Vášeň v měsíčním svitu 8

24. února 2010 v 14:00 |  FF-Vášeň v měsíčním svitu

Celou noc Seeley lítal mezi Jeffersonem a centrálou FBI, všichni v instutu pracovali a nehli se od práce na krok. Ráno když vycházelo slunce všichni leželi v laborce na zemi a spali. Když tam vtrhl Booth a uviděl je, musel se usmát. Pípl kartu a zvuk je probudil. Všichni lenošně vstávali.

'' Lidi, omlouvám se, že jsem vás vzbudil, ale máme totožnost oběti. Díky vašemu pracování celou noc.'' taky se mu už klížily oči.
'' A kdo to je?'' vzpamatovala se první Kůstka. Po ránu vypadá tak roztomile. Pomyslel se Booth.
'' Je to Kaithlyn Claudelová.'' oznámil Booth. Všichni se už zvedly ze země. Angela s Cam zamířily k toaletám aby se aspoň opláchli. Jack se Zackem taky a Kůstka tam zůstala sama s Boothem.
'' To byla noc, teď bych nejradši šla domů spát.'' povzdychla si.
'' Tak jdi. Ke Claudelovým můžeme zajít odpoledne.'' usmál se.
'' Tak jo. Co budeš ale dělat ty?''
'' Já půjdu domů nebo zalezu na FBI.'' přešel k ní blíž a políbil jí.
'' Tady ne.''
'' Tak jinde.'' vzal jí za ruku a vtáhl k ní do kanceláře, kde se líbali. Dlouho.
'' Neříkala si že chceš jít domů spát?'' ušklíbl se.
'' Vždyť už jdu.'' ještě ho políbila a pak odešla.

Zbytek dne už probíhal klidněji. Angela párkrát usnula u sebe v kanceláři. Nebyla jediná. I Camille a Jack. Ale Zack pořád pracoval, nechtěl usnout. Odpoledne se Kůstka vrátila do práce a byli tam poměrně ticho a klid. Šla k sobě do kanceláře, kde našla vzkaz.
Kůstko, až přijdeš tak jdi za mnou na centrálu a pak zajdem ke Claudelovým. A potom jestli budeš chtít někam na večeři. Booth

Po přečtění vzkazu rychůe nasedla do auta a jela na FBI. Když přišla k němu do kenceláře, spal. Přešla k němu, sklonila se nad ním a políbila ho na tvář. Seeley otevřel oči a usmál se když nad sebou viděl sklánějící a usmívající se Kůstku.
'' To si zasloužím jen polibek na tvář?'' řekl naoko uraženě.
'' No u mě v kanceláři jich bylo milion. Pojď půjdeme už.'' usmála se a vyrazili. Venku byla nádherně, pořád slunce ozařovalo D.C. a někdy zafoukal slabý a teplý vítr. Tohle jaro bylo opravdu nádherné.

Když odcházeli od Claudelových, domlouvali se na jejich večeři.
'' Takže kam půjdem?'' zeptal se jí a zrovna začal vát slabý a teplý vánek. Tempy vlály vlasy když šli a autu a vůně z Boothova krku, šli u sebe blízko.
'' No já nevím. Kam chceš?'' usmála se a nadechla se. Cítila tolik jeho krásnou vůni, že se nechala unést a začala ho líbat.
'' Fajn, je to na mě. A to se budeme líbat a před domem lidí, kteří ztratili dceru a přítelkyni?'' ušklíbl se.
'' Klidně. Klidně se budu líbat s tebou i před celým D.C.'' zašklebila se a nastoupila do auta.
'' Vážně?''
'' Smrtelně vážně, protože líbáš tak..tak..na to není slov Seeley.'' pohladila ho po tváři.
'' To není, protože ty taky líbáš tak..tak..taky nevím jaký slovo z těch asi milionu slov použít.'' řekl a chytil její ruku, která byla na jeho tváři.




'' No tak už ses rozhodl kam pojedeme?''
'' Jo. Už dávno.''
'' A kam?''
'' Ke mně a já budu vařit.''
'' Ty?'' rozesmála se.
'' Ano já. A nesměj se. Ještě se budeš olizovat jak to ti bide chutnat.'' ušklíbl se. Cestou se stavili nakoupit a pak jeli rovnou k němu. Kůstka byla zvědavá jak bude Seeley vařit, protože nikdy od něj nic nejedla. On totiž žádný ženský nikdy nevařil. No jo, Kůstka je zase vyjímka. Ale proč? Miloval jí? Když přijeli k němu už byla tma a svítil měsíc. Kůstku a Bootha strašně fascinoval.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama