Září 2008

Příště zabiju tebe/Nabudúce zabijem teba 14.část

29. září 2008 v 17:21 FF-Příště zabiju tebe
Temperance ležela v nějaké zatuchlé místnosti. Z rozraženého rtu jí tekla krev a oči měla opuchlé od pláče. Nevěděla kde je, ani jestli to přežije. Nejvíc jí však záleželo na dítěti. Položila si ruku na břicho a vzpomínky se stočili k Boothovi a k tomu, jak byla před pár hodinami šťastná a v bezpečí v jeho náručí. Další příval slz. Zároveň na něj byla ale i naštvaná. Nevěděla sice, jak dalece je pravda, to, co říkala Camille, ale jestli to byla jen zčásti pravda, a Booth se s Cam nerozešel před tím, než se s ní vyspal, byl to hajzl, hajzl, kterého neuvěřitelně milovala…
" Booth bude můj, jenom můj!" sykla Camille přes dveře.
" Ale on tě nemiluje!" vyhrkla Tempy, ale jistá si tím nebyla.
" Zato tebe ano!" odfrkla si Camille. " Jako bys nevěděla, jaký Seeley je, pokud nemiluje mě, nemiluje nikoho!"
" To není pravda!" vyjekla Temperance.
" Víš co mamino? Lehni si a nestresuj se. Booth tě stejně nenajde."
" Proč? Proč jsi taková mrcha?" odhrnula si Tempy vlasy z obličeje.
" Protože jsi mi přebrala mého přítele!"
" Bylo to oboustranné!"
" Pche! To tak!"
" Masíroval mi záda a pak jsme se políbili!" vykřikla.
" Jo? A co pěkného mi ještě povíš?"
" Miluju ho!" přiznala se Temperance.
Camille na to nic neřekla, jen se sebrala a odešla.

" Kde je Camille?" vřítil se Booth do institutu.
" Neukázala se tu už tři dny, bez udání důvodu!" odpověděla Angela.
" Camille tu není, Kůstku unesli…," začal Booth.
" Co ty dvě spojuje?" zeptal se Hodgins.
" Práce…," začala Angela, ale do řeči jí skočil Booth. " Já!"
" Co prosím?"
" Já. Chodil jsem s Camillou a ona nepřekousla, že miluju Tempy."
" Fajn," přikývl Sweets.
" Ne, to není fajn. Buď Kůstku unesla Camille, nebo se obě staly oběťmi únosu."
Jako na zavolanou se do institutu vřítila Cam. Měla potrhané oblečení a byla špinavá.
" Pomoc," křikla a zhroutila se na zem.
" Co se děje, Cam, co je?"
" Doktorka," vzlykala, " doktorka je mrtvá!" Nikdo nepoznal, že to hraje, a že je zatraceně dobrá herečka. Všichni ztuhli.
" To…to nemůže být pravda…Kůstka…moje Kůstka není mrtvá. Ona…ona žije. Moje manželka je na živu, lžeš!"
" Nelžu!" zavzlykala.
Booth na to nic neřekl, jen se sebral a odešel. Aby mohl Cam vyslechnout, musela se nejdřív dát dohromady.
" Bože, Kůstko," opřel se o zábradlí a zíral na druhý břeh řeky. Po tvářích mu začali téct slzy. " Camille lže!" napovídal mu vnitřní hlas, ale on jakoby ho neslyšel. Udeřil pěstí do zábradlí a vrátil se zpět do Jeffersonu.

Takmer osudový únos 8.část

28. září 2008 v 19:33 FF-Takmer osudový únos
by Domka
"To bola tá najhorúcejšia noc, ktorú som kedy zažila."vydýchla Temperance, keď ležela na Boothovej hrudi. Myslela si, že zaspí, všetci jej doterajší partneri zaspali, ale Booth bol hore a plne vnímal čo sa deje.
"Aj ja si to myslím. Si tá najlepšia a najkrajšia žena na svete."pobozkal ju do vlasov. Ona sa iba pousmiala a pozrela sa na neho. Navzájom si dívali do očí. Obaja vedeli, čo za pár sekúnd nastane. Začali sa k sebe približovať, až sa ich pery spojili v jednom úžasnom bozku.
"Milujem ťa."zašepkala, keď bozk skončil.
"Ja ťa tiež milujem."preplietol svoje prsty medzi tie jej. Temperance mu znova položila hlavu na odhalenú a dokonale vypracovanú hruď a behom peár chvíl zaspala. Booth taktiež. Prebudila sa až na pravé poludnie. Vstali tak, ako včera v noci zaspali.
"Dobré ráno"zívla Temperance.
"Skôr dobrý obed."pretrel si oči.
"Koľko je hodín?"zaujímala sa. Booth vzal do rúk mobil a otvoril ho.
"Presne 12"oznamoval veľký nápis na mobile. Booth pobozkal Temperance a vybral sa robiť obed. Temperance sa o 5 minút zjavila v kuchyni oblečená.
"Kým spravíš obed, idem sa von prejsť o hodinku som spaäť"prešla k nemu a pobozkala ho.
"Dávaj si pozor. Ak sa do hodiny nevrátiš zavolám ti."zakričal s za ňou.

Temperance sa prechádzala okolo dosť odľahlých miest. Mala mobil, ale nepozerala sa naň koľko je hodín a o koľko sa má vrátiť, jednoducho nechcela mať vyhradený čas na túto prechádzku. Zrazu ju niekto chytil okolo pása a jemne jej zakryl oči.
"Booth, mal si robiť obed"pousmiala sa.
"Už je hotový."odvetil. Ten hlas poznala, ale určite nebol Boothov. Ten ju pohladil na duši, ale tento znel ostro, priam sa jej zabodával hlbšie a hlbšie do srdca. Otorila oči a už pred sebou nemala nikoho ruky. Opatrne sa otočila a uvidela majiteľa toho hlasu, ktorý poznala. Bol to Patrick.
"Prepáč, ale musím už ísť."odstúpila a chcela ísť k Boothovi. Chcieť mohla, Patrick jej to nedovolil. Chytil ju za ruku a zhodil na zem.
"Ak nebudeš moja, tak potom nikoho."vrazil jej. Z nosa sa jej spustil slabý pramienok krvi.
"Prečo? Prečo toto všetko robíš"zavzlykala. Patrick sa chladne zasmial a poťiahol jej ruku nahor, Temperance bola nútená vstať.
"Ak nepôjdeš somnou dobrovoľne, neželaj si ma vidieť v blízkosti tvojho milenca."oznámil jej pravdidlá a postupovali spolu k autu. Temperance napriek veľkému nutkaniu zakročiť a ujsť mu, vydržala a dúfala, že Booth ju začne čoskoro hľadať. Tušila, že Patrick jej nebude chcieť ublížiť, len zlikvidovať Bootha. Síce to nechecla dopustiť, ale on, Rebecca a Jeremy boli jediný ľudia v Toskánsku, ktorý ju poznali. Zrazu sa jej vo vrecku rozvibroval mobil. V tej chvíli ďakovala Bohu, že si nezapla zvonenia. Vibrovanie ustalo, aj keď nie nadlho.

Temperance sa už 2 hodiny nevracala, obed vychladol a Booth jej neustále volala na mobil. Nebrala to. Žrali ho nervy. Mobil mala určite zo sebou, len ho nikde nenašiel. Obliekol sa a vydal sa ju hľadať. Prešiel všekto. Pláž, lesík, v ktorom skoro spravili niečo neslušné aj všetky hoteli a reštaurácie nablízku. Až nakoniec išiel na tie odľahlé miesta, kde Temperance ešte pred hodinou bola. Niečo ho oslepilo. Bol to Tempin prsteň.Dostala ho od svojho otca, len čo ho prepustili. Povedal jej, že posledné želanie matky bolo, aby Temperance ten prsteň nosila. A aj preto ho nechcela nikdy zložiť z prsta. Zodvihol ho a nastokol si ho na malíček, keď sa Temperance nájde, vráti jej ho. Teraz však musí prísť na to kde je, a čo sa stalo, keď Temperance nemá svoj prsteň. Ešte niečo čo ho zarazilo boli kvapky krvi. Pred očami sa mu odohrávala scéna, ktorá skoro pripomínala Patrickov útok na Temp. Kvapky ho nasmerovali, až k prašnej ceste. Zrazu sa stratili. Booth presne vedel, čo sa stalo. Aj vedel, kto to bol. Už mohol len čakať na telefonát, alebo zavolať políciu. Rozhodol sa pre druhú možnosť. Pri najbližšej reštaurácii si vypýtal, krkolomným vysvetľovaním a skomoneninou taliančiny a angličtiny, číslo na políciu. Rýchlo ho vyťukal a oznámil únos Temperance. Zaťiaľ čo ona sa mala ako princezná.

Svaté kosti

28. září 2008 v 11:42 | Misha
Další dílo z pera známe antropoložky a spisovatelky detektivních románů Kathy Reichs. Tentokrát se s Temperance Brennanovou podíváme jak do chladného Montrealu, tak do horkého Izraele.
V Montrealu je nalezena mrtvola ortodoxního Žida. Při pitvě se objeví muž, který Tempe předá fotografii kostry z vykopávek v Masadě. O koho kostru se jedná? Je to opravdu Ježíš, jak ukazují všechny důkazy? A co když ano? Otřáslo by to základem křesťanství, židovství i islámu. A co když ne? Tak kdo to teda je? A co dělal v Masadě?

Pohlédla jsem na Ryana. Mrknul na mě. Polda Ryan naznačuje, že je taky Ryan milenec.
Právě jsem je čistila, když se na chodbě před mou laboratoří objevil Ryan. Sledovala jsem jeho příchod okénkem nad umyvadlem. Rozhodná tvář, modré oči. Tak modré, že mu to snad i škodí. Anebo mě?
Když mě Ryan uviděl, přitiskl dlaně a nos na sklo. Cákla jsem na něj vodu.
Ustoupil o krok a ukázal na dveře. "Otevřeno," artikulovala moje ústa. Zamávala jsem, aby šel dovnitř, a po tváři se mi rozlil připitomělý úsměv.
No tak jo. Třeba pro mě není Ryan zas tak špatný.
K tomu závěru jsem ovšem dospěla teprve nedávno.
Skoro deset let se Ryan a já potácíme v našem ne-vztahu, co pořád končí a zase začíná. Nahoru dolů. Ano ne. Horko zima. Horko horko.
Ryan mě přitahoval už od samého začátku., ale budování nějakého vztahu tu stálo v cestě mnohem víc překážek, než bylo signatářů Prohlášení nezávislosti.
Já jsem přesvědčená, že práce a zábava se nemají míchat dohromady. Žádná mrazivá romance pro seňoritu. Ani nápad.
Ryan pracuje v oddělení vražd. Já v márnici. Zákaz vztahů na pracovišti. Překážka číslo jedna.
A pak Ryan sám o sobě. Každý zná jeho životopis. Narodil se v provincii Nova Scotia irským rodičům. Jednou maličký Andrew bohužel chytil do ruky ten nesprávný konec rozbité lahve od piva, která dopadla na hlavu jiného motorkáře. Nakonec se vynořil z temnot, upsal se hodným hochům a vystoupal až na post detektiva poručíka u provinciální policie. Dospělý Andrew je laskavý, inteligentní a zcela přímočarý, pokud jde o práci.
A všude dobře známý jako největší Casanova policejního kanclu. Zákaz vztahu s proutníkem, překážka číslo dvě.
Jenomže Ryan se sladkými řečičkami nakonec přece jen prodral přes moje zadní vrátka a já do toho po letech zavilého odporu nakonec spadla. Před Štědrým dnem se přihnala překážka číslo tři.
Lily. Devatenáctiletá dcera s iPodem, kroužkem v pupíku a bahamskou matkou, memento z masa a kostí Ryanovy dávné jízdy s Divokými hochy.
Ačkoli byl Ryan poněkud překvapený a vyděšený, přijal hřích své minulosti s otevřenou náručí a učinil pár rozhodnutí ohledně své budoucnosti. O Vánocích se zavázal k rodičovství na dálku. Ještě tentýž týden mě požádal, abych se k němu nastěhovala.
Tak bacha hochu! Tenhle návrh jsem vetovala.
Přestože se o kavalec stále dělím se svým kočičím společníkem Birdiem, s Ryanem nesměle tancujeme kolem předběžného návrhu pracovní smlouvy.
Dosud to byl moc pěkný tanec.
A výhradně na domácím parketu. Necháváme si to pro sebe.
"Čeká tě adrenalinová sledovačka?"
"Vždyť víš, že bych mnohem radši sledoval něco úplně jiného," odpověděl.
"Nejsem si jistá, že se tomu tak říká."
Ryan mě políbil.
"Máš to u mě schované," řekl.
"Já si to vyberu," odpověděla jsem.

Stála jsem nahá před prádelníkem, když vešel do ložnice.
"Ani hnout."
Otočila jsem se; v jedné ruce krajkovou noční košili pro panenky, v druhé saténovou košilku.
"Asi budu muset zjistit, co tu děláte, madam."
"Vy jste polda?"
"Právě proto pokládám nepříjemné otázky."
Zvedla jsem ruku s prádlem a jedno obočí.
" Odložte ty noční košile a odstupte od prádelníku."
Poslechla jsem.

Zatímco Ryan procházel bezpečnostní prověrkou, já si prohlížela jména ostatních nájemníků.
Purvianceová Ryana vyzvala, aby počkal.
Otočil se. Asi jsem se usmívala.
" Co je tady k smíchu?"
" Koukni na ta jména." Ukázala jsem na 1-A. " Co tohle znamená francouzsky?"
" Borovice."
Ťukla jsem na 1-B. " Tohle je italsky oliva." 2-A. " A tohle je lotyšsky dub. Na Saint-Léonard se nám koná mezinárodní konference pěstitelů stromů."
Ryan se usmál a potřásl hlavou.
" Pochody tvého mozku jsou mi občas záhadou, Brennanová."
" Úžasné, viď?"

Ryan si všiml, že ho vůbec nevnímám.
" Co se děje, sluníčko?"
" Já nevím."
Ryanův výraz se nepatrně proměnil.
" Kolem té kostry je až moc tajností," řekla jsem. "I kdyby to byla ta chybějící kostra z Masady. Tedy jestli vůbec nějaká chybějící kostra z Masady existuje."
Převyprávěla jsem mu svůj rozhovor z Blotnikem.
" Posílat kvůli tomu nějakýho chudáka přes půl světa mi připadá poněkud kruté," souhlasil Ryan.
" Jo. Starověké nálezy se běžně přepravují po celém světě. Existují firmy, které se na to specializují."
" A co bys řekla na tohle?" prohlásil Ryan a položil mi ruce na ramena. " Dáme si večeři, půjdeme k tobě a třeba si nakonec vyzkoušíme i pár pohybů odvozených od latinskoamerických tanců."
" Ještě jsem si neobjednala krajkové kalhotky."
Pohledem jsem sjela k oknu. Cítila jsem úzkost a neklid a nevěděla jsem proč
Ryan mě pohladil po tváři. " Za jednu noc se svět nezboří, Tempe."
" Jenomže se zatraceně spletl.

A přesně to jsem dělala, když se objevil Ryan. Měl na sobě džíny. Jenom džíny. Spuštěné až na boky.
Moje libido obživlo.
Ryan to poznal.
" Stačí říct a já ty gatě sundám, aby ses mohla dosyta vynadívat."
Oči v sloup.
" Kafe je hotové."
Ryan mě políbil na hlavu, zívl a zmizel. Birdie seskočil na zem a vydal se za ním.
Slyšela jsem rachocení a dveře od lednice. Ryan se znovu objevil s hrnky, co měly na sobě nápis Americká akademie soudních věd, sesul se do křesla a natáhl obě nohy před sebe.


Ryan složil sluneční brýle a zasunul je do kapsy u košile. Opřel se, natáhl nohy a propletl si prsty na břiše.
" Oprááávdovou relikvii z Masady."
" Dralo se mi na jazyk něco hodně chytrého jako třeba hovno, když sestra z příjmu vešla do čekárny a vydala se směrem k nám. Ryan a já jsme vstali.
" Pan Drum utrpěl lehký otřes mozku. Doktor Epstein rozhodl, že si ho tu necháme přes noc."
" Kdy ho můžu vidět?"
" Tak za hodinu nebo dvě ho převezou nahoru."
Když sestra odešla, Ryan se otočil na židli.
" Co bys řekla obědu?"
" To nezní špatně."
" A co takhle oběd, silná kořalka a nakonec sex."
" Jsi ďábelsky výmluvný svůdce."
Ryan se rozzářil.
" Jenomže to nepůjde."
Ryan zvadl.
" Musím říct Jakeovi, co jsem viděla v té hrobce."

V taxíku se mě Ryan zeptal: " Na co myslíš, děvenko?" Přerod kovboje v milovníka?
" Mouli potřebuje nové záclony a na co myslíš ty?"
Ryan se rozzářil úsměvem tak širokým, že by si nezadal s žádnou hvězdou filmového plátna.
" Aha," řekla jsem.
" Přesně tak," přitakal.
Už jsem si nemusela dělat starosti, že bych se mohla v noci sama ve tmě zoufale obracet na posteli.

Ryan si mě přitáhl k sobě.
" Friedman chce nechat Kaplana ještě den vydusit."
" To by mohlo přinést ovoce," řekla jsem.
Ryan mě políbil na tvář.
" Myslím, že jsme na správné cestě, Ryane."
" Jenomže i když jsi na správné cestě, můžou tě převálcovat, když tam jen tak sedíš."
" Will Rogers," uhádla jsem ten citát. Další naše hra.
Ryan zabloudil rukou k mému týlu.
" O šábesu se toho moc dělat nedá."
Ryanovy rty se mi otřely o ucho.
" Den odpočinku," souhlasila jsem.
" Teď toho moc nenadetektivujeme."
" Hm," zamumlala jsem. To bych řekla.
" Ale já mám ještě jednu vynikající otázku," zašeptal Ryan.
A já měla vynikající odpověď.
Ano!

Nejdřív jsem posbírala z podlahy v koupelně papíry, pak jsem se osprchovala a dokonce zašla i dál než obvykle - zdravíčko na tváře a řasenka na oči. V sedm jsem zavolala Ryanovi.
" Omlouvám se za ten včerejšek."
" Možná bys mohla začít chodit na hodiny baletu."
" Nemyslím tu rozlitou colu. Myslím sebe."
" Ty jsi něžná květinka, okouzlující víla, roztomilé stvoření a…"
" Proč to ode mě všechno snášíš?"
" No přece proto, že jsem ten nejgalantnější a nejbáječnější chlap na světě, ne?"
" Jo, to jo."
" A sexy."
" Někdy jsem pořádná potvora."
" Jo, ale jsi moje potvora."
" Polepším se."
" Krajkové kalhotky?"
Toho chlapa člověk prostě musí obdivovat. Nikdy se nevzdává.

Tamara slaví narozeniny...

27. září 2008 v 17:37 | Misha & Sharya
...a proto jí za tento blog a všechny návštěvníky tohoto blogu přeju vše nejlepší a hodně úspěchů nejen v seriálu bones, ale i jinde.

Vánoční zázrak 3.část

27. září 2008 v 12:00 FF-Vánoční zázrak
"Aha…tak to jo, tak já se rozloučím a přeji vám hezkou spolupráci" rozloučil se Charles Applewhite a odešel.
"Díky Boothe že ses vrátil, že už se mnou zůstaneš?"
"Snad ano Kůstko, snad ano"
"To jsem ráda a kde teď žiješ?"
"U moji nevlastní sestry Jane. Má velký dům kousek za městem, chceš jet se mnou?"
"Že váháš pojedu, ale pod jednu podmínkou"
"Poslouchám"
"Řekneš mi co jsi dělal ten rok a já ti řeknu zase o mě"
"Souhlasím"
Tak pak jeli do jedné malé vesničky, ale byla to vesnice pro bohaté lidi. Když dojeli před dům, Kůstce se trochu zatajil dech. Dům byl veliký obložený dřevem, obrovskou zahradou, spoustu oken a všude samá vánoční světýlka atd. …
"Tak pojď dál na co čekáš"
"Na nic promiň….je to moc hezké"
Vešli do domu a Booth ji sundal kabát.Pak přes spojovací dveře sešli tři dřevěné schody a byli v obýváku. Ten byl taky obložen dřevem, byl tam krb ve kterém hořely kusy polen a osvětlovali trochu místnost než Booth rozsvítil.
"Boothe to je nádhera…tady"
"Díky..pojď provedu tě"
O kousek dál byla kuchyně..velmi dobře zařízená a velká, pak šli po dřevěných schodech do druhého patra a prošli všechny ložnice, nádhernou velkou koupelnu prostě všechno. Pak šli zpět do obýváku. Booth pak odešel pro něco do kuchyně
"Co to je?"
"Čaj med a citron, alkohol ne….byla si přece na léčení"
"jak to víš"
"Dost si to naznačila…..tak co se teda dělo?"
"Po tom co jsi odjel. Jsem si vzala několik dní volna. První dva dny jsem jen ležela a jedla pizzu a brambůrky a dívala se na televizi.dokonce jsem se vrátila k masu. Už zase nejsem vegan. Pak jsem si dal panáka a dávky jsem zvyšovala. Pak jsem za den vypila flašku vína, nějakého panáka. Pak jsem se vrátila do práce a dostala nového parťáka, jenže mi lezl tak na nervy že jsem si dávala panáka před příchodem a po jeho odchodu. Po čase jsem začala pít i v práci a jednou mě odvezla sanita na otravu alkoholem. Tam sem řekla co mi je a oni mi řekli že jsem alkoholik, tak mi dali psychiatra a ten mi dal antidepresiva a pak jsem skončila v léčebně a co ty?"
"Kůstko to je mi líto. Já jsem tady chvíli byl v jednom gangu a ten gang jsem rozbil vevnitř. Ale samozřejmě že mě při zátahu zranili tři týdny jsem ležel v nemocnici a vzpomínal na tebe a pak už jsem tady jenom pomáhal sestře"
"Tak to jo,ale jsem ráda že budeš zase se mnou"
"Já taky ale…."
"Jaké ale, jaké ale Boothe?"zeptala se nervózně.
"Kůstko….musím ještě na jednu akci. Do jedné tajné organizace, vlastně už tam jsem se dostal k jednomu velkému bossovy který obchoduje s drogami a bílým masem, je to sice trochu nebezpečné ale"
"Trochu nebezpečné?"zeptala se mírně hystericky"Boothe sotva jsem tě našla tak tě mám ztratit? Vždyť za měsíc jsou Vánoce. To je čas kdy mají být přátelé spolu"
"Do Vánoc se to uzavře"
"Ale co když se ti něco stane?"zeptala se hystericky a z kabelky vytáhla flaštičku vodky a chtěli ji do sebe kopnout.
"Co to děláš? nech to na pokoji!"křikl na ni. Tempy se rozhodla utéct, ale Booth byl rychlejší a strhl ji na zem a tam si na ni lehl aby ji zabránil v odchodu..
"Dej mi to"řekl ale Tempy mu to dát nechtěla a tak ji to vyrval.
"Boothe vrať mi to a slib mi že nikam nepůjdeš"
"Kůstko to ti nevrátím a já tam musím"řekl a díval se na zoufalou Tempy. Tak si ji vzal do náruče a posadil se s ní na pohovku a houpal ji v náručí, díval se do ohně. A Tempy mu zabořila hlavu do hrudi a plakala a oheň ji ozařoval tvář. Po chvíli vyčerpáním usnula. Booth ji položil na pohovku a přikryl dekou. V tom přišla jeho sestra.
"Bráško tak si představ že……"
"Pššš..buď potichu"řekl a ukázal na spící Tempy.
"To je ta tvoje parťačka?"
"Jo to je ona" řekl a pak se oba podívali na spící Tempy, kterou ozařoval světlo z ohně.

