Srpen 2008

Takmer osudový únos 4.část

31. srpna 2008 v 18:00 FF-Takmer osudový únos
Temperance sa tešila ako malé dieťa. Chcela ísť už na pláž. Zastali pred hotelom, nebol to žiaden luxus ako spomínala Rebecca. Ale neprekážalo im to, hlavne, že vypadli od práce. Vošli hneď dnu a išli priamo za recepčnou.
"Dobrý deň . Mali by sme tu mať rezerváciu na meno Booth."začal Booth. Recepčná im tiež popriala dobré ráno a začala hľadať rezerváciu.
"Prepáčte, ale meno Booth sa tu nevyskytuje."oznámila recepčná.
"Predsa sa musí, dnes ráno sme prileteli s cestovnou kancelároiu Sundays. Mohli by ste sa pozreť ešteraz?"vysvetľoval prekvapený Booth. Temperance stála vedľa neho a čakala čo sa bude diať. Recepčná pomaly prechádza z mena na meno a hľadala. Potom odvrátila hlavu od počítača a spomenula si.
"Prepáčte, ale vaša izba bola prepustená iným ľudom. Veľmi sa ospravedlňujeme." Temperance s Boothom sa na seba zarazene pozreli. Nemuseli nič vravieť, recepčná prevzala slovo po pár sekundách ticha.
"Neďaleko odtiaľto vlastníme malý pozemok, na ktorom sa nachádza "domček". Vidím v tom však dva problémy. Po prvé práce tam ešte neboli ukončené a po druhé je to ďalej od mora, nevadí to?"oboznámila ich recepčná. Booth sa pozrel na Temperance. Tá iba prikývla na znak súhlasu.
"Nevadí to. Mohol by nás tam niekdo zaviesť?"otočil sa späť na recepčnú.
"Pravdaže"zakývala na mladého zamestnanca hotela. Povedala mu niečo po taliansky a podala mu kľuče.
"Poďte za mnou" zahlásil krkolomnou angličtinou. Booth sa Temperance ho následovali a všetci spoločne nastúpili do požičaného auta. Viezli sa asi 15 minút po štrkovej ceste. Jedna z viacerých ciest do tohto záhadného "domčeka" viedla cez les opradený mnohými legendami. Z objatia skutočných stromov sa cez bránu pripomínajúcu ich kostru dostali do náručia anglického parku a samotného domu. Akoby boli krídla hlavného vchodu zároveň prstami anjelských rúk, ktoré každého láskavo vezmú do dlaní a pohladia svojim privitaním. Až ba to, že táto stavba pripomínala skôr zámok, než domček. Vystúpili z auta. A naskytol sa im prekrásny pohľad.
"Booth, to je úžasné."povedala takmer potichu Temperance a to ešte nevidela jadro zámku. Zamestnanec odomkol. Keď všetci prekročila prah, privítal ich nenápadný, striedmy, decentný luxus. Recepciou počnúc, schodiskom, alchzmickou pivnicou s tesne susediacou vinotekou, knižnicou a wellness časťou pokračujúc. Izbami či apartmánmi (prevažne nedokončenými), a, samozrejme observatóriom umiestneným na streche zámku, končiac. Všetko bolo zladené, vyvážené, príjemné. Lahodiace oku, duši, duchu, telu i srdcu.
"Booth to je, to je, …….nádhera." nevedela sa vynadívať.
Zamestnanec im ešte niečo vravel, ale ani jeden z nich mu nerozumel. Napokon im odovzdal kľúče a odišiel. Temperance behala hore dole ako splašená, zaťiaľ čo Booth hľadal zariadené izby. Nevedel či nájde dve, alebo iba jednu. Temperance konečne prestala behať. Avšak jej behanie bolo aj na niečo prospešné, našla jednu zariadenú izbu. Chytila Bootha za ruku a ťahala ho. Nič mu nepovedala, len ho ťahala.
"Počkaj Temperance, kam ma to ťahaš."zastavil ju. Temperance sa k nemu otočila.
"Pozri, ak chceš zabiť hľadaním celý deň, povedz. Nemusím ti ukázať tú izbu."odvetila a pustila ho.
"Ok, tak poďme."zavelil Booth a Temperance ho znova chytila a išli spolu v ruka v ruke pozreť tú izbu. Keď vošiel Booth dovnútra nemal slov.
"Táto izba je väčšia než môj byt."otočil sa okolo svojej osi, aby si všetko dôkladne poobzeral. Nakoniec prešiel k posteli a hodil sa na ňu. Temperance prišla k nemu a postavila sa nad neho.
"Ale, ale. Teraz už vážne verím tomu, že gentlemani už vymreli."odišla. Boothovi dlhšie trvalo, kým pochopil, ale vďaka bohu pochopil a bežal za Temperance.
"Prepáč, nejak mi to dlhšie trvá."ospravedlnil sa a zobral jej tašky. Odniesol ich do izby a zase sa hodil na postel. Temperance sa pre tentoraz nepostavila nad neho, ale ľahla si vedľa neho. Obaja boli spolu v rozprávkovom obydlí, hoci len s jednou malou vežičkou, v ktorej by asi nemohla Šípková Ruženka spať svoj storočný spánok. Booth zavrel oči a začal si užívať ten luxus, ktorý sa okolo neho priam vznášal. Temperance spravila presne to isté. Až nakoniec obaja zaspali.

Překvapení nocí 14.část

30. srpna 2008 v 15:24 FF-Překvapení nocí
Omlouvám se, úplně jsem na to zapomněla.
Booth byl doma a s Camillou se staral o dvojčata.
"Proč si Temperance ubližovala?"
"Prosím? Já ji přece neubližovala."
"Ale ano, Natálie říkala, že ti dělalo radost, když se trápila, že jenom ty jsi říkala Boothova a dělalo ti to radost, když se trápila a já chci vědět proč."
"Protože jsem tě milovala a ona mi tě ukradla, i když jsi byl mrtví, mě dělalo dobře, že ona se trápí a navíc já tě miluji ještě teď."
"Camillo, já se v tobě zklamal."
"Je mi to jasný, ty ji miluješ a milovat budeš a já jsem pro tebe jen kamarádka a nic víc, sice to bolí, ale pro naše přátelství jsem ochotna to podstoupit."
"Díky Camillo," Booth se na ni usmál a pak šli uložit dvojčata.
"Leiku, co po mě chcete?" zeptala se Tempy
"Nic, jen chci, abys byla moje, jen moje. Booth se k tobě nehodil, řekni mi Zlato, co jsi na něm vlastně viděla?"
"Co? On je skvělý člověk, moc mě toho naučil a já ho miluji, nikdy se ke mně nepostavil zády a vždy při mně stál a navíc je daleko hezčí jak vy!" To neměla Tempy říkat, protože ji uhodil tak že ji rozrazil ret a pak ji dal zase drogy, to už do místnosti přišla zase Natálie.
"Tempy co ti to udělali, Tempy no tak nespi, prosím nedej těm drogám šanci."
"Natálie, neboj se, to bude zase dobré," řekla a pak upadla do bezvědomí.
"Tempy, prosím to ne, Tati najdi nás rychle prosím, najdi nás," Natálie se začala modlit, protože se jí to vězení zdálo nekonečné.
"Co budeme dělat? Chceš je obě zabít Leiku?"
"Ne mám lepší plán, Booth dostane šanci zachránit ty dvě kočičky, ale zachrání jen jednu, jakmile se totiž dostane k jedné, ta druhá umře."
"To je dobrý plán, kdy mu zavoláme?"
"Nebudeme volat, napíšeme jakoby anonymní dopis, který ho přivede sem, ale my tu už nebudeme a budou tady jenom ony dvě."
"Skvělý plán Johne Leiku."
"Díky." A začal vymýšlet, co s děvčaty udělá.
"Boothe už jsou to zase dva dny, a zase jsi nespal, takhle to dál nejde, běž si lehnout."
"Já nemůžu Angelo, pokaždé když zavřu oči tak ji vidím, vidím jejich úsměvy, tváře a bojím se, že jim ubližuje a že je najdu mrtvé."
"Ne nenajdeš, ty je najdeš živé a zdravé a pak budete zase spokojeni, neboj se."
"Jo, ale……."
"Boothe, už asi víme, kde jsou, dostali jsme zprávu, že ten Kříž je ve skutečnosti na živu a před necelou hodinou ho jedna hlídka viděla, tady je adresa."
"Charlie jsi skvělej," Booth okamžitě vystartovala, jel do západní Virginie.
"Tak krásky, teď vás oddělíme a možná se spolu brzy potkáte," řekl Kříž a znovu uspal Tempy, Natálii uspal taky. Pak Tempy odnesl do auta, kde dal hadici od výfuku a pak do auta, chtěl aby se Tempy otrávila výpary a Natálii odnesl do jednoho skladu, kde když Booth zachrání Tempy, tak do několika minut zmrzne a když by zachránil Natálii, tak auto, kde je Tempy okamžitě exploduje. Booth jel jak šílený. A několik aut jelo za ním a všichni věděli, proč jede jak blázen, ale nikdo mu nic nevyčítal a všichni se spíš začali modlit, aby to dobře dopadlo.
Když přijeli na místo, bylo to obrovitanské staveniště a všichni se pustili do hledání. Tempy už přes tři minuty dýchal výpary. Po chvíli si Booth všimnul auta a rozeběhl se k němu. Tam uviděl Tempy, které už byla polomrtvá. Rychle ji vytáhl a začal oživovat, někdo další zavolal záchranku.
"Tempy, no tak dýchej, prosím, No tak lásko moje už jsem u tebe, tak dýchej sakra, dýchej!"
Za chvíli přijela sanitka a začali Tempy oživovat oni, asi po pěti minutách se jim to povedlo.
"Lásko moje, už jsem u tebe."
"Boothe,…najdi Natálii," řekla těžce, protože se ji špatně dýchalo.
"Neboj, já ji najdu," řekl, dlouze ji políbil, pak vzal zbraň a utíkal za dalšími agenty.

