela.
Temp se nechtělo spát a tak se rozhodla, že pojede za Boothem do práce.
Ahoj Boothe. Booth s sebou trhl, protože ji neslyšel přicházet.
Ahoj kůstko co tady děláš tak pozdě? No já dlouho jsme se neviděli, tys ani k nám nezavítal a ani jsi nevolal tak už jsem začala mít trochu obavy.
Jo jasně, dáš si kávu? Ráda. Posadili se a začali si povídat.
Proč jsi se u nás tak dlouho neukázal hmm??
No víš Kůstko já jsem byl ted pár dnů mimo Washington, kvůli jedné tajné akci. Ta akce byla dost tajná a tudíž o ní nikdo nesměl vědět, ani ty a ani nikdo jiný. Kdyby bylo možné, abych ti řekl tak to samozřejmě udělám, ale.
Jo je mi to jasné. Kůstko co ta tvá nová knížka, jak jsi daleko?
No už běžím skoro do cíle. Chtěla vsát, ale najednou se ji udělalo mdlo a ona se málem potácela k zemi nebýt Bootovi včasné reakce.
Já si spíš myslím, že bys měla běžet domů. A já tě tam odvezu.
To nemusíš, já tady mám auto. Ale radši odvezu nebudu riskovat, že se ti udělá znova mdlo a ty způsobíš havárii a ještě by se ti něco mohlo stát. Co já bych bez tebe dělal?
No to já nevím, ale asi bys sis našel jinou a ještě třeba lepší antropoložku a… chtěla pokračovat, ale byla přerušena.
Žádná není lepší, protože ty jsi ta nejlepší a vstávej. Pomohl jí na nohy a pak spolu došli k autu. Děkuju za odvoz. Nemáš zač, ale radši tě ještě doprovodím do bytu, abys mi se bou nesekla. To není nutný, já to zvládnu sama. Otevřela dveře a když chtěla vystoupit tak se znovu zamotala hlava a ona se skácela k zemi.
Kůstko!!! Zavolal a rychle vyběhl z auta. Temp se na něho usmála a řekla:
Víš co asi doprovod budu potřebovat. Booth se pousmál a vzal ji do náruče a odnesl směrem k jejímu bytu. Kůstka musela být asi vyčerpaná, protože mu v náruči usnula. Kůstko, pokusil se ji vzbudit, ale bezúspěšně tak vitahl klíče z její kabelky a pak ji uložil do postele. Pohladil ji po vlasech a chystal se k odchodu, když si všiml její složky s její novým románem. Pootočil jednu stránku a uviděl, že tam napsala: Věnováno mému drahému příteli a kolegovi zvláštnímu agentovi Seelimu Boothovi. Pousmál se a odjel domů.

Láska verzus Smrt 2

22. července 2008 v 13:16 | Sharya |  FF-Láska versus smrt
Láska versus Smrt 2
Takže ta obětí je žena. Asi kolem 25-30 let. Zemřela na ránu tupým předmětem do hlavy, ale nezemřela hned. Nejprve se tam utvořila krevní sraženina ta pak praskla. Pachatelé ji, ještě předtím brutálně zbili a pak znásilnili. Měla svázané ruce a nohy. No a nakonec ji už mrtvou pobodali a nakonec zapálili.řekl Zack zcela vyčerpávající výpověď.
To jsou,ale parchanti. Jak to mohli udělat takhle brutálně. Řekla si Angela.
Angelo za jak dlouho budeš mít rekonstrukci obličeje. Zeptal se Booth.
Asi za deset minut, možná dřív.
Zvládla jste to rychle Angelo. Pochválila ji Camilla.
Děkuji Camillo.
Angela pustila počítač a tam se začala pomalu objevovat obličej té neznámé mrtvé.
To není možné. Řekla Temp.
Tempy ty ji znáš.
Jo to je Dana Rausová. Nevlastní sestra Jany Kratochvílové.
Kůstko pojď se mnou musíš mi pomoct, zvládneš to?
Jo jasně, že to zvládnu. Temp se chystala k odchodu, ale podlomili se jí kolena.No tak Kůstko. Booth ji zachytil než dopadla na zem.
Pojď sem to bude dobrý. Ano.?
Temp přikývla a objala ho. Booth se s ní vydal k ní do kanceláře.
Temprennce poslyš….
Jak jsi mi to ted řekl Boothe?
Řekl jsem ti Temprennce, proč?
No protože jsi mi takhle řekl snad jenom dvakrát.
Jo to máš pravdu, ale ted se musíme vrátit k těm ženám. Potřebuji abys mi řekla všechno co o nich víš.
Tak dobře.
Než však stačila začít přišli do její kanceláře Angela, Hodgins, Zack a Camilla.
My máme taky právo vědět co se děje. Oznámil ji Hodgins.
Tak jo. Jana a Dana byli sestry, teda nevlastní. Jejich matka byla Češka a otec o tom nevím. Poznala jsem je před 3 měsíci, když se Jana stěhovala do jednoho bytu pode mnou. Byla tam aji její sestra. Zjistila jsem vlastně jenom to, že sou to sestry a že Jana si měla brát nějakého Richarda Bergera. Dana prý byla údajně závislá na kokainu, ale dostala se z toho. Ty dvě byli pořád spolu. Sranda, ale je, že mě Jana znala necelé tři měsíce, skoro o mě nic nevěděla a já o ní. A ona mě požádala at ji jdu za svědka na svatbu.
A co ten její snoubenec ten Richard? Zeptal se Booth.
Tak o něm nevím vůbec nic. Viděla jsem ho asi jen dvakrát a to bylo všechno. Nemluvili jsme spolu takže nevím. A jestli se chceš zeptat na Danu tak ta pokud vím nikoho neměla.
Dobře Kůstko, pojedeme k tobě. Já si promluvím s tím Richardem a ty půjdeš k sobě a odpočineš si.
Ale to nejde, já pojedu s tebou, ale musím se vrátit ten případ se musí řešit.
Temprennce, poslouchejte mě. Booth má pravdu, jeďte domu a zítra přijdete zase pomoct. Řekla Camilla.
Tak dobře děkuju.
Cestou Do Kůstčina bytu bylo naprosté ticho, které ovšem prolomila Temperance.
Boothe, já chci jít s tebou za Bergerem.
Tak dobře Kůstko, ale jestli se na to necítíš tak…
Ne já tam chci jít s tebou. Dobře, fajn.
Kůstko, ty jsi mi neřekla všechno vid?
Já to tušila, že na to přijdeš. Víš Jana u mě byla jen pár dní před tím než zemřela. Prosila mě o pomoc. Řekla, že se bojí toho Richarda, a že ta její svatba je jen nějaká zástěrka. Já jí řekla at za mnou přijde druhý den, a že to probereme, ale ona už nepřišla.
Booth se na ní podíval a v očích měl pochopení. Po chvíli dorazili do bytu Bergera.
Dobrý den pane Bergere, jsem zvláštní agent Booth a toto je…
Á paní doktorka Brennenová.
Dobrý den pane Bergere. Našli jste Janu? Zeptal se Berger.
Ano našli. Odpověděl Booth.
Tak prosím pojďte dál. Děkujeme.
Pane Bergere vaše snoubenka Jana a její sestra byli nalezeny mrtvé. Řekl Booth.
To není možné, to přece nemůže být pravda. A jak se to stalo?
Byli zavražděné, to je jediné co vám k tomu můžu říct.
Kdy jste viděl Janu naposled?
Asi před týdnem, ale oznámení o tom, že bych ji pohřešoval jsem nepodal.
Smím se zeptat proč? No protože Jana se ráda toulala, někdy byla pryč týden a pak se zase vrátila.
Booth vyslícha Bergera ještě asi pět minut a pak společně s Kůstkou odešli.
Kůstko, já se musím vrátit do ústavu, aby mi řekli kdy přesně zemřeli. A ty si běž lehnou jo?!
Tak jo a děkuju.
Nemáš zač.
Temp přišla ke svému bytu a měla tam položenou obálku s dopisem.
Dobrý den Joe Keenenová, nebo vám mám Temperance Brennenová? Vím o vás vše a brzy se jistě setkáme.

Příště zabiju tebe/Nabudúce zabijem teba 4.část

21. července 2008 v 15:00 FF-Příště zabiju tebe
A je tu 4.část FF, kterou píšu s Domkou. Tuto část napsala Domka, a doufám, že se vám bude líbit .
Objimanie bolo veľmi príjemné, ale Booth chcel zájsť ďalej. Temperance sa však rýchlo spamätal a a stihla zakročiť.
"Booth, ...... mali by sme už ísť."vypochodovala z izby. Booth si sám pre seba odpovedal.
"No dobre, možno neskôr." Zobral kľuče od auta a pobral sa k Temp, ktorá už postávala pre autom.
"No tak Booth, pohni sa. Je mi zima."skonštatovala Temperance a drkotala zubami. Booth pobehol, odomkol auto a nastúpil. Temperance spravila to isté a celá sa drkotala. Booth sa na to už nemohol pozerať, vyzliekol si bundu a prehodil je Temperance cez plecia.
"Ďakujem" toto slovíčko jej Booth vyčítal z očí. Nepovedala nič, len tak drkotala zubami a popritom sa usmievala.
"Tempy, prečo sa usmievaš?"zaujímal sa.
"Zase hrajú našu pesničku" odpovedala a dala hlasnejšie rádio. Temperance mala pravdu. Booth znova využil situáciu, Temperance nebola proti. Pobozkali sa. Bozk bol plný vášne, šťastia a zároveň aj smútku, keby to náhodou nevyšlo. Bol však zároveň aj krátky. Vyrušilo ich auto, ktoré išlo oproti nim. Išli v opačnom smere. Temperance zareagovala skôr, strhla volant a auto išlo po chodníku. Booth nechápal, prečo sú na chodníku. Trvalo mu dlhšie, kým pochopil, že sa mohli zabiť jeho nepozornosťou. Vzal volant do rúk a celú cestu nepovedal ani slovo. Temperance ani len netušila, že Booth tomu prikladá takú veľkú pozornosť.
"Booth, tu zaboč doprava, a budeme tam"povedala. Booth iba prikývol a zabočil.
"Počkáš ma tu, alebo ti zavolám a prídeš po mňa?"zaujímala sa Temp.
"Neviem, ako chceš."uzavrel rozhovor jednou vetou.
"Ok, tak ja ti zavolám a prídeš po mňa. Tak ahoj"odpovedala a definitívne ukončila rozhovor. Nahla sa a pobozkala Booth. Ten to nečakal a tak zostal mierne prekvapený. Temperance vystúpila a smerovala k pohrebisku. Booth sa za ňou chvíľu pozeral, až nakoniec naštartoval a odišiel. Temperance podišla k ostatkom a začala z obhliadkou.
"Muž, približný vek 35-40 rokov, zabitý priamou strelou do hlavy. Zomrel krátko potom, čo ho strela zasiahla.Neleží tu viac ako 6 hoddín"skonštatovala a sťiahla si gumové rukavice. Plánovala odísť a ísť zavolať Boothovi, že už skončila, ale niekto ju vyrušil
"Pani doktorka, niečo som našiel, a je to určené vám, nechcel som vám to otvoriť."pribehol mladý miestny vyšetrovateľ. Temperance sa pousmiala a prevzala kúsok papiera. Chcela byť čo najskôr vo svojej posteli, ale aj tak ten papier otvorila radšej tu.
"Ale, ale, ale milovaná doktorka predsa len našla to čo hľadala, a prišla o niečo čo jej už nik nevráti. Porozmýšľajte doktorka o čom píšem. A ktomu, tá kostra čo ste našli, je to váš starý známy. Peter Hans. Nabudúce zabijem Teba, tým si buď istá Brenan. Máš poslednú šancu zachrániť sa. Prídeš zajtra večer pre Vienna Opera House, bez toho svojho agentíčka. Zajdeme si na operu, niečo si vypijeme a pôjdeme ku mne. Žiadna iná možnosť nieje, inak zomrie najskôr váš priateľ a potom vy. Váš starý známy." Temperance čítala list znova a znova. Podpis Váš starý známy, už niekde videla, alebo počula. No v rýchlosti a v toľkých myšlienkách nevedela prísť na to kde. Stála pred ťažkou otázkou. Povedať Boothovi o liste, nechať to len tak, akoby sa nič nestalo. Alebo tá najťažšia ísť tam a nepovedať to Boothovi. Rozmýšľala asi dosť dlho, pretože miestny vyšetrovateľ, ktorý jej odovzdal list, už bol znova pri nej.