Vášeň a cit 2.část

27. září 2008 v 8:33 | Misha |  FF-vášeň a cit
Večer se šli projít po městě. Nejdřív šli jako skupina, ale pak se rozdělili. Angela šla s Hodginsem, museli se jít podívat po nějakém zahradním stolku a židlích, Booth měl pro Kůstku překvapení a Cam zůstala zase se Sweetsem.

" Kam jdeme?" zeptala se Tempy.
" Uvidíš," zašeptal Booth.
" Víš, že tyhle překvapení mám nerada!"
" Kůstko," zastavil se a přitáhl si ji k sobě. Nevěděl, proč to udělal, ale udělat to musel. Tiskli se k sobě, Booth cítil žár jejího těla. " Věříš mi?" zeptal se.
" Ano," zašeptala.
" Tak mi věř i v tomhle," pustil ji a zase se vydal dál. Po chvíli se vynořili na mostě. Booth se zastavil.
" Co tady?" zeptala se.
" Uvidíš, ale musíš až sem ke mně."
" Fajn," přikývla a vydala se na most. Booth jí podal ruku. Tempy vylezla nahoru. " A co teda…," nedořekla, protože si všimla hejna delfínů, kteří byli v dálce vidět.
" Líbí?" zeptal se Booth.
" Ale jak…?"
" Hodgins. Řekl mi o tady o tom."
" Bože, Boothe, díky, koukej na ty malý! Ty jsou tak roztomilý…"
" Jako ty," zašeptal Booth.
" Jak…jak to myslíš?" pohlédla na něj.
" Tak jak to říkám," přistoupil k ní o krok blíž, i když to bylo téměř nemožné, protože u ní stál hodně, hodně blízko. Vzal ji za bradu a zvedl její obličej nahoru. Hleděli si do očí a pomalu se k sobě začali přibližovat.
" Tempy, Boothe!" ozvalo se a síla okamžiku byla pryč. Oba se od sebe odtrhli a pohlédli na Angelu, která se k nim hnala.
" Co se děje Angie?" zeptala se Temperance.
" Hodgins potřebuje pomoc s těmi židlemi."
" Dobře, už jdu," přikývl Booth, obě obešel a zamířil do obchodu s nábytkem. Na Temperance se ani nepodíval.
" Moc díky, Angelo!" vyjekla Tempy a utekla pryč.
" Co se stalo?" zeptala se Angela, když ji dohonila.
" Nic se nestalo, jen mi Booth něco vyprávěl," kývla. O tom, že se málem políbili, pomlčela.
" Super, hele, nepůjdeme domů? Dáme si víno a popovídáme."
" Dobře," přikývla.
Angela a Tempy se vydaly zpátky do domu. Sedli si na zahradu a nalili si víno.
" Tempy, ty nejsi v pohodě."
" Proč myslíš?"
" Jsi zamlklá a skleslá. A když vidíš Bootha, tak se buď rozzáříš, nebo zmlkneš."
" To je složitější, Angelo."
Najednou na zahradu vešli Booth a Jack. Odložili židle a Booth oznámil, že jde do pokoje. Pohlédl na Tempy a ta jen nepatrně kývla.
" Půjdu taky dovnitř, Booth mi musí dopovědět, co mi vyprávěl."
" OK, tak jo, tak dobrou," usmála se Angie a začala se věnovat Hodginsovi.
" Boothe…," vešla Tempy do ložnice.
" Kůstko, myslel jsem, že nepřijdeš."
" Ale přišla jsem," zašeptala a zavřela dveře.
Booth ležel na posteli a hleděl na ni. " Půjdeš ke mně?" zeptal se.
" Boothe…myslím, že to není nejlepší nápad."
" Nemyslel jsem to, jen se ke mně pojď přitulit," natáhl k ní ruku. Je fakt, že tam jít musela, měli manželskou postel. Přešla k němu a lehla si. Booth ji k sobě přitiskl a začal ji hladit po odhaleném rameni.
" To co jsem tam říkal, byla pravda."
" Já vím," zašeptala.
Booth ji políbil do vlasů, ale chtěl i někam jinam.
" Ne, ještě není ten správný okamžik," zašeptala.
" Dobře, tak jindy," přikývl, ale nepřestával ji hladit po ruce. Užíval si toho, že se jí může dotýkat a když mu po chvíli usnula v náručí, cítil, že ji miluje, ale říct jí to ještě nechtěl…tedy nemohl.

Bratrova Smrt 5

26. září 2008 v 18:43 | Misha |  FF-Bratrova smrt
Tempy se probudila. Byli tři hodiny odpoledne. Zjistila, že leží v Boothově náručí. Ještě nezjistil, že se probudila. Četl si v deníku svého bratra. Na čele mu pulzovala malá žilka. Věděla, že tam o něm nejsou moc lichotivé informace, a bylo jí to líto.
Jdou po mně! Lidi z gangu po mně jdou. Odešel jsem od nich a oni mě teď chtějí odprásknout. Vím, že se jim to povede. Ale mám tu spoustu lidí, kterým bych chtěl něco vzkázat, začnu mamkou a tátou. Těm chci říct, že je mám rád. Dál je to Samantha, té chci říct, že ji miluju z celého srdce a jako poslední je tu Seeley, můj "dokonalý" bratr, tomu chci vzkázat, ať konečně řekne té své parťačce, co k ní doopravdy cítí. Sbohem, příště až mě uvidíte, budu mrtvý…

Tento vzkaz byl zavřený mezi stránkami.
Tempy pohladila Boothovu ruku. Seeley na ni mlčky pohlédl a pak obrátil stránku v deníku.
" Boothe," oslovila ho.
On nic.
Temperance se zvedla, oblékla se a beze slova odešla pryč. Sedla si v obýváku na pohovku a projela si rukou vlasy. Po tvářích jí začali téct slzy. Schoulila se do klubíčka a vzlykala. Cítila něco, co ještě nikdy necítila, bolest, jakou ještě necítila. Měla zlomené srdce. Najednou jí někdo pohladil po rameni. Podívala se na Bootha a on na ni.
" Dvakrát, dvakrát jsem se s tebou vyspala, myslela jsem, že mě miluješ, ty jsi mě ale jen využil! Nemiluješ mě, a už mě o opaku nepřesvědčíš…!"
Jenže když ji Booth umlčel polibkem, naprosto roztála. Slzy jí ale po tvářích téct nepřestaly.
" Kůstko, já tě miluju, jen…jen je pro mě tahle doba hodně těžká. Chci, abys to pochopila."
" Já to chápu, ale mohl bys mi občas dát najevo, že tu pro tebe nejsem jenom na sex!"
" Nejsi! Nejsi tu pro mě jenom na to, já tě miluju."
" Boothe," vzdychla a nechala se jím obejmout.
" Já tě miluju, moc, a chci, abys věděla, že to, co k tobě cítím, je pravá láska…"
" Přestaň, začínám se červenat!" vyhrkla a setřela si slzy.
" Nemáš proč," pousmál se. A pak změnil téma: " V Jaredově deníku jsem našel jeden zápis, píše tam o tom, že po něm někdo jde. Nějaký gang. Nevím přesně kdo." Podal Temperance kus papíru. Ta ho přelétla pohledem.
" Chci splnit jeho poslední přání," zašeptal Seeley.
" Už jsi ho splnil," špitla a pohladila ho po tváři.
" Já už jsem tam četl něco o gangu…mám pocit…ano, tady to je, zalistoval v deníku…Jacksonův gang!" Boothovi projela tělem vlna adrenalinu. První stopa, poprvé se měli čeho chytit.
" Musíme si promluvit s tou Samanthou, víš o ní něco?"
" Ne, párkrát se o ní zmínil, ale nikdy mi ji nepředstavil."
" A neřekl náhodou její příjmení?"
" Možná…počkej, musím si vzpomenout…," pak nastala asi půlminutová odmlka. " Eliblacková, Eliplacková…, tak nějak."
" Fajn, tak ji zkusíme najít," usmála se Tempy smutně. " Tak zavolej na F.B.I., já se jdu vysprchovat, jo?!"
" Dobře," kývl a políbil ji na čelo.
Temperance odešla do koupelny a za chvíli Booth uslyšel sprchu. Využil toho a nahlédl do Tempyna deníku.
Máma je mrtvá, táta a Russ jsou kriminálníci. Angela všechno řekne a Booth… Booth…je to chlap a navíc věřící! Nepochopí to, nepochopí, že jsem byla na potratu v sedmnácti. Jenže já nejdřív chtěla mít školu…a dopadlo to tak, že děti do teď nemám…bohudík, nebo snad bohužel?
Booth to nemohl rozdýchat. Vletěl Tempy do koupelny a vyjekl: " Ty sis nechala vzít dítě!"
" Co? Jak ses to dozvěděl?"
" To je snad jedno ne?!" vyhrkl.
" Bylo mi sedmnáct, studovala jsem, nemohla jsem mít dítě!" vyhrkla a zabalila se do ručníku.
" Nechala sis vzít dítě a mně jsi to neřekla!" vykřikl.
" A vyvádíš tak kvůli tomu, že jsem si to dítě nechala vzít nebo kvůli tomu, že jsem ti to nikdy neřekla?" zeptala se.
" Tak nějak kvůli obojímu," vyštěkl.
" Sakra Boothe, byla jsem mladá, namanul se kluk a tak jsem se s ním vyspala. Pak jsem zjistila, že čekám dítě. Nikdo to nevěděl, jen já a doktor…a můj deník. Ty sis četl můj deník, že jo," přiblížila se k němu.
Booth sklopil pohled.
" Nevadí," obešla ho a zamířila ke své kabelce. Vytáhla deník a podala ho Boothovi. " Teď je tvůj."
" Kůstko…"
" Chci, abys znal moje pocity a city. Je tam všechno důležité od mých patnácti…"
" Díky," objal ji. Tempy pustila okraj ručníku a ten z ní sjel.
" Jejda," vyjekla a sklonila se. Sebrala ručník a spolu s Boothem se začali smát.