Prazdniny na Lodi

30. srpna 2008 v 13:33 | Sharya |  FF-Prázdniny na Lodi
Kůstko máme případ a …"přiletěl Booth do její kanceláře, ale všiml si že tam má návštěvu.
"Ahoj Boothe, tak fajn a dovol abych ti představila mého nového přítele Roberta Karmajkla"
"Dobrý den jsem Booth rád vás poznávám"
Dobrý den jsem Karmajkl, taky vás rád poznávám Tempy o vás hodně mluvila"
"Jistě… Kůtsko tak jdeme"
"Jistě, tak se měj Roberte ahoj"
"Ahoj Lásko"
"Hmm je to sympaťák třeba budeš mít tentokrát štěstí"řekl Booth a v hlase byla slyšet trochu žárlivost
"Počkej co to má jako znamenat?"
"No jenom to, že s ním vypadáš spokojená a snad se z něj nevyklube nějaký zlý chlap"
"Díky Boothe a já v to taky doufám"
Pak už ani jeden z nich spolu nemluvili a po deseti minutách dojeli konečně na místo.
"takže je to muž věk asi 40-45 let. Zemřel na stelnou ránu do hlavy, tak jo nechte odvést
ostatky k nám a my Boothe můžeme jet"
"Tak bezva"
"Boothe prosím mohl bys mě hodit k Robertovi, bude na malém sportovním letišti"
"Dobře Kůstko, jak si přeješ" řekl Booth a odvezl ji na to letiště.
"Díky a zítra Ahoj"
"Ahoj Kůstko"řekl booth a jeho první zastávka byla hospoda, potřeboval zpitomět, zapomenout na některé věci na které nechtěl myslet. Jako třeba na to že mu rodiče zase zasahují do života, na to že Rebeka odvezla Parkera na několik týdnů do Evropy a na to že začal cítit, že se mu Kůstka vzdaluje a že ji možná brzy ztratí.
"Temperance, proč ti ten agent říká Kůstko?"
"No Možná proto že je to moje přezdívka, ale takhle mi říká jen on"
"Aha a já ti tak říkat můžu?"
"Ne Roberte, tak mi smí říkat jenom on nezlob se, ale tak mi může říkat opravdu jenom on"
"No tak dobře a vem si taxi a jeď domů, já dnes večer nepříjdu, mám ještě práci"
"tak dobře, Roberte miluji tě"
"To jsem rád já tebe taky miluji"usmál se a doprovodil Tempy do taxíku.
"Pane Karmejkle, ta vaše přítelkyně nemůže ohrozit naše plány?"zeptal se jenem muž
"Ne nemůže, ona o ničem neví a teď jdia zavolej Holanďanům, že mám pro ně ten kokain"
"Dobře pane Karmejkle"
Tempy byla už doma ale nudila a tak zavolala Boothovi, ale nebral ji to.
"To není možné on by mobil zvedl aji kdyby umíral někde miliony kilometrů daleko"
říkala si sama pro sebe Tempy, zkoušela to asi třikrát a na poslední pokus se dočkala, ale nebyl to Booth.
"Halo kdo je tam"Tempy musela křičet, protože na druhé straně drátu byl moc velký ruch.
"barman z Rajec Bar a kdo jste vy?"
"Já Brennanová, co je s mým kolegou?"
"Radši si pro něj přijeďte a uvidíte sama"
Tempy zavěsila a jela si pro něj do baru.¨
"Boothe co to tady děláš, halo vnímáš mě? Pojď pojedeme domů"
"Domů..co bych dělal doma……. Kůstko co ty tady děláš?"zeptal se a byl naprosto mimo.
"Přijela jsem si pro tebe, tak pojď pojedeme ke mně domů a tam se hezky vyspíš a vám děkuji že jste ten mobil vzal, bála jsem se o něj"
"To věřím a nemáte zač tak nashledanou"
"Jo nashledanou a tady máte peníze" Tempy zaplatila a odjela s Boothem k ní domů, tam ho uložila do postele pro hosty a on za chvilku usnul. Dívala se na něj a začínala mít pocit že ji to táhne víc k Boothovi než k Robertovi. Usmála se a odešla do svého pokoje.

Nedůvěřovat je chyba 3.část

29. srpna 2008 v 11:16 FF-nedůvěřovat je chyba
Ráno se všichni šprti váleli u Hodginse doma na zemi a strašně je bolela hlava. Jako první se probudily Tempy s Cam a rozhodly se půjdou udělat všem snídani, Temperance to tam už znala, protože tam často chodiůla za Angelou, protože jak je známo tak chodila s Jackem.
'' Děkuju za to všechno co jste pro mě udělala! Byla jste mi taky podporou!'' děkovala Tempy Camille.
'' Ale Temperance, to byla samozřejmost. A co takhle tykání? Když už jsme se spolu i opily?'' rozesmála se.
'' Tak fajn!'' řekla Tempy a začla se smát taky. Když se ostatní vzbudily byli překvapeni snídaní a tím že si Tempy a Cam tykají. Den byl moc hezkej až na to že je neskutečně bolela hlava. Celej den strávili šprti spolu, ale když byli na obědě, Tempy neměla hlad a šla se projít a vyzvala Angie ať jde s ní, Cam a Jackovi řekli že se vrátěj za čtvrt hoďky.
'' Tempy tak co se děje že si mě vytáhla s sebou?'' ptala se jí Angela a chtěla aby mluvila o Boothovi.
'' Booth!'' křikla na ní.
'' Bingo baby!! Já si to myslela a nemusíš na mě křičet.'' upozornila jí Angie.
'' Promiň.''
'' V pohodě, tak povídej co máš na srdci.''
'' Já nevím, mám mu odpustit nebo ne?''
'' Zkus to!'' přesvědčovala jí Angela.
'' Ale on mě chtěl uhodit!! Kdyby nebylo mojí bystrosti tak sem mohla mít na tváři obtisknutou jehoi pěst!! To on byl člověk co mi pomáhal, věřil mi, já věřila jemu a všechno jsem mu říkala, on mě chránil, já znala jeho tajemství a teď mě nebude mít kdo chránit a nedubu mít nikoho.'' řekla zoufale.
'' Ale Zlatíčko, máš mě a on byl takovej třeba proto, že byl vytočenej že bys to mohla udělat ty a proto nechtěl bejt na tebe milej a musel si to všechno v hlavě uspořádat, když to od něho bylo hnusný a v tobě to bude přetrvávat na věky ale musíš mu zkusit odpustit. To přátelé dělají, odpouštějí si.'' řekla Angie a podívala se jí do očí. Tempy jí na to nic neodpověděla a jen jí pokynula, že by se už měli vrátit.
'' Agente Boothe máme případ! Jeďtě pro Brennanovou a pak jeďte na místo činu!'' rozkázal mu Cullen a řekl mu kam mají jet. Booth se potom pokusil volat Tempy ale ta mu to nezvedala, úmyslně.
'' Temperance měla bys mu to zvednout, třeba je nějakej případ.'' upozornila jí Cam.
'' Ale já s ním nikam nepojedu a už vůbec s ním pracovat nebudu'' křikla na ní Kůstka.
'' Myslím že nic jiného ti nezbejvá.'' dodal Hodgins. Zrovna jí zazvonil telefon.
'' Co chceš?'' vyštěkla do mobilu.
'' Máme případ. Kam pro tebe mám přijed?'' ozvalo se z mobilu.
'' Před jídelnu!''vyštěkla znova a položila telefon.
'' No tak trochu klidu, Tempy'' snažila se ji povzbudit Angela ale marně.
Když pro ní přijel pokusil se jí pozdravit, ale ona nereagovala. Ani se ho neptala kam jedou a ano se na něj nepodívala.
'' Kůstko..já..!''
'' Buď zticha!!'' křikla na něj, nechtěla od něj slyšet ty blbý kecy, že zan to nemůže atd..Když dojelo na místo činu. Objasnila Kůstka že podle pánve to byl muž 30-35 let, běloch a že byl zabit střelnou ránou přímo do srdce, a ať tělo odvezou do Jeffersonu, že tam zjistí víc.
'' Angelo pokus se podle lebky prosím nakreslit tvář oběti.''
'' Jasně!'' odpověděla jí Angela a nechala jí samotnou s Boothem a Cam. Tempy hodila na Camillu prosící pohled ať jí tam s ním nenechává samotnou, ale Cam to ignorovala, jen se šibalsky usmála a oděšla. Nastalo ticho a oba hleděli do dálky před sebe. Asi půl hodiny tam takhle stáli a nic nedělali. Jen tam přišla Angela s Cam a Jackem a tvářili se smutně.
'' To už máš portrét? Tak rychle?'' ptala se zvědavě Tempy.
'' Jo mám, šlo to hladce, ale myslím že tohle bude pro tebe dost osobní případ.'' dodala Angie a ukázala jí portrét. Tempy zůstala stát jako zkameněná. Začali jí téct slzy po tváři jako hrachy a utekla k sobě do kanceláře, tam se zamkla a brečela. Nejen že měla problém se Seelem ale teď je mrtvej její další blízký člověk.