"Pani doktorka, nechceli ste už ísť?"dobehol. Temperance ešte stále nepočúvala, rozmýšľala.
"Pani doktorka, počúvate ma?"zatriasol s ňou. Temperance si začala uvedomovať, kde je a čo od nej vyšetrovateľ chce.
"No,....., Ja....... chcela som ísť, prepáčte, len som sa zamyslela."odvetila a začala loviť v kabelke mobil.
"Booth, prosím"ozvalo sa v telefóne.
"Ahoj, to som ja, už som skončila, príď prosim ťa."
"Už letím, hneď som tam, čakaj ma tam, kde som ťa vyložil"zložil. Temperance sa postavila a čakala. Za pár minút sa objavil Booth. Vystúpil z auta a prišiel Temperance otvoriť dvere.
"Nech sa páči, madam."povedal a pobozkal ju. Temperance sa usmiala a nastúpila.

Nebezpečná Hra 3

21. července 2008 v 10:26 | Sharya |  FF-Nebezpečná hra
Nebezpečná Hra 3
Druhý den se první probral Booth a když našel vedle sebe spící Tempy. Díval se ni, jak je krásná a zároveň si uvědomil do jaké nebezpečné hry ji dostal. Tempy na sobě ucítila něčí pohled tak se probudila.
"Ahoj"
"ahoj Boothe"pozdravila ho s úsměvem
"Kůstko, jsi si jistá, tím že na tu akci chceš se mnou jet?"
"To si piš, už jsem tě ztratila jednou a víc krát už nechci"
"Tak dobře, ale jak chceš získat dovolenou"
Tempy se usmála a opřela se na posteli o loket a zadívala se mu do očí.
"Neboj se to já už zařídím, mám kamaráda psychologa, ten mi napíše posudek, že jsem tvou smrt neustála a že potřebuju změnu, napíše mi, že potřebuji antipresiva atd… a že musím odjet"
"To myslíš, že pro tebe udělá?"
"Neboj se udělá a já si to pro to teď půjdu a ty tu zůstaneš, nebudeš nikomu otvírat a nebudeš zvedat ani telefony, jasný?!"
"pro tebe vše"
Tempy se s boothem ještě nasnídala a pak odešla za kamarádem.
"Ahoj Romane"
"Ahoj Temperance, ty sem jdeš kvůli smrti parťáka, že?"
"No kvůli Boothovi ano, ale ne kvůli jeho smrti"
"Počkej teď nerozumím"
"On je na živu, ale jede na tajnou akci a já se k němu přidám a od tebe potřebuju pro šéfku papír s tím, že mám porušenou psychiku atd. a atd. ..prosím"
"A to Booth tě přemluvil, ať s ním jedeš?"
"Prosim tě ten by byl rád kdybych zůstala tady, tak napíšeš mi to, nebo ne?!"
"Dobře napíšu" řekl Roman a začal na ni psát posudek, v některých věcech, které tam napsal by se tak moc nemýlil, kdyby Booth opravdu zemřel. Tempy pak šla za Camilou do institut.
"Dobrý den Camilla"
"Dobrý den doktorko Brennanová, copak byste ráda"zeptala se Camilla uplakaným hlasem
"Přinesla jsem vám zprávu od mého psychologa, máte si to prý přečíst"
"Dobře, ukažte"
Zpráva Temperance Brennanové
Temperance Brennanová je moje pacientka a po smrti jejího parťáka zvláštního agenta Seeleyho Bootha mě vyhledala. Po několika otázkách jsem dospěl k závěru, že doktorka Brennanová má podlomenou psychiku a tím pádem ji byla předpsána antidepresiva, aby lečba byla úspěšná, žádám o neomezenou dovolenou pro Brennanovou, budu ji sledovat a až uznám, že je vhodné aby se vrátila do práce, tak se vrátí. Tímto žádám doktorku Camillu Saroyanovou, aby ji udělila volno, které potřebuje. Děkuji za pochopení.