Cesta okolo světa 14.část

25. září 2008 v 16:00 FF-Cesta okolo světa
"Ale nič." Usmiala sa na neho. Booth jej na to neskočil.
"Nehovor, že nič! Už pár dní ti je stále zle, máš závrate a teraz si navyše aj podráždená. Čo sa s tebou deje? Urobil som ti niečo?" Booth stratil nervy, lebo sa o ňu bál a na konci až kričal. Temp sa rozkotúľali slzy po tvári. Bola na neho naštvaná aj keď nevedela kvôli čomu. Všetci začali vystupovať. Nahnevane na neho pozrela.
"Áno urobil! Dieťa!" vykríkla pridusene a predierala sa pomedzi dav ľudí. Booth ostal sedieť ako skamenený.
"Dieťa. Dieťa?" opakoval si stále dookola. Zrazu mu svitlo a rozbehol sa za ňou. Nikde na letisku ju však nemohol nájsť. Zavolal do hotela. Pred chvíľou prišla. Nasadol do taxíka a vydal sa do hotela.
Temp ležala stočená v klbku na posteli a plakala. Nechápala prečo tak vyletela na Bootha, veď bolo jasné, že sa o ňu bojí a navyše mu aj povedala o dieťati.
"Čo ak ma Booth nebude kvôli tomu chcieť? Má už predsa jedno nemanželské dieťa a ja sa vydávať nemienim." Počula ako sa otvorili dvere. Cítila na sebe pohľad. Otočila sa na Bootha, ktorý stál vo dverách s neurčitým výrazom na tvári.
"Prepáč." Ozvala sa. Booth sa ani nepohol. Sklopila zrak. Ako má začať? Booth však prehovoril.
"Nie, ty prepáč. Nemal som tak vybuchnúť." Zavrel dvere a sadol si k nej na posteľ.
"Je to isté?" opýtal sa. Temp prikývla. Pozrela sa na neho. Pozeral na ňu a usmieval sa. Zobral ju do náručia, postavil sa a zatočil sa s ňou.
"Som ten najšťastnejší človek na svete!" zakričal ako najhlasnejšie vedel a pobozkal ju. Temp odľahlo. Konečne mohla byť šťastná. Konečne mohli byť šťastní. Všetci traja.
Prešlo päť mesiacov a oni už prešli krajiny ako Čína, Japonsko, Mongolsko, Kórea, Thajsko, Turecko a iné menšie krajiny. Nikde sa nezdržali veľmi dlho. Práve boli v Bulharsku.
"Kostička, poď už!"
"Už idem, idem" Vyšla z izby a prišla k Boothovi. Pozrel na ňu a ústami mu mykal úsmev.
"Prečo sa usmievaš?"
"Ale nič, len ti to sluší."
"Jasné guľa v šatách. Úžasné." Prekrútila očami. Booth sa začal smiať. Prešiel zozadu k nej a objal ju okolo pása, pohladil ju po guľatom brušku a zašepkal jej do ucha.
"Si tá najkrajšia budúca mamička pod slnkom."
"Ďakujem, ale mali by sme ísť lebo nestihneme tú prednášku." usmiala sa.
"Bez nás nezačnú." Chcel ju pobozkať.
" Ide sa!"
Po prednáške šli na večeru. Objednali si a začali sa rozprávať.
"Prečo si nechcela nikomu povedať, že si tehotná?"
"Už ani neviem, myslím, že to takto bude najlepšie."
"Keď myslíš." Pokrčil plecami a nervózne sa obzeral.
"Deje sa niečo?" spýtala sa Temp.
"Ja neviem ako..." nadýchol sa, chytil ju za ruku a pozrel do očí.
"Znamenáš pre mňa veľa. Milujem teba aj naše dieťa, ktoré čakáš. A preto sa ťa Temperance Brennanová pýtam, vezmeš si ma?" Otvoril krabičku s nádherným prsteňom.
"Seeley." Vzdychla.
"Ja viem, čo si myslíš o svadbách a preto ťa nechcem do ničoho nútiť." Stále jej pozeral do očí.
"Seeley, prosím daj mi čas na rozmyslenie, Aj ja ťa milujem, ale ako si aj sám povedal, ja a svadba .. Nie som si istá či chcem svadbu, ale jednu vec viem, chcem byť s tebou."
"Dám ti toľko času koľko len budeš chcieť." Temp sa usmiala sa a vrátila mu prsteň.
"Toto si zatiaľ nechaj."
"Ale.."
"Žiadne ale, keď sa rozhodnem potom sa uvidí, čo s ním." Pozrela na neho a pobozkala ho.
Nikdy neuznávala svadby, ale niečo jej vŕtalo v hlave, čo ju nútilo aby o tom uvažovala. Koniec koncov pôvodne nechcela ani deti.

Dempsey a Makepeaceová na DVD

24. září 2008 v 8:38 | Misha
Tak, včera vyšel na DVD pilotní díl k seriálu Dempsey a Makepeaceová. Chtlěla jsem o tom napsat už včera, ale nějak se mi nakonec nechtělo...byla jsem líná. DVD stojí 48Kč. Já si ho koupila už včera a hnedka jsem se na něj podívala. Měla jsem pocit, že se ti dva sežerou za živa, jak se hádali, bylo to ještě horší než B&B na začátku, ale nakonec to dobře dopadlo. Nevím, jestli vyjdou další díly, doufám, že jo (pokud ohledně toho máte nějaké informace, písněte do komentů). Později (možná) doplním popis epizody. No fajn, a teď mizím na němčinu, tak zatím pá.

Jsem tu pro tebe

23. září 2008 v 21:44 | Misha
Tempy seděla ve své kanceláři. Na zítřek měla volno, šla na operaci. Nikdo to nevěděl. Strašně se bála. Najednou do její kanceláře vletěl Booth.
"Tak Kůstko…," zbytek mu zamrzl na rtech, když si všiml, že jeho partnerka pláče. "Co se stalo?"
"Nic!" mávla rukou.
"To bys nebrečela."
"Nic vážnýho."
"Kůstko."
"Ježiš, tak fajn, mám rakovinu, stačí? Zítra jdu na operaci."
Booth se zarazil. Tempy začali po tváři téct slzy a začala se třást. Booth se vzpamatoval a skryl ji ve svém náručí.
"Pojedeme domů," zašeptal, "na případ se vybodneme."
"To ne Boothe, ty tam jeď, já si vystačím sama."
"To snad nemyslíš vážně! Kůstko, já zůstanu s tebou, jsi moje parťačka!" pevně ji sevřel v náručí.
"Zítra jdu na operaci, vím, že je Štědrý den, proto jsem o tom nikomu nechtěla říct."
"Mně jsi měla, nebo mi snad nevěříš?"
"To ne, věřím…jen…jen…jsou Vánoce, ty máš být šťastný a s Parkerem a ne se starat o svoji nemocnou partnerku."
"Kůstko, přece tě nenechám samotnou! Jak…jak dlouho to víš?"
"Tři dny."
"Bože…promiň."
"Za co?"
"Za tu moji blbě vánoční veselou náladu, kdybych jen tušil…"
"Ne, ty se nemáš za co omlouvat. Nemohl jsi vůbec nic tušit."
"Ale ano, mohl a měl. Myslel jsem si, že tě znám dobře, ale asi jsem se spletl."
"Já se snažila, aby na mě nebylo nic poznat," zašeptala, pomalu ji začínal selhávat hlas, jak brečela.
"No tak, Kůstko moje, tiše, už neplakej, jsem u tebe," šeptal jí do ucha.
"Kůstko moje?"
"Pšt," přitiskl ji k sobě.
"Já se bojím…bojím se, strašně moc."
"Ale to ne, Kůstko, dobře to dopadne, to ti slibuju," zašeptal.
"Když to říkáš ty," vzlykla.
"Ano, a teď pojď, pojedeme k tobě."
"Boothe…nemohl bys…vím, je to blbý, ale nemohl bys u mě přespat, prosím, jen dneska…já…já nechci být sama."
"Samozřejmě," přikývl.
"A…a nemohli bychom jít pěšky? Já…procházka by mi prospěla."
"Jasně, pro tebe všechno," usmál se a pustil ji. Mlčky se vydali z institutu. Booth si vypnul mobil. Dnes a zítra ho nikdo nebude rušit. Neměl na to náladu a navíc, chtěl být s Kůstkou a ne vyšetřovat případ. Pomalu se procházeli po městě a zamířili do parku. Booth nabral sníh a hodil ho po Temperance.
"Seeley…já na tohle vážně nemám…"
"Co?" přiběhl k ní a strčil ji do sněhu. Spolu s ní se převážil. Tempy spadla na záda a Booth na ni do závěje sněhu.
"Promiň, chtěl jsem tě shodit, ne spadnout s tebou," nadzvedl se. Místo úsměvu však uviděl, že Tempy pláče.
"Promiň, myslel jsem, že tě to potěší," zvedl se.
"Ne, ty za to nemůžeš, já jen…uvědomila jsem si, že pokud to zítra…pokud to zítra nepřežiju, tak už nikdy neuvidím tvůj úsměv, tvé oči…já se strašně bojím Boothe, strašně moc."
"No tak, zlatíčko, Kůstko moje," objal ji.
"Asi bychom měli jít," vymanila se z jeho objetí a zvedla se.
"Kůstko, proč přede mnou utíkáš?" zastavil ji.
"Neutíkám, jen nechci…nechci se na tebe moc upnout…pak by mě to moc bolelo…ale hlavně by to bolelo tebe."
"Ne! Temperance, poslouchej mě," vzal Booth její tvář do dlaní, "jsi moje parťačka, a chci, abys byla šťastná. Jsem tu pro tebe."
"Díky," zašeptala Tempy.
"A už pojď. Zajdeme si na čaj a pak půjdeme ke mně pro věci a pak k tobě."
Tempy jen mlčky kývla.
"A pak si udělám krásný večer a ráno tě odvezu do nemocnice, a slibuju, že až se probudíš po operaci, tak tam s tebou budu, oslavíme spolu Vánoce a pak tě odvezu domů, kde se o tebe budu starat."
"To není potřeba, já se o sebe postarám sama."
"To já sice vím, ale zasloužíš si trochu hezkého zacházení," usmál se smutně.
"Díky, děkuju ti Boothe," zašeptala.
"Nemáš zač, a pojď už, půjdeme na ten čaj."
"Proč jsi na mě tak hodný?"
"Protože si to zasloužíš."

Nastal večer, Tempy se rozhodla, že se půjde vykoupat. Vešla do sprchy a pustila na sebe vodu. Pak se oblékla do županu. Podívala se na sebe v zrcadle. Tmavé kruhy pod očima, bledá pleť…bez make-upu vypadala jako smrtka. Nebylo divu, týden se už pořádně nevyspala. Po tvářích jí zase začali téct slzy. Když se dlouho nevracela, Booth zaklepal na dveře. Nic.
"Kůstko!"
Nic.
Booth otevřel dveře. Uviděl ji, jak sedí na zemi a pláče.
"Kůstko!" sehnul se k ní. Celá se třásla a nezadržitelně plakala.
"No tak, tohle by nešlo," vzal ji do náručí a odnesl do ložnice, kde ji položil na postel.
"Neodcházej," zašeptala, když se zvedl a mířil do obýváku.
"Neboj, jdu se jen převléknout."
"Myslím, že to nebude potřeba!" chytila ho za tričko a přitáhla si ho k sobě.
"Co-co to děláš?"
"Něco, co chci už dlouho," přitiskla své rty na jeho. Seeley nezaváhal. Začal ji polibky oplácet. Tempy si lehla a Bootha stáhla na postel sebou. Přetáhla mu triko přes hlavu. On jí sjel rukou k pásku od županu a začal ho rozvazovat. Tempy se podařilo uvolnit zapínání u jeho džínů.
"Opravdu to chceš?"
"Jako nic na světě," zašeptala. Booth jí sjel polibky na krk a do výstřihu…

Ráno se první probudil Booth. Tempy mu oddechovala na hrudi. Nemohl si pomoc, musel ji políbit do vlasů. Pak ji pohladil po nahém rameni.
"Ahoj," usmála se, když se probudila.
"Dobré ráno."
"Jak se ti spalo?"
"Úplně úžasně, to víš, měl jsem vedle sebe tebe."
"Měli bychom jít," vzdychla Tempy po chvíli mlčení. Zvedla se a oblékla se. Seeley udělal to samé. Pak se rozjeli do nemocnice. Tempy odvezli na předoperační vyšetření a pak přímo na sál. Ani se nestačila se s Boothem rozloučit…

"Ahoj krásko," usmál se Booth, když se probrala.
"Já žiju?"
"A proč bys nežila? Slíbil jsem ti to."
Tempy se pousmála.
"Něco pro tebe mám," usmál se Seeley.
"A co?" v očích se jí rozsvítila zvědavost. Booth vytáhl krabičku a podal ji Tempy. Ta ji okamžitě otevřela. Byl tam krásný řetízek s přívěskem delfína.
"Ten je úžasný," vydechla Tempy a posadila se. "Díky, Boothe," podívala se mu do očí a pak ho políbila. Dlouze a vášnivě.
"Veselé Vánoce."
"Tobě taky, Seeley, tobě taky."