Cesta okolo světa 10.část

28. srpna 2008 v 16:00 FF-Cesta okolo světa
Hneď po príchode na izbu Booth zahlásil, že nutne potrebuje sprchu. Hodil svoje tašky do kúta a vošiel do kúpeľne. Temp sa hodila na posteľ a pozerala na stenu nad ňou. Dúfala, že Angela neroztrúbi po celom inštitúte, že si začala s Boothom. Zrazu cítila, že jej niečo teplé steká po tvári. Z nosa sa je valil prúd krvi. Rýchlo vstala a vbehla do kúpeľne, kde sa práve sprchoval Booth. Cestou stihla schmatnúť sponu, ktorú si teraz rýchlo pripla do vlasov aby jej nepadali do tváre. Nahla sa na umývadlo a pustila studenú vodu. Booth sa na všetko vyjavene pozeral a nevedel, čo sa deje. Keď zbadal krv odstavil vodu, chytil uterák a vyšiel zo sprchy.
"Čo sa ti stalo?" spýtal sa jej a chytil ju za ramená.
"To by som chcela vedieť aj ja. Proste sa mi pustila krv z nosa." Povedala a zdvihla hlavu. Krv už prestala tiecť.
"Poď si ľahnúť." Booth jej pomohol do postele a potom sa vrátil do kúpeľne a doniesol odtiaľ studené uteráky. Potom si k nej sadol na posteľ a len tak na ňu pozeral. Temp si to všimla a pozrela na neho. Premerala si ho od hlavy po päty.
"Nechcel by si sa obliecť?"
"Vadí ti to??" usmial sa Booth.
"To nie, len či ti nie je zima."
"No začína mi byť zima, ale vedel by som ako tú zimu zahnať." Šibalsky sa usmial a v očiach mu poskakovali iskričky.
"Myslíš tým, že by si sa obliekol?" spýtala sa Temp, akože nepochopila. Booth na ňu pozrel psími očami a potom ju pobozkal. Zašlo by to aj ďalej, keby niekto nezaklopal. Booth vstal a prešil k dverám a kúsok ich pootvoril. Bol dosť prekvapený tým, kto za nimi stál. Bol tam sám Cullen.
"Dobrý deň Booth."
"Dobrý deň pane. Čo tu robíte?" spýtal sa zaskočene. Boothovi trčala spoza dverí len hlava.
"Môžem dovnútra?" spýtal sa.
"Samozrejme." Povedal Booth a otvoril dvere dokorán. Cullen trochu zaskočilo, že vidí Bootha len v uteráku, ale viac ho zarazila Temp, ktorá ešte stále ležala na posteli s obkladom na čele a za krkom.
"Dobrý deň pani doktorka. Nevyzeráte najlepšie. Ste nejaká bledá, je vám dobre?" spýtal sa Cullen, lebo Temp už bola naozaj biela ako stena.
"Ale áno je mi dobre, len sa mi pred chvíľou pustila krv z nosa. To za chvíľu prejde." Povedala a usmiala sa. Cullen na ňu ešte raz pozrel a potom sa otočil na Bootha.
"Prišiel som vám niečo povedať, ale ak chceš počkám sa oblečiete."
"Ano , dajte mi sekundu." Povedal Booth zobral si veci a vošiel do kúpeľne. Po piatich minútach vyšiel v rifliach a tričku. Cullen stál pri okne a pozeral von, Temp ležala nehybne na posteli a mala zavreté oči. Bol to dosť divný pohľad.
"Tak môžete nám povedať pane to čo ste chcel." ozval sa Booth. Cullen sa strhol a pozrela na neho a potom na Temp.
"Prišiel som vám povedať, že by bolo dobré, keby na prednáške vystúpila aj doktorka Brenannová a porozprávala o svojej práci pre FBI. Ale ak sa nebudete cítiť dobre tak nemusíte prísť." Pozrel na Temp, ktorá už mala otvorené oči a pozorne počúvala. Potom si sadla a usmiala sa.
"To je v poriadku. Už mi je oveľa lepšie." Povedala a postavila sa, ale zatočila sa jej hlava a Cullen ju zadržal, aby nespadla.
"No pani doktorka ja neviem. Asi by ste dnes nemali ísť na tú prednášku. Pôjdete na inú. Nebudeme predsa riskovať, že v polovičke odpadnete." povedal Cullen a pri tom jej pomohol znova si sadnúť. Potom sa otočil na Bootha.
"Daj na ňu pozor. V takomto stave by nemala byť sama, aby sa jej niečo nestalo."
"Nebojte, budem ju strážiť ako oko v hlave a postarám sa aby jej bolo lepšie." Povedal Booth a vyprevadil Cullena k dverám a spýtal sa ho či po prednáške cestuje naspäť do USA.
"Nie, neostanem ani na prednášku. Ja som tu už dva týždne." Potom odišiel. Booth prešiel k Temp, ktorá sedela na posteli a pozerala do zeme. Sadol si k nej a objal ju. V tom sa mu vytrhla a bežala do kúpeľne. Potom už len počul ako zvracia. Rýchlo vstal a vošiel do kúpeľne. Videl ju ako tam sedí pri záchode a z očí jej tečú slzy.
"Tak toto nie. Zavolám doktora." Povedal, Temp ho ale zastavila.
"Prosím, ostaň so mnou. Nechcem byť sama." Povedala tichým priškrteným hlasom a zase sa nahla nad záchdovu misu. Už nechcel viac čakať. Vytiahol telefón a zavolal pomoc. Potom si k nej čupol, hladkal ju po hlave a šepkal jej do ucha povzbudivé slová.

Láska verzus Smrt 4

27. srpna 2008 v 19:23 | Sharya |  FF-Láska versus smrt
Druhý den se Tempy probudila s docela velkou bolestí hlavy.
Dobré ráno Kůstko, jak jsi se vyspala?
Boothe, co ty tady děláš? Au, moje hlava.
No já tě sem včera přivezl z baru. Kde si krásně opila. Řekl s mírným pobavením v hlase.
A to si tu byl celou noc?
Ano, měl jsem strach, aby se něco nestalo.
A co by se mi jako mělo stát?
Aha, takže ty si asi nevzpomínáš, že včera jsi byla úplně nametaná.
A jaj .
Jo správně. A jaj
Takže včera, jsem si pro tebe přijel asi kolem půlnoci do baru Night Star. Když jsem se tě zeptal kolik toho v sobě máš, tak jsi mi řekla, že ani sama nevíš. Pak jsi se skácela z barové židličky a chtěla jsi dokonce řídit. Pak jsem tě odvezl domů a posadil do křesla a šel jsem si vyřídit telefon, jak jsem se vrátil, byla jsi na balkoně a chtě jsi mě přesvědčit, že máš křídla a skoro jsi mi přepadla z balkonu. No pak sis šla lehnout, ale já radši zůstal pro případ, že by si se vzbudila a chtěla létat.
A sakra. Tak to jsem teda nečekala. Ale děkuju za tvou starost.
Jo nemáš zač. Víš co dneska nechod do práce a dej si pauzu a dej se dohromady.
Ne Boothe, to není třeba. Dej mi půl hodiny a já se zkusím nějak dát dohromady.
Tak jo jak chceš.
Po půl hodině byla Tempy připravená a nebylo na ní moc vidět, že má kocovinu.
No teda, limit máš přesnej a vypadáš dobře.
Tak to děkuji za pochvalu.
Když byli na cestě do Jaffersnova institutu tak Boothovi zazvonil telefon.
Ano Booth…… kde?........... Jo rozumím za chvilku jsme tam.
Co se stalo? Našli tělo Kůstko. Tak na co čekáš, ale prosím nepouštěj sirénu Ano prosím? Strašně mě bolí hlava.
Jak si přejete madam. Usmál se na ni Booth.
Po chvíli dojeli na místo činu.
Je to žena věk kolem 30-35 lety. Je mrtvá asi necelý měsíc. Vypadá to, že zemřela na zlomený vaz. Řekla a chtěla vstát, ale zatočila se jí hlava. Málem spadla, ale měla štěstí, že byl blízko Booth a že ji zachytil.
Díky. Nemáš zač pojedeme? Jo jasně, pojedeme.
Takže už doktorko měla jste pravdu, Zack určil, že zemřela na zlomení vazu.řekla Camilla.
Lidi vím o koho se jedná. Jedná se o Petru Scavovou. Je to spisovatelka, píše podobné knihy jako ty Tempy. Oznámila ji Angela.
Je to jisté, že je to Stavová? Je to jisté řekla Angela.
Doktorko, jste nějaká bledá co se vám stalo? Zeptala se Camilla.
Víte včera jsem měla sraz s kamarádkami a trochu jsme to přehnali s alkoholem.
No, Tempy to jsi mě dost překvapila, já myslela, že nepiješ.
Angelo to není pravda, občas si dám skleničku no, ale s nima je těch skleniček víc.
Jak to?
Jednoduše Angelo, jedna z nich je barmanka a druhak pokaždé probíráme problémy těch druhých a to si pak dáme skleničku. No a včera jsem to přehnala a tak si Booth pro mě musel přijet, ale nechápu jak mě tam našel.
Jednoduše Kůstko řekl Booth a všechny tři dámy se něj otočili.
Ten barman je můj kamarád a volal jestli tě náhodou nehledám, když jsem řekl že jo, tak mi řekl že jsi v tom baru, kde on pracuje.
Aha, tak teda ještě jednou díky.
Nemáš zač Kůstko, zjistili jste kdo byla ta …..
Jo Boothe byla to žena, Petra Stavová, spisovatelka. Byla dobrá, byla čtvrtou nejlepší spisovatelkou. Zmizela si před měsícem. Řekla Temp
Kůstko, je ti dobře? Boothe, odvez ji domů, at se vyspí a dá dohromady. Řekla Camilla
Tak dobře jdeme Kůstko.
Tak fajn, zatím naschle. Naschle.
Booth ji odvezl domů a doma měla poštu s dalším vzkazem a fotkami.
Ahoj Joe, nebo teda spíš Tempy? Je mi líto té spisovatelky. Příště to budete mozná vy. Podívejte se na fotky.
Když Tempy dočetla, vytáhla fotky. Viděla na nich vystrašenou spisovatelku. Pak jak ji bijí, a nakonec mrtvou. Při tom jí běhal mráz po zádech. Šla se vykoupat a šla do postele, myslela, že se trochu zklidní spánkem, ale opak byl pravdou. Najednou tvrdě usnula.
Temperannce, Rusi pojte už domů, je pozdě.
Už jdeme mami. Malá holčička přistoupila ke dveřím.
Říkám ti Maxi, vím o tobě všechno, a tu malou až vyroste tak ji jednoho dne zničím a přivedu ji bolest, kterou nezažila. Nech moji dceru na pokoji.
Broučku, tady nemáš co dělat, pojď nech tátu, at si vyříd svoje věci.
Než odešla od těch dveří viděla tu tvář. Najednou sen zmizel, a vystřídal ho další.
Takže je to muž kolem 30-35 lety. Zemřel na mnohočetné střelné poranění je mrtví, asi tak tři týdny. Po chvíli byla v ústavu.
Angelo, už máš portrét toho mrtvého?. Ano Tempy mám.
Když se podívala na obrazovku uviděla obličej Bootha.
Néé.vykřikla Tempy a nemohla popadnout dech. Najednou někdo zazvonil.
Vstala a šla otevřít, ve dveřích byl Booth.
Pane Bože co se ti stalo?
Tempy ho nebyla schopna vnímat. Tak šel dál zavřel dveře a nejednou se mu Kůstka vrhla do náruče a plakala, ale stále ji bylo jako by ji někdo škrtila ona nemohla dýchat.
Kůstko, co se děje?ale ona mu neopověděla.
Hej to bude dobrý a šel s ní do kuchyně, tam ji přinesl sklenici vody a pomohl ji aby se napila. Po chvíli se už konečně vzpamatovala.
Tak co už je to dobrý Kůstko?
Jo je to dobrý a co tady děláš? Snažil jsem se ti dovolat, ale nabrala si telefon, tak jsem přijel.
A stalo se něco? No ani ne, jenom Camilla mi dala pro tebe tuto složku a zapomněla jsi ji tam, chtěla aby ses na to podívala. Tobě zdálo něco moc zlého, že?
Jo zdálo. Zdálo se mi že jsem našla ostatky a pak jsem zjistila, že patřili tobě a že jsi byl brutálně zabit a ….. nemohla pokračovat, protože jí bylo, jako by ji zase někdo škrtila a ona se nemohla nadechnou. Místo toho padla Boothovi do náruče.
Hej Kůstko neplakej, já jsem u tebe. Boothe, prosím můžeš tu zůstat se mnou prosím? To víš, že jo. Tepy sice ještě plakala, ale byla ráda že je u něj. On jí utěšoval a kolíbal v náručí jako malou pětiletou holku. Pak usnula a on ji odnesl do pokoje. Uložil ji do postele a přitáhl si křeslo a sedl si do něj a ted už mu bylo na 100% jasné, že mu Kůstka něco tají.

díly Buffy 1x01-1x06

25. srpna 2008 v 21:01
Takže, jak jem slíbila, bude tu něco o Buffy, zatím sem dám odkazy na díly ke shlédnutí, protože mi sem ty videa nejdou dát .
1x01
1x02
1x03
1x04
1x05
1x06
Víc jsem jich na netu nenašla, tak jestli se objeví, tak je sem dám.

