Prosinec 2008

Přání.

31. prosince 2008 v 22:00 | Sharya
Tak maši milý návštěvníčci...
Rok 2008 se pomalu ale jistě blíží ke svému konci. Už jen pár hodin a přivítame rok 2009. Pro mě osobně byl rok 2008 hezký...dostala jsem se na SŠ, poznala jsem Mishu, Dominiku, Adelu, Týnu a ještě pár dalších lidiček.
Doufám že rok 2008 vám také přinesl něco nového a do nového roku 2009 vám z celého srdce přeji hodně zdraví, úspěchů a pohodu. Užijte si poslední chvíle starého roku a přivítejte nový rok s otevřenou náručí.
Dávejte na sebe pozor a mějte se krásně.
Šťastný nový rok přeje Sharya.

Výpadek Paměti4

31. prosince 2008 v 21:30 | Sharya |  FF-Výpadek Paměti
"Temperance!" vykřikl a chtěl tam jít, ale nějací muži mu v tom zabránili.Po chvíli přijeli hasiči a když vše uhasili mohli jen říct že to tam nikdo nepřežil.
"Je mi to líto, ale vaše přítelkyně zemřela v těch plamenech"řekl jeden z hasičů
"To není možné"řekl nepřítomně
"Můžeme pro vás něco udělat?"
"Ne, nechte mě být"řekl Booth a nastoupil do auta a odjel.
"Ale kde máte vaši kolegyni?"
"V té vesnici kde jsme byli, tak tam vybouchlo několik bungalovů a ona byla v jednom z nich a zemřela v plamenech"řekl Booth a šel do svého pokoje. Když vešel vzpomněl si na včerejšek, jak jim bylo dobře. Sedl si na postel a vzal si do ruky její
košili. Po chvíli za ním přišel Peter s láhví domácí pálenky.
"Můžu dál?"
"Jo klidně pojďte dál"
"Je mi to líto, to se stalo vaší přítelkyni"
"Jo, ale víte já necítím takovou tu bolest….já mám pocit že je na živu, ale třeba si to zkouším namluvit aby to tolik nebolelo"
"Ale co vy víte, třeba je naživu a vrátí se k vám"
"To by bylo samozřejmě krásné"řekl Booth a pak si dali s Peterem několik panáků. Booth se rozhodl že tam zůstane ještě několik dnů
Druhý den se na poli daleko za vesnicí probrala žena a pak pokračovala v cestě. Měla sice problém s chůzí, taky měla rozbitou hlavu atd. … Po chvíli došla k jedné cestě a tam se zhroutila k zemi. Naštěstí jelo okolo auto.
"Pane Bože…hej paní co se vám stalo?"zeptal se muž, pak ji naložil do auta a odjel do nemocnice, mezi tím tam zavolal.
"Doktor Grye, po cestě do práce jsem našel ženu s poraněním hlavy, připravte mi Karin ošetřovnu, rentgen, ultrazvuk atd. …."
"Jistě doktore, už jdeme na to"
Po chvíli dojeli do nemocnice. Ta žena měla těžký otřes mozku, lehké vnitřní krvácení, naraženou nohu.
Bylo to už několik dní a ta žena se pořád neprobrala. A Booth šel za Maxem Keenenem.
"Maxi, proč ji chcete pohřbít?"
"Boothe, moje dcera je mrtvá a ty se s tím musíš smířit"
"Já se s tím nesmířím…já vím že žije"řekl a odešel, ale nepomohlo to. Pohřeb se stejně konal.
"Náš drahý pane, povolal sis k sobě naši drahou Temperance Brennanovou, ženu která tenhle svět vždy bránila a před několika dny tragicky zahynula v plamenech. Otevři ji plně sou náruč a dopřej ji věčný klid a pomož utišit bolest pozůstalým Amen"řekl kněz a odešel. Po chvíli odešli i všichni ostatní. Zůstal tam jen Booth, když všichni odešli přišel k hrobu a díval se na náhrobní kámen s její fotografii.
Temperance Brennanová
*11.10.1972
+17,6,2008- Zemřela tragicky.
"Ach kůstko, já jsem tě miloval a milovat tě budu, budeš životu chybět, budeš chybět mě..každá den, každou hodinu, každou vteřinu. Sbohem Temperance"řekl pak položil růži a přes prsty ji poslal polibek.
"Pane doktore Greyi?, tady jsou věci té neznáme, jmenuje se Emily Greenová a podle policie nemá žádné příbuzné a a teď ji prý vybouchl i byt"
"Děkuji Karin, můžete jít, jdu se za ní podívat"
Když přišel k Emily tak se konečně probrala.
"Kde to jsem, co se stalo a kdo jsem vlastně já?"
"Vy nevíte kdo jste? Jste v nemocnici co se stalo nevíme a jste Emily Greenová"

Jak na nový rok, tak po celý rok

31. prosince 2008 v 20:00 | Misha

Ona běžela vestibulem haly. On na ni čekal v čekárně. Když se uviděli, zastavili se. Pak se k sobě rozběhli a skočili si okolo krku…
"Zase další šílená romantická komedie," vypnul Booth televizi a zvedl se z gauče.
"Já se chtěla koukat!" vyrvala mu Tempy ovládač z ruky a televizi zase zapnula.
"Tak se koukej, já jdu udělat večeři."
"To jsi toho cukroví nesnědl dost? Budeš tlustej."
"Tak navrhni, co jiného budeme dělat?"
"Svlečeme se a půjdeme běhat!" odsekla.
"Fajn, ale nejsem si jistý, jestli další týden neproležíme doma s chřipkou. Měli bychom pěknou domácnost."
"Já se tě neprosila, abys mě sem vzal, když mě na Vánoce vyhořel byt!" odsekla.
"Kdo byl tak chytrý a položil svíčku na zem?"
"Měl jsi být rychlejší!" sykla.
"Jo, už vím, proč mě Angie varovala, ať s tebou netrávím Vánoce!"
"Seš hnusnej!" odsekla a odešla k sobě do ložnice. Zavřela dveře a plácla sebou na postel. Po tvářích jí začali téct slzy. Proč je na ni Booth tak hnusný? Co mu udělala? Je protivný, jak kdyby byl v přechodu, ale na to byl přece ještě mladý. Nevěděla, co ho žere, ale on to věděl moc dobře.
"Kůstko, můžu dovnitř?" ozvalo se za dveřmi.
"Proč? Abys mi mohl zase ublížit?"
"Ne, abych se ti mohl omluvit." Dveře se otevřely a do pokoje vešel Booth. Nesl tác s dvěma sklenkami bílého vína, chipsy a svíčku, která poskytovala aspoň trochu světla v tmavém pokoji.
"Co potřebuješ?" otřela si slzy.
"Chci se ti omluvit. Mám jen blbou náladu a vybil jsem si ji na tobě. Promiň, omlouvám se."
"Omluva přijata," usmála se. Booth se natáhl a setřel jí slzy. "Co budeme dělat?" zeptala se Tempy.
"Co si připít a sníst pytlík chipsů?"
"To zní dobře," přikývla.
"Ale nejdřív od tebe něco chci…"
"Ano?"
"Usměj se."
Tempy na něj zůstala zaraženě zírat. "Co prosím?"
"Chci, aby ses usmála, tak ti to totiž strašně sluší."
"Vážně?"
"Ano, a když to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém," odložil skleničky vína a ostatní věci, které přinesl. Tempy nevěděla, co udělá, tak jen zaraženě seděla na posteli. Booth se k ní posadil a chytil ji za boky. Přitáhl si ji k sobě.
"Co chceš dělat?" zeptala se tiše.
"Tohle," začal ji lechtat v pase. Tempy vypískla a začala se smát. "Vidíš, donutil jsem tě smát!" vyhrkl, ale lechtat ji nepřestával.
"Už-už dost…já-já už ne-nemůžu!" ječela. Booth přestal. Oba se začali vydýchávat. Hleděli si do očí a ani jeden nechtěl pohledem uhnout. Tempy se topila v Boothových čokoládově hnědých očích a on se propadal pořád hloub a hloub do těch jejích, modrozelených. Trochu víc se k ní naklonil. Ona se k němu taky přiblížila. Jejich rty se setkaly. Tempy mu naprosto propadla. Booth to cítil, a tak jejich polibky začaly být vášnivější. Seeley neodolal a vjel Tempy rukou pod tričko. Tohle na ni bylo opravdu moc. Prudce ho odstrčila.
"Co to děláš?!" vyhrkla.
"Co asi?"
"Fajn, pusu jsem přežila, ale do postele ti nevlezu!" vykřikla.
"Fajn, tak ne to zapomeneme."
"Super," ušklíbla se, zvedla se a odešla do koupelny. Zavřela dveře a svezla se po nich na zem. Zavřela oči a vybavila si znovu ten polibek. Na to jen tak zapomenout nepůjde.
"Kůstko…," Booth zaťukal na dveře. Tempy se neozvala.
"Omlouvám se. Prostě jsem se už neudržel."
Zase nic.
"Kůstko, pojď, bude skoro půlnoc a to jsme ještě ani nesnědli chipsy."
Nic.
"Dobře, tak já se ti přiznám přes dveře. Na ten polibek nepůjde zapomenout. Nejen kvůli tomu, že se stal na silvestra, ale kvůli tomu, že jsem se do tebe zamiloval. Ano, slyšíš dobře, zamiloval."
"Boothe," hlesla a po tvářích jí začali téct slzy. Zvedla se a otevřela dveře. Stál tam Booth. Když ji uviděl, natáhl k ní ruce a setřel jí slzy.
"Jak dlouho?"
"Celé čtyři roky."
"Seeley…," Tempy po tvářích začaly téct slzy.
"Ale ty mě ne, chápu to."
"Nic nechápeš!" vykřikla. "Miluju tě!"
Booth se zarazil s rukou na její tváři.
"Zopakuj to," vyzval ji.
"Miluju tě," zašeptala. Booth k ní přistoupil a políbil ji. Hodiny na stěně začaly odbíjet půlnoc. Booth strhnul Tempy na postel a začal jí rozepínat knoflíky u halenky. Jako zdálky slyšeli rachejtle a ohňostroj. Existovali jen pro sebe…

Když bylo po všem, leželi na posteli. Ona měla hlavu položenou na jeho hrudi a on ji hladil po boku.
"Miluju tě," zvedla k němu hlavu.
"Já tebe taky."
"Jak na nový rok…," začala Tempy.
"Tak po celý rok," doplnil Seeley a znovu Tempy políbil.

Bratrova Smrt 14

31. prosince 2008 v 18:00 | Misha |  FF-Bratrova smrt
Booth zaplatil za oběd a pak se spolu s Tempy vydali na letiště.
"Jak to chceš udělat v DC? Institut, FBI, domů nebo nějak jinak?"
"Domů, do Jeffersonu a pak na FBI."
"Jak si přeješ," chytil ji kolem ramen a vyšli z restaurace, kde nasedli do taxíka a vyrazili na letiště.

"Tempy!" vykřikla Angela a běžela obejmout svoji nejlepší kamarádku.
"Angelo."
"Teď už ji nikam nepustíš, že ne Boothe?"
"Neboj. Teď už nikam nepojede. Už k tomu není žádný důvod. Teda pokud sama nechce."
"To víš, že nechci," usmála se a políbila ho.
"Večer u nás chystáme takovou malou oslavu, tak přijďte," usmál se Booth.
"Jste si jistí, že nechcete být sami?"
"Samoty si užijeme víc než dost," usmála se Tempy.
"Tak my se stavíme, v kolik?"
"V šest?"
"Dobře," přikývla Angela.

