Ty jsi pro me vsim 1

15. února 2011 v 20:49 | Sharya
fanfiction
Ahoj lidičky.. už je to delší čas..ale možná si vzpomenete jak jsem mluvila o povídkách, hlavně o jednorázovkách. A zmiňovala jsem že jednu ff jeste tak trochu zopakuju. A to je právě dneska. Dnes znobu přidávám ff Ty jsi promě vším. A bude o trošku delší než před tím.
A opět to budu rozdělovat. Pravděpodobně tak do 3 casti. Max 4. Doufám jelikož tato jednorázovka má celkově 34 stran. Tak to jen pro vaši informovanost. Tak doufám že vám nebude vadit číst 1 cast jeste jednou. 

Nad Washingtonen DC se pomalu začalo stmívat. Bylo to poprvé po dlouhé době co jsem z práce odešla dříve. Byly to už dva měsíce co jsem doma, co jsem se vrátila z ostrova Malakuly, kde jsem byla sedm měsíců s mojí horlivou žákyní a vědátorkou Daisy Wickovou. Která mě jednou nahradí.
Vyšla jsem ven z Jaffersonova institutu, když v to mě zastavil hlas. Otočila jsem a uviděla jsem svoji nejlepší kamarádku Angelu Montenegrovou - Hodginsovou. Hnala se ke mně a ve tváři měla šťastný výraz.
"Zlatíčko, tak je to opravdu tak, je to opravdu tak" vyjekl šťastně a já nahodila svůj obvyklý výraz že nechápu o co jde.
Promiň Angelo nerozumím"
"No přece, že jsem těhotná" vyjekla a objala mě. A pak hned zase utíkala za Hodginsem který na ni čekal. Najednou jsme ucítila něco nového, i když nebylo to úplně nové. Bylo to spíš staronové. Byl to nějaký pocit, který jsem už několikrát cítila, ale nedokážu ho nějak pojmenovat a ani popsat. City a pocity jsou pro mě stále něco děsivého a stále cizího. Pak jsem pokračovala v cestě. Když jsme šla zahradou Jaffersnova institutu tak zapadalo slunce a já si vlastně poprvé všimla jak je západ vlastně krásný. Cítila jsem ty lehké paprsky jak mě šimrají po tváři a slabí větřík si hraje s mými vlasy. Šla jsme kolem jídelny a podívala jsme se dovnitř. Tam jsme chodívala s mým parťákem. Ale v poslední době je to jiné. Radši jsem zatřásla hlavou a pokračovala v cestě. Šla jsem do parku, do mého oblíbeného parku. Sedla jsem si na lavičku naproti fontáně, která už měnila barvu osvětlení. Najednou se mi v hlavě zase začalo ozývat Angelino oznámení o těhotenství a pak jsem měla před sebou několik obrazů a vzpomínek. Jakmile jsem si vybavila jídlenu tak jsme ucítila zase nějaký pocit. Vzpomněla jsem si jak jsme do jídelny chodívala s Boothem, ale teď je to jiné nechodíme spolu na snídaně, obědy a večeře, jen občas rychlé kafe. Všechno se změnilo a ta změna mě děsí, nejsem na změny připravená. A kdy ta změna nastala?
Ta změna nastala když přijela ona. Hannah Burely, nová přítelkyně mého parťáka Seeleyho Bootha.
Pamatuju si ten okamžik, jak jsem seděla v letadla a docela jsem se těšila domů, za tu dobu co jsem byla pryč jsme měla čas přemýšlet a začala jsem si uvědomovat jak moc mi chybí aby mě měl někdo rád, pak jsem si uvědomila že mi Booth nabízel vztah a já ho odmítla, ale když jsem byla tam tak mi došlo že to byla chyba ho odmítnout, ale byla to moje blbost. Pak dlaší okamžik. Pak mám v hlavě další okamžik a to když jsme ho po dlouhé době poprvé zase objala, zase jsme cítila že je tu se mnou a že už jsem zase v bezpečí. A pak když jsme seděli na schodech před budou FBI tak si povídali. A já zeptala jestli někoho má. Vytáhl mobil a ukázal mi obrázek nějaké ženy, byla to hezká, mladá blondýnka. Byla to Hannah. Zeptala jsem se jestli je jich vztah vážný…doufala jsme že to byla jen jak se říká rychlokvaška. Následují věta mě však vyvedla z omylu. Booth mi řekl že je to vážné jako srdeční infarkt. Ta věta mě zasáhla a měla pocit jako by někdo začal mačkat a trhat srdce. On je zamilovaný…a hrozně moc zamilovaný. A já si uvědomila že jsem udělala největší chybu ve svém životě, když jsem vztah s ním odmítla. Teď s tím musím žít. S tou tíhou. Ale na druhou stranu je to můj nejlepší kamarád a mým nejlepším kamarádem zůstane a já jako správná kamarádka mu to budu přát. A jako žena, která ho má ráda víc než se smí..která ho…no to slovo, však můj mozek ví, jaké slovo myslím, ale nedokážu ho vyslovit nahlas. Tak jako taková žena ho nechám jít a budu šťastná když hlavně on bude šťastný. Po chvíli jsem zase začala vnímat svět. A podívala se před sebe. Uviděla jsem dvě známé postavy. Byl to Booth a Hannah. Stáli na druhé straně kousek od fontány. Booth ji objímal a líbal. Měli oči sami pro sebe. Zase jsem něco ucítila. Zřejmě si mě všimli a šli ke mně. Já jsem dělala jako že je nevnímám.
"Ahoj Kůstko" pozdravil mě Booth zvesela.
"je ahoj..co tu děláte?" pozdravila jsem je a usmála jsem se na ně.
"no víte doktorko…byli jsme na večeři a teď jsme šli na procházku, viď" pohladila ho po zádech, on jen přikývl a políbil ji přede mnou.
"A co ty tu děláš Kůstko."
"šla jsme se projít, potřebovala jsem si vyčistit hlavu..no nic mějte se hezky…já už půjdu domů" začala jsem se zvedat a nedívala jsem se jim do očí.
"Hej hej Kůstko, si v pohodě?" lehce mě vzal za ruku a otočil si mě obličejem k sobě.
"No jistě že jsem…já jen už potřebuju jít domů.. tak se mějte" rozloučila jsem se a rychlým krokem odešla.
"proč ses jí ptal jestli je v pohodě?" podívala se na něj Hannah.
"protože v pohodě není, něco ji žere a trápí se" vysvětlil Hannah a pak šli spolu k němu do bytu,kde Hannah bydlela a kde spolu prožili krásnou noc. Booth dokonce zapomněl na to že jeho parťačku a kamarádku něco žere, že ji něco trápí.
Další den jsem se rozhodla že půjdu do práce brzo. Potřebovala jsem pracovat abych ignorovala to co se ve mně honilo. Začala jsem dělat na kostře starého válečníka, když jsem zrovna měla v ruce jeho lebku, tak jsem začala myslet na včerejšek, myslela jsem na to jak Booth líbal Hanna a při tom jsem si vzpomněla jak líbal mě, ale najednou jsme uslyšela ránu. Lebka mi spadla a rozbila se mi. "No bezva" pomyslela jsem si. Tak jsme si klekla na všechny čtyři a začala jsme sbírat kousíčky lebky, které byly všude.
Skoro čtyři hodiny mi trvalo než jsem to dala zase do kupy. Pak jsem šla dělat papíry ani jsem si neuvědomila kolik je hodin. Do institutu zrovna vešel Booth. Ráno měl kvůli Kůstce výčitky svědomí, něco ji trápilo a on to nevěděl a navíc už s ní nebyl tak často co je tady Hannah.
Potichu vešel do mojí kanceláře..já jsem byla zabraná do papírů a pak jsme do nich vrazila všechno se mi sesypalo na zem.
"kruci" zanadávala jsem a cítila jsem jak se mi do očí derou slzy. Chtělo se mi brečet, nevím proč ale prostě chtělo.
"Kůstko" promluvil na mě.
"To nic Boothe" řekla jsem ale v mém hlase už bylo slyšet že je mi do breku.