Psycholog Roman Kříž.
"Dobrá je vám udělena dovolená"
"Děkuji Camillo a třeba za pár týdnů naschle"
"Nashledanou a ať se vám daří"
Tempy pak jela na centrálu F.B.I
"Dobrý den pane Cullene"
"Dobrý den doktorko Brennanová, takže vy dva budete manželé a vaším úkolem je dostat se do organizace, která dělá obchod s prostitucí atd…, doktorko Brennanová uvědomujete si co vlastně děláte?"
"Ano pane Cullene, já jsem o Bootha přišla už jednou a po druhé to nechci, proto s ním chci jet"
"Dobrá, Boothe vy už jste se vším obeznámen, takže tady jsou vaše nové doklady, pasy, rodné listy atd.…. zítra odpoledne odlétáte do Vídně, tam na vás má čekat člověk z té organizace, nějaké dotazy?"
"Ano, ale co když Bootha odhalí, nabourají se vám do počítače a ……"
"Doktorko Brennanová, Boothova identita byla smazána už před třemi měsíci z našeho počítače a vaše taky pro jistotu"
"Tak děkuji"
Všichni se spolu rozloučili a odjeli každý do svého bytu, kde si sbalili věci a čekali na zítřek. Ale s Tempy se ještě přišla rozloučit Angela.
"Zlatíčko, Camilla říkala, že odjíždíš"
"Jo Angelo, je to pravda"
"A kam jedeš a kdy se vrátíš a co tady dělá Bootha bunda?"
"Angelo popořadě, jedu pryč, ale ještě nevím kam a ani nevím kdy se vrátím asi až to nebude tolik bolet a tu bundu sem našla tak mi ji dej" řekla aby to bylo věrohodné tak se rozplakala.
Angela si toho všimla a tak ji utěšila a pak se s ní rozloučila. Pak si Tempy přivezla kufr do předsíně a prohlédla si její nové doklady.
"Takže moje nové jméno zní Viktorie Braukmanová, hezké jméno" Tempy pak odešla spát, ale taky si uvědomila jak moc je šťastná, že se ji Booth vrátil.

Chorobná žárlivost 3.část

20. července 2008 v 19:54 | Misha |  FF-Chorobná žárlivost
Booth a Temperance stáli na letišti a čekali na letadlo z Londýna, kde měli sedět Dempsey a Makepeaceová.
" Jak ti je?" obrátil se Booth na Temperance.
" Slabo," hlesla a posadila se.
" Kůstko," posadil se k ní a chytil ji za ruku. Tempy se třikrát zhluboka nadechla.
" Už je to dobrý," vydechla.
" Opravdu?"
" Vážně," přikývla, " hele, letadlo z Londýna už je tady."
" No super," přikývl Booth a zvedl se.
" Agent Booth, doktorka Brennanová?" zeptala se jakási blondýna.
" Ano," přikývl Booth a podal jí ruku. Pak pomohl na nohy Temperance a ona jí taky podala ruku.
" Dempsey!" křikla blondýna na svého parťáka.
" Makepeaceová, hledal jsem vás," přiběhl k nim, " a vy musíte být doktorka Brennanová a agent Booth."
" Ano," přikývla Tempy.
" Těší mě," usmál se.
" Můžeme jít," přikývl Booth.
" Kůstko, chceš pomoc?" zeptal se, když viděl, že jí není zrovna nejlíp.
" No, možná trochu," přikývla a nechala se lehce podepřít Boothem.
" Měla bys ještě zůstat v nemocnici…"
" Ne, máme…máme práci," vydechla a nasedla do auta. " Tak proč jste přijeli?" otočila se Temperance na Dempseyho a Makepeaceovou. " Památky vás sem asi nepřivádí."
" Ne, jen potřebujeme vyslechnout přítelkyni oběti, jistou Alyson Rimerovou…"
Booth prudce zastavil. Podíval se na Kůstku a ta položila ruku na zranění.
" Co se stalo?" zeptala se Makepeaceová.
" Alyson…byla moje přítelkyně, předevčírem postřelila Kůstku, od té doby ji nikdo neviděl."
" Takže tu máme menší problém?!" konstatoval Dempsey.
" Ano, to ano," přikývla Tempy.
" Pojď, půjdeme už spát," přikývl Booth a zvedl se z pohovky. Pomohl na nohy i Tempy.
" Ještě si skočím do koupelny."
" Dobře, ale kdyby něco, tak zavolej."
" Tak počkejte, doprovodím vás, taky si potřebuju jít vyčistit zuby," zvedla se Makepeaceová.
" Super," usmála se Tempy.
" Kůstko, pak bych si s tebou ještě rád promluvil," přikývl a zmizel v ložnici. Makepeaceová s Temperance zamířily do koupelny.
" Mezi vámi a Boothem něco je?" zeptala se Makepeaceová.
" Ne, není," vzdychla a posadila se na koš s prádlem. Začala si pročesávat vlasy.
" A chcete, aby bylo?"
" Proč si myslíte?"
" No, podle tónu hlasu, kterým jste to řekla."
" Možná by se mi to líbilo, ale nejde to. A vy máte něco s Dempseym?"
" Vypadá to snad?"
" No já nevím. A vypadá to, že já mám něco s Boothem?"
" Má vás rád, to je vidět, klade si za vinu, že vás postřelili…"
" Ale to není pravda!" začala si Tempy čistit zuby.
" Není, to mu musíte říct!"
" Dobře," přikývla Temperance.
" Tak já už půjdu, jsem unavená," zívla Makepeaceová.
" Já už taky půjdu," vyplivla Tempy pastu, umyla si pusu a vydala se do ložnice za Boothem. Ležel na zádech a byl až moc zamlklý. Temperance prošla dveřmi, zavřela a zamkla. Pak si lehla k němu na postel a naklonila se nad něj.
" Ty za to nemůžeš!"
" Za co?" odhrnul si její vlasy z obličeje.
" Alyson mě nepostřelila kvůli tobě."
" Ale ano, kdybych se s ní nedal dohromady, tak by se ti nikdy nic nestalo."
" Není to kvůli tobě," zašeptala. Pomalu ho hladila po tváři a hleděla mu do očí. Najednou se k sobě přiblížili a pak se jejich rty setkali. Booth zastrčil Tempy pramen vlasů za ucho a pak jí objal kolem zad. Pomalu jí zajel rukou pod noční košili. Ona mu začala rozepínat knoflíky u košile.
" Víš, že tohle bychom neměli," zašeptala Tempy.
" Vím, ale to vyřešíme ráno," zašeptal. Tempy zaklonila hlavu, aby ji mohl políbit na krk a přitom se rozesmála.
" Co je k smíchu?"
" Ráno to řešit bude pozdě, já bych to neřešila vůbec," zašeptala a začala ho znovu líbat na rty.

Díky amnézii striptérkou

20. července 2008 v 16:12 | Misha
" Amando, no tak Amando!" zatřásla s ní nějaká žena.
" Co se děje?" vzbudila se žena. Bylo jí kolem třiceti let. Měla hnědé vlasy po ramena a modrý oči. Ve skutečnosti se jmenovala Temperance Brennanová a byla doktorkou antropologie, ale to momentálně ani netušila. Už třetí týden trpěla amnézií a myslela si, že je striptérka v místním bordelu.
" Máš vystoupení," usmála se ta žena, která ji vzbudila.
" Dobře, hned jsem dole," zvedla se a učesala se. Rychle se nalíčila a seběhla dolů jen v krajkovém spodním prádle. Postavila se na pódium k tyči a počkala, až začne hrát hudba. Byla vděčná, že nemá priváty, válet se někomu na klíně se jí dneska vážně nechtělo. Začalo ji pomalu štvát, že si nic nepamatuje, a měla pocit, že se ani nejmenuje Amanda…kdyby jí tak někdo pomohl si vzpomenout…kdyby jí někdo odtud pomohl…Nevěděla, že na světě přece jen existuje muž, který by jí mohl odtamtud pomoci, jmenoval se Booth, ale ona si na něj teď nepamatovala. Vůbec. Hudba dohrála a ona seskočila z pódia. Teď začalo to nejhnusnější, to co na celé téhle práci nesnášela nejvíc, ohmatávání od opilých chlapů, kteří nevědí, kdy je dost.
" Am, vezmi priváty! Alyson je blbě."
" Ale Eriko," zkusila zaprotestovat, ale když viděla ten výraz v obličeji své šéfové, radši zmizela v privátních místnostech, kde tu noc nedošlo jen k privátním tancům.
" Tak klid pane, na to abyste si užil, jsou tu jiný!" vyhrkla.
" Ale já chci tebe, kočičko." Posadil si ji na klín a zajel jí rukama na vnitřní stranu stehen.
" Ne, prosím, nechte mě!"
" Ale kočko, nech mě se trochu pobavit!" začal ji osahávat.
" Ne," postavila se a začala couvat ke stěně. Muž šel ale stále za ní. Najednou, ani nevěděla jak to, držela v ruce starou čínskou vázu. Napřáhla se a praštila s ní muže vší silou do hlavy. Zatím nevěděla, že tím si zachránila budoucnost…
" Jsem agent F.B.I. Seeley Booth, tak co se tady stalo?" zeptal se a vytáhl svůj poznámkový blok. Od doby, co zmizela jeho partnerka a on rozbil hubu jednomu svému kolegovy, protože se o Tempy vyjádřil nelichotivě, byl přidělen k takovýmto případům. Poslechl si vyprávění svědků a pak šel za pachatelem.
" Tak fajn, co se tady stalo?" zeptal se, aniž by si osobu stojící před ním prohlédl nebo k ní aspoň zvedl oči.
" Sápal se po mně a já…," začala vyprávět, ale Booth vnímal sotva první dvě slova. Zvedl hlavu od poznámkového bloku. I přes silnou vrstvu, teď již od slz rozmazaného, make-upu, ji poznal. Stála před ním jen v červeném krajkovém spodním prádle a klepala se zimou. Očividně si nic nepamatovala a ani jeho nepoznala. Cítil se do jisté míry uražen, ale i šťastný, že ji konečně vidí.
" Počkej, Kůstko!" zarazil ji.
" Co? Jak jste mi to řekl?" zarazila se.
" Kůstko, to je totiž tvoje přezdívka. Nejsi žádná Amanda, jsi Temperance, Temperance Brennanová, moje parťačka a nejlepší forenzní antropoložka…"
" A vy jste…agent Booth…," ta slova jakoby k ní připlula odněkud z hlubin mozku. Najednou se začínala rozpomínat.
" Boothe, dej mi sako!" hrkla do něj. Jemu bylo jasné, že už si vzpomněla. Rychle si sundal sako a přehodil ji přes ni. Pak ji pevně objal.
" Pojď, půjdeme, vyslechnu tě zítra, nejdřív mi řekneš, co se stalo, neoficiálně, u mě doma u kafe!" zašeptal, vzal ji kolem ramen a společně zamířili k východu.
" Co to děláte?" vyhrkla Erika. " Ona pracuje pro mě, nemůžete ji jen tak odvést!"
" Omyl, ona pracuje se mnou, je to forenzní antropoložka a moje parťačka!" vyhrkl Booth. " Vy jste využila toho, že měla amnézii a vy málo dívek! Já nedopustím, aby se Kůstce stalo něco špatného, zažaluji vás za manipulaci s lidmi a ještě něco k tomu vyšťourám!" vyhrkl Booth.
" Pojď už, Boothe, jsem unavená," zívla.
" Nemáš tady nějaký věci?" zeptal se.
" Pokud nepočítáš asi desatero spodní prádlo, jedny tepláky a jeden svetr, tak nic."
" Fajn, tak jedeme," usmál se a dovedl ji k autu.
" Na," podal Booth Temperance svoji košili, aby v ní mohla spát. Byla sice pravda, že v tom krajkovém spodním prádle vypadala super, ale přece jen…
" Díky," usmála se. Rychle si ji oblékla a sedla si na gauč. Napila se čaje a přitulila se k Boothovi. Po tom, co byla zvyklá sedět na klíně úplně cizích chlapů, jí tohle přišlo strašně, strašně příjemné. Booth ji objal kolem pasu a vyzval ji, aby povídala.
" Před třemi týdny jsem jela z práce domů a přes cestu mi něco přeběhlo. Prudce jsem zabrzdila, bouchla se do hlavy a víc si nepamatuju. Pak už jen vím, že jsem se probrala v nějaké místnosti a nade mnou se skláněla Erika. Říkala mi Amando a vůbec ji nezajímalo, že si na nic nepamatuju. Říkala, že jsem striptérka, a že pracuju u ní. Prý ať se dám do kupy, že mě pak Alyson všechno ukáže a naučí, protože se bojí, že jsem s úrazem hlavy všechno zapomněla. Tak jsem zkysla v tom zasraným podniku na tři týdny. Pak se objevil ten chlap a chtěl mě dostat do postele. Nechtěla jsem. To jsme v popisu práce neměli, a když tak jen s tím, s kým jsme chtěli. Na osahávání jsem byla zvyklá, ale to, abych šla s někým za peníze, jsem odmítala. Praštila jsem ho starou čínskou vázou, která byla součástí zdobení privátní místnosti a utekla. No, a zbytek znáš. A teď povídej ty."
" Když si zmizela a já našel jen tvoje auto, byl jsem na dně. Všichni si mysleli, že jsi mrtvá, ale já věděl, že ne. Vyšetřoval jsem to, ale nic jsem neobjevil. Zamířil jsem do baru, že se opiju, abych zapomněl, a tam jsem potkal Charlese. Dali jsme se do řeči a on řekl, že jsem pitomej, že jsem tě nechal utéct dřív, než jsem tě dostal do postele, že zřejmě jdeš s každým, když ses zamilovala i do vraha. A tím mě tak naštval, že jsem mu vrazil pěstí do obličeje, a začali jsme se prát. Nakonec to skončilo tak, že mě Cullen dal případy, jako ten tvůj a Charles dostal tvůj případ. Bylo to nefér, ale stejně jsem tě našel já…"
" To ano," usmála se.
" Myslíš, že je to konec?"
" Konec čeho?"
" Příběhu. A žili šťastně až do smrti?"
" Chceš žít šťastně až do smrti?"
" Ty snad ne?" pohlédl na ni Booth.
" Jsi to nejlepší, co na tomhle světě mám, a já tě mám strašně ráda…"
" Odbočila jsi od tématu, chceš žít šťastně až do smrti?" zeptal se Seeley a pohladil ji po rameni.
" Ano," kývla. Booth se k ní naklonil a zašeptal: " Já taky. Myslíš, že můžeme žít šťastně až do smrti společně?"
" Myslím, že ano," zašeptala a ještě víc se k němu naklonila. Pak ho políbila. Začal jí polibky oplácet a vzal ji do náruče. Odnesl ji do ložnice, kde ji položil na postel…
Tu noc strávili spolu. Ráno byli oba moc šťastní a spokojení.
" Co mám říct Angele?" zeptala se Temperance, když ráno leželi spolu v posteli.
" Jen a jen pravdu."
" Myslíš jako: Ahoj Angelo, celý měsíc, co jste po mě pátrali, jsem byla v bordelu a tancovala u tyče? To by asi nebylo ono."
" Řekneme, že tě unesl nějaký tvůj fanoušek. Bude to věrohodnější."
" Dobře," přikývla a propletla své prsty na rukou jeho. " Miluju tě."
" Já tebe taky," zašeptal a políbil ji.
" Lidi," řekl Booth smutně.
" Co je?"
" Kůstka…Kůstka…," začal Booth. Pak zmlkl.
" Co je s Temperance?" zeptala se vyděšeně Angela.
" Je…Kůstka je…"
" Mrtvá?!" doplnil Hodgins.
" Na živu," usmál se Booth a ukázal rukou směrem ke dveřím, ve kterých stála Tempy. Ta k němu přešla a nechala se jím obejmout kolem pasu. V tu chvíli všem došlo, že spolu ti dva něco mají.
" Tempy!" vyhrkla Angela, " Ale kde…kde jsi celou tu dobu byla?"
A tak Temperance začala vyprávět vymyšlený příběh…
Temperance byla opravdu až do smrti šťastná spolu s Boothem. Měli dvě krásné děti, holku a kluka, a opravdu, opravdu byli šťastní…