Nakonec vše dobře dopadlo. Tempy se vyléčila a celý svůj život prožila s Boothem. Měli spolu tři děti a dva krásné psy. Byli šťastní a to se už nezměnilo…

láska kterou k tobě mám 5

22. září 2008 v 20:04 | Sharya |  FF-Láska, kterou k tobě mám
Po tom co se Temp vrátila s oběda s Russem zapadla do své kanceláře a nechtěla s nikým mluvit.
Nazdar Angelo jak se vede? Pozdravil Booth Angelu.
Ahoj, mě se vede docela dobře, ale Temp se dobře nevede.
Jak to co se ji stalo? Zavřela se ve své kanceláři a s nikým nechce mluvit řekla Cam, která právě přišla , aby si s Boothem promluvila.
Boothe můžeme si na chvilku popovídat?
Ne Camilo, ted ne, ted jdu za Kůstkou. Tak možná potom.
Ne ted, prosím. Brennenová může počkat.
Tak dobře Camilo, ale jen na chvilku.
Boothe co se to mezi námi děje? Zeptala se Cam jak přišli k ní do kanceláře.
Fajn Camilo tobě to asi ještě nedošlo, že jsme spolu skončili, já už tě nemiluju, jsi jen moje kamarádka tak jako to bývávalo dřív. Jasný?
Ale Boothe já tě asi pořád miluju a chci s tebou být.
Camilo to je mi jedno, já už tě nemiluju a taky jsi se mi zapomněla zmínit o tom, že jsi asi 5 dny splala s někým jiným.
Ale to už je pryč vážně já jjá už budu hodná slibuju.
Ne Camilo mezi námi je DEFINITIVNÍ KONEC. Řekl Booth a šel za Brennenovou.
Byla ve své kanceláři a plakala.
Ahoj Kůstko. Ahoj Boothe. Řekla se zlomeným hlasem.
Hej Kůstko co se ti stalo. Víš já jsem dneska byla na obědě s bratrem a ten mi řekl, že je zase v podmínce a že našeho kamaráda někdo ve vězení napadl a ted je vězeňské nemocnici s poraněním hlavy. Jako by to už nestačilo nejdřív ty a to že tě mohli zabít a ted ještě můj kamarád to je…už nemohla pokračovat a tak ji Booth obejmul.
To je to co sem potřebovala, být ve tvé náruči. Neplač to bude dobrý utěšoval ji Booth, pak ji setřel slzy, políbil ji a odjeli společně domů.
Ráno se opět probudili vedle sebe.
Ahoj Temp jak ti je? Ted už je mi moc dobře. Byla jsem u tebe v náručí tam je mi dobře.
Tak to jsem rád, pojď obleč se volali mi, že máme další mrtvolu. Temp se oblekla a upravila.
Dojeli na místo činu a Temp se hned rozeběhla k tělu.
Žena asi kolem 35-40 lety, běloška, výška zhruba 168cm a zemřela na střelnou ránu do srdce. Mrtvá je zhruba asi 5 let.
Fajn tak pojď pojedeme zpátky do ústavu. Dobře. Asi o 3 hodiny později Booth zavítal do ústavu. Hej Boothe mám rekonstrukci obličeje. Té mrtvé. Řekla Angela jakmile spatřila Bootha. Jo dobře už jdu. Tak už mě tady máte. Angela pustila obrazovku a tam se pomalu začal objevovat obličej ženy. To není možné.
Co je Boothe, ty ji snad znáš? Zeptala se Temp. Jo znám to je žena mého ex- kolegy Viktoria Kentová, žena Patrika Kenta. Její tělo se nikdy nenašlo a jenom jejich syn Alexandr byl pohřben. Nastalo hrobové ticho, které prolomila Temp. Tak ted je můžeme pohřbít oba a můžou být všichni tři zase spolu. Tak dobře zařídím pohřeb at můžou být spolu.
Večer, když se Booth přišel domů, našel tam Temp jak sedí po tmě a čeká na něj. Když ho uviděla tak vstala šla ho obejmou. A řekla mu: já ti pomůžu, jsem tady pro tebe. Booth se pousmál.
Děkuju Temp to sem asi potřeboval slyšet. Pojď zvu tě na panáka. Tak jo. Odtrhli se od sebe a ruku v ruce vyrazili do baru. Po pár skleničkách Temp zaplatila jak slíbila a odešli opět společně domů. Kde spolu byli až do rána. Ale tentokrát šli rovnou spát, byli moc unavení a tak si potřebovali odpočinout. Ale Temp to nevadilo, cítila se v Boothově blízkosti bezpečně a dobře. Booth na tom byl podobě.

Takmer osudový únos 7.část

22. září 2008 v 16:35 FF-Takmer osudový únos
Omlouvám se, zapomněla jsem .
Za pár minút sa objavil pred zámkom. Zastal a uvažoval ako sa Temperance ospravedlniť. Nenapadlo ho nič a tak iba vošiel dovnútra a pomaly išiel ku ich spoločnej izbe. Predtým než vstúpil sa nadýchol a vydýchol. Otvoril potichu dvere a z izby naňho doľadol tichý plač jeho Temperance. V izbe bola tma, jediné čo ju osvetľovalo bol vychádzajúci mesiac. Temperance ležala schúlená do klbka na posteli. Počula jemné zavŕzganie dverí, ale neotočila sa. Vedela, že je to Booth. Čakala, že zabudne na to, čo spravil a len tak si ľahne vedľa nej, no zmýlila sa. Booth prešiel na jej stranu a čupol si k nej.

"Prepáč, spravil som blbosť."ospravedlnil sa jej. Temperance si utrela slzy a pozrela sa naňho. Videla na ńom, že ho to mrzí.
"Ospravedlnenie prijaté."pousmiala sa.
"Ďakujem"pobozkal ju a odišiel do kúpelne. Po 5 minútach s tade vyšiel a ľahol si k Temperance. Tá už neplakala, ale polospala. Booth ju prikryl a zaspal. Ráno keď vstal, Temperance už vedľa neho neležala. Prekvapil sa, ale keď vyšiel na chodbu, dostala sa mu do nosa prekrásna vôňa, ktorá ho doviedla až do kuchyne.
"Dobré ránko."zakričala Temperance od kuchynskej linky, keď počula, že prichádza. Booth prišiel k nej a položil si hlavu na jej rameno
."Ahoj."zašepkal jej do uška. Temperance sa otočila a pobozkala ho.
"Ako si sa vyspal?"spýtala sa keď sa opäť naplno venovala raňajkám.
"Skvele, bola si vedľa mňa ty, lepšie to už ani nemohlo byť."odpovedal, keď si sadal za stôl. Temeprence doniesla na stôl raňajky. Typické americké raňajky. Palacinky s javorovým sirupom.
"Mňamka-hamka"zvískol Seeley. Temperance sa rozosmiala. Booth sa k nej pridal a namiesto toho, aby jedli sa obaja smiali.
"No jedz tu tvoju mňamku-hamku, nech môžme ísť na pláž."vysvetľovala mu stále smejúca sa Temperance.
"Dobre, dobre. Už jem."zahryzol so palacinky. Behom polhodiny dojedli a prezliekli sa. Teraz spolu vykračovali smerom na pláž.
"Temperance, vážne prepáč za ten včerajšok."zastal, keď už boli takmer pri pláži.
"To je v pohode."povedala a pobozkala ho. Booth jej začal bozky oplácať. Vťiahol ju do malého lesíka, ktorý im poskytoval dokonalú ochranu.
"Booth, tu a teraz?"šepkala Temperance, ktorú popritom Booth bozkával na krk. Booth neodpovedal, len jej vyzliekol tričko, pod ktorým sa skrývali plavky. Temperance podľahal, aj keď nie nadlho. Do lesíka práve vošla aj Rebecca, Parker a jej priateľ. Prvý ich zazrel Booth a Temperance rýchlo zodvihol tričko a vyťiahol ju von z lesíka.
"Čo sa deje?"zaujímala sa.
"Prišla Rebecca, Parker a ten jej Jack, Jason.."nevedel si spomenúť.
"Jeremy"doplnila.
"No presne toho som myslel. Rebecca o nás vie."dopovedal.
"To myslíš, že nás videla.?"zhrozila sa Temperance.
"Aj to, ale ja som som jej včera večer povedal všetko."odpovedal a podal Temperance tričko. Tá neodpovedala, obliekla sa, chztila Bootha za ruku a rozbehli sa spolu na pláž. Až tam ich Rebecca našla.
"Ahojte"zakičala Rebecca, keď sa práve bláznili v vode. Booth chytil Temperance okolo pása a spoločne vyšli na breh.
"Ahoj, Čaw Parker."odpovedali obaja naraz. "
Môžem ti dnes nechať Pakrera?"spýtala sa.
"Jasné, večer ti ho donesieme."odpovedal jej. Rebecca prikývla, rozlúčila sa a odišli. Všetci traja potom vliezli do vody a bláznili sa. Nemohli celý deň byť iba vo vode a tak sa vyšli aj kus poopaľovať.
"Booth, mohol by si mi natrieť chrbát?"usmievala sa Temperance. Booth zobral z jej rúk krém a Temperance si ľahla na brucho. Booth jej jemne nastriekal na chrbát krém a potom ho poloožil na zem. Pretrel si ruky a položil ich Temperance na chrbát.
"Oci, ja chcem ísť do vody."vyrušil ich Parker. Temperance len otočila hlavu na Bootha.
"Tak bež, my za tebou prídeme."a ďalej sa venoval Temperance. Začal jej jemne roztierať krém. Keď skončil zaviazal Temperance vrch plaviek a pobozkal ju na krk.
"Booth, to si nechaj na večer."odvetila a strčila ho.
"Idem za Parkerom. Ty sa tu pekne opaľuj."ešte raz ju pobozkal. Ona sa iba zasmiala a pretočila sa. Dosť dlho blbli vo vode, až sa k nim musela pridať aj Temperance. Až nastal čas ísť Parkera odviesť Rebecce a Jeremymu.
"My už pôjdeme."odvetil napokon Booth.
"Ale však ste vypili len jeden pohárik vína, sadajte, dáte si ešte."kričala za nimi Rebecca.
"Nie, ďakujeme, dopite to vy."odkričal naspäť a chytil Temperance okolo pása. Spoločne prešli do až do izby. Kedže sa mi nechcelo spať, vyšli na terasu, ktorú stihli dokončiť. Na terasu vládlo príjemné, intímne prítmie. Noc sa chopila vlády a ponorila okolitý park do tajomného šera. Blížíla sa hodina legiend. Sedeli na hortenziách, závesy okolo okien hýrili hortenziami, plafón nimi priam kvitol. Hydrangea macrophylla bola všade, a predsa jej nebolo priveľa. Dekor použitý s mierou a vkusom.
"Ako si to myslela, keď si mi na pláži povedala, že si to mám nechať na večer?"zaujímal sa. Temperance neodpovedala pobozkala ho a zaťiahla ho do izby.

Příště zabiju tebe/Nabudúce zabijem teba 13.část

22. září 2008 v 15:00 FF-Příště zabiju tebe
Bolo pá dní po svadbe a Temperance sa vybrala do obchodu. Booth s ňou chodil všade, len nie do obchodu. Obchod bol oproti ich novému domu. Myslel si, že sa jej nič nemôže stať. Keď sa však po hodine nedostavila späť, Booth vedel, že je zle. Prezliekol sa a išiel do obchodu.
"Dobrý deň, bola tu dnes Kostička."vošiel do obchodu. Všetci ju poznali viac pod menom Kostička, a nie Temperance.
"Dobrý, agent Booth. Ako sa máte?"predavačak hneď po ňom začala.
"Tak bola tu Temperance alebo nie?"začal byť naštvatý.
"Nie, Temperance tu nebola, ale videla som ju ako na ulici nastupuje do nejakého čierneho auta."dopovedala a Booth vyletel z obchodu ako blesk. Hneď volal F.B.I.
"Cullen, Kostička zmizla."kričal hystericky do telefónu.
"Kľud Seeley, nasadím všetkých svojich voľných agentov na hľadanie tvojej manželky, ale musíš prestať takto vyvádzať a radšej nám pomôžes."dohováral mu.
"Dobre, ochvíľu som na centrále."zotrel si slzy a potichu odpovedal.
"Čakáme ťa."zložil. Booth vytočil číslo na Tempinom telefóne.
"Zlatko, stalo sa niečo?"zodvihla Angela. Nevedela, že ten kto volá nie je Temperance, ale Booth.
"Angela, to som ja, Booth. Temperance"preglgol.
"Tak čo je s Tempe?"nevydržala Angela.
"Temperance niekdo uniesol. Preto ti volám z jej mobilu."dokončil a čakal ako zareaguje.
"Preboha, idem k vám"zavelila a už-už zložila. Booth ju však zastavil.
"Ja idem na centrálu, nebudem doma. Viac mi pomôžeš, keď prídeš a pmôžeš nám hľadať."
"Dobre, budem tam Príde aj Hodgins a Zack. Camille necháme odkaz, išla na rande."zavzlykala a zložila. Booth vzal bundu a ponáhľal sa na centrálu.