Složila jsem obličej do dlaní a chtěla jsem zmizet aby mě neviděl brečet.
"Kůstko..to nic..to je v pohodě" přešel ke mně, ruce mi z obličeje něžně sundal a pak se mi zadíval do očí. Jen se na mě usmál a pohladil mě po vlasech. Dívala jsem se na něj a on udělal něco po čem jsem už dlouho toužila. Objal mě. Objal mě a schoval mě ve svém náručí. A do toho mi šeptal uklidňují slova.
Do institutu zrovna vešla Hannah a potkala Angelu.
"Ahoj Hanno, co ty tady děláš?"
"Přišla jsem za Temperance…mám na ni prosbu" usmála se na Angelu. Se všemi si už tykala jen ne s ní a navíc ještě po ní něco chtěla.
"Je ve své kanceláři"
ukázala Angela. Nebyla zrovna dvakrát nadšená že je Hannah Boothovi nová přítelkyně, vypadla spíš jako jeho mladá sestra. No jo..hold mladší milenky jsou asi lepší. Pomyslela si Angela. Hannah šla s úsměvem na tváři k její kanceláři, když to uviděla. Booth ji objímal…Její Booth objímal svoji parťačku, viděla jak ji lehce kolíbal, jak ji hladil po vlasech a jak ji něco šeptal.
Ucítila to stejné co cítí Temperance, ale na rozdíl od ní to umí pojmenovat. Cítí žárlivost a teď její růžová budoucnost dostává první trhliny. Otočila se a šla za Angelou.
"Angii..můžu s tebou mluvit?"
"No jasně..Brenn tam nebyla?"
"Ale jo byla..hele..no víš já se Bootha nikdy neptala na Temperance, jak to vlastně mezi nimi je nebo bylo?" podívala se na ni. A Angele došlo že nikdy o Temperance nechtěla slyšet…teda to o jejím vztahu ke kolegovi. K jejímu Boothovi.
"Víš jsou to nejlepší přátelé…Booth ji zná jako svoje boty, vidí do ní a umí v ní číst jako v knize. Já ji znám dýl než Booth, ale přesto..Booth ji zná líp než já. Vždycky tu byl pro ni, říká že by pro ni udělal cokoliv, zabil pro ni, umřel by pro ni..což se taky už málem párkrát stalo…vždycky ji zachraňoval, má ji rád a nechce aby se trápila…."
"Jo díky to už mi stačí" zastavila ji. "poslyš chtěla bych s vámi udělat rozhovor..s vámi všemi….nebudeš proti"
"Já naprosto ne" usmála se.
"Hele Kůstko..to je dobrý…na..co se děje?" podal mi kapesník a já si osušila oči.
"no víš…dneska mám fakt den blbec…rozbila jsem lebku válečníka, pak jsme ji málem nedala dohromady, papíry mi vůbec nejdou a pak to je jedno"
"Ne není to jedno..co se děje?"
"Víš já nechci aby to vyznělo blbě, ale prostě mi chybí to jak jsem spolu chodili na snídaně, na obědy na večeře"
"Promiň teď na tebe kašlu a začínám kvůli tou mít výčitky svědomí"
"Ne to nemusíš…vždyť jsi zamilovaný a chceš být co nejvíc s Hannou to se dá pochopit a.."
"Už tiše…je pravda že jsem do ni zamilovaný, ale to mi nedává právo kašlat na tebe, víš co teď půjdeš něco namalovat a pak si spolu vyrazíme na procházku a dobrej oběd"
"Tak jo ale co mám malovat? Vždyť nic neumím"
"Namaluj si očka..máš je trochu rozmazaný" lehce mě pohladil po tváři a já se musela pousmát. Pak jsem šla na toaletu a upravila jsem se.
Hanna ještě byla v institutu, všechno si procházela. Konečně si mohla vše prohlédnout. Když se rozhodla že půjde za Brenn tak viděla jak odchází,jak odchází s Boothem a on ji drží kolem ramen.
Jen zavrtěla hlavou a odešla, šla k němu do bytu kde se posadila na pohovku a