"Tuhle oslavu pořádáme nejen kvůli Kůstčině návratu, ale chci se jí už konečně na něco zeptat. Už jsem se jí na to kdysi ptal, vezmeš si mě? Tentokrát je to oficiální i s prstýnkem," vytáhl z kapsy malou krabičku, otevřel ji a podal ji Tempy.
"Boothe," vydechla.
"Temperance Brennanová," poklekl, "Kůstko, vezmeš si mě?"
"Seeley," vydechla. Chvíli si hleděli do očí, pak se Tempy usmála. "Ano, ano vezmu si tě!"
Booth jí nasadil prstýnek na prst, pak se postavil a zatočil s ní.
"No tak, nech toho, nebo se mi udělá špatně," okřikla ho, ale přitom se nepřestávala smát.
"Miluju tě," usmál se Booth a něžně Tepy políbil. Ostatní začali tleskat.

Konečně všichni odešli a Seeley s Tempy měli klid.
"Jdu se vykoupat," usmála se a vzala si župan.
"Počkej, co kdybychom šli spolu? Krásná romantická koupel ve dvou…"
"Ve třech."
"Ty musíš mít vždycky poslední slovo, že jo!" vyhrkl a začal jí rozepínat halenku.
"Je to možný," usmála se a zacouvala spolu s Boothem do koupelny, kde spolu vlezli do vany plné pěny.
"Chtělo by to dětský pokoj," usmál se Seeley.
"Ano, to máš pravdu."
"A chtělo by to krásný rodinný domek se zahradou."
"A kde na něj chceš vzít?"
"Už jsem ho koupil."
"Boothe!" vyhrkla.
"Krásný, s velkou zahradou, se spoustou pokojů."
"Ty jsi hrozný!" vyjekla a strčila mu hlavu pod vodu. Když povolila sevření, tak se Booth vynořil. Byl celý od pěny.
"A ty jsi zase ta nejprotivnější ženská, kterou jsem kdy potkal, ale i proto tě miluju."
"To máš štěstí," políbila ho a pak se sama potopila. Když se vynořila, tak líbala Bootha na hrudníku.
"Ty dračice!" vyhrkl.
"Seeley!" ušklíbla se.

Nastal ten velký den. Den, kdy si měli říct Kůstka a Seeley své ANO. Kněz už odříkal svoji naučenou řeč a pak se obrátil na Tempy.
"Ano beru," přikývla Tempy.
Pak se obrátil na Bootha.
"Ano beru," usmál se Booth.
"Můžete políbit nevěstu," přikývl kněz. Booth se naklonil k Tempy a vášnivě ji políbil na rty.

Tempy a Seeleymu se narodila holčička Elizabeth. Oba byli šťastní, a pokud neumřeli, tak žijí dodnes…

Vášeň a cit 15.část

31. prosince 2008 v 15:00 | Misha |  FF-vášeň a cit
Poslední dny dovolené proběhly rychle. A nastal den, kdy se měli vrátit. Booth přišel za Temperance a políbil ji.
" Temperance, musím s tebou nutně mluvit."
" Co se děje?" zeptala se s obavami.
" Miluju tě, a chtěl bych tě o něco požádat, nebo spíš ti něco nabídnout."
" Povídej."
" Temperance Brennanová, vezmeš si mě?" klekl si a vytáhl z kapsy u džínů krabičku. Otevřel ji a Tempy uviděla krásný zlatý prstýnek s diamantem.
" Seeley…," začala a do očí jí vhrkly slzy.
" Nechtěl jsem tě rozplakat."
" Seeley, já nemůžu, chodíme spolu ani ne 14dní, co když…co když se to pokazí?" usilovně mrkala, aby zaplašila slzy.
" Takže…takže ty mě nemiluješ?"
" Boothe…miluju tě! Miluju tě, víc, než si myslíš, ale prostě si tě nechci vzít."
Booth mrskl krabičku s prstýnkem na zem. Zvedl se a odešel.
" Kam jdeš?" vyběhla za ním Temperance.
Booth se na ni ani nepodíval, prostě jen naložil kufr do auta, nastoupil a odjel. Tempy se sesula k zemi. Neovladatelně plakala. Pak se zvedla a došla dovnitř. Našla tu krabičku a otevřela ji. Vytáhla prstýnek. Prvně si ho prohlédla. Zevnitř bylo napsáno B&B 4ever. Tempy si ho jen tak navlékla na prst. Najednou ho už nechtěla sundat. Znovu se rozbrečela. Pak popadla svoje věci a hodila je do Camillina auta. Sedla si za volant a rozjela se do D.C. Okamžitě jela k Boothovi do bytu. Otevřel na třetí zaklepání.
" Ano!" řekla jen.
" Co ano?"
" Ano, vezmu si tě, teda jestli mě pořád chceš."
" Kůstko!" usmál se, chytil ji kolem pasu a otočil se s ní dvakrát kolem své osy.
" To má být tvoje ano?" zeptala se.
" Ano, má," přikývl, " ale já ten prstýnek nechal u Hodginse v domě."
" Nenechal," zašeptala a ukázala mu ruku. Na prsteníčku měla zásnubní prstýnek.
" Miluju tě!" znovu jí otočil.
" Já tebe taky!" usmála se.
" Chceš jít dál?" zeptal se.
" Klidně!" kývla a políbila ho.
" Co poprvý v D.C., teď a tady?" zeptala se.
" Divoško," zašeptal a odtáhl ji do ložnice.

Nastal den D, tedy spíš den B. Agent Booth a doktorka Brennanová si měli říct své ANO před oltářem. Tempy se prohlížela v zrcadle. Na sobě měla bílé svatební šaty, vlasy sčesané v drdolu, ze kterého viselo pár pramínků a jeden pramen jí lemoval tvář. Byla úžasná. Pod šaty se jí rýsovalo bříško nastávající matky. Přemýšlela, jaké z jejich milování mělo za následek právě to. Mohlo to být jakékoli. Na té dovolené dost řádili. Rychle zavrtěla hlavou.
" Zlato, už je čas," přišla pro ni Angela. Pak ji otec dovedl k oltáři, kde ji předal Boothovi. Kněz začal a Booth pak odpověděl, naštěstí kladně. Pak se kněz obrátil na Temperance.
" Ano, beru," řekla svojí nejdůležitější větu v životě.
" Prohlašuji vás za muže a ženu," řekl kněz, " můžete políbit nevěstu."
Booth neváhal, naklonil se k Tempy a políbil ji na rty. Tak moc ji miloval.

Vášeň a cit, dvě věci, které potřebujete, abyste uměli opravdu milovat. Temperance Brennanová je obě měla, Seeley Booth je taky ve svém srdci cítil. Proto byli šťastní. Až neuvěřitelně moc šťastní. A s dcerou Elis, byli ještě šťastnější než předtím…Oba se totiž navzájem milovali a milovali i své děti (nezůstali totiž pouze u jednoho)…

24 3

31. prosince 2008 v 10:00 | Sharya |  FF-24 hodin
Druhého dne první vzbudil Booth, chtěl jít pro něco do auta a když otevřel dveře byli tam další růže a vzkaz.
Poslechla jsi, růže si nakonec do vody dala, tak k nim dej ještě tyhle. Já tě tak moc miluji……..zatím nevíš kdo jsem ale brzy to poznáš a jestli si s tím chlapem co byl u tebe včera v noci něco začneš tak tě zabiju. Ale možná tě zabiju i tak.
Teď Booth pochopil co se děje. Pochopil proč ho jeho parťačka občas nevnímala. Někdo ji vyhrožoval. A ona mu o tom neřekla.
"Dobré ráno"pozdravila ho s úsměvem.
"Dobré"řekl mrzutě.
"Co se stalo, provedla jsem něco?"
"Co se stalo?" vysvětlíš mi tohle?"
"Aha tohle, to nic to bude jistě jen nějaký omyl"řekla a chtěla odejít ale někdo začal střílet.
"Kůstko, k zemi" rychle ji strhl"Pořád si myslíš že je to omyl?"
"Asi není, ale já byla hodná nikoho jsem nenaštvala"řekla a celá se třepala strachem. Po chvíli střelba přestala.
"To je dobré, už je po všem,ale proč jsi mi o tom neřekla? O těch vzkazech?"
"Myslela jsem že to…..že to….byl omyl…..už kolikrát si ze mě někdo takhle vy….vystřelil…..a já….já tě tím nechtěla…..zatě…zatěžovat"řekla a začala plakat.
"Ale no tak, pojď ke mně, to bude dobré, ale ty teď dostaneš ochranku, někdo s tebou musí být 24 hodin denně."
"Boothe to určitě nebude nutné"snažila se odporovat, ale když viděla jeho zamračenou tvář tak radši neodporovala.
"To bude nutné, když s tebou nebudu já bude s tebou někdo jiný"
"Dobře. Ale chci abys byl se mnou stále ty. Já ti věřím a s ostatních mám ještě strach"
"Dobře, neboj se to tak udělám, ale pod podmínkou že i kdyby si s tebe zase jenom někdo střílel tak mi to řekneš, i kdyby šlo o nějakého puberťáka jasný?!!!"
"Jasný a děkuju"
"Nemáš zač"řekl a opět si ji přitáhnul k sobě do náruče a utěšoval ji. Pak společně jeli do institutu.
"Camillo potřebuju s tebou mluvit"
"Jo jasně co potřebuješ?"
"Chci abys zvýšila ochranku, někdo se pokouší zabít Brennanovou"
"Už zase? Co ta holka vyvádí, koho nasrala tentokrát, prezidenta, prodavače v obchodě a nebo rovnou Al-Kaidu?"
"Camillo ani jedno z toho, ale zřejmě se do ní někdo tajně zamiloval a teď ji posílá výhružné vzkazy"
"Aha….tu ochranku tady nechám zvýšit, ale jistě to děláš i kvůli něčemu jinému, že?"řekla a svůdně se na něj usmála.
"Camillo jestli myslíš že to dělám i kvůli tobě, nebo hlavně kvůli tobě, tak se pleteš. Dělám to abych ochránil vás všechny, ale hlavně Brennanovou, takže zvýšená ochranka , ale žádné cizí tváře, rozumíme si?"
"Rozumíme si"
Camilla se smutně koukala na to jak Booth odchází. Uvědomila si že když už spolu dávno nejsou tak ho pořád miluje, ale zároveň věděla, že on ji nemiluje a taky si začala přát aby Brennanvá tohle přežila, protože pokud ne ztratí Bootha a ostatní šprty na vždy.