Příště zabiju tebe/Nabudúce zabijem teba 9.část

25. srpna 2008 v 15:00 FF-Příště zabiju tebe
" Hej, vstávej!" křikl Jackson a kopl do ní. Ležela na zemi v nějaké zatuchlé místnosti.
" Co chcete?" rozkašlala se.
" Když nechceš být má, nebudeš ani jeho," vyhrkl.
" Booth mě najde, tím si buďte jistý!" vyhrkla, ale utržila jen pěstí do obličeje. Z koutku krk jí vytekl pramínek krve. Utřela si ho hřbetem ruky a pokusila se Jacksona nakopnout. On ji ale blokoval a sám ji nakopnul do břicha. Temperance odletěla do rohu místnosti a už neměla sílu se zvednout.
" Boothe," vzlykla. Jackson se na ni podíval.
" Ty ho opravdu miluješ?" zeptal se Jackson.
" Víc než svůj život," kývla a z očí jí vytryskly slzy.
" Tak to je dobře!" vyhrkl a namířil na ni zbraň. Pak vystřelil.
Booth ujížděl v autě směrem na sever. Konečně se našel svědek, který viděl, jak nějaký muž, na kterého seděl Jacksonův popis, nese nějakou ženu do starého skladiště. Prudce zabrzdil, když tam dojel a vběhl dovnitř. Jeho Kůstka už byla v jeho myšlenkách u něj. Nevěděl, že i když ji najde, ještě hodně dlouho spolu nebudou.
Temperance uslyšela venku nějaký hluk. Chtěla utéct, chtěla se zvednout a utíkat, ale střelná rána do hrudníku ji zbavovala všech smyslů. Rozhodla se využít poslední síly. Přesunula se ke dveřím. Nevěděla, kdo to jde, ale jestli to byl Jackson, aspoň trochu se mu pomstí. Nastražil svoji nohu tak, aby ten dotyčný zakopl. Pak zavřela oči a soustředila se jen na ten hlas, který k ní doléhal z chodby.
" Jednotka 1 do leva, dvojka doprava a trojka se mnou touhle chodbou," slyšela, jak někdo udává rozkazy anglicky. Ten hlas neomylně poznala. Booth.
" Boothe," vydechla. Jeho hlas udílející rozkazy se blížil. Už byl docela blízko. Najednou se ozvala rána.
" Do háje!" vykřikl. Temperance si uvědomila, že Booth zakopl o její nohu.
" Kůstko," otřepal se a vzpamatoval se. Pak si všiml její střelné rány. Jeho další Kůstko, už bylo plné strachu.
" Vydrž, to zvládneš," vzal ji do náruče a utíkal s ní chodbou. Najednou se před ním vynořila známá postava. Jackson.
" Kampak neseš tu svoji doktorku?!" ušklíbl se.
" Nech mě projít. Pak si mě klidně zastřel, ale nech mě, abych zachránil Temperance!"
" Ale, ale, ale, hrdina přišel!" zasmál se ledově. " Ty víš, že o tebe mi nejde, chci ji!"
" Kůstku ti bez boje nenechám!"
" To si ale jenom myslíš!" vykřikl a namířil na Bootha zbraň. Najednou se ozval výstřel.
" Ahoj Hodginsi," usmála se Angela na svého snoubence a brzy konečně už manžela.
" Čau Lásko," usmál se Hodgins.
" Tak jak ses měl od rána, co jsme se neviděli? Mám pocit, že se mi snad vyhýbáš!"
" Ale ne, jen jsem něco zařizoval," usmál se a vytáhl ze zadní kapsy dvě letenky.
" Kam poletíme?" vrhla se po nich.
" Za Brennanovou a Boothem do Vídně."
" Hodginsi, to je super, ty jsi super, jdu si sbalit," vyjekla a rychle se rozběhla k autu, aby si doma stihla sbalit, letěli přece jen už večer.
Jackson se zřítil k zemi. Booth nic nechápal, ale když mu před nohy spadla pistole, pochopil. Střílela Kůstka. Vzala mu jeho zbraň a zachránila je. Její poslední síly obětovala na jeho záchranu. Teď mu ležela bezvládně v náručí. Rychle se s ní rozeběhl k sanitce.

Takmer osudový únos 3.část

24. srpna 2008 v 18:00 FF-Takmer osudový únos
Další část FF od Domky
Temperance už bola zbalená, keď sa presne o 10 pre jej bytom zjavilo Boothove auto. Vyšiel za ňou hore a pomohol jej veci odniesť do auta.
"Ďakujem"povedala Temperance, keď už smerovali k letisku. Booth sa usmial. Za pár minút už vchádzali na letisko.
"Hľadaj let do Ríma."poprosil Booth.
"Vchod 512"odpovedala a pokračovala "A prečo do Ríma?"
"Z Ríma pôjdeme autobusom do hotela, nič priamo tam neletí, toto bola jediná možnosť."odvetil a hnal sa k vchodu. Chytili posledné miesta v prvej triede. Rebecca síce mala zaplatený víkend vopred, ale letela druhou triedou. Stretli sa s ňou pred vchodom. Stihla im len predstaviť nového priateľa. Netrvalo dlho a oni ujž spokojne sedeli na svojich miestach.
"Booth, Ďakujem"pozrela sa na neho.
"Takže ti nedali dovolenku, hej? A ty len tak letíš do Ríma."pomyslel si Patrick.
"Je ešte voľné miesto v lietadle do Ríma."zaujímal sa.
"Bohužiaľ, ale pozajtra to letí znova. Prajete si letenku?"milo odpovedala slečna za počítačom.
"Poprosil by som."vyťiahol peňaženku.
Už leteli hodinu a Temperance sa už nebavilo pozerať z okna.
"Booth, koľko trvá let?"zisťovala. Booth mykol plecami. Sám nevedel, nejak sa o to nezaujímal.
"Spýtam sa letušky. Slečna"posledné slovo zakričal.
"Áno, pane."pribehal usmievavá letuška. Botoh sa taktiež milo usmial.
"Koľko trvá let do Ríma?"neprestal sa usmievať.
"Nevieme to presne odhadnúť. Ale zajtra ráno, alebo okolo obeda, by sme mali pristáť." Neustále sa usmievala.
"Ďakujem"odpovedala. Temperance sa na neho otočila.
"Ale, ale, niekdo nám tu balí letušku."otočial sa späť k oknu. Booth sa na ňu nechápavo pozrel.
"Hádam len nežiarliš. A pre tvoju informáciu, žiadnu letušku som nebalil. To by som išiel sám a nie s tebou."dotkol sa jej ruky. Temperance už predtým mala slzy na krajíčku, ale keď sa pozrela, ako jej Booth hladí ruku, slzy ustúpili a na tvári sa jej zjavil očarujúci úsmev. Pozrela sa na Bootha
"Na tvoj úsmev tá letuška nemá."zažartoval a konečne sa spolu začali rozprávať, až kým Temperance nezaspala na Boothovom ramene. Booth sa musel usmiať, bol na ňu krásny pohľad. Onedlho zaspal aj on.
Ráno sa prvá zobudila Temperance. Spala na Boothovom ramene a na nj spal ešte aj on. Nechcela ho zobudiť a tak zostala tak ako bola. Zanedlho sa zobudil.
"Dobré ránko."pretieral si oči.
"Dobré"odvetila Temperance. Chvíľu sa rozprávali a potom prišli na rad raňajky. Obsluhovala ich tá letuška, ktorú podľa Temperance, Booth balil. Ani jeden z nich sa dnes na ňu neusmial. Obaja sa usmievala len jeden na druhého. Booth pretože bol šťasný, že Temperance išla s ním. A ona bola rada, že môže vypadnúť s práce a bude s ňou aj Booth. Práve jedli, keď začali oznamovať "Zapnite si bezpečnostne pásy. O pár chvíľ pristaneme."
Obaja si ich zapli a letuška im poodnášala tácky. Temperance sa pozrela na hodinky, podľa nich bolo 2:15,ale vonku bolo svetlo, až príliš veľa svetla. Až potom sa spamätala a uvedomila si časový posun. Prestavila teda hodinky na 8:16. Začali klesať a Temperance videla celý Rím ako na dlani.
"Booth to je krása."zašepkala a pokynula Boothovi nech sa pozrie.
"Nádhera."nevedel sa vynadívať.
"Ešte raz ďakujem"pobozkala ho na líce. Chcela to spraviť už v aute, ale teraz bol priamo pred ňou. Temperance očervenela ako paprika. Booth si sadol normálne a nevedel čo povedať.
"Nemáš začo."vysypal zo seba. Nepovedali nič, až do kým nepristáli.
"Booth, kedy nám ide autobus do toho hotela?"spýtala sa.
"Už nás čaká"odpovedal.
"A nemohli by sme zostať na pár hodín v Ríme? Prosím,prosím"nahodila smutné psie oči.
Booth sa musel usmiať. "Idem to vybaviť, ty si zober kufre." Vrátil sa k nej z dobrou správou.
"Môžme tu zostať, ale....."nedopovedal, Temperance mu skočila do reči.
"To je super"prepočula slovíčko ale. Booth teda začal odznova.
"Môžeme tu zostať, ale iba pod podmienkou, že budeme spolu na izbe."koenčne dopovedal. Temperance to nevyviedlo z miery, ako predpokladal Booth.
"Môže byť. Poďme si požičať auto. Nechce sa mi tie kufre trepať v ruke."náhlila sa k taxíku. Booth ju len následoval, nemal inú možnosť. Temperance zavelila a šli. Zastali priamo pred požičovňou. Booth zase zavelil tu a požičali si teda auto so sťahovacou strechou. Preháňali sa spolu po Ríme ako novomanželia. Pozreli si pamiatky, ale aby sa nepovedalo povymetali aj butiky. Až nastal čas ísť konečne do hotela.