Temperance sedela v čiernej Honde Civic minimálne polhodinu. Keby nenastúpila do nej pred obchodom, neprežila by to buď ona alebo dieťa. To nemohla dopustiť, keď sa na ňho s Boothom tak tešia. Vedela, že ak bude spolupracovať vyviazne s menšimi zraneniami. Verila, že Booth ju bude hľadať a do hľadanie zapojí jej tým a všetkých agentov.
"No tak doktorka, ste spokojná s manželom?"opýtala sa jej žena, ktorá sedela vedľa nej. Doteraz však mala na tvári kuklu a tak jej nevidela do tváre.
"Prečo by som nebola, je to ten najlepší manžel aký môže býť."odvetila. Žena si s tváre strhla kuklu a otočila sa na Temperance. Tá ju hneď spoznala.
"Ty? Preboha prečo?"zaujímala sa.
"Prekvapuje ťa to, Temperance?"odpovedala otázkou.
"Camille, ale prečo? Je to všetko kvôli Boothovi, však?"zaujímala sa.
"Áno, je to kvôli Seeleymu. Vieš, že bol môj a ty si len tak odídeš do Viedne a tam ho zbališ. Bol, je a bude iba môj. Zapamätaj si to. IBA MôJ."vtĺkala jej do hlavy. Temperance to nešlo do hlavy. Vedela, že spolu chodili a spávali, ale myslela si, že sa rozišli ešte pred jej odchodom do Viedne.
"Potom čo som ja odišla sa Booth dal s tebou znova dokopy?"stále jej to nešlo do hlavy a tak čakala, čo jej Camille odpovie.
"My sme sa ani nerozlišli, bola to len menšia kríza v našom vzťahu. Keď odišiel za tebou do Viedne, nemyslela som si, že sa tam s tebou aj vyspí. A potom sa vrátite ako šťasný zaľubený párik, ktorý teraz čaká dieťa."odpovedala nazúrene.
"Camille, keby som vedela, že ste sa nerozišli, nevyspala by som sa s Boothom."odvetila pomaly.
"Drž už hubu."dala jej facku.

Booth bol na centrále, konkrétne u Cullena v kancelárii a čakal, kým príde Angela a ostatní.
"Seeley, neviete kto mohol doktorku uniesť?"spýtal sa opatrne.
"Pane, ja vôbec netuším. Ten chlap čo jej poslal lístok, že zomriem ak nepríde, je mŕtvy."odvetil.
"Ste si tým istý?"
"Stopercentne."odvetil. Booth sa nemýlil. Nemohol to býť ten chlap. Bol už dávno mŕtvy. Lenže netušil, že jeho bývala priaeľka, stojí za celým únosom jeho manželky.

Vánoční zázrak 2.část

20. září 2008 v 12:00 | Misha |  FF-Vánoční zázrak
" Jdu se projít," křikla Tempy a vydala se ven z hotelu. Potřebovala si provětrat hlavu. Zase myslela na Bootha a navíc po cestě z letiště viděla úžasný obchod s delfíny. Zamířila rovnou tam. Vešla dovnitř a ztuhla. Toho muže, který stál před ní, znala až moc dobře. Nezmohla se na slovo. Jen stála a sledovala ho. Prohlížel si delfíny, pak jednoho vzal a zamířil k pokladně. Tempy se vzpamatovala a rozběhla se za ním." Zabalte ho a napište tam pro Temperance…a navždy mojí Kůstku."" Dobře," přikývla prodavačka a zmizela v zadní místnosti. Temperance se prodrala až těsně vedle něho. Zaklepala mu na rameno. On se otočil a ztuhl. Hleděli si přímo do očí. Najednou jí vyletěla ruka a vrazila mu facku. Pak se kousla do rtu a po chvíli se mu vrhla do náručí. Další prudká změna nálady ji donutila se oddálit. Zaťala pěsti a začala jimi bušit o Boothův hrudník a přitom vzlykala: " Ty hajzle! Opustil jsi mě, nechal jsi mě samotnou! Nenávidím tě, nenávidím!" Její údery byly čím dál slabší, až to skončilo tak, že se schoulila Boothovi do náručí a tiše plakala. Ani jednoho nezajímalo, že je všichni lidé v obchodě sledují." Kůstko, pojď, půjdeme," pustil ji a objal ji kolem ramen." Počkejte, pane!" křikla prodavačka, " váš delfín."" No jo, málem jsem zapomněl, díky," zaplatil a pak popadl balíček. " To je pro tebe, Kůstko," podal jí ho." Nechci to!" vyhrkla a vrazila mu dárek zpět. " Nechci dárek od zrádce!"" Kůstko…"" Zradil jsi naše přátelství, myslím, že není dobrý nápad, abychom se spolu bavili."" Co to do tebe vjelo?"" Co?" podívala se na něj, pak zahrabala v kabelce a vytáhla kus papíru a lahvičku. " Antidepresiva a vizitka mého cvokaře, a to všechno jen kvůli tvému odjezdu! Jo, a aby toho nebylo málo, už se nemůžu podívat ani na skleničku vína, zvedá se mi z toho žaludek, po tom co jsem asi před třemi měsíci absolvovala protialkoholní léčbu…a proč? Kvůli tomu, že jsi odjel!"" Kůstko…tohle jsem nechtěl, tohle ne!"" Tak proč jsi to udělal?"" Museli jsme si od sebe odpočnout."" A to by nestačila jen dvou týdenní dovolená? To jsi musel jet až sem a nedat mi ani menší náznak toho, kde jsi? Víš, jak to bolelo, že jsi odjel kvůli mně? Víš, jak to ještě teď bolí?!"" Udělal jsem blbost, už to vím, ale nechtěl jsem, abys kvůli mně skončila takhle."" A kdy jako by ses hodlal vrátit, kdybych tě tu nepotkala?"" Nikdy," posmutněl Booth." Tobě na mě nezáleží!" vykřikla Tempy a rozběhla se pryč. Slzy, které jí vytryskly z očí, ji ochromovaly a tak neběžela moc rychle. Booth ji po chvíli dohonil. Chytil ji za paži a otočil ji k sobě." To není tím, že by mi na tobě nezáleželo, záleží, moc, víc než na komkoliv jiném, ale náš vztah jsou jen samé hádky…"" To není pravda! Prožili jsme spolu i krásné chvíle, hodně moc krásných chvílí! Smáli jsme se spolu a byli jsme…byli jsme…přátelé. A ty jsi to všechno zkazil!"" Kůstko, ani netušíš, jak je mi to líto."Než stačila něco odpovědět, někdo na ni zavolal. Oba se otočili." Kdo to je?"" Můj nový parťák, je to idiot," chvíli se na sebe s Boothem koukali a pak vyprskli smíchy." No konečně," vydechl Booth." Co?"" Směješ se, a to je to nejhezčí, co můžeš dělat."" Boothe," pousmála se. Charles Appelwhite k nim konečně došel." Hledal jsem vás, Temperance," kývl. " Nepředstavíte nás?"" Jo, klidně. Tohle je můj parťák, Seeley Booth, tohle je teď již můj bývalý parťák, Charles Appelwhite."" Bývalý?"" Měli jsme dohodu, pokud se ukáže Booth, tak se stane mým parťákem znova on, pokud bude chtít," obrátila se na Bootha. " Chceš?"" No jasně," nezaváhal ani chviličku, " jasně, že chci!"Tempy se mu vrhla kolem krku, najednou si uvědomila, že mu odpustila, a že letošní Vánoce chce strávit s ním.

Cesta okolo světa 13.část

18. září 2008 v 16:00 FF-Cesta okolo světa
"Co mu je?" přiběhla Tempy do nemocnice v závěsu s Boothem.
"Táta měl menší infarkt, nic vážného," odpověděl Russ.
"Musím za ním," otočila se Tempy, ale udělalo se jí zle.
"Kůstko!" podepřel ji Booth. "Tak dost, než půjdeš za tátou, tak se necháš vyšetřit!"
"Ale Boothe…"
"Kůstko, prosím, nech se vyšetřit, jen abys byla zase v plné síle, kvůli mně a naší cestě okolo světa," pohladil ji Booth po tváři.
"Dobře, kvůli tobě a naší cestě," usmála se. Pak se vydala směrem k vyšetřovně.
"Tak, slečno Brennanová, mám pro vás dobrou zprávu," usmál se doktor.
"Ano?"
"Nejste nemocná," usmál se.
"Tak co mi teda je?"
"Jste těhotná."
"Co…cože jsem?"
"Jste těhotná…"
"Jak…ale jak?"
"Většinou k tomu musí být muž a žena…," doktor to chtěl začít rozvádět, ale Tempy ho zastavila.
"Já vím, jak se to stalo, ale vždyť já brala antikoncepci…"
"Občas se to stane…"
"Tak vám děkuju, už budu muset jít," zvedla se Tempy.
"Nashledanou," přikývl doktor a Temperance rychle zmizela.
"Ahoj tati," usmála se na svého otce, když za ním přišla na pokoj. Booth jí sice řekl, ať se za ním ještě staví, ale ona ho teď nechtěla vidět. Ne potom, co se dozvěděla, že jí udělal dítě. Nebyla nešťastná ani naštvaná, jen si to potřebovala v hlavě srovnat.
"Ahoj Tempy," usmál se.
"Jak ti je?"
"Dobře, už dobře, musela jsi sem jezdit až z…"
"Indie," doplnila.
"Ano."
"Já přijela ráda," usmála se.
"Dobře," usmál se. "A do kdy zůstanete?"
"Večer nám letí letadlo zpět," pousmála se smutně.
Večer opravdu odletěli. Tempy s Boothem probírala jen to opravdu nejnutnější. Booth přemýšlel proč. Pak ho něco napadlo.
"Kůstko, tobě něco je, že jo? Něco vážnýho, proto se mě od sebe snažíš odehnat, že jo?" zvážněl
"Ne! Nic mi není, vážně!"
"Opravdu?"
"Ano, jen na mě dolehlo to s tátou," pokusila se pousmát.
"Dobře, a zajdeme ne večeři, až přistaneme?"
"Dobře."
"Když vypadneš, aspoň přijdeš na jiné myšlenky."
"S tebou na jiný myšlenky nepřijdu," podotkla si pro sebe potichu.
" Jak to myslíš?" Booth ji slyšel.
Temperance ztuhla…

Až na věky věků 9

17. září 2008 v 21:26 | Sharya |  FF-Až na věky věků
Dobré ráno" pozdravila je Tempy.
"Ahoj lásko"zašeptal Booth tak že je nikdo neslyšel
"Dobrý den já jsem Peter a toto je moje žena Laura a vy jste kdo"
"Já jsem Temperance Brennanova"
"aha, tak to je bezva, svoji práci jste udělala tak můžete jít" vyjel po ní Peter
"ale dědo, Kostička tady s náma bydlí"řekl Parker.
"Dojemné slečno Kostičko a kolik jste tomu klukovi zaplatila, aby tohle řekl, Seeley pojď sem!" křikl Peter.
"Nic jsem mu nezaplatila"
"Co je tati" přišel Booth.
"Seeley, vyhoď tu ženu, ona zaplatila Parkříčkovi za to aby řekl, že tu bydlí"
Booth se musel usmát. "Ach tati, jenže Parker nelže, Temperance je moje nová přítelkyně a bydlí tady společně s náma. Usmál se Booth a políbil Tempy.
"aha tak to je jiná, pojďte posaďte se drahoušku"začala zase Laura a dala všem snídani.
"děkuji paní Boothová"
"Ale jaká paní Boothová, jsem Laura, tak mi říkej Lauro."
"Dobře" Tempy se usmála a všichni se pustili do snídaně, ale bylo cítit napětí mezi Petrem a Tempy. Když už pak oblečená Tempy přišla do pokoje, viděla Bootha jak bouchá hlavou o skříň.
"Copak je Lásko?"
"Ale nic" řekl a dál pokračoval.
"Ale no tak, něco se musí dít a přestaň, nebo budeš mít otřes mozku"
"Nechápu proč mi to dělají, už rok s nimi nemluvím a najednou se tady zjeví a začnou mi komplikovat život a ještě do toho je můj otec na tebe nepříjemný"
"Ale Boothe no tak, oni za chvíli zase zmizí, uvidíš a všechno bude v pořádku.řekla a políbila ho, pak jely do práce. Ale Tempy musela o polední pauze někam do města, kde opět potkala Johnyho.
"Ahoj Lásinko" řekl s úsměvem
"Fuj.. to jsem se lekla Johny co po mě chceš?"
"Ale nic, jen jsem tě musel vidět a říct ti, že už ti dám pokoj"
"Tak to je dobře a přeju ti abys byl spokojený"
"Díky" řekl a začal ji líbat, Tempy měla smůlu v tom že to viděl Boothuv otec a nafotil to a pak to běžel dát vyvolat, aby to pak mohl ukázat svému synovi.
"Johny to už nikdy neděl a sbohem" řekla a pak úplně zapomněla co vlastně šla do toho města dělat, tak to neřešila a jela za Boothem.
"Ahoj Boothe"pozdravila ho s úsměvem
"Nazdar"řekl mírně naštvaně.
"Co jsem provedla"
"Můžeš se podívat, jen mě zaráží jak je možné že máš takovou smůlu na chlapi."
Tempy si vzala fotky, kde byla vyfocena jak se líbá s Johnym.
"Jo aha, no tak Johnyho jsem potakala náhodou a řekl mi, že už mi dá pokoj a při loučení mě políbil. Moment, jak jsi to myslel, že mám smůlu na chlapy?"
"Jednoduše, zatím s kterým jsi kdy chodila byl špatný: Třeba Fyzik, co si neumí zavázat tkaničky. Ach, a nebo bývalý profesor, který žárlil na tvůj úspěch. No a chlápek, kterého sis našla na internetu, ze kterého se vyklubalo něco jako náborář pro sektu. Á, a tohle je můj favorit: chlápek, co usekl hlavu vlastnímu bratrovi, protože myslel, že je posedlý čarodějnicí."
", Skončils?Jo to je pravda, ale teď mám tebe a tebe miluji, jen tebe a nikoho jiného"přešla k němu a posadila se mu na klín. Booth se ni usmál a věnoval ji dlouhý a krásný polibek.
Už byl večer Parker spal a Tempy se pokoušela taky, ale moc ji to nešlo, protože slyšela jak se Booth dole v kuchyni hádá s rodiči.
"Boothe věř mi, ta ženská není pro tebe"
"Peter zkus…"pokusila se Laura svého muže zklidnit.
" Ne Lauro, buď potichu, Seeley ta ženská se k tobě zkrátka nehodí, víš co choď radši s Gabrielou Sebonovou."
"Tati s tou nikdy v životě a navíc já Temperance miluji, ona je skvělá jen ty to nechceš vidět" okřikl ho Booth.
"Promiňte"vmísila se do hádky Tempy.
"Ale madam přišla copak chcete se taky hádat?!"
"Ne nechci, jen chci abyste to trošku ztišili, na hoře spí malý kluk a podle mě nechce poslouchat jak se hádáte a pokud by vám to nevadilo, já a Booth bychom si šli taky lehnout, hádat se můžete aji zítra" tentokrát křičela zase Tempy.
"tak slečinko už jste skončila, nebo ještě něco?!"zeptal se naštvaně Peter.
"Ne nic…." Tempy se najednou udělalo špatně
"Zlato, je ti dobře?"zeptal se a přišel k ní
"Boothe…já …mě je nějak….."nedopověděla to a zhroutila se mu do náruče

Vrať se mi 9

16. září 2008 v 20:08 | Sharya
Booth vešel do koupelny a ve sprchovém koutě uviděl sedící Tempy, vypadala jako by vůbec nevnímala a jen na sebe nechala téct studenou vodu.
Kůstko, co to děláš? Zeptal se ji jemně Booth. A přisedl k ní. Nevadilo mu, že bude celý mokrý
Beze mě by ti bylo líp a všem ostatním v týmu asi taky.
Co to povídáš, co se ti stalo? Jsi úplně ledová.
Víš co mi řekl tvůj otec?, že prý mám dát od tebe ruce pryč, že mu prý nevadí, že s tebou pracuju,ale podle jeho výrazu bych usoudila, že by byl rád i kdyby to ne. A jak jsem se šla ráno projít tak jsem slyšela Evu, jak říká, že……….proti mě nic nemá, ale, že se postará o to aby tě svedla a pak abys ode mě odešel i jako parťák.
Já je přerazím, a co to děláš vždyť si řežeš ruku. Řekl a vzal ji střep z pořezané ruky.
Kůstko, teď mě poslouchej, já bych bez tebe nemohl žít, ty seš to nejlepší co mě kdy v životě potkalo. Řekl a podíval se ji do uplakaných očí.
Nesluší ti, když se trápíš a když pláčeš.
Děkuju, ale přesto si myslím, tady není místo pro mě. Navíc tvůj otec říkal, že už ti vybral ženu se kterou prý budeš šťastný.
To je mi jedno, protože já už někoho vybraného mám. Řekl a políbil ji a ona mu polibek začala oplácet.
Já tě miluju Boothe,
já tebe taky. Zastavil vodu, ošetřil ji ruku a dál se věnoval jen ji a jejím rtům. Pak si ji vzal do náruče a odešel s ní do postele a tam spolu prožili nádhernou noc. A i když měl Booth svoji Kůstku u sebe, nemohl se zbavit vnitřního vzteku na svého otce a Evu. Druhý den se probudili vedle sebe.
Dobré ráno, jak jsi se vyspala už vypadáš klidněji.
Dobré ráno, taky, že jsem klidná. Včera jsem prožila moc pěknou noc a za to jsem vděčná jenom tobě.
Tak to jsem rád. Půjdeme na snídani a nebo chceš zůstat tady?
Půjdeme dolů.
Tak dobře.
Po snídani se šli projít do lesa bylo tam moc krásně. Protože v noci ještě pršelo byl tam takový krásný čistý vzduch
Boothe, prosím tě nechal bys mě chvilku tady o samotě?
To víš, že jo. Řekl, ale moc daleko se od ní nevzdálil. Viděl, že se Tempy zase rozplakala a po pěti minutách to nevydržel a vrátil se k ní.
Copak se stalo, že zase pláčeš, Kůstko mě se nelíbí když se trápíš.
Jo promiň, já jenom….no to je jedno. Ráda bych ti někoho ukázala.
A kde je ten někdo.
Tady. A vytáhla fotku malé africké holčičky.
To je Lejla, holčička z Afriky, já, Alex a Sydney jsme ji adoptovali na dálku. Je moc šikovná a krásně kreslí, podívej mám tady jeden její obrázek.
No vážně, je moc šikovná. Taky bys měla něco nakreslit.
Já? A co?
Oči, máš je totiž trochu rozmazaný.řekl s úsměvem Booth a ona mu úsměv oplatila.
Pak se vydali zpátky do hotelu, nechal ji v pokoji a šel za otcem.
Tati, řekni mi, že to není pravda to co si řekl Temperance.
Ale jo je to pravda, a taky je pravda, že už se nemůžeme dívat na to jak náš vnuk je bez matky, která před měsícem zemřela a teprve za týden ti bude svěřen do trvalé péče. A taky to, že jsi pořád sám.
Proto jsme ti vybrali Evu, je mladá, krásná a navíc je tvoje nevlastní sestřenice, takže bys neporušil žádný zákon, kdyby sis ji bral. A navíc když si ji vezmeš získáš pak obrovské dědictví a navíc její rodina je velmi bohatá.
Tati a napadlo tě třeba co chci já. Já ji nemiluji, je jen moje kamarádka, já miliju Temperence.
Seeley chlapče poslouchej mě.Do zítra se rozmysli jestli si chceš žít v blahobytu a s Evou a nebo s tou tvojí doktorkou.
Booth po cestě zpátky do pokoje přemýšlel o té situaci. Když si vybere Evu, bude mít sice dost peněz, ale nebude šťastný on ani jeho syn Párkr, protože Eva děti nesnášela.
Ale když si vybere Kůstku, rodina ho sice zavrhne, ale on bude mít ženu, kterou miluje a kterou má rád i Párkr. A když jednou viděl Tempy s Pavlou( dcera Sydney), bylo mu jasné, že na dítě má dobrý vliv, taky si vzpomněl na to když se starali o to malé mimino.
Kůstko?!
Ano, co pak se děje?
Sbal si věci jedeme domů.
Proč, co se stalo?¨
Dostal jsem ultimátum, musel jsem si vybrat mezi tebou a Evou a já se rozhodl pro tebe.
Děkuju, to mě moc těší.
Ale musím se tě zeptat na něco ohledně….
Jestli myslíš ohledně Párkra, tak jsem připravená na to ho s tebou vychovat, ale jestli by ti to nevadilo, ráda bych se šla ještě jednou podívat k tomu vodopádu.
Dobře, pojedeme tedy až zítra. Řekl a políbil ji. Skončili spolu v posteli. Tempy byla šťastna a Booth taky když věděl, že ho rodina nejspíš zavrhne, ale bylo mu to jedno, on byl rád, že má konečně ženu po které v posledních měsících moc toužil.

Příště zabiju tebe/Nabudúce zabijem teba 12.část

15. září 2008 v 15:00 FF-Příště zabiju tebe
Vôbec nevedela ako mu odpovedať, bola do ňho zamilovaná až po uši, ale prisahala si, že svadbu nechce. Napokon sa rozhodla.
"Seeley, ........ Áno vezme si ťa."vysypala nakoniec. Booth jej na prsteník nasadil prsteň. Vstal a pobozkali sa. Temperance vedela, že porušila svoju prísahu, ale zároveň vedela, že spravila aj tu najlepšiu vec na svete.
"Toto všetko si spravil pre mňa?"rozhliadla sa okolo ešte raz. Booth sa usmial a prikývol.
Potom sa zbadal a dodal "Nielen ja, ale aj Angela, Hodgins a Sweets."všetci postupne vyliezli.
"Tak vy všetci ste o tom vedeli a ani jeden mi to nepovedal?"spýtala sa s úsmevom. Všetci sa zasmiali a poblahoželali Temperance a Boothovi k zásnubám.
" Měli jste mi něco říct!" vyhrkla Tempy.
" To nešlo, Booth nám to zakázal," usmála se Angela.
" Vždyť já vám nic nevyčítám…jsem šťastná a to mi teď stačí, vlastně jsem ráda, že jste mi to neřekli, tohle je ten nejhezčí okamžik v mém životě."
" To jsem rád," usmál se Booth a přitáhl si ji k sobě ještě víc.
" No, mi vás necháme," rozloučili se Angela, Hodgins a Sweets a odešli ven. Temperance využila toho, že jsou s Boothem sami a políbila ho. Začal jí polibky oplácet a skončili spolu (kde jinde než) v posteli.
Po 2 mesiacoch
Temperance už pár dní dozadu bývalo každé ráno zle. Pred Boothom nechcela nič vravieť pokiaľ to nebude potvrdené, ale mala podozrenie, že je tehotná. Dnes mala ísť ku doktorovi. Baby test si nechcela robiť. Neverila mu. Booth odišiel do práce a Temperance mohla zavolať Angele.
"Angee, idem ku doktorovi, pôjdeš so mnou?"začala hneď ako Angela zdvihla telefón.
"Pravdaže, hneď som u teba."zložila a prišla k Temperance. Keď vyšla od doktora bola bledá ako stena. Angela ku nej pribehla.
"Si v poriadku? Nevyzeráš dobre."vypočúvanie začalo. Temperance nedokázala odpovedať. Myslela pritom iba na to, že ďalšiu prísahu, ktorú si dala porušila.
"No tak, Zlatko, čo je s tebou."zatriasla s ňou.
"Som... Som..tehotná."z očí jej vyhŕkli slzy. Neboli to slzy smútku, ale slzy šťastia.
" Tak proč brečíš?"
" Já…já jsem tak…tak strašně šťastná Angie, ani…ani nevíš jak!"
" A já už si myslela, že brečíš ze smutku. Booth bude šťastný, uvidíš."
" Já vím, už před pár týdny jsme mluvili o tom, že bychom jednou možná chtěli děti, takhle brzo jsme to neplánovali," nasedla Tempy do auta. Najednou jí začal zvonit mobil. Vzala ho a ozval se Boothův hlas.
" Ahoj Lásko, zapni si prosím tě rádio."
" Ale proč?"
" Prosím."
" No dobře," kývla a zapnula rádio.
" Vítám vás milí posluchači, teď je tu sekce na přání a kdo bude potěšen jako první? Ano, už to tady vidím, tahle písnička je věnovaná Temperance Brennanové, doktorce antropologie, od agenta Bootha. A teď něco málo z jejich příběhu. Znají se už čtyři roky, na začátku se prý jen hádali a neměli se moc rádi, pak se z nich stali parťáci a postupem času se jejich vztah lepšil a teď, po čtyřech letech, chystají svatbu! No pane jo, to je doba, co znám doktorku Brennanovou z fotek na obalech jejích knížek, tak bych s ní do postele skočil hned. No nic, a teď ta písnička, Keep on trying od skupiny Poco." Temperance pozorne počúvala a keď dohrala pesnička, rádio vypla. Angela sa na ňu pozrela a videla na nej, že je hrozne šťastná.
Zaviezla ju domov a išla do Jeffersonu. Temperance doma čakal Booth.
"Ahoj miláčik, páčil sa ti môj odkaz?"vypytoval sa Booth. Temperance neodpovedala, len sa mu vrhla okolo krku. Nevedela ako mu to ide povedať, ale musela to raz zo seba dostať.
"Booth, musím ti niečo povedať."pozrela sa na neho.
"Počúvam."odvetil a držal ju pri sebe. Temperance sa nadýchla.
"Budeš otcom, čakám diaťa."povedala na jeden dych. Booth nevedel ako reagovať. Vzal ju do náručia a zatočil sa okolo svojej osi. Temperance skoro nedýchala a popritom sa smiala. Keď ju konečne pustil, obaja sa začali smiať. Boli hrozne šťastný, aj keď nečakali, že to príde tak rýchlo.
" Miluju tě," vyhrkl Booth.
" Já tebe taky," vrhla se mu znovu kolem krku.
Oba byli moc šťastní, měli se brát a čekali dítě, ale něco nevěděli… Nevěděli, že je za pár týdnů čekají chvíle pekla, chvíle, kdy si budou myslet, že jeden druhého ztratili, chvíle, kdy budou muset dokázat, jakou lásku k tomu druhému chovají…

Takmer osudový únos 6.část

14. září 2008 v 18:00 FF-Takmer osudový únos
by Domka
Jediný kto, ich pri tomto romantickom bozku pristihol a pokazil im tak nádej, že to bude trvať večne, bol Tempin bývaly priateľ, Patrick. Najprv si myslel, že vidí len obyčajnú dvojicu, ktorá sa rada predvádza na verejnosti. Keď sa im lepšie prizrel spoznal v žene Temperance. Keď si však uvedomil, že sa s niekým bozkáva, musel ich vyrušiť. A tak teda poklepkal Boothovi na rameno. Booth sa od Temperance odťiahol a otočil sa k Patrickovi. Než stačil zareagovať Patrick mu vrazil. Temperance chvíľu trvalo, kým spracovala, čo sa predchvíľou stalo. Vedela však to, že ten chlap je Patrcik. Postavila sa medzi nich a začala.
"Patrick, ako si ma tu našiel?"zaujímala sa a keď videla, že ich chuť do bitky, prešla k Boothovi.
"Myslela si si, že ma odbiješ tým, že ti nedali dovolenku v práci a potom na druhý deň odchádzaš s týmto chudákom nabalená na lestisko?"usmial sa. Temperance sa pozrela na Bootha a videla ako na neho pení. Musela ho chytiť za ruku, aby nevyletel.
"Pozri Patrick, ja som na dovolenke, tak nás ospravedlň, my musíme ísť."odvetila a ťahala Bootha čo najďalej od Patricka. Keď už boli pri aute, Booth sa zmohol na otázku.
"Prečo si mu klama, že ti nedajú dovolenku?"
"Žiadal ma, aby som s ním išla na dovolenku, ale išla som s tebou, nie s ním, a ako vidím sa to oplatilo."pobozkala ho. Netušila, že Patrick to znova videl, ale nezasiahol. Nasadli do auta a vydali sa na cestu späť. Keď však prišli napsäť, bol už večer. Booth však dostal skevlý nápad.
"Čo takto si ísť teraz zaplávať, keď už si sa na to more tak tešila?" Temperance sa celá rozžiarila. Vybehla do izby a prezliekla sa. Booth spravil to isté. O chvíľu vyšli ruka v ruke k moru. Recepčná mala pravdu, more bolo vzdialené, ale im to už tak neprekážalo. Aspoň sa mohli porozprávať o zajtrajšku a o úplne iných veciach. Keď prišli na breh nik tam nebol. Iba v ďialke bolo prenádherne vidieť svetlo z hotelov a reštaurácii. Temperance sa vyzliekla a išla pomaličky do mora. Booth bol však rýchlejši a prv než si Temperance stihla čokoľvek uvedomiť, Booth už na ňu špliechal vodu.
"Tak toto si nemal."zakričala a začala plávať k nemu.
"Ale, slečinka sa nám urazila."zasmial sa, keď sa vynorila. Vtedy ani vo sne netušil čo sa bude diať. Temperance sa ponorila pod vodu a chytila Bootha za nohu. Booth sa nedokázal udržať a padol do vody. Temperance, ale zabudla, že su až v príliš malej vode a Booth teda padol na hlavu. Keď sa dlhšiu nevynáral, spanikárila. Na brehu nebol nik kto by jej pomohol, pretože sama ho nezdvihne. Po tvári jej začali tiecť slzy. Chcela zavolať o pomoc, ale jej hlasivky boli proti. Nezmohla sa na nič iné, než na ťahanie Bootha z vody. Vôbec netušil čo si za pár sekúnd sám spôsobí. Temperance ho už skoro vyťiahla na breh, keď sa Booth zodvihol a začal sa smiať. Temperance najprv nevedela, čo sa deje, potom jej to však došlo. Booth to iba hral. On si však nevšimol jej uplakanú tvár. Keď sa na ňu konečne otočil, zbadal to, zbadal jej uplakanú tvár a všetko odznova si prehrával. Až teraz prišiel na to, že spravil obrovskú chybu. Prešiel opatrne k nej a chcel jej zotreť slzy.
"Nedotýkaj sa ma."vstala, zobrala si veci a so slzami v očiach utiekla naspäť do zámku. Booth zostal na brehu a všetko si vyčítal.
"Bože prečo ma napadla taká kravina."spytoval sa hľadiac na oblohu. Odpovede sa mu však nedostalo a tak si tvár skryl do dlaní. Neprešla ani minúta a niekdo mu poklaplkal po ramene. Otočil sa s nádejom, že sa Temperance vrátila. Nebola to však ona.
"Rebecca, ako si ma tu našla?"zaujímal sa.
"Pozri, to je teraz jedno. Parker chce býť aj s tebou, ale najprv mi povedz čo sa stalo."naliehala Rebecca. Booth sa na ňu pozrel a začal rozprávať. Povedal jej všetko, dôveroval jej.
"Tak prečo tu len tak sedíš, bež za ňou."dodávala mu odvahu.
"To nejde. Nenávidí ma."pokýval hlavou. Rebecca už nevedela čo s ním. Postavila sa a chcela odísť. Booth ju ale zastavil.
"Porozprávam sa s ńou a keď ti zavolám prídete na návštevu, jasné?"nabral odvahu a kebz sa aj s Temperance neudobrili, prišla by Rebecca, hoci aj na druhz deň, a dohovorila by Temperance a to presne chcel.
"Dobre, ale teraz sa o to bež aspoň pokúsiť. Zajtra môžme prísť."odvetila a odišla. Booth spravil to isté, až an to, že nešiel krokom, ale podával priam olympijske výkony.

Tajemství Zvěrokruhu 3

13. září 2008 v 19:30 | Sharya |  FF-Tajemství zvěrokruhu
Ano Kůstko zvěrokruh, když se na to podíváš ….."
"Tak je tam dvanáct astrologických symbolů….zvěrokruhu"dopověděla to Kůstka.
"Teda ale co může znamenat"zeptala se Angela
"To já nevím Angelo, ale snad na to brzo přijdeme"řekla Kůstka a odešla do kanceláře.
Za chvíli tam přišel otec a dědeček té dívky.
"Agente Boothe?"
"A van Rojcovy , co pro vás mohu udělat?"
"Chceme vědět kdy nám vydáte ostatky naší Bratky, chceme ji pochovat"
"Do konce toho týdne"
" děkujeme a Boothe….prosím najděte vraha naší holčičky"řekl Michael a společně se svým synem odešli.
Booth se zase vrátil a vzal si do ruky ten symbol Zvěrokruhu. Díval se na něj a znažil se pochopit proč zvěrokruh co to má znamenat.
Byl už skoro večer a pršelo. Tempy stála u okna a pozorovala déšť a hrála si s řetízkem s přívěskem delfína co dostala od Bootha k narozeninám.
Najednou zavřela oči a na jednou se ocitla v jiném prostoru a čase.
"Neboj se ty to určitě zvládneš"
"Tempy..já to vím a protože tě miluji tak to zvládnu"
"Já tě taky miluji a budu u tebe až se probudíš" řekl a s úsměvem ho políbila.
"Kristýno…ta operace jaká je šance že ji přežije"
"Temperance ty jako lékařka víš, že každá transplantace srdce je nebezpečná, ale naděje je veliká"
"Denny to jsem ráda že se tak uzdravuješ"
"Jo chci se tě na něco zeptat?"
"Na co lásko moje?"
"vezmeš si mě?"
"Ráda…strašně ráda si tě vezmu"
Pak odešla, ale ještě ten večer se vrátila, ale zjistila hroznou věc.
"Denny…to ne"rozplakala se. Její Denny byl mrtví. V tom přišla Kristýna a Alex.
"Alexi nech mě…"
"Tempy poslouchej Denny je mrtví…dotlouklo mu srdce…už to není Denny"řekl a vzal ji do náruče. A houpal ji a utěšoval.
Tempy to viděla naprosto realně. Pořád stála u okna a když měla oči zavřené vše vnímala jako přítomnost. Booth stál opřený o dveře a pozoroval ji. Najednou se Tempy celá rozklepala a začala hystericky plakat. Booth byl okamžitě u ní a chytil ji. Ale nemohl ji probrat. Ona ho absolutně nevnímala. Booth ji pěvně stisknul v náručí a začal utěšovat. Tempy prožívala tu silnou vzpomínku jak ve snu tak i reálně. Když ostatní v týmu slyšeli jak křičí hned se tam šli podívat. Uviděli jak Booth drží v náručí Temperance a ona pláče a buší do něj pěstí a jak se ji Booth snaží uklidnit. Ani jeden z nich ovšem netušil co se jí honí hlavou a hlavně Booth netušil že již velmi brzy zjistí jedna z nejhorších tajemství jejího života.