Silvestr

31. prosince 2008 v 7:00 | Adelinas
Temperance seděla za počítačem a psala zprávy o ostatcích. Bylo zrovna 31. prosince a ona seděla v institutu sama. Vánoce strávila s tátou, ale ten odjel za Russem a holkama. A Angela? Tu ani neviděla od Vánoc. Zazvzpomínala na Vánoce, kdy byl její táta ve vězení a Booth společně s Parkerem dovezli před vězení vánoční stromeček. To pro ni byl ten nejlepší dárek. Co asi dělá Booth?, pomyslela si zasněně. Ani si to neuvědomila, ale hleděla neustále do prázdna a vzpomínala na její šťastné okamžiky.
,,Tempy?", řekl někdo. Temperance vylekaně poskočila a podívala se, kdo ji tak vyděsil. Uviděla Angelu a její pobavený obličej. Temperanc ese ušklíbla a dál se věnovala počítači. Zrovna ji zaujal monitor. Dívla se na jeho jednu hranu.
,,No, vidím, že tě to pozorování monitoru hrozně baví", zasmála se Angela.
,,Hm", řekla Tempy a dál pozorovala monitor, ale tentokrát ji zaujala obrazovka. Hleděla na ni, jakoby ji pozorovala poprvé. Vlastně ano, pozorovala ji tak detailně poprvé, protože se chtěla vyhnout Angelinu zpovídaní.
,,Brennan. je Silvestr a ty ho trávíš tady", rozhodila rukama kolem sebe.,,a navíc sama. Pojď se mnou na party, kterou pořádáme. Je to u Hdginse, tedy v jeho 1. domě. Je tam dokonce i Zack a pokud tam rychle nedojdeš, tak se tam namaže", řekla Angela naprosto ážně. Temperance se rozesmála. To byl pádný důvod tam jít, ale.....
,,Já nevím", řekla zamyšleně Temperance.
,,A co nevíš? Bude tam celý tým. Tak pojď, je to tak trochu týmová práce, abychom vypili hodně alkoholu a přivítali Nový rok, jak se patří, né? Náš první společný Silvestr", řekla zasněně Angela. Temperance protočila oči. Angela vyslala Temperance prosebný a nevinný pohled, kterému neše odolat.
,,Dobře", rezignovala poraženě Temperance.
,,Já to věděla, Tempy", zajásala nadšeně Angela.
,, Ale ne, abyste mě namazali, jinak...", pohrozila Temperance a Angela se rozsmála.
,,Neboj, beztak se tam namžeš sama", řekla s úsměvem Angela.
,,No teda", povzdechla si Temperance a tak trochu jí to dala za pravdu. Angela už ji vzala za ruku a táhla z institutu. Nasedli do nejbližšího taxíka a odjeli směr Hodginsův dům, teda jeden z nich. Dojeli na místo a Temperance povzdechla překvapením. Nikdy to nebyla a ani si nemyslela, že to bude takové panství. Už ze silnice šlo slyšet zvuky hudby a některé hlasy povědomých lidí. Angela ji znovu vzala za ruku a táhla ji tentokrát dovnitř. Temperance zůstala stát úžasem. Bylo to tam dokonalé. Byla tam silvestrovská výzdoba, ale i přesto šel vidět všechen ten luxus.
,,Doktorko", vykřikl Hodgins nadšeně a šel k nim. Políbil Angelu na rty a začal se po chvíli věnovat Temperance. Byl už z něj cítit alkohol.
,,Teda Hodginsi. Věděla jsem, že jsi bohatý, ale zas tak moc. To ne", vydechla překvapeně Temperance.
,,To víš, každý je tak vyjevený, když přijde ke mě", řekl a zasmál se Hodgins. Podal Temperance sklenku. Ta s díky odmítla. Šla radši dál od Angely, aby ji ona nezmastila. Uviděla Zacka, jak tancuje a v ruce sklínku s vínem nebo co to bylo. Vypadal hodně opitě. Temperance se jen usmála. Uviděla taky Camillu, jak sedí u stolu a de´batuje s někým. Temperance v něm poznala jednoho vědcě z institutu. Debatovala s ním a pokaždé se usmála. Temperance se ohlédla po každém a hledala někoho s kým by navázala řeč. najednou uslyšela nadšený výkřik. Byl to Hodgins. Temperance se ohlédla a uviděla, jak do dveří vchází Angela a za sebou táhne Bootha. Musela se usmát. Booth se rozhlídl po místnosti a uviděl Kůstku. Mrkl na ni a zamával jí. Temperance mu poslala úsměv a Booth šel za ní.
,,Ahoj", řekla s úsměvem Temperance.
,,Tak co taky tě Angela vytáhla?", zeptala se Temperance šibalsky.
,,jasně a rovnou z bytu, když dávali záznam jednoho zápasu", ušklíbl se Booth.
,,Aha, tak to tě musí mrzet", pronesla Temperance sarkasticky.
,,No jo no", ušklíbl se Booth.,,A co tebe? tebe vytáhla z kanceláře co?", zaculil se Booth nevinně.
,,jasně z kama jinama", ušklíbla se pro změnu Temperance.
,,Jasně. Tak co si dáme?", zeptal se Booth a podíval se na stůl, kde byly různé druhy nápojů.
,,Hm ani nevím. Asi si dám víno", řekla Temperance a rozhlédla se kolem sebe.
,,tak dobře já to samé", řekl Booth a šli za číšníkem, který tady obsluhoval(Hodgins si to mohl dovolit, tak proč ne?:D)
Vzali si víno a šli společně na nějaké klidnější místoo. podívali se společně na hodiny a zjistily, že je půl dvanácté.
,,No brzo tu budeme mít nový rok", řekla Temperance.
,,Jo taky jsem si všiml", řekl ironicy Booth a oba se tomu zasmáli.
,,to jsem si ani nepomyslel, že s tebou strávím poslední den v roce a začnu rok s tebou", řekl Booth.
,,já jsem na to ani nepomyslela", řekla Temperance a oba se na sebe usmáli.
,,Dáme si něco na jídlo?", zeptal se najednou Booth.
,,Proč ne?", prohodila Temperance a oba šli ke stolu, kde bylo občerstvení. Temperance si vzala zeleninový salát a Booth si vzal pár chlebíčků. Temperance pomalu začala jíst, až jít dresign přistál na bradě. Booth se nad tím usmál a prstem jí ji setřel. Oba se na sebe usmáli a začali se k sobě přibližovat.
,,Tak co jak si to tady užíváte?", zeptala se najednou Angela a vyrušila jich od té důležité chvíle. Angela se usmála ale pak si uvědomila, že je vyrušila a zatvářila se omluvně, ale neodešla.
,,Je to tu ........ skvělé", řekli oba naráz. a všichni se zasmáli.
,,Lidi už je za pět dvanáct", vykřikl Hodgins.,,Pojďte ven, bude ohňostroj", a všichni zajásali. Okamžitě všichni běželi ven kromě Booth a Temperance. Ti se na sebe usmáli a kráčeli pomalu ven.
Všichni byli u nějaké fontánky, jen Temperance a Both se šli projít po parku.
,,5..............4..................3", křičeli všichni.
,,No myslím, že bych rád udělal jednu věc", řekl Booth.
,,Jakou?", zeptala se Kůstka.
,,...............2............1..........Šťastný Nový rok", vykřikli všichni a začal se rozeznívat zvuk kleniček a následovné práskání petard a všeho.
,,Tohle", řekl prostě Booth. Přiblížil se k Temperance a mírě se k ní naklonil. Své rty položil na rty Temperance. Byla to jen taková letmá pusa, ale Temperance ho popadla kolem krku. Booth neváhal a položil své ruce na její pas. Jejich rty se o sebe začali otírat čím dál tím víc naléhavěji. Oba pootevřeli svá ústa a jejich jazyky se propletly. Byl to něžný a stejně i vášnivý polibek. Začínal být pro ně čím dál tím víc naléhavější. Pak se od sebe mírně odtáhli
,,Šťastný Nový rok", zašeptal booth. Temperance se usmála a zase spojila své rty s Boothovýma. Byl to jen něžný polibek, který vyjadřoval všechny city za poslední čtyři roky jejich partnerství.
,,Jak na Nový rok, tak po celý rok", zašeptala Temperance.
,,Mmmm to zní zajímavě", zašeptal mírně pobaveně Booth a s Temperance se obejmuly.
,,Tak tohle je můj nejšťastnější Nový rok, jaký jsem kdy prožil", řekl Booth.
,,Stejně tak i pro mě", řekla Temperance a oba se usmáli.

Bratrova Smrt 13

30. prosince 2008 v 18:00 | Misha |  FF-Bratrova smrt
Booth ji sledoval přes sklo. Česala si vlasy. Očividně ho opravdu nepoznávala. Vzal za kliku a otevřel.
"Vy jste…," začala Tempy.
"Bože, Kůstko!" objal ji. Neřešil, že ho nepoznává. "Chyběla jsi mi, tak moc, jsi mi chyběla. Miluju tě, mamino."
"Prosím? To dítě…to dítě je…"
"Moje," přikývl Seeley.
"Říkal jste…říkal jste, že jsme parťáci, já bych si nikdy nic nezačala s…"
"Pšt, myslel jsem si, že to řekneš," přiložil jí prst na rty.
"Asi jsem se do vás hodně zamilovala, že jo?"
"Myslím, že ano. Chceš, abych ti pověděl něco o nás? O tobě nebo o mě?"
"Jestli máte čas," usmála se.
"Mám, a tykej mi, je to takový divný, když…no, když mi vykáš."
"Dobře," usmála se. Ten muž se jí líbil, cítila se s ním v bezpečí, a připadalo jí, že ho zná strašně dlouho, a že k němu něco cítila, snad to byla i láska.
Booth se posadil k ní na postel a začal povídat.

Dny plynuly, Booth byl u Tempy den co den, už si vzpomněla, amnézii přemohla. Byla zase šťastná, ten den ji měli pouštět domů. Konečně.
"Ahoj!" objala Bootha, když pro ni přijel.
"Ahoj," políbil ji na tvář a pohladil ji po kulatém bříšku.
"Jsem tak ráda, že mě dneska propouštějí. A jsem ráda, že tě mám."
"Kůstko!" zvedl ji do vzduchu a zatočil s ní.
"No tak!" zaklonila hlavu a začala se smát.
"Já jsem blázen, blázen do tebe!" znovu s ní zatočil, a když ji postavil, tak ji políbil.
"Pojď, vypadneme odtud," chytil ji Booth za ruku a popadl její kufr. Vyběhli z pokoje a zamířili k výtahům. Najednou se Tempy zarazila.
"To ne," zašeptala.
"Co se děje?" zeptal se Booth a otočil se na Tempy. Pak se podíval tam, kam hleděla jeho partnerka.
"Sully!" vydechla a začala se třást.
"No tak, no tak," zašeptal a objal ji.
"Lásko!" přiběhl k nim Sully. "Co s ním zase děláš? Proč ses neozvala? Čekal jsem, až se vrátíš."
"Sully, nech mě na pokoji!" otočila se.
"Ale…pamatuješ na tu dohodu, já rozbiju gang, ty se mnou odjedeš."
"Kdybys mě miloval, nechal bys mě, abych byla šťastná! Ale s tebou šťastná nikdy nebudu! Miluju Bootha!"
"Ale já chci, abys byla se mnou!"
"Tak dost!" Booth se naštval. Přistoupil k Sullymu. "Nech Kůstku být!"
"Já ji ale miluju!"
"Ale ona tebe ne, a navíc, budeme spolu mít dítě, tak nás nech!"
"Ale já ji miluju!"
To Booth už nevydržel a vrazil mu pěstí. Sully se zhroutil na zem. Z nosu mu tekla krev. Seeley ho chtěl dorazit, ale Tempy ho zadržela.
"Ne, Boothe! No tak, to nedělej! Pojď, pojedeme domů, chci se jít ještě podívat do institutu," odtáhla ho kolem Sullyho do výtahu a počkala, až se zavřou dveře. Pak se obrátila na Bootha.
"Díky!" vrhla se mu kolem krku a něžně ho políbila.
"Pro moji Kůstku vždycky," usmál se a políbil ji o něco vášnivěji.
"Mám otázku…," zarazila ho Tempy.
"Ano?"
"Chytili jste vraha…vraha Jareda?"
"Ano," kývl Booth.
Tempy se usmála a skočila Boothovi kolem krku.
"Hele mamino," objal ji Booth kolem pasu, "než vyrazíme na letiště, co si zajít na oběd?"
"Jen ty a já? Žádná nemocniční strava?"
"Ano," usmál se.
"Beru," políbila ho, zrovna když výtah zastavil a otevřely se dveře…

Prazdniny na Lodi 6

30. prosince 2008 v 16:00 | Sharya |  FF-Prázdniny na Lodi
Jednoho večera bylo to asi třetí den po vyplutí. Se Tempy hádala s Robertem, v jednom skladě, který našli.
"Ty si jako myslíš, že když moje milenka odmítne jet, tak je dáš tomu kretonový s tím malý blbým harantem"
"Nekřič na mě a na víc Booth není žádný kretén a Parkr žádný hrant, umřela mu matka….tak jsem chtěla aby se trochu odreagovat a ty si myslíš že by mě se líbilo kdyby tady byla tvoje milenka?!" křikla a chtěla odejít, ale Robert ji takovou vrazil až slítla na zem. Pak odešel a Tempy šla do baru.
"Prosím ještě jednu"
"Kůstko co tady děláš?"
"Piju….musím si trochu pročistit hlavu"
"A myslíš že si takhle pomůžeš?"
"Já nevím…sakra Boothe co je na mě špatného?"
"Vůbec nic…vůbec nic"řekl a políbil ji do vlasů.
"Pojď půjdeme ke mně…tam si promluvíme"
"Parker už spí?"
"Spí….Kůstko chci abys věděla že na tobě není nic špatného, jen Robert to dobré co je tobě…tak toho začal zneužívat"
"Díky Boothe" řekla a vrhla se mu okolo krku, po chvíli usnula.tak ji uložil na postel co tam byla na víc a šel taky spát.
Když přišla druhý den za Robertem….tak stála v ložnici a on mezi dveřmi, pak k ní přišel a udeřil ji do obličeje.
"Podívejme naše malá kurvička co?!, tak kde jsi byla?"
"Kde myslíš a proč si tak změnil, co jsem ti udělala?"
"Ty? Všechno, byla jsi víc s Boothem a svojí prací než se mnou"křičel na ni. Pak ji znova uhodil do obličeje, ale tentokrát spadla a přestala se hýbat. V tom do pokoje vletěl Booth ještě s několika lidmi od policie.
"Roberte Karmajkle jste zatčen…….co jste ji udělal?" křikl a popadl ho pod krkem a přimáčnul ke zdi.
"Boothe nechte ho vaše partnerka žije"řekl jeden s policistů.
"Odveďte ho!"křikl a sklonil se za Kůstkou, pak šel pro studený obklad.
"Kůstko, no tak Kůstko prober se" říkal ji a hladil ji jednou rukou po vlasech a druhu ji jezdil po obličeji s žínkou. Kůstka po chvíli začala přicházet k sobě.
"Boothe co se stalo?.......Co se děje? Kde je Robert?"
"Kůstko už je všechno v pořádku a Robert byl zatčen a vyexpedován z lodi. Byl to překupník drog a měl už záznam z toho že ženám fyzicky ubližoval"
"No to snad ne"rozplakala se a Boothovi se vrhla kolem krku a plakala.
"Ale no tak klid….klid Kůstko, jsem u tebe, neboj se už jsem u tebe"

"To byla dobrá scéna Gabrieli….co se stalo z pravými piloty?"
"Jsou mrtví…my jsme si vzali jejich uniformy a letěli pro vás pane Karmajkle"
"Výborně…..nahlásíme že máme poruchu pak se jako zřítíme a všichni nás budou mít za mrtvé.
"Skvělí plán a co pak?"
"Pak? Jakmile se vrátí Tempy tak ji dám tak na pár měsícu pokoj a ji ublížím"

Byl večer a Booth byl o té doby jenom s Temperance. Nenechal ji samotnou. A pak odmítl i Camillu.
"Boothe počkej nechceš si zajít na skleničku?"zeptala se ho CAmilla ve vyzývavých šatech. Doufala že Bootha znova uloví.
"Ne Camillo a běž to zkoušet na někoho jiného, já už tě nemiluji jsi jen moje kamarádka a navíc musím za Kůstkou"
"Vždyť si s ní celý den!"
"No a co?! Ona mě potřebuje a je pro mě hned po mém synovi to nejdůležitější co mám"řekl a odešel za Kůstkou do jídelní místnosti.







Vášeň a cit 14.část

30. prosince 2008 v 15:00 | Misha |  FF-vášeň a cit
" Tak, co si zajít na oběd, pak se skočit vykoupat a pak se jít podívat na čtyřkolky."
" Beru," usmál se. Objal ji kolem pasu a zatočil jí dokola.
" Boothe, pusť mě," vymanila se z jeho obětí a odešla ven. Booth se zvedl a vešel do koupelny. Opláchl si obličej a zadíval se na svůj obraz v zrcadle. Proč si ho Tempy vybrala? Proč se do něj zamilovala? A zamilovala se do něj vůbec?
" Lásko, co se děje?" přišla Tempy do koupelny a našla tam Bootha, jak zírá do zrcadla.
" Proč miluješ mě? A miluješ mě vůbec? Proč nedáš přednost Jamesovi?"
" Tak tohle snad už nemyslíš vážně! Miluju tě, protože…to nemá důvod! Prostě to tak je! A proč nedám přednost Jamesovi? Protože neodolám tvým čokoládovým očím, tvým dotekům, tvým polibkům…"
" Kůstko," vydechl a vysadil ji na skříňku vedle umyvadla. Ona ho objala nohama kolem pasu a začali se líbat. Polibky byli vášnivější a vášnivější.
" Boothe…teď už ne, teď už…," začala Tempy, ale když sjel polibky do výstřihu, vydechla jen: " Ano!"
" Tempy, jaký šaty jsou lepší, ty nebo ty?" vtrhla Angela do koupelny. Okamžitě zpozorovala Bootha a Tempy. Seeley se rychle odtáhl. Ustoupil o dva kroky dozadu. Tempy si začala rovnat neviditelné záhyby na šatech.
" Omlouvám se, jen jsem se přišla zeptat, jaký šaty jsou lepší."
" Jo, fajn," přikývla Kůstka. " Ty bílý," ukázala Temperance na jedny šaty.
" Díky," usmála se Angela a zmizela.
" Tohle musí přestat," zašeptala Tempy a seskočila ze skříňky.
" Nemusí, nemusí," zašeptal Booth a začal ji líbat na krku.
" Ne!" odstrčila ho. " Sakra Boothe! Jsme jak puberťáci, co se osahávají na záchodkách. Já…na tohle prostě nemám. Nechci se třást pokaždé, když se tě dotknu, strachy, že nás někdo nachytá!"
" Ale vždyť náš vztah už je oficiální!"
" Ano, ale nechci, aby nás pokaždé nachytali."
" Já taky ne, ale miluju tě, a nehodlám se tě vzdát, jen kvůli tomu, že jsi moje parťačka!"
" Boothe," zašeptala, " a jak to bude v D.C.?"
" Nastěhuješ se ke mně, budeme spolu pracovat a chodit, a pak se vezmeme a budeme mít kupu dětí."
" Ty jsi bláhový!" usmála se a vzala ho za ruku. Společně vyběhli ven a zamířili do restaurace. Vychutnali si oběd a pak šli na čtyřkolky. Původně se chtěli jen koukat, ale pak jim nasadili přilby a projeli se. Jeli po okolí, dávali si závody a dobře se bavili. Nakonec se políbili.
" Bylo to fajn!" sundala si Tempy helmu.
" To ano, ale ta motorka před pár dny byla lepší."
" S tebou jsou všechny okamžiky hezký," usmála se Tempy a přistoupila k němu. Objala ho kolem krku a políbila ho. Pak ho pustil. On ji chtěl znovu políbit, ale ona uhnula. Rozběhla se pryč. Booth se za ní vydal. Když ji doběhl, tak ji svalil do trávy a lehl si vedle ní.
" Zase jsi mě dostal."
" A tentokrát jsi na sobě neměla ani moji košili."
" A ty ji na sobě taky nemusíš mít!" začala mu ji rozepínat.
" Temperance!" vykřikl někdo. Ta přestala Bootha líbat a vzhlédla.
" Ale ne, James," vzdychla a zvedla se. " Co chceš?"
" Jenom s tebou mluvit. Mezi čtyřma očima."
" Sakra, přestaň mě otravovat. Já s tebou nechci mít nic společného. Já miluju Bootha!"
" Fajn, a jak jsem celý den sledoval, je to pravda, co?"
" Ano, je," přikývla Tempy. James se beze slova otočil a odešel.

Tak trochu jiné Vánoce 7.část

30. prosince 2008 v 12:00 | Domča |  FF - Tak trochu jiné Vánoce
Nastal den, kdy byl Silvestr. Rebecca si odvezla Parkera domů a Tempy s Boothem se připravovali k Jackovi.
" Ještě tohle, abychom to měli do čeho dát!" Křikla Tempy.
" Miláčku.." Přitáhl si jí Booth k sobě blíž.
" Ano?"
" Spíme tam jen na jednu noc, takže to, co držíš v ruce, nepotřebujeme." Ukázal na velký kufr.
" Ale.."
" Pššt..sbal si jen ty nejdůležitější věci, bez kterých se přes noc neobejdeš, ano?"
" Fajn, fajn." Vydechla a odtáhla se od Bootha. Nakonec si vzala jen jeho košili na spaní, věci potřebné k hygieně a nějaký alkohol. Sice ho tam Jack bude mít dost, ale Temperance trvala na tom, že musejí něco přinést.

" Vítáme vás!" Křikla Angela s Hodginsem, když přišli Tempy se Seeleym.
" Angela vám ukáže, kde budete spát."
" Wow, tak tady jsem ještě nebyl."
" Nebyl tady nikdo, kromě mě." Ušklíbla se Angela a vedla Tempy a Bootha do jejich pokoje. Došli k velkým vchodovým dveřím, pak šli chodbou rovně, zahli doleva, pak šli po schodech nahoru, nahoře zahli doprava a před nimi se naskytl výhled na pokoje.
" Je to jako hotel." Zasmál se Booth.
" Váš pokoj je tady, a tady v těch ostatních budou ostatní z týmu." Ukázala na pokoje Angie a odešla.
" Bezva." Povzdychl si Booth.
" Copak, nechtěl si, abychom byli rušeni?" Tahle věta zaváněla nemravností.
" To víš, že jo." Zase si jí přitáhl k sobě a začal jí líbat.
" Mm, tady ne!" Vyjekla a odemkla pokoj. Byl prostorný a velký. Na chodbě byla ještě koupelna a WC pro část domu, kde sídlí jen hosti.
" Zajímalo by mě, kolik tady Jack má koupelen." Poškrábal se Booth na hlavě.
" Já bych se tady porozhlídla všude."
" Pak půjdeme jen sami dva prozkoumat zahradu, jo?" Zakřenil se.
" Sami?"
Seeley přikývl.
" No..to by šlo." Plácla sebou na postel a zadívala se na strop. Booth zmizel na balkóně a zadíval se na obrovskou zahradu.
" Pojď se na něco podívat." Pokynul jí, ať jde za ním.
" Páni.." Vydechla, když uviděla zahradu.
" Je to velký jako The Mall."
" Myslím, že přes míli to nemá." Opravila ho Kůstka.
" Ty musíš mít vždycky poslední slovo."
" Samozřejmě." Přikývla.
" A to na tobě taky miluju." Začal jí líbat a ona polibky oplácela. Záhadně se dostali až na postel, kde jí začal Booth svlíkat.
Najednou někdo zaklepal.
" Dále." Řekli, když si Tempy upravila vlasy. Do pokoje vkročili Zack a Cam.
" Jé, vy už jste taky přijeli?" Pousmál se Booth.
" Jak vidíš, jsem tady a řekli jsem si, že půjdeme prozkoumat Jackovu mega zahradu, nechcete jít s námi? Má tam prý i lesík s kašnou." Ušklíbla se Cam.
" Teď ne, my půjdeme asi až za chvíli, musím s Boothem něco vyřešit, že?" Sykla a podívala se na něj.
" Dobře, tak my jdeme, mějte se." Rozloučila se Camille a zmizela se Zackem venku.
" Co si chtěla řešit?" Nechápal.
" Tohle." Zamkla a svalila ho na postel.
" Už chápu." Pousmál se a začal jí něžně svlíkat oblečení. Zase prožily ten krásný sex, který byl plný ještě větší lásky, vášně a něhy než poprvé.

" Jack má fakt krásnou zahradu!" Řekla Tempy, když zrovna procházeli kolem kašny v lesíku.
" To jo, má." Pousmál se Booth a vzal Tempy do náručí.
" Co je!" Vyjekla. Seeley jí posadil na okraj kašny a začal jí líbat.
" Miluju tě." Řekl mezi polibky a pevně jí chytil za pas.
" Tohle jsme už dneska tady měli a navíc je tady venku zima." Jemně ho odstrčila, slezla z kašny a šla pomalu ven z lesíka. Booth jí následoval.
" Dobře, už budu hodný."
" Seeley, ty jseš hodný, ale nejsme spolu jen kvůli sexu nebo jo?" Tázavě se na něj podívala.
" Samozřejmě, že ne, ale už jsem ti to vysvětlovat, že není jednoduchý.."
Umlčela ho polibkem, pak se odtáhla a zahleděla se mu do jeho čokoládových očí.
" Měli bychom už jít za ostatními, bude svačina, kterou Angela s Jackem udělali."
" Fajn." Objal jí kolem ramen a šli směrem k domu.

Pomalu se blížila desátá hodina a večírek u Hodginse mohl pomalu začít. Měli ho v zimní zahradě, přes sklo viděla, jak se z nebe snášejí zimní vločky. Měli tam na stole plno jídla a pití.
" Tak, o půlnoci půjdeme ven a pořádně to roztočíme." Zajásala Angie.
" Jo, budou rachejtle a šampaňský." Ušklíbl se Jack.
" Chtěli bychom vám s Kůstkou něco říct." Řekl Booth a chytil jí kolem ramen. Temperance hned pochopila.
" Jo, chtěli." Pousmála se.
" Jsme spolu, začalo to polibkem pod jmelím." Oznámil Booth a věnoval jí jemný polibek na rty. Všichni začali okamžitě tleskat a Hodgins se Zackem i pískali.
" Tempy, proč jsi mi to neřekla?"
" Promiň.." Nasadila Temp výraz smutného psa.
" Omluva přijata." Ušklíbla se Angela. Byla šťastná, že její nejlepší kamarádka je šťastná.

Nezadržitelně se blížila půlnoc. Všichni vyšli na zahradu a Jack tam nachystal rachejtle. Cam přinesla šampaňský a nalila ho do skleniček.
" Už!" Vyjekla Angela a všichni začali odpočítávat.
" Deset, devět, osm.." Ozývalo se ode všech. Kůstka byla přitisknutá na Boothovi a užívala si jeho blízkost.
" Sedm, šest, pět.." Už se to rychle blížilo. Všichni byli šťastní.
" Čtyři, tři, dva, jedna!" Na slovo ,jedna' dali všichni důraz a rachejtle se odpálili. Sledovali rachejtle a u toho si připili na šťastný Nový rok. Seeley věnoval Tempy krásně dlouhý polibek.
" Jak na Nový rok, tak po celý rok." Ušklíbla se Tempy a napila se.
" Tak to se mi moc líbí miluju tě."
" Já tebe taky." Znovu se políbili. Pak všichni šli dovnitř, protože rachejtle odbouchaly a oni pořádně dooslavovali. Bylo jasné, že druhý den se museli probudit s hlavou jako střepem, ale byli šťastní, že si to pořádně užili…

24 hodin 2

30. prosince 2008 v 10:00 | Sharya |  FF-24 hodin
Druhý den ji před bytem opět leželi na zemi růže. A v nich byl vzkaz.
Jsem tak šťastný….blíží se den kdy budeš jenom má. Brzy tě přijdu navštívit a dej ty růže do vázy a ty ze včerejška taky ať nezvadnou, protože pokud zvadnou zvadneš i ty.
Kůstka na to kašlala hodila vzkaz i růže na stůl a jela normálně do práce. Tam už ji čekal Booth.
"No konečně kde jsi byla?"
"Ale jen mě zdržela sousedka, omlouvám se"
"To je v pohodě, ale teď jedeme našli se ostatky"
"Bezva a tak konečně se bude ten nový asistent moc ukázat jestli je skutečně tak dobrej"
"Kůstko…tak mu dej šanci a uvidíš, zacka sice jen tak nenahradí, ale zkus mu dát šanci"
"Máš pravdu, musím mu dát šanci"
Po chvíli dojeli na místo.
"Takže je to žena věk asi 20- 25 let, vypadá to že před nedávnem porodila, určitě tady je ditě. Ani den tomu nemohl být, ona zemřela na vykrvácení a on na udušení"
"Super Kůstko, tak pojď jdeme zpátky do Institutu"řekl Boot a společně s |Tempy se vydali zpět ale Tempy byla nějaká zamlklá.
"Kůstko co se děje? Kůstko?!"musel do ní žduchnout a ona se konečně vzpamatovala.
"Co? Co jsi říkal? ne nic se neděje vážně"
"Opravdu? Mě se zdá že se něco děje, ale když o tom nechceš mluvit tak nebudeme",
Pak celou cestu nepromluvili a když přijeli do Institutu tak tam už na ně čekali ostatky a nový asistent Charlie.
"Tak povídejte Charlie co si o tom myslíte vy"pobídla ho Tempy
"Takže je to žena věk kolem 20 - 25 lety, před nedávnem porodila a zemřela na vykrvácení a dítě které nežilo ani pár hodin tak na udušení"
"No Charlie máte pravdu, je to skutečně tak"
"Mám rekonstrukci obličeje"řekla Angela
"A co jsi zjistila?"
"Byla to Simona Brejdov, z dětského domova nemá žádné příbuzné a nikoho, podle toho co jsem zjistila tak jej manžel zemřel před třemi týdny při autonehodě."
"No to je vážně Bezva" řekla Tempy a pak jela společně s Boothem k ní Domů.
"Pojď dál, chceš něco na pití?"
"Jo vodu nebo něco co máš"
"A co takhle skenku červeného nemám ji s kým vypít"
"Kůstko, ale já ještě řídím"
"Nemusíš odcházet, můžeš tu se mnou zůstat ten byt je veliký dost"
"Tak dobře, nemáš hlad že bych něco nechal objednat"
"Tak jo, budu jenom ráda"
Booth zavolal a po chvíli jim donesli jídlo. Pak si pustili hudbu a tančili spolu. A když je to přestalo bavit tak se koukali na televizi, byl tam zrovna nějak komediální seriál a při tom dostávali takové záchvaty smíchu že na ně vlítl soused.
"Poslyšte jste vy normální? Víte kolik je hodin"
"Ano pane Blacku vím…teda víme kolik je hodin a moc se….omlouvám"řekla a vyprska smíchy.
"Poslyšte slečno, máme tady vnuka tak to ztište nebo na vás zavolám psychiatra"
"Jistě omlouvám se dobrou noc"
"Dobrou noc"
Tempy práskla dveřmi a šla zpět za Boothem.
"Měli bychom jít spát už je pozdě půjdu ti ustlat do pokoje pro hosty"
"Asi ano a děkuji…dobrou noc Kůstko"
"Dobrou Boothe a děkuji za krásný večer.






Pohřbeni zaživa 10.část

30. prosince 2008 v 9:00 | Misha |  FF-Pohřbeni zaživa

Booth na ni zůstal koukat. Pak ji pohladil po tváři. Setřel jí slzy a pousmál se.
"Neplač," zašeptal.
"Já tě miluju," pohlédla mu do očí. V jeho hnědých čích se mohla utopit. On neodolal, přitáhl si ji k sobě a políbil ji.
"Kdy můžeš jít domů?" zeptala se.
"Zítra," zašeptal.
"Něco mě napadlo," zašeptala a sdělila Boothovi svůj plán.
"Souhlasím," usmál se.
"Tak já mizím," políbila ho.
"A kam?"
"Do práce. Náš plán…," připomněla mu.
"Jasně," usmál se. Tempy mu úsměv oplatila a zmizela. Booth zůstal sám.

Tempy se chovala, jakoby se nic nezměnilo. Seeley byl pro Angelu a ostatní pořád v komatu. Agent Rendy se tam naštěstí ten den neukázal.
"Tak já jdu, zítra se tu neobjevím," zvedla se Tempy.
"A kam jdeš?" zeptala se Angie.
"Mám zítra nějaké zařizování."
"U Bootha se nic nezměnilo?"
"Ne," zavrtěla Tempy hlavou.
"Mám se tam zítra stavit?"
"Ne!" vyjekla Temperance.
"Promiň!" pohlédla na ni Angela nechápavě.
"Pohoda, ale už letím," rozloučila se Tempy a odešla.

"Tak, Boothe, jsme tu!" usmála se Tempy a otevřela dveře do svého bytu.
"Nic se tu nezměnilo."
"Pár maličkostí ano," kývla.
"Ale opravdu jen pár."
"A co chceš dělat teď?"
"O jedné věci bych věděl," začal jí svlékat svetr a líbat ji.
"Seeley!" zaklonila hlavu a rozesmála se. Booth sjel polibky k jejímu krku.
"Do ložnice," zašeptala. Booth jen přikývnul, vzal jí do náručí a odnesl do ložnice, kde spolu prožili něco úžasného, něco, na co se Tempy celý rok těšila, něco víc, než jen pouhé polibky…

"Bylo to úžasný," zašeptala Tempy. Ležela vedle Bootha s hlavou na jeho hrudníku.
"To bylo," chytil ji za ruku a políbil do vlasů. Najednou se ozval zvonek. "Kdo to je?" pohlédl na ni.
"Netuším," zvedla se a oblékla si župan. Pak se vydala otevřít. "Angelo! Co ty tady?" vyhrkla.
"To bych se měla spíš ptát já! Měla jsi být u Bootha. Ty někoho máš?!" vyjekla.
"Nemám!"
"Máš!" vtrhla Angela do bytu a zamířila do ložnice, kde našla Bootha. "Ty máš být v komatu!" vyhrkla.
"Mám, ale nejsem, jak vidíš. Jsem u Kůstky v ložnici."
"Mně se nic neřekne!" vykřikla a pak se začala smát. "Jsem ráda, že jste šťastní."
"Jo, to jsme," usmála se Tempy a sedla si k Boothovi do postele. "Tak náš plán nevyšel. Nepřekvapili jsme všechny v institutu," vzdychla.
"Nevadí," začal ji líbat.
"Tak já mizím, můžu o tom říct v…"
"Řekni si to, komu chceš!" odbyl ji Booth, ale to pro něj existovala už jen Temperance. Angela radši rychle zmizela…

Tak všechno dobře dopadlo. Brennanová a Booth byli spolu. Hrobník byl mrtvý. Nakonec vypátrali i jeho bratra. Tempy a Seeley byli šťastní až do konce, a když se jim narodila dcera Daniela, byli ještě šťastnější, než předtím…T&S 4ever!!!