Vrať se mi 7

24. srpna 2008 v 9:20 | Sharya |  FF-Vrať se mi
Asi po dvou hodinách co Tempy usnula ji vzbudil zvonek u dveří. Tak se zvedla a šla otevřít.
Boothe, co tady děláš?
Jdeme přeci na oběd, říkal jsem ti, že se pro tebe stavím.
Ježiš promiň já na to úplně zapomněla.
To nevadí, chceš někam jít a nebo objednáme jídlo sem?
Radši bych někam šla, a pak bych se šla ráda projít.
Jak chceš, já se ti přizpůsobím.
Děkuju, dej mi deset minut a můžeme jít. Po deseti minutách vyšla připravená, ale byla nějaká smutná. Booth okamžitě poznal, že není ve své kůži a rozhodl se, že to z ní vytáhne. Nelíbilo se mu když se trápila.
Tak co chutnalo ti?
Jo bylo to dobrý, taky jsem ráda, že jsme se potkali se Sydney.
Máš pravdu, ona je skvělá.
Hodně mi pomohla víš?! Říkala ti kdy jsme se seznámili?
Ano říkala 9.9.1999. Myslím, že to tak říkala.
Jo máš pravdu.
Hele Kůstko co tě trápí?
Co by mě mělo trápit? Mě nic netrápí.
Ale no tak jestli se snažíš hrát pohodářku, moc se ti to nedaří. Už spolu pracujeme dlouho, tak poznám když tě něco trápí.
Tak dobře. Jde o Sullyho. On si prostě přijede a myslí si, že se k němu okamžitě vrátím. Jak jsi mě dovezl domů tak on už tam čekal a když jsem mu řekla, ať odejde, že si chci jít lehnout. Tak prostě řekl: A nechceš abych šel s tebou? To mě naprosto dorazilo. Já už ho nemiluju a nechci se k němu vracet. Řekla už skoro se slzami v očích.
Ale no tak … Kůstko, pojď ke mně. Objal ji a ona mu za to objetí byla vděčná.
Druhý den přišla do práce brzy, nikdo tam nebyl až na Angelu, která na ni čekala.
Zase pracuješ už brzy od rána, to by se té Sydney a Boothovi nelíbilo.
Angelo, vyděsila jsi mě. A poslyš co máš proti Sydney?
Já? Já nic. Já ji měla za super ženskou, ale je to pěkná potvora. Přijede si sem a odtáhne tě někam na jídlo, nebo s tebou tráví večery.
Angelo, Sydney je skvělá. Poslyš ona bydlí v Rakousku, jelikož teď bude točit seriál tak se přes půl roku neuvidíme. A navíc my dvě se známe už od roku 1999.
To je dýl než se mnou.
Já vím, já jsem ji znala ještě v době kdy nebyla slavná. A Angelo, ona naše přátelství nějak neohrozí.
Tak to jsem ráda, promiň, že jsem byla taková.
To nevadí.
Ale..ale koho pak to tu vidím takhle po ránu.
Boothe. Řekla s úsměvem.
Tak já vás nechám o samotě. Angela odešla.
Tak hele mám pro tebe překvapení a otázku, tak co chceš slyšet dřív?
Otázku chci slyšet dřív.
Moje teta bude mít oslavu narozenin. Bude se pořádat v jednom z jejích menších hotýlků, Nechceš jet se mnou?
Ráda, ale na to bys me museli mít volno.
Taky, že máme. ode dneška za dva dny máme týden dovolené a mám slíbeno, že nás nikdo nebude rušit.
Tak to je paráda. Tempy se samou radostí rozzářila a vrhla se Boothovi kolem krku.
O dva dny později už měla sbaleno a čekala na Bootha. Po tom jak Booth přijel tak ji snesl zavazadlo a vydali se na cestu. Během cesty si udělali pauzu na oběd a vůbec celou cestu prožili ve skvělé náladě a konverzaci. Odpoledne dojeli na místo.
Bylo to skoro u lesa. Kolem hotelu bylo i několik malých bungalovů.
Pane jo, je to tady moc hezký, děkuju, že jsi mě sem vzal.
Nemáš vůbec zač a doufám, že se ti tu bude líbit.
Seeley, Seeley zvolal nějaká žena.
No to snad ne. Řekl si v duchu. Evo řekl a ona se mu vrhla kolem krku.
Evo, jak se máš?
Já se mam super a co ty?
Já se mám dobře, dovol abych ti představil moji parťačku Temperance Brennenovou.
Moc mě těší paní doktorko.
Mě taky.
Tak pojď Kůstko. Řekl Booth a šel s kůstkou do haly kde na něho čekali rodiče.
Ahoj mami a tati.
Ahoj chlapče á a tohle je jistě ta tvoje vědkyně.
Dobrý den jsem Laura Boothova a tohle je můj manžel John.
Moc mě těší Temperannce Brennenová.
Tak vy dva, bohužel už nám zbyl jen jeden pokoj, takže jestli vám nevadí společný pokoj?řekla Laura
Já myslím, že ne, nebo ti to snad vadí Kůstko?
Mě? Ne nevadí.
Vzali si klíč a odešli do svého pokoje. Pokoj byl veliký, měli tam vlastní velikou koupelnu a všechno tam vypadalo tak staro-nově. Ale Tempy se to líbilo. Pak si vybalili věci a šli si sednout na balkon. O dvě hodiny později pro ně přišla Eva a nějaké další holky, že už je večeře, tak se zvedli a šli na večeři.

Překvapení nocí 13.část

23. srpna 2008 v 12:00 FF-Překvapení nocí
Temperance ležela na zemi a snažila se pohnout. Po tom, co jí vpíchli nějakou drogu se nemohla hýbat a přestávalo jí to jasně myslet. Cítila se omámená, ale snažila se s tím bojovat. Najednou se propadla do hlubokého bezvědomí.
" Tempy!" bylo poslední co slyšela.
Booth nevěděl, co má dělat. Nemohl dělat téměř nic. Takhle bezmocně si snad ještě nepřipadal.
" Boothe, jdi domů," vešla do Kůstčiny kanceláře Angela.
" Ne, musím tady být, co kdyby se něco stalo?"
" Boothe, ty je najdeš, ale teď se jdi vyspat. Když nebudeš spát, budeš k ničemu."
" Vyspím se tady," přikývl Booth a lehl si na pohovku.
" S tebou je to beznadějný," zašeptala a odešla za dvojčaty.
" Já vím," povzdechl si Booth a zavřel oči.
" Ty a já jsme jádro…není jen jedna rodina…Jmenuji se Brennanová. Jsem dok..Jsem doktorka Temperance Brennanová. Pracuji v Jeffersonově ústavu. Jsem forenzní antropoložka. Specializuji se na identi..na identifikaci lidí, o kterých nikdo neví co jsou zač. Můj otec byl učitel a moje matka účetní. Můj bratr, Mám bratra. Jsem doktorka Temperance Brennanová…," v Boothově hlavě se odehrávali scény z jeho života s Kůstkou. Uvědomoval si, jak moc ho ta žena změnila. A on nemohl nic dělat. Chtěl se tomu muži postavit tváří v tvář, ale jak to mohl udělat, když nevěděl, kde je? Zvedl se a rozhodl se, že půjde za dvojčaty…
Týdny plynuli a Booth ztratil víru v to, že jsou živý. Seděl na pohovce, v náručí dvojčata a s nikým se nebavil.
" Vidíš, jak se kvůli Tempy trápí? Musíme něco udělat," špitla Angela směrem k Jackovi.
" Ale co? Nenapadá tě něco?"
" Bohužel," vzdychla Angela.
" Kdybychom tak mohli vrátit čas," povzdechl si Booth, který jejich rozhovor slyšel.
" Ale to nejde," přikývla smutně Angie.
" Nejde," zopakoval Booth a obrátil se zpět k dětem.
Temperance zabouchla dveře a obrátila se na Bootha. " Musíme to dát anulovat."
" Kůstko, nechci tě do ničeho nutit, ale já bych to nechal jak to je."
" Ty chceš se mnou zůstat v manželském svazku? Mít svatbu, na kterou si ani jeden nepamatujeme a nepamatovat si naše první milování?"
" Ano, byl bych radši, kdybych si to pamatoval, ale když se to stalo, tak bych to tak nechal."
Temperance se na něj podívala.
" Pojď ke mně," zašeptal Booth. Temperance si k němu vlezla zpět do postele. Booth ji zezadu objal a přitáhnul si ji k sobě.
" Takže to necháme, jak to je?"
" Nechám to na tobě. Já bych byl rád, ale je to na tobě."
" Boothe, zamilovala jsem se do tebe. Necháme to tak, jak to je."
" Díky," zašeptal. Pak se naklonil a špitl Temperance do ucha: " Miluju tě."
Kůstka se k Boothovi naklonila a nechala se jím políbit. Začali se vášnivě líbat. Booth jí začal rozvazovat pásek u županu. Když ho rozvázal Kůstka si ho vysvlékla.
" Opravdu to chceš?" zeptal se Booth.
" Jsme manželé, nic zakázaného neděláme," usmála se a začala ho znovu vášnivě líbat. Booth se divil, jak se s tím mohla tak rychle vyrovnat. Ale pravda byla, že ona se s tím vůbec nevyrovnala. Věděla ale, že když to Booth pokládá za dobré, tak to dobré bude, a je pravda, že si uvědomila, že ho miluje…Booth se posadil a zmateně se rozhlédl po pokoji. Zase jen sen, povzdechl si v duchu. Tolik si přál sevřít Tempy zase v náručí, že mu sny připadaly jako skutečnost. Když už byl vzhůru, rozhodl se, že se půjde podívat na dvojčata. Spala tak klidně, tak moc byli podobní Tempy. Vzal do ruky fotografii, která ležela na nočním stolku. Byli na ní on, Tempy, dvojčata, Natali a Parker. Po tváři mu skápla slza. Tenkrát byli tak šťastní…

Nebezpečná Hra 6

22. srpna 2008 v 20:42 | Sharya |  FF-Nebezpečná hra
Najednou se ocitla v tmavé místnosti. Všude kolem byli fotografie Bootha a ji. Na některých dokonce i zbytek týmu.
"Kůstko, zůstaneš v autě"Probudil ji Booth z přemýšlení
"Ne nezůstanu, já půjdu s tebou jsme přece parťáci"
"Ano to máš pravdu, ale já chci abys tady zůstala a kdyby se něco stalo, tak abys přežila"
"Počkej Boothe, já musím s tebou, co když se ti něco stane? Co budu dělat?"
"To já nevím" řekl Booth, vystoupil a zamkl dveře. Po chvíli začal zátah na jednoho drogového dealera. Najednou uslyšela střelbu. Auto se ji po chvíli podařilo odemknout a vyběhla do domu. Bylo tam několik mrtvých a zraněný Booth.
"Boothe,řekni něco, podívej se na mě, prosím"
Booth neměl sílu ji něco říct, vnímal jenom bolest a její zoufalý obličej. Pousmál se,ale z koutku úst mu vytékal pramínek krve. Po chvíli přijela sanitka a naložila Bootha do sanitky.
"Přežije to, že ano?"
"To já nevím, jeho stav je kritický a nevíme jestli zvládne převoz do nemocnice" řekl doktor a odjel. V nemocni společně s ní čekali všichni ostatní a po chvíli vyšel doktor ze sálu.
"Je mi to líto, ale pan Booth operaci nepřežil, resuscitovali jsme ho přes 40 minut a prostě, je mi to líto" řekl smutně doktor. Angela a Camilla měli oči plné slz, ale Tempy se rozbrečela hned a pokusila se napadnout doktora.
"Ne to není pravda, on je určitě na živu, prosím to nemůže být pravda" Tempy chtěla utéct, ale Hodgins ji pevně chytil a ona se zhroutila k zemi celá zoufalá.
"Nééé"Temperance se s křikem vzbudila a rychle oddechovala
"Co je co pak je?"zeptal se Booth, ale Tempy ho nevnímala, místo toho vylezla s postele a chtěla utéct. Booth ji ale chytil.
"No tak klid, co je uklidni se" Tempy ho, ale nevnímala jen křičela a plakala a začala Bootha mlátit.
"No Kůstko, klid uklidni se, Kůstko jsem u tebe, prosím uklidni se"Booth zkusil její přezdívku a ona zabrala. Tempy se začala po chvíli uklidňovat. Ale ještě někdo zaklepal na dveře.
"No to se mi snad zdá, to jste vy?" za dveřmi byl jejich soused z letadla.
"Ano to jsem já a jestli dovolíte, moji partnerce se zdál dost zlý sen a já ji musím uklidnit"
"Tak ukažte, jsem lékař můžu ji dát něco na spaní a na uklidnění"
"Děkuji vám" Booth ho pustil do pokoje a vrátil se zpět ke Kůstce.
"No tak lásko, zkus mě vnímat"Tempy pomalu začala přicházet k sobě a po chvíli se Bootha chytla kolem krku, ale stále měla zavřené oči, ale po chvíli se začala zase cukat a měla nutkání utéct a začala znovu křičet.
"Lásko moje uklidni se"
"Asi má dost divoký sen,Dám ji jen něco na uklidnění" řekl a vpíchl ji malé množství tišící látky. Tempy se po chvíli uklidnila a zase tvrdě usnula. usnula.
"Děkuji vám"řekl Booth a rozloučil se
Druhý den se vzbudila až pozdě dopoledne.
"dobré ráno spáči"
"Dobré ráno"
"Jak ti je, včera si trochu vyváděla"
"promiň, ale zdál se mi sen, o té akci, kdy jsi málem přišel o život.
"Pojď sem, už na to nemysli ano?"
"Dobře, já to zkusím"
Odpoledne si pro B§B přijel pan Rauch a pozval je k sobě. Pak je na chvíli opustil a Booth nešel nějaké materiály, které stihl okopírovat. Týkali se drog.
Když se večer vrátily volala Tempy zoufalá Angela.
"Zlatíčko, kde jsi?"
"Jsem v Evropě"
"Tempy pojeď zpět domů, my ti všichni pomůžeme"
"Ne Angelo, já se vrátím až to uznám za vhodné, zatím ahoj"řekla a položila telefon.
Pak šla k Boothovi na balkon.
"Je tu hezky, dnes večer je moc hezky"
"To máš pravdu Kůstko"
"Boothe.. já se chci omluvit, pro mě je to pořád zranitelné"
"Já vím, já vím" řekl a objal ji. Stáli v objetí hodně dlouho než spolu skončili v posteli.

Vášeň a cit 1.část

22. srpna 2008 v 15:05 | Misha |  FF-vášeň a cit
" Tak co? Sbalená?" zeptal se Booth, když přijel vyzvednout Tempy.
" Já nevím, jestli mám jet…mám práci a…"
" Žádná práce, teď čtrnáct dní žádná práce!"
" Dobře," povzdechla si, vytáhla kufry z bytu a zamkla. Booth jí je pomohl donést dolů, kde je naložil do kufru auta a šel nastartovat. Temperance nasedla a jen co vyjeli tak usnula. Byla nevyspalá, tři dny za sebou spala celkem jen čtyři hodiny. Teď jela s Boothem na Hodginsovu chatu, kde na ně čekali už Angela a Jack. Někde na cestě se měli potkat s Camillou, která vezla Sweetse. Měli si užít čtrnáct dní dovolené, která nebude ničím rušená, žádná práce, jen zábava. Koupání v moři, večírky, nákupy a pro někoho i sex…Boothův pohled padl na Tempy. Rychle ale zavrtěl hlavou a věnoval se radši řízení. V dálce uviděl Camillino auto. Zrychlil a předjel ji. Byl rád, že veze svoji parťačku a ne Sweetse. Ten tam totiž dával Camille nějakou psychologickou přednášku. Cam byla v obličeji rudá vzteky. Pak něco řekla a Sweets zmlkl. Sám pro sebe se usmál a sjel z dálnice.
Cesta trvala tři hodiny. Kůstka celou dobu spala. Když dojeli na místo, Booth musel Tempy vzbudit. Jemně ji pohladil po tváři.
" Kůstko, vstávej," zašeptal.
" Boothe, proč mě budíš?"
" Už jsme na místě. Musíme vystupovat."
" Už?"
" Ano, už," usmál se.
" Jak dlouho jsem spala?"
" Tři hodiny."
" Vážně?"
" Ano."
" Tak proč bych chtěla spát ještě?"
" To nevím," pokrčil Booth rameny a vystoupil. Obešel auto a vzal z kufru věci. Tempy stála vedle něho. Najednou se jí udělalo zle.
" Boothe," hrábla rukou do vzduchu. Najednou omdlela. Booth ji rychle chytil. Vzal ji do náruče. Srdce mu svíral neovladatelný strach. Rychle ji přenesl na trávu, kde ji položil.
" Kůstko, Kůstko, prober se, Temperance, vstávej!"
Strach mu pulzoval tělem. Byl sám, v cizím městě. Cam a Sweets jeli ještě něco nakoupit, Angela a Hodgins byli na pláži.
" No tak, parťačko, prober se," vzal si ji na klín. Naklonil se k ní.
" Boothe…co…co se stalo?"
" Díky Bohu. Kůstko, co mi to děláš?"
" Co se stalo?"
" Omdlela jsi. Je toho na tebe moc, ale bál jsem se o tebe."
Tempy zavřela oči.
" Houpej mě chvíli v náručí, chci si odpočnout. Ve tvém náručí je mi tak dobře…," vydechla a přitiskla se k němu. Znovu ztratila vědomí, ale neomdlela, jenom usnula. Booth udělal, oč ho požádala. Houpal ji v náručí. Seděli tam hodinu, než ji probudilo přijíždějící auto. Otevřela oči, a když si uvědomila, že leží v Boothově náručí, vyskočila a vyděšeně se na něj podívala. Nic neřekla, jen popadla své kufry a zmizela vevnitř v domě. Booth se divil, co jí je, a pak, když zjistil, že bylo celou dobu otevřeno, si nadával, jaký je idiot…
" Takže, já mám pokoje s Angelou a vy si ty dva zbylý rozeberte, jak chcete," přikývl Hodgins.
" Já mám pokoj s Kůstkou," vyhrkl Booth a odváděl Tempy pryč. Kupodivu se nechala, i když se bál, že ne, protože s ním za celé dopoledne nepromluvila ani slovo. Cam tedy musela být na pokoji se Sweetsem. Temperance se vybalila a zmizela venku. Šla na pláž. Dlouho se sama procházela. Pak se posadila do písku a sledovala západ slunce. Byla zmatená. Zmatená a zamilovaná, ale to si nechtěla přiznat. Srdce ji bolelo. Láska totiž někdy bolí víc než smrt, a zvlášť láska ke kolegovi. Právě vrcholil příliv a voda jí začala omývat špičky nohou. Najednou si někdo sednul vedle ní.
" Tak co je, parťačko?"
" Nic, co by mi mělo být?"
" Celý odpoledne nemluvíš, téměř mě ignoruješ a teď máš na krajíčku, každou chvílí začneš brečet."
" Vážně, nic mi není, teda, nic vážného."
" Pro mě je všechno vážné, když to trápí mojí parťačku."
" Boothe," dotkla se prsty jeho rtů, na znamení toho, že má mlčet. " Není to opravdu nic vážného, jen jsem si něco uvědomila, když jsem se probudila u tebe v náručí, ale ještě není čas na to, abych ti to řekla."
" A kdy bude?"
" Až oba uznáme za vhodné. Jestli ti dojde to, co mně, je to dobře, pokud ne, nemá to cenu."