Ztraceni na Vánoce(2) 4

29. prosince 2008 v 19:00 | Misha |  FF-Ztraceni na Vánoce
"Tady! Tady jsou!" křikl jeden ze záchranářů, konečně je zachránili. Tempy i s dítětem okamžitě odvezli do nemocnice. Booth ta zůstal stát, nikdo se o něj nezajímal. Pak se vydal k autu a jel do nemocnice. Vešel za ní do pokoje.
"Ahoj Kůstko…a…a…"
"Elizabeth."
"Elis."
"Seeley, musím, s tebou mluvit…," začala Tempy.
"Ano?" posadil se k ní na postel.
"Musíme se rozejít, vím, že jsem se trápila, když jsme nebyli spolu, ale když jsme spolu, tak…tak…no prostě, není to správné…"
"Já tě miluju," vydechl Booth.
"Já tebe taky…ale…ale city jsou vedlejší, musíme udělat, co je správné."
"Dovol mi, abych tě naposledy políbil."
Tempy kývla. Booth k ní přešel a políbil ji…na rozloučenou. Jeho rty se setkaly s jejími. Ten polibek byl tak jemný, ale přitom vášnivý, plný citu, a hlavně moc, moc smutný.
"Nemůže to přece skončit takhle," zašeptal Booth.
"Musí," rozvzlykala se Tempy.
"Nemusí, nemusí, vzpomeň si, jak jsme se dali dohromady, co všechno jsme spolu prožili, tak teď to přece jen tak neskončí, ne, když máme dceru a cítíme k sobě to, co cítíme, proč to chceš ničit?"
"Nechci, ale sám víš, že to není správný!" vyjekla.
"Nevím, miluju tě, tak proč nemůžeme být spolu?"
"Právě proto, že se milujeme!"
"To nedává smysl…"
"Dává! I když ho nevidíš, tak dává."
"Ne!" vydechl, zavrtěl hlavou a začal Tempy divoce líbat.
"Zůstaneme spolu," vydechla Kůstka. Sice to bylo proti jejímu přesvědčení, ale jednou dala přednost srdci před mozkem…

"Ano," toto ano bylo jedno z nejdůležitějších v životě Temperance Brennanové.
"Ano," toto ano bylo zase jedno z nejdůležitějších v životě Seeleyho Bootha.
"Prohlašuji vás za muže a ženu," kývl kněz, "můžete políbit nevěstu."
Booth se naklonil k Tempy a políbil ji na rty. Konečně byli prohlášeni manželi. Kostel začal tleskat…

Doktorka antropologie Temperance Brennanová a zvláštní agent F.B.I., Seeley Booth byli konečně šťastní. Potom, co se jednou rozešli úplně a jednou jenom málem, byli naprosto šťastní. A jak se slibuje při svatbě, dokud nás smrt nerozdělí, u nich to opravdu platilo. Prožili spolu krásný život se svými dvěma dětmi, třemi psy, čtyřmi kočkami a spoustou, spoustou štěstí.

A jak to tak bývá, zazvonil zvonec a pohádky je konec. A jako všechny pohádky, i tento příběh skončil šťastným koncem, ale co kdyby ne? Co kdyby se něco stalo jinak? Zima a sníh přeci skrývá spoustu nebezpečí, ale i krásy. Proto pro B&B bylo nejoblíbenější období právě zima, období Vánoc. Právě v tomto období se totiž odehrávali jejich nejdůležitější a nejzásadnější životní osudy… První polibek, druhý polibek, první milování i narození dcery…a později i syna. Konečně byli naprosto šťastní… THE END

Bratrova Smrt 12

29. prosince 2008 v 18:00 | Misha |  FF-Bratrova smrt
"Ne, Sully, to po nás nemůžeš chtít!" vyhrkla Tempy.
"Můžu a chci, pokud mám rozprášit ten gang, tak se mnou Tempy odjede. Je mi jedno, že to dítě je tvoje, ale já chci Tempy!"
"Sully, jestli mě miluješ, tak mě necháš tady s Boothem."
"Já tě miluju a chci, abys byla se mnou."
"Ne! Sully!"
"Kůstko, pojď, promluvíme si," chytil ji Booth něžně za loket a odtáhl ji stranou.
"Nemůžu s ním odjet!"
"Kůstko, Sully je jediná možnost, jak zaručím, že budeš v bezpečí, pokud ten gang nerozbije, tak po nás půjdou. A pak nás dostanou. Sully je v tom gangu a může je rozbít. A když s ním odjedeš, budeš v bezpečí."
"V bezpečí, ale bez tebe," rozbrečela se.
"No tak, lásko moje," objal ji. Tempy zabořila obličej do jeho košile.
"Miluju tě, tak proč mám jít s ním?"
"No tak, je to pro tvoje vlastní dobro. Kůstko, miluju tě, ale chci pro tebe to nejlepší, a uvidíš, že se někdy ještě uvidíme."
"Ale už tě nebudu moc políbit, neucítím tvoje doteky," vzlykala.
"No tak, Kůstko, neplač," zašeptal.
"Tak jak jste se rozhodli?" vstoupil do jejich rozhovoru Sully.
"Pojede s tebou," kývl Booth.
"Fajn, tak se rozlučte, pak pojedeme k Tempy, ona si sbalí, pak ji odvezu na loď, udám gang a odjedeme do L.A., samozřejmě autem."
Tempy se na něj podívala. Pak ale pohlédla na Bootha. Natáhla se k němu a začala ho líbat. Stáli tam a nevěděli, jak dlouho, prostě se líbali a naposled si užívali doteky toho druhého.
"Neopustím tě," vzlykla Tempy.
"Musíš," zašeptal a vtiskl jí do ruky kus papírku.
"Co to…?"
"Moje telefonní číslo a adresa. Kdyby něco, zavolej nebo napiš. Vím, že to znáš zpaměti, ale stát se může cokoli."
"Díky," zašeptala a znovu ho začala líbat.
"Tak to by stačilo!" chytil ji Sully a násilím ji od Bootha odtrhl. Snažil se ji odvést pryč. Tempy se Bootha držela za ruku, jak nejdéle to šlo. Když ale její ruka už nadobro vyklouzla z té jeho, uvědomila si, že už ho asi nikdy neuvidí…

PO DVOU MĚSÍCÍCH
Tempy ležela na posteli a bříškem palce hladila Seeleyho fotografii. Tak moc jí chyběl.
"Hej, Tempy, vstávej!" křikl Sully.
"Už jdu," vzdychl. Schovala Seeleyho fotku do kabelky a sešla do přízemí.
"Dnes to bude chtít vyprat prádlo, vyžehlit prádlo, vyluxovat a pověsit záclony."
"Sully, jsem těhotná a nejsem tvůj otrok, tohle nezvládnu, laskavě se podívej na moje nateklý nohy, jsem ráda, že stojím!"
"Tak tyhle čtyři věci snad zvládneš, jo a jinak, zítra máme svatbu, buď tak laskavá a sežeň si šaty!"
"Já si tě ale nevezmu!" vykřikla Tempy. Popadla kabelku a vyběhla z domu. Nasedla do auta a vydala se směr D.C. Jen si vyčítala, že tohle neudělala dřív…

"Žena, věk kolem třiceti, havárie v autě, úraz hlavy," hlásil doktor do vysílačky. Neznámou brunetu po autohavárii na dálnici z L.A. do D.C. vezli do nemocnice do Las Vegas. Její stav byl kritický, a k tomu byla těhotná. Operace byla náročná, ale pacientka to přežila. Ležela ale v kómatu, a když se probrala, trpěla amnézii. Teď seděla na posteli a probírala se svými věcmi. Vytahovala kreditky a různé lístky, našla tam, že se jmenuje Temperance Brennanová, ale nic víc. Prohlížela si ji asi po páté, nedoufala, že něco najde, ale něco přece jen našla. Vypadl na ni lístek s telefonním číslem a adresou. Tempy se zvedla a vydala se k sesterně, jestli si může zavolat.
"Klidně!" sestra mávla rukou a dál se věnovala své práci.
Tempy vytočila číslo. Někdo to vzal po třetím zazvonění.
"Booth!" ozvalo se znuděně.
"Dobrý den, tady Temperance Brennanová…"
"Kůstko!" hlas už nebyl znuděný.
"Prosím? Já…já nevím, jestli mě znáte, trpím amnézií, nepamatuji si na vás, ani nikoho jinýho…"
"Temperance, počkej, v klidu mi pověz, kde jsi."
"V nemocnici v Las Vegas."
"Tak fajn, parťačko, zůstaň, kde jsi, za dvě hodiny jsem tam, jen musím chytit letadlo."
"Parťačko?"
"Vysvětlím ti to, až přijedu, ano?"
"Dobře."
"Tak zatím ahoj, jsem rád, že jsem tě slyšel," rozloučil se.
"Nashledanou," kývla Tempy, zavěsila a vydala se do pokoje.

Nenecham tě odejít (Nenecham ta odist)6

29. prosince 2008 v 16:00 | Domka |  FF - Nenechám tě odejít
Sully vletel k nim, Booth sa rýchlo narovnal a pozrel sa na Sullyho, Temperance sa len pozrela do zeme.
"Ahoj miláčik, ani nevieš aký som rád, že si sa prebrala."pristúpil k nej a Booth sa na to pozeral. Keď ju Sully chcel pobozkať, do izby prišiel doktor.
"Prepáčte, že vás vyrušujem, ale pri slečne by mal býť len jeden pán. Jedného z vás prosím, aby odišiel."oznámil doktor a počkal, ktorý sa rozhodne odísť. Sully ani len nevstal, za to Booth sa otočil smerom k dverám a začal pomaly odchádzať. Sully sa usmial a otočil sa späť k Temperance. Tá sa však iba bezmocne pozerala za Boothom.
"Nie, Booth vráť sa."rozplakala sa, keď Booth zavráral dvere. Ten sa otočil a pozrel sa na ňu. Nezmohol sa na nič viac ako len na jeden jediný pohľad a odišiel. Temperance chcela vstať a rozbehnúť sa za ním, ale Sully ju zatlačil späť do postele a začal ju bozkávať. Nemohla sa brániť, bola slabšia ako si myslela. Musela to vydržať.

Po pár týždňoch pustili Temperance domov. Do práce však mala prísny zákaz chodiť.
"Temperance, no poď, ideme konečne domov."povedal Sully, keď dorazil po ňu. Temperance iba mlčky prikývla a sama seba sa v duchu pýtala, prečo ju Booth za celé týždne neprišiel pozreť. Nastúpila do auta a Sully načal nov tému.
"Vymyslel som pre teba úlohu."Temperance sa iba pozerala von z okna a počula každé druhé slovo, ktoré Sully povedal.
"Temperance, počúvaš ma?"pozrel sa na ňu. Stále ho nepočúvala. Dotkol sa jej ruky a Temperance sa na neho konečne pozrela.
"Čo potrebuješ?"spýtala sa ho.
"Aby si ma už konečne počúvala."odvetil a dodal "Kedže nemôžeš chodiť do práce, naplánuješ nám svadbu, chcem aby bola už o týždeň."
"Asi som ťa zle počula o koľko?"spýtala sa opatrne.
"Dobre si počula, o týždeň."zopakoval. Temperance sa ne naho pozrela s vypúlenými očami.
"Zavoláš si Angelu a všetko stihneš, neboj sa" usmial sa na ňu a venoval sa šoferovaniu. Temperance sa otočila k oknu.

Týždeň ubehol ako voda a Temperance s pomocou Angely, stihla všetko zariadiť. Jediné s čím jej pomohol Sully, bol zoznam hostí. Sully naschvál pozval aj Bootha, aj keď vedel, že nepríde. Temperance s tým nesúhlasila. Nechcela Boothovi ublížiť, no Sully presadil svoje a pozvánka bola poslaná Boothovi. Angela jej veľmi pomohla, tešila viac ako ona. Temperance jej pridala ako kebz bola do svadby so Sullym nútená. Teraz spolu stáli a čakali, kým Temperance predstúpi pred oltár a povie svoje áno Sullymu. Konečne nastal ten správny čas a Temperance sa pohla a vydala smerom k oltáru. Pomaličky, z nohy na nohu prešlapovala smerom k nemu. Čím sa k nemu viac približovala, tým viac ho nenávidela. Ani nevedela ako, ale kňaz sa začal pýtať.
"Tu prítomný Tim Sullivan berete si tu prítomnú Temperance Brennanovú za svoju právoplatnú manželku a budete si ju ctiť v zdraví aj v chorobe, v šťastí aj v nešťastí.......?"spýtal sa kňaz Sully sa zhlboka nadýchol a odpovedal.
"Áno, berem."pozrel sa na Temperance. Kňazov zrak sa takisto preniesol k Temperance.
"Tu prítomná Temperance Brennanová, berete si tu prítomného Tima Sullivana za svojho právoplatného manžela a budete si ho ctiť v zdarví aj chorobe, v šťatsi aj v neštastí.....?" spýtal sa kňaz. Temperance pozrela na kňaza a potom na Sullyho. Behala pohľadom z jedného na druhého. Zrazu začula šepkanie Angely, ktorá stála pár krokov za ňou.
"Tempe, zlatko. Odpovedaj."opakovala dookola. Po pár minútach, kňaz znova zopakoval svoju otázku. Temperance však ani na ďalšie vyzvania Angely ani Sullyho nereagovala. Neodpovedala, nevedala však čo spraviť.

Vášeň a cit 13.část

29. prosince 2008 v 15:00 | Misha |  FF-vášeň a cit
" Temperance, jestli chceš být s Jamesem, pochopím to," promluvil Booth do tmy.
" Co prosím?" vyjekla.
" Hodgins vás viděl, jak jste se líbali."
" Počkej! Brzdi! My se nelíbali, On políbil mě, ne já jeho, jednu jsem mu vrazila, já miluju tebe!"
" Temperance…"
" On políbil mě! Já mu řekla, že miluju tebe."
" Kůstko, jestli chceš odejít, nedržím tě…"
" Sakra, jsi slepý a hluchý? Miluju tebe!" šťouchl ho ukazováčkem do hrudníku.
" Vážně?"
" Smrtelně vážně!" přitáhla se k němu. Strhla ho na postel a začala ho líbat na krk.
" Ne, Kůstko, nemám na to náladu," odstrčil ji. Ani se na ni nepodíval. Prostě se otočil a zíral z okna do tmy. Tempy se schoulila do klubíčka.
" Já se s ním nelíbala, to mi tak málo věříš?" vzlykala.
" Ale no tak, Kůstko, neplakej," vzal ji do náručí.
" Proč mi nevěříš?"
" Věřím, už věřím," zašeptal. Pak se natáhl a Kůstku si položil na hrudník. Hladil ji po vlasech a občas ji do nich i políbil. Ona mu všechno vypověděla. Pak si ještě chvíli povídali a nakonec usnuli.

Tempy se probudila. Zvedla se a došla si pro sklenku pitím. Pak otevřela skleněné vysouvací dveře a vyšla na verandu. Byla krásná letní noc, moře šplouchalo, ale jinak bylo ticho. Na nebi zářily hvězdy. Kůstka se vydala na pláž. Posadila se na písek a užívala si, jak si vítr pohrával s jejími vlasy. Chvíli ještě sledovala moře a pak se rozhodla, že se vrátí. Vešla na verandu a do domu. Pečlivě za sebou zavřela dveře a zamířila do ložnice. Booth seděl na posteli.
" Ahoj," usmála se.
" Kde jsi byla?" udeřil bez pozdravu.
" Pro pití a kouknout se na moře."
" Slyšel jsem hlasy."
" To jsem určitě nebyla já."
" Kůstko, byla si za Jamesem?"
" Ne!"
" Chci slyšet pravdu, teď a tady!"
" Nespím s Jamesem, ani jsem s ním nikdy nic neměla!"
" Proč ti najednou nemůžu uvěřit?" zvedl se, popadl deku a polštář a odešel si lehnout na pohovku. Tempy za ním přiběhla.
" Nikdy jsem s ním nic neměla!" křičela.
" A to ti má věřit?"
" Nemusíš, je to na tobě, ale kazíš úplně super vztah, jen kvůli vlastní ješitnosti a kvůli neopodstatněné nedůvěře!"
Jejich křik probudil Angelu a ostatní. Dokonce přehlušil i televizi, která byla zapnutá celou noc.
" Před chvílí tu byl a ty jsi s ním mluvila! Slyšel jsem hlasy!"
" Slyšel jsi televizi!" křičela. Už neměla sílu se s ním hádat. Prostě se sebrala a odešla.
" Jsi vůl Boothe," zavrtěla Angela hlavou a odešla.
" Promiň, kámo, ale má pravdu," přikývl Hodgins.
Seeley se sesunul na gauč v obýváku a Tempy na postel v ložnici. Ona plakala, on si nadával. Pak oba usnuli.

Ráno kolem sebe chodili, jako by se ani neznali. Navzájem se vyhýbali. Pak ji Booth konečně chytil, když vyšla ze sprchy zabalená jen v osušce.
" Promiň, zvoral jsem to, jsem vůl, hajzl, idiot, kretén, už nevím co víc, ale i když jsem to všechno, tak tě miluju. Odpustíš mi?"
" Nejsi ani jedno z toho," řekla a Booth věděl, že je mu odpuštěno. Okamžitě ji políbil. Pohladil ji po nahém rameni.
" Do ložnice," zašeptala a strčila ho do jejich pokoje. A znovu skončili v posteli…

Tak trochu jiné Vánoce 6.část

29. prosince 2008 v 12:00 | Domča |  FF - Tak trochu jiné Vánoce
Když se ráno Booth vzbudil, Kůstka ještě spokojeně spala. Byl na ni krásný pohled. Byl zamilovaný až po uši. Něžně jí položil na druhou půlku postele a pomalu vstal. Oblíkl se do županu a šel do kuchyně udělat snídani. Kůstku probudila vůně kávy, která se linula do ložnice. Pomalu otevřela oči a promnula si je. Usmála se. Hmátla po županu a oblíkla se do něj, pak se vydala za Boothem do kuchyně. Když ho uviděla stát u kuchyňský linky, rozesmála se. Seeley se se zájmem otočil a spatřil Kůstku, jak je opřená o futro u dveří a směje se.
" Něco k smíchu?" Zeptal se s jemným úsměvem.
" Ne, jenže ty jseš tak roztomilej, když jseš v kuchyni." Pousmála se a věnovala mu polibek.
" Ó, tak já jsem roztomilý." Rozesmál se Booth, ale pak se ke Kůstce naklonil a něžně jí políbil na tvář.
" To si zasloužím jen polibek na tvář?" Naoko se urazila.
" Tak jak chceš." Booth jí chytil za boky, které krásně cítil přes jeho košili, přitáhl si jí k sobě a začal jí líbat. Vášnivě a jazykem. Teď jakoby neexistovalo nic jiného než ten druhý. Nevědomky se dostali až do ložnice, kde Seeley opatrné Kůstku položil na postel a zajel jí rukou pod košili. Teď už nedokázala říct ,ne'. Svlíkla z něj župan a on jí pomalu začal rozepínat knoflíky. Když z ní stáhl košili, naskytl se mu pohled na její tělo. Radši ji rychle zase začal líbat. Polibky sjel na krk. Něžně jí začal líbat na krku. Tempy celým tělem proběhla husí kůže.
" Ne!" Vyjekla a rozesmála se.
" Copak, copak? Citlivý místečko?" Usmál se Booth.
" Jo, prosím tohle mi už nedělej." Podívala se na něj smutnýma očima.
" Ale už mám na tebe zbraň." Sykl a chytil jí ruce na hlavou.
" Já si taky najdu nějaký tvoje místečko." Zasyčela a Seeley jí zase začal líbat na krku. Sice se jí to nelíbilo, ale pak se přestala vzpírat a prohla se v zádech a zasténala. To Booth chtěl a chytil jí pod zády. Začal jí svými rty jezdit po hrudníku.
" Seeley!" Vydechla. Booth se jí podíval do očí. Tempy ho začala hladit po těle. Pak se zase jejich rty setkali a jejich tělo se spojilo v jedno. Booth nejdřív dělal opatrné pohyby, ale pak když zjistil, že se to Kůstce líbí, tak se do toho vžil.

Když bylo po všem, Booth jen ležel na posteli a Kůstka na něm a něžně ho začala líbat na hrudníku, až se dostala svými rty na levou stranu.
" Hej!" Vyjekl a něžně jí ze sebe shodil.
" Co je?" Rozesmála se.
" Citlivý místečko." Zaúpěl Seeley.
" Jé." Zajásala Kůstka a už se na něj vrhla."
" Ne! Prosím, musíme jít na snídani."
" Myslím, že už spíš oběd po to našem asi dvouhodinovém dovádění." Ušklíbla se a zabalila se do županu. Booth udělal to samé a odešli spolu do kuchyně, kde se najedli.
" Zítra má přijet Parker a chce tě vidět."
" Taky ho ráda uvidím." Usmála se.
" Bude tady jen zítra, protože pak je Silvestr a na ten jdeme k Jackovi, kde všichni budou."
" O tom nevím, nikdo mě nezval."
" Ale já o tom vím, měl jsem ti to vzkázat."
" Tak dobře, jsem zvědavá, co se tam stane." Povzdychla si.
" Co by se mělo stát?"
" Co ty víš, opijeme se a bude všechno třeba úplně jinak."
" Jak jinak, Kůstko, jak jinak?" Začínal se bát.
" Ty se bojíš o náš vztah, co?"
" Ano, moc."
" Nic nemusí být jinak. Třeba bychom se mohli opít a rozejít se."
" Ale to bysme si nepamatovali." Ušklíbl se a šel si pro ní na druhý konec stolu, kde jí vzal do náručí.
" Co to děláš?" Vyjekla.
" Mlč!" Sykl Seeley a políbil jí na krk. Tempy se zachvěla a to se mu zalíbilo. V ložnici jí položil na postel.
" Víš o tom, že tohle je nedobrovolný sex." Řekla, když měla možnost, protože z ní svlíkal župan.
" Ale, ale..nedobrovolný?"
" Jo, myslím, že mi to stačilo, a že bychom mohli pokračovat jindy." Pousmála se.
" Dobře, jak chceš." Převalil se na svojí půlku postele a Kůstka si zavázala župan. Pak se převalila na břicho a zadívala se mu do očí. Boothovi zazvonil mobil.
" Ahoj Rebecco..jo..dneska?..dobře..v kolik?..fajn, budeme ho čekat..je tady..budu..ahoj." Ukončil rozhovor s Rebeccou Booth.
" Rebecca?" Zeptala se ho.
" Jo." Přikývl.
" Ptala se na mě.." Zaznělo to spíš jako kdyby mu to oznamovala.
" Jo, ptala se jestli jseš tady, že tě chce Parker vidět. Jo, a přiveze ho dneska kolem třetí odpoledne."
" Tak to je fajn." Pousmála se Tempy a vstala. Šla se umýt a Seeley se taky převlíknul.

Kolem třetí Rebecca přivezla Parkera.
" Kostičko!" Křikl Parker a běžel za ní.
" Ahoj!" Křikla na něj a objala ho.
" Tati, co budeme dělat?"
" Co třeba jít bruslit?" Podíval se Booth na Kůstku.
" Já to neumím." Pokrčila rameny.
" My tě to s tátou naučíme."
" Tak platí." Ušklíbla se. Všichni se oblíkli a vyrazili na led. Doprostřed města na zamrzlý rybník.

Když se vrátili, bylo pozdě večer a Parker šel spát. Kůstka s Boothem seděli na gauči a popíjeli červené víno.
" Tak jsme tě bruslit naučili a hlavně kupu legrace jsme si užili." Usmála se Seeley a objal Tempy kolem ramen.
" To jo, škoda že Parker zítra odjíždí." Povzdychla si.
" Ale my si to užijeme i tak u Hodginse."
" Už se i docela těším." Ušklíbla se.
" Vždyť já si myslím..a víš o tom, že ti to s dětmi moc sluší? S Parkerem si vypadala šťastně."
" Taky jsem nad tím přemýšlela, když miluju, není co řešit, takže možná i o dětech by se mohlo uvažovat, ne?"
" Já bych byl otec?"
" Sakra a kdo jiný?" Vyjekla potichu.
" Já nevím." Pokrčil rameny a věnoval jí něžný polibek na rty.