Nedůvěřovat je chyba 2.část

21. srpna 2008 v 18:49 FF-nedůvěřovat je chyba
Druhá část FF od Domči
A takhle to šlo už celý týden a skoro denně za ní chodila Angela nebo ostatní z týmu, ale Booth samozřejmě s ní byl jen když jí vyslýchal. Jednou ho to ale přestalo vážně bavit.
'' Neštvi mě Temperance, rozumíš!? Nebo tě mám zatknout hned?'' řekl už pořádně naštvaně.
'' Nemáš důkazy Seeley! A neřvi na mě!'' okřikla ho Tempy a zvedla se. Už ji nebavilo sedět na tý zatracený židli, seděla tam skoro každý den a Booth na ní křičel.
'' Mám..vražednou zbraň u tebe v bytě s tvými otisky!'' a už si taky stoupl a šel směrem k ní.
'' Ale mě to někdo podstrčil!! Chápeš to??''
'' Jo a kdo prosím tě?? Kdo by tě chtěl dostat do vězení??
'' No třeba teď vím jen o tobě!!!'' zakřičela na něj už vážně naštvaně. A to ho naštvalo ještě víc, a přešel k ní ještě blíž a chystal se jí uhodit, ale ona to zbystřila a chytla mu ruku těsně před tím než jí stačil vrazit. Ale jakmile mu jí chytla oba se na sebe zděšeně podívali, co to Seeley chtěl udělat. Rozbrečela se a on k ní začal být milejší, za těch deset dní co byla ve vazbě a omlouval se jí. Ale jí to vůbec nezajímalo. Už nikdy ho nechtěla vidět.
Proč?? Proč mě chtěl uhodit?? Můj nejlepší přítel a člověk kterýmu jsem jedinýmu věřila?? BÝVALÝ PŘÍTEL!! Už ho NIKDY nechci vidět. Brečela Tempy a pořád dokola se na to sama sebe ptala. Když za ní přišla Angela s Camillou všechno jim to řekla. Nechtěla ale musela.
'' To nemůže bejt pravda!'' zhrozila se Cam. Teď podpořovala Brennanovou jako nikdy.
'' Jo je! To mi už nevěříte ani vy?''
'' Věříme ale Seeley si to hezky odskáče.'' řekla Camille a chystala se k odchodu.
'' Děkuju.'' vydala ze sebe jen Kůstka a Cam se na ní jen přátelsky usmála a Angela jí začala vyprávět co našli, že z ní možná stáhnou obvinění.
'' Jo? A už se aspoň ví kdo to mohl na mě hodit?'' ptala se s nadějí Tempy.
'' Jistej George Smith.'' odpověděla Angie a čekala jak bude reagovat.
'' Počkej!'' zbystřila Tempy. '' To je můj fanoušek!''
'' A proč by to na tebe chtěl hodit?'' zajímala se Angela a za každou cenu chtěla svojí nejlepší kamarádku dostat ven.
'' Jednou jsem ho odmítla, chtěla abych s ním šla na večeři a já odmítla a pak řekl že toho budu litovat. Napsal mi to asi před měsícem a ještě to budu mít v počítači!'' řekla Tempy. Prozradila Angele svoje heslo na počítač 'narcis', aby to mohla Angie s týmem vytáhnout jako důkaz. Mezitím šla Camille za Seelem.
'' Můžeš mi to nějak vysvětlit?'' vyjela na něj Cam místo pozdravu a bouchla dveřmi.
'' Co jako??'' řekla zamyšleně Booth.
'' proč si chtěl uhodit Temperance?''
'' Jo tak ona si stačila postěžovat!''
'' Jo a ty se divíš když jen tobě věřila, tys byl její nejlepší přítel a nakonec když potřebuje podržet se z něj vyklube takovej hajzl a parchant??'' křičela na něj nepříčetně.
'' Já…já..já važně nechtěl!!'' dodal a bylo mu to opravdu líto, nevěděl proč se tak chová.
'' No jasně!'' vyjela na něj a dala se k odchodu. Angela našla v jejich e-mailech co si psala se Smithem, zkopírovala to a všichni se pak vydali na FBI, ale chtělo to pořádnej důkaz, kterej oni neměli, ale prozatím by to mělo stačit. Booth byl z toho důkazu vyvedej z míry když mu to Hodgins hodil na stůl a beze slova odešel. A jen Angie mu řekla to pochopí až si to přečte. Pak to šel říct Cullenovi a šel s ním vyslechnout George Smitha.
'' Ale to jsem nepsal já!'' bránil se ale jak bylo vidět tak špatně.
'' Tak to se můžeme podívat do počítače že jo?'' dodal Cullen.
'' Né to nejde! Bez povolení na nic nesáhnete!''
'' Takže pán už má v kalhotách jo?'' dorážel na něj Booth. A vedl ho na FBI. Tyhle důkazy bohatě stačily, protože technici a další agenti našli plno důkazů a konal se soud. Tempy byla nervozní a když se podívala na tak ještě víc. Seděla tam v černém kostýmku a pod m¨ním měla bílou košili, ale pár modřim ještě pořád měla. A soudce se rozpovídal a ona pořád čekala až bude konec a klepala se jako osika. Její modřiny se už vyřešily ale obžalování ještě ne.
'' Takže, Dr. Temperance Brennanová, jste sproštěna obžalování a pan George Smith je shledám vinným.'' ukončil proces soudce. A všichni byli šťastní že to dopadlo takhle, tak jeli do baru si dát skleničku a tam jí informovali že pozítří pojedou za Zackem podívat se do New Yorku a ona souhlasila, byla šťastná a na Seeleyho si ani nevzpomněla. Mezitím on seděl doma na gauči a usilovně přemýšlel jak si udobřit Svoji krásnou, chytrou a usměvavou Kůstku.

Cesta okolo světa 9.část

21. srpna 2008 v 16:00 FF-Cesta okolo světa
" Boothe," obrátila se Tempy na Seeleyho a probudila ho něžným polibkem.
" Kůstko," usmál se.
Ona na něj pohlédla a pak si položila hlavu na jeho hrudník. On jí hladil po odhaleném rameni a šeptal jí krásné věty.
" Přestaň," zašeptala, " začínám se červenat."
" Nemáš proč," políbil ji do vlasů.
" Neměli bychom jít balit?"
" Za chvíli," odmítl ji pustit.
" Boothe, máš za hodinu přednášku a odpoledne nám letí letadlo, opravdu nemám moc času."
" To zní, jako kdybys tu se mnou nechtěla být."
" To víš, že chci, ale povinnosti volají."
" Dobře, už jdu, už jdu," zvedl se.
" Uvidíme se u oběda," políbila ho, když odcházel.
" Jasně," přikývl a pustil její ruku.
" Počkej, a neříkal jsi, že tu máme být tři dny?"
" Ano, ale šerif mě odtud poslal do Indie, kde se to posunulo, takže jedeme už dneska."
" Tak fajn, zatím pá," usmála se.
" Ahoj."
Booth odešel a Tempy se vrhla k telefonu. Vytočila Angelino číslo.
" Ahoj Zlato," usmála se.
" Ahoj Angie," přikývla.
" Tak jak?"
" Řekla jsem mu to."
" A on?"
" No hádej!"
" No tak, nenapínej mě!"
" Řeknu ti to jednou větou: Skončili jsme v posteli."
" Nekecej!"
" Nekecám!" usmála se Tempy.
" Jsem tak ráda," vydechla Angela.
" To já taky. Booth je prostě úplně dokonalý. Sexy, milý, naprosto úžasný, krásně líbá, rozumí mi…"
" Tempy, stop! Nebo za chvíli začneš básnit o tom, jakej je v posteli."
" Dobře, promiň," zmlkla.
" Budu muset jít, užij si to, a buď šťastná."
" Neboj se, budu," usmála se Tempy a zavěsila.
" Ach jo," zavřela oči a zhroutila se na postel. Další ach jo vyšlo z jejích úst při pohledu na hodiny. Zvedla se a šla balit…
Slunce pálilo do tváří a nikoho by ani ve snu nenapadlo, že v D.C. je teď zima. Kolem džípu, kterým jeli, pobíhali hubené, dalo by se říct i vychrtlé, děti domorodců a domorodci sami.
" Boothe, to je strašný," vzdychla Tempy.
" Ano, to je," zapadl radši do sedadla. Zajeli do luxusnější části města. Tam je vysadili před luxusním hotelem.
" Vítejte v Novém Dillí, hlavním městě Indie, váš hotel je zde," usmál se řidič a otevřel dveře od auta.
" Díky," přikývla Tempy, popadla svoje zavazadla a spolu s Boothem zamířili na recepci…

Ztraceni na Vánoce 5.část

21. srpna 2008 v 11:54 | Misha |  FF-Ztraceni na Vánoce
Tu noc nemohl ani jeden z nich spát. Oba se převraceli na posteli a snažili se usnout.
" Nechceš si prostě povídat, když ani jeden z nás nemůže usnout?" zeptal se Booth.
" Klidně," kývla a rozsvítila. Jakmile vytáhla ruku z tepla pod peřinou, myslela, že zmrzne. Oheň v krbu už dávno vyhasl a v pokoji se dost ochladilo. Rychle rozsvítila a zachumlala se do peřiny a zase, jako ráno, se přitulila k Boothovi. Teď, u něj v náručí, cítila ale něco jiného, než ráno. Necítila, že je to bezstarostné jako ráno, byli v tom tentokrát city, nebo to bylo alespoň z Tempyny strany.
" Já už chci domů," zašeptala.
" Pojedeme, pozítří…"
" Pokud odtud co nejdřív nevypadnu, vím, že se něco stane."
" A co by se mělo stát?" nechápal Booth.
Nejspíš to, že se s tebou vyspím! Pomyslela si, ale nahlas nic neřekla. Najednou na ni padla únava a ona konečně usnula. Chvíli po ní i Booth.
" Angelo, miluju ho, myslím, že on je ten pravý."
" Tempy, to nemůžeš myslet vážně?! Je to tvůj kolega!"
" Ty taky chodíš s Hodginsem!"
" To je něco jinýho!"
" A v čem?"
" My nejsme parťáci, Tempy víš, není to dobré!"
" Angelo, já Bootha miluju, nech mě být!" vyhrkla a odešla. Obraz se pomalu začal rozplývat a Tempy se probudila. Podívala se na hodiny. Bylo deset hodin a deset minut. Promnula si oči a zjistila, že stále leží v Boothově náručí. Ještě spal a tak si ho mohla Kůstka znovu pořádně prohlédnout. Na tváři mu rostlo jemné strniště a pod bradou si všimla malé jizvy, které si nikdy dřív nevšimla. Najednou neodolala a musel Bootha pohladit. Přejela mu hřbetem ruky po tváři. Nevěděla, že už je vzhůru. Chytil ji za ruku a podržel si ji na tváři. Pak ji políbil.
" Dobré ráno," usmál se.
" Jé, promiň, já tě vzbudila?"
" Ne, já jsem vzhůru už asi hodinu. Sledoval jsem tě," přikývl.
" Boothe, tady se děje něco, co by se dít nemělo!"
" Myslíš tohle?" zeptal se a políbil ji. Tempy byla zaražená. Po chvíli mu začala polibky oplácet.
" Tohle nemůžeme!" odtáhla se. " Není to dobrý, ale je v tom i rajc."
" Musíme dělat jen co je dobrý?! Chci s tebou prožít něco víc! Vypadá to, že jsem se do tebe zamiloval. Jsou Vánoce, čas zázraků a kouzel, pojďme to zkusit."
" Dobře, ale žádný muchlování v kanceláři a budeme to držet v tajnosti…"
" Pšt, žádný pravidla, ne ze začátku, teď si budeme jen užívat!" zašeptal a začal ji znovu líbat.
" Půjdeme dolů?" zeptala se Tempy.
" Měli bychom jít, jinak tu dojde dneska i na něco víc."
Temperance kývla. Booth se zvedl, podal jí její šedý mohérový svetr a počkal, až si ho oblékne. Pak ji vzal do náruče a odnesl dolů, kde to krásně vonělo po pečeném krocanovi. Booth ji posadil na gauč a než ji pustil, tak ji políbil.
" Půjdu pomoc Johnovi. Viděl jsem ho, jak odhrnuje sníh. Prý vánice přešla dřív, než se čekalo."
" Tak dobře," usmála se Kůstka a pohodlně se posadila. Booth odešel a Tempy začala usínat. Najednou se z venku ozval hluk a pak Johnův křik: " Pojďte sem, honem!!! Spadl sníh ze střechy!"
Tempy se okamžitě zvedla. Nevnímala bolest, která jí při každém kroku projela nohou, jen spěchala ven. Rozrazila dveře a spatřila Bootha, jak leží pod hromadou sněhu.
" Boothe!" vykřikla a vrhla se k němu. Holýma rukama začala odhrabávat sníh a tahat Booth z hromady sněhu.
" Jdi do tepla, nic mi není," zavrtěl hlavou.
" Zůstanu u tebe!" vyhrkla a dál hrabala sníh. John přinesl lopatu a šlo to rychleji. Booth se konečně mohl hýbat. Vylezl z pod hromady a Mary mu přes rameno hodila ručník. Temperance mu nečekaně padla kolem krku.
" Takhle to dopadne pokaždé, když se zamiluju, buď je to vrah, nebo ten dotyčný odjede…nebo…," pomalu jí selhával hlas, " …nebo málem umře."
" Ne, to není tvoje vina! Není, ani náhodou! Miluju tě, a poslouchej, NENÍ TO TVOJE VINA!!!" dal důraz na každý písmeno.
" Boothe," rozvzlykala se. On ji jen vzal do náručí a odnesl ji dovnitř. Pak ji položil na gauč.
" Půjdu se převléknout, a pak se vrátím, ty tu na mě počkej, a neplakej."
" Dobře," přikývla, ale slzy jí téct nepřestávaly. Booth se asi po pěti minutách vrátil, posadil si ji na klín a objal ji. Houpal ji v náručí a po chvíli zjistil, že usnula.

Pohřbeni zaživa 7.část

20. srpna 2008 v 15:15 | Misha |  FF-Pohřbeni zaživa
" Tak ty chodíš s Boothem?" usmála se Angela.
" Ano," přikývla Tempy, " já chodím s Boothem."
" A miluješ ho?"
" Víc, než svůj život," přikývla Kůstka.
" To je dobře," usmála se Angela ještě víc a odemkla svoji kancelář, kam společně s Temperance vešla.
" Bojím se, Angelo, bojím se, že když to nedopadne, poznamená to celý tým."
" Ale Tempy, s Boothem ti to vyjde, uvidíš," kývla Angela a začala se věnovat kreslení oběti. Kůstka jen vzdychla a usmála se. Zase vzpomínala na to, jak jí byly příjemné Boothovy dotyky. Jak se jeho rty dotkly jejích… Angela si všimla jejího blaženého výrazu a jen zavrtěla hlavou. Temperance vyšla z kanceláře své nejlepší kamarádky a spěchala za Boothem. Vzpomněla si na jejich první polibek. Na to, jak je Hodgins vyrušil, když odkryl střešní okýnko a strčil dovnitř hlavu. Jeho pohled, když viděl, že se líbají, nezapomene. A to přemlouvání, aby to nikomu neříkal…ze zamyšlení jí vyrušil tvrdý pád na zem.
" Au, sakra Charlesi, dávej pozor!" vyhrkla.
" Omlouvám se, paní doktorko, zvedl se a pomohl na nohy i jí.
" Jo, jasně, tak jdi zase pracovat, já musím za Boothem."
" Paní doktorko," zastavil ji.
" Co je?"
" Nechtěla byste někdy jít na večeři?"
" S tebou Charlie? Nech si zajít chuť, já chodím s Boothem!" odbila ho trochu ostřeji. A tím si zadělala na další, zbytečné, problémy.
Booth stál u okna a připadal si dost bezmocně. Najednou mu někdo položil hlavu na záda.
" Kůstko!" usmál se a otočil se na ni.
" Musíme ho dostat, musíme ho chytit! Nejen proto, že tě chci už konečně dostat do postele, ale aby neubližoval dalším."
" Ano Kůstko, musíme ho chytit."
" Agente Boothe!" přiběhl do kanceláře udýchaný Thomas Vega, " přihlásil se nějaký svědek, který prý viděl, jak Hrobník unáší Elizabeth Matthewsovou!"
Booth se podíval nejdřív na Vegu a pak na Kůstku. Oba kývli a pak se obrátili na Vegu.
" Přiveďte ho!" poručil Booth. " Kůstko, ta okamžitě zavolej Angele, ať okamžitě přijede."
" Dobře," přikývla a vytočila Angelino číslo.
" Tempy, Boothe, máme problém," ukázala Angela obraz, který podle svědkova vyprávění namalovala.
" To není možný!" vydechla Kůstka.
" To je ten tvůj asistent?!" vyjekl Booth.
" Charlie," přikývla Kůstka.
" Jedeme!" popadl Seeley podobiznu a zbraň. Angela a Kůstka vyběhly za ním.
Dojeli do Jeffersonu. Booth chtěl jít hned dovnitř, ale Tempy ho zastavila. Pevně ho objala a přitiskla se k němu. Booth ji k sobě chvíli mlčky tiskl a pak zašeptal: " Musíme jít."
" Dobře," pustila ho. Booth ji políbil a vtiskl jí do ruky zbraň.
" Jdeme!" přikývl. Neměl čas čekat na zásahovou jednotku. Elizabeth docházel čas. Všichni společně vběhli dovnitř a zamířili na plošinu, kde stáli Charlie, Cam, Hodgins a Sweets.
" Charlesi!" vyhrkl Booth. Charlie vzhlédl. Pochopil. Rychlým pohybem chytil Cam pod krkem a přitiskl jí pistoli ke spánku.
" Víme všechno! Víme, že jsi Hrobník!" vyhrkla Tempy.
" To vám to ale trvalo!" vykřikl Charlie.
" Kde je ta dívka?" ozval se Booth.

TJ v přátelích

20. srpna 2008 v 13:16 | Misha
Jak už název napovídá, TJ se objeví v přátelích. V dnešním díle, 5x03 se objeví jako mladý doktor, který by měl porodit děti Pheobe. Bude tam opravdu jenom na okamžik, ale já se koukat budu. Už jen proto, že seriál přátelé miluju.


Tajemství Zvěrokruhu 2

20. srpna 2008 v 8:54 | Sharya |  FF-Tajemství zvěrokruhu
Když dojeli do institutu měla už Angela hotovou podobiznu.
"takže vážení jedná se o Beatu van Rojcovou"
"No to snad ne" řekl Booth
"Boothe, ty ji znáš?"
"Kůstko co ti říká jméno Rojc?"
"Banka Rojc?"
"Bingo, toto je vnučka Michaela Rojce, zakladatele Banky Rojc, přistěhovali se sem z Francie, ale i ve Francii mají své pobočky, no to bude něco, tak se zatím mějte a Angelo díky"
"Moment Boothe…pojedu s tebou"
Po celou cestu ani jeden z nich nepromluvil. Asi po hodině cesty dojeli k jenomu obrovskému domu ve velmi bohaté čtvrti. Pak museli projít dlouhou dlážděnou cestou až obrovským domovním dveřím.
"Dobrý den jsem zvláštní agent F.B.I Seeley Booth, moje parťačka doktorka Temperance Brennanová, chceme mluvit s Michaelem Rojcem a s rodiči Beaty"
"Jistě pojďte dál"řekla služka a odešla. Po chvíli všichni přišli.
"Dobrý den jsem Michael, můj syn Žerom a jeho žena Kejla…nemusíte se představovat…co si přejete"
"Je mi to moc líto….ale dnes byla nalezena mrtvola vaší vnučky a dcery Beaty"
"Ne to není možné…..Žerome, jste si tím jistý"
"Ano madam, naprosto jistý, potřebuji vědět jak je to dlouho co zmizela"
" No jsou to tak tři měsíce…podali jsme na policii že ji pohřešujeme a jak ….jak zemřela moje vnučka"
"Pane Rojci vaše vnučka zemřela na uškrcení, ale měla také bodnou ránu"řekla Tempy
"Pane Bože můžeme ji vidět?"zeptala se zoufalá Kejla
"Nevím, protože z vaší dcery zůstali pouze kosti, a podle vzorků a DNA jsme ji mohli identifikovat"
"No to snad ne a kdo bude mít ten případ na starost?"
"já a moje parťačka"
"Dobrá a doufám že toho netvora dostanete brzo"
"Jistě..ale potřebuji se podívat do jejího pokoje"
"Běžte…je to třetí pokoj nalevo na hoře"řekl Michael
Booth si to s Kůstkou prošel, po chvíli šmejdění Kůstka narazila na deník.
"Smíme si ho vzít paní Rojcová?"
"Jistě vemte si co chcete, moji dceru mi to už stejně nevrátí"
Tempy vzala deník a pak jela z Boothem zpět do institutu.
"Kůstko co je tam napsáno?"
"Počkej podívám se"
24.5.07 Potkala jsem muže, je skvělí a baví mě to s ním.Je sice o několik let straší, ale co na tom záleží. Rodičům jsem ukradená. Táta myslí jen na peníze a máme zase na to s kým ho podvést ale já už toho mám dost a uteču jim, nechce se mi s nimi žít. Každý na mě kašle a půjdu za svým princem……
"To je první a poslední zápis"
"Díky Kůstko"
Když dojeli do institutu, tak si dali kávu a pak se bavili o tom deníku. Za chvíli pro ně přišel Zack.
"Pojďte se mnou"
Oba se na sebe podívali a šli.
"Podívejte co sem našel v jejím těle" řekl a vytáhl řetízek s přívěskem
"Co to je?" zeptala se Kůstka
"To je Zvěrokruh, Kůstko"