Rozchody a Návraty 2,3

29. prosince 2008 v 9:30 | Sharya |  FF-Rozchody a Návraty
Když se druhý den Tempy probudila, tak se malinko zděsila, kde se to vlastně vzbudila.
"Dobré ráno Kůstko, tak jak jsi se vyspinkala?"
"Já dobře děkuji a co ty?"
"Taky dobře a teď vstávej, jdeme na snídani"usmál se Booth a vzal ji za ruku a odešel s ní do kuchyně.
"Dobré ráno Temperance, jak jste se vyspala?"
"Jo dobře děkuji a Lauro děkuji vám za ošetření"
"Nemáte zač"
"Kůstko, co tam tak stojíš, pojď se posadit" řekl Booth
"Boothe, to není dobrý nápad asi bych měla jít"
"Žádný takový Kůstko, ty se tady pěkně posadíš a budeš s námi snídat"nařídil ji Booth a posadil ji ke stolu. Po snídani s Boothem odjeli do práce
"Boothe děkuji a máš fajn rodiče"
"Jo já vím, taky se jim líbíš"Tempy se usmála a pak se s Boothem rozloučila a šla do své kanceláře, kde na ni čekal Sully.
"Ahoj Lásko, kde jsi byla tak dlouho?"
"Ahoj Sully, to máš jedno, kde jsem byla a co tu děláš?"
"Nic nemohl jsem se tě dočkat a tak…."
"Aha, tak se uvidíme večer"
"Dobře budu se těšit, pa Tempy"
"Pa Sully"
Když Sully odešel šla Tempy prozkoumávat ostatky a mezi tím se venku Booth hádal s Camillou.
"Boothe prosím, dej mi ještě šanci"
"Ne Camillo, ty jsi mě pětkrát podvedla s někým jiným a já už ti to dál trpět nebudu a mezi námi je konec"
"ne není já to nedovolím"křikla, ale Booth ji už neposlouchal. A šel za Kůstkou.
"Kůstko já musím na chvilku jít pryč a za chvilku se vrátím"
"A kam jdeš?"
"Jenom si něco důležitého zařídit"řekl a odešel za Sullym na loď.
"Je nazdar Boothe, co se děje"
"ty to moc dobře víš"řekl nasupeně.
"Aha, hele promiň, ona říkala, že už s tebou nespí a tak…."
"Sully zavři zobák, mě je jedno, že spíš s Camillou, ale není mi jedno, že podvádíš Kůstku, já tě varoval, pokud ji ublížíš, ublížím ti já" řekl a dal Sullymu pár ran pěstí. Pak odjel zpět za Kůstkou.
"Boothe ty víš s kým mě Sully podvádí, viď"
"ano spí s Camillou"řekl a Kůstka měla slzy v očích. Pak ale uslyšela že se blíží Sully.
"Polib mě"
"Cože Kůstko?"
Tempy na nic nečekala a přitáhla Bootha k sobě a začala ho líbat, pak spolu spadli na pohovku, kde se líbali.
"Temperance, co to má znamenat?"zeptal se Sully když to uviděl.
"Nic, když ty spíš s někym jiným, já se můžu líbat taky s někým jiným" prohlásila.
Sully naštvaně odešel, nemohl pochopit, jak se Tempy mohla líbat s Boothem. Chtěl ji zpátky, nechtěl aby byla s někým jiným, ona byla skvěla v posteli a to Camilla nebyla. Ale taky si uvědomoval, že ji ztratil.
"Promiň Boothe"
"Nic se nestalo" řekl a odešel, ale netušil, že to viděla Camilla.
"Doktorko okamžitě ke mně do kanceláře"
"Co chcete camillo?"
"Proč se líbáte s Boothem?"
"Cože? Já se s ním jenom políbím a už mám průšvih, ale to že vy Bootha podvádíte jěště k tomu se Sullym, to je špatné?"
"Ano a vypadněte a zítra ať jste tady brzy" křikla Camilla a Tempy odešla, po chvíli někdo vstoupil do dveří se zbraní v ruce.
"Prosím vás, já vím byla jsem na vás ostrá,ale nedělejte to, ne prosím ne"Ale pozdě padl výstřel, ale nebyl slyšet, protože byl přes tlumič a Camilla se zhroutila k zemi.




Rozchody a návraty 3

Druhý den Tempy přišla brzy, ale nikde neviděla Camillu a to bylo dobře, protože dnes neměla náladu na její kecy a buzerování. Šla tedy k sobě do kanceláře a začala vyplňovat papíry. Po hodině za ní přišla Angela.
"Ahoj Tempy, proč se zdržuješ těmi papíry?"
"Proč? Protože nechci aby mě
Camilla zase sprdla za to že to není hotový"
"jen klid Camilla tady není"
"Jak to, že tu není? Já čekala, že bude stát se stopkami u dveří a bude mi měřit čas o kolik vteřin jdu pozdě"
"No tak vidíš a uklidni se"řekla Angela,už bylo skoro jedenáct a Camilla nikde, celý tým pil kávu u Tempy v kanceláři a najednou se tam objevil Goodman a jeden agent od F.B.I.
"Pane Goodmane co tady děláte?"zeptala se překvapěně Tempy.
"Jsem tu místo Saroyanové, ta byla totiž včera v noci postřelena"
"Pane Bože a už víte kdo to udělal?"
"Ano, doktorko Brennanová, vy jste hlavní podezřelá, protože vy jste měla prý s ní v poslední době veliký konflikt"řekl ten agent
"Ano to je pravda, ale nic jsem ji neudělala"
"To je možné, doktorko Brennanová zatýkám vás pro podezření z pokusu o vraždu doktorky Camilly Saroyanové" řekl agent, ale nejednou do místo nikdo hodil dýmovnici a když kouř zmizel Tempy byla pryč.
"Tak fajn, je jasné, že s případem má co dělat"řekl agent a odešel, všichni tam jen tak zírali a nedokázali si srovnat v hlavě co se vlastně stalo.

"Šéfe, tomu snad nevěříte, že by to Tempy spáchala" vyjel Booth
"Boothe sedni si, samozřejmě, že tomu nevěřím, ale zatím všechny indicie ukazují, že je viník ona a navíc to jak zmizela"
"Šéfa já to vím, je to divný, ale ona to nebyla, jen to chce na ni někdo hodit a nechtě mě na tom případu"
"Dobře, budeš na případu a zatím nebudeme vyhlašovat pátráni"
"Díky, tím byste mi pomohl" řekl Booth a odešel do své kanceláře, nevěřil tomu, že by jeho milovaná Kůstka někomu ublížila. Z přmýšlení ho vytrhl telefon.
"Booth"
"Boothe….to jsem já Temperance…"
"Kůstko, jsi to ty?"
"Jo je to tvoje Kůstka a teď ji mám já, jestli ji chceš zpět, dáš mi šest milionů dolarů a pokud ne tak ti budu posílat jednotlivé části jejího těla"
"Dobře dostanete je kdy a kde?"
"Za 37 hodin u staré chemičky v Helingeru"
"Dobře budu tam" řekl Booth a už slyšel jenom pípání telefonu, hned běžel za Cullenem a přehrál mu rozhovor, který si naštěstí nahrál
"Tak to je průšvih, Boothe, ale ty peníze ti vláda nedá"
"To je mi jasný, já jedu za Hodgines a za Camillou, která se konečně probrala"

"Hodginsy půjčíš mi ty prachy?"
"prosím tě že se ptáš, jistě že ti je půjčím zítra hned brzo ráno je máš"
"Díky"řekl a pelášil za Camillou
"camillo víš, kdo tě postřelil?"
"ne nevím, já si nic nepamatuju"
"Tak dík" řekl a vystřelil rychlostí blesku z jejího pokoje.
37 hodin uběhlo jako voda a Booth byl celý nervózní. Hlídky byly připraveny a čekaly na to až se auto objeví. Po deseti minutách se konečně objevil černý tranzit a z něj vystoupil muž, kterého Booth po chvíli moc dobře poznal.


Ztraceni na Vánoce(2) 3

28. prosince 2008 v 19:00 | Misha |  FF-Ztraceni na Vánoce
" Co…co začalo?"
" Rodím!"
" Kůstko…co…ale to nemůžeš…ne teď!"
" Promiň, ale tomu neporučím."
" Bože, Kůstko," přidřepl si k ní. Chytil ji za ruku. Držel ji jen tak jemně, ale najednou se její prsty obtočily kolem jeho v pevném sevření. Kontrakce.
" Víš…víš, že tu můžu umřít, já…já i naše dítě…"
" No tak, nikdo tu neumře, vůbec nikdo."
" Boothe…," vyrazila ze sebe.
" Copak?"
" Miluju tě!" vyhrkla. Booth nic neřekl, jen své rty přitiskl na její. Líbali se dlouho. Ani jeden se nechtěl odtáhnout.
" Taky tě miluju," zašeptal.
" Proč…proč jsme se vlastně rozešli? Proč nám to přestalo klapat?"
" Návrat Sullyho, moc práce, co já vím? Ale máme druhou šanci."
" Možná ne na dlouho."
" Ale ano, Kůstko," zvedl se, " jdu se kouknout po dřevu na zatopení, jestli tu něco není. Je tu tma a zima. A…a ty…"
" Chápu to, tak jdi," přikývla. Nechtěl ji tam nechávat, ale musel. Jestli ji…je chtěl zachránit, musel zatopit. Vydal se hlouběji do jeskyně. Každou chvíli slyšel Tempy, trpící bolestmi. Našel pár dřev, kamenů, obalů od sušenek a všeho možného. Asi po půl hodině se vrátil. Z kapsy vytáhl sirky.
" Kdes to vzal?"
" To mám u sebe pořád, sirky, kapesní nožík a…"
" Fajn, tak zapaluj!" kývla.
" Dobře," usmál se. Za chvíli bylo v jeskyni teplo. Tempy už byla na pokraji svých sil. Už nemohla.
" Boothe…," vydechla.
" Ano?"
" Vzdávám to," vydechla.
" Ne, Kůstko, to nesmíš, ty moc dobře víš, že nesmíš. Už kvůli mně, vydrž, prosím!"
Tempy vhrkly slzy do očí.
" Já už nemůžu!" začala plakat.
" No tak, no tak, pšt, neplakej."
" Dobře," setřela si slzy. Chytila ho za ruku, protože se dostavila další kontrakce.

Uplynuli další dvě hodiny. Pořád je nikdo nenašel. Tempy byla vysílená. Jen seděla, opřená o stěnu, s roztaženými nohami a už ani neměla sílu něco pevně sevřít.
" Už to bude," zašeptal.
" To říkáš už hodinu," vyjela.
" No tak," pokusil se ji uklidnit.
" Jsem klidná…jsem klidná…"
" Tak, Kůstko, zatlač," kývl.
" Nemám sílu."
" No tak, naposledy," pousmál se.
" Dobře," zavřela oči a zatlačila. Najednou se ozval pláč dítěte. Booth odstřihl pupeční šňůru.
" Kde…?"
" Radši se ani neptej," usmál se. Zabalil mimino do své košile a podal ho Tempy. Ta ho přitiskla na svůj hrudník. Dítě ji chytlo za prst. Kůstka vzhlédla k Boothovi.
" Díky," zašeptala.
" Nemáš za co."
Pak si sedl vedle ní a objal ji kolem ramen.
" Je krásná, viď?"
" Ano, to je," usmál se, " vy dvě jste můj nejhezčí vánoční dárek, i když jsou Vánoce až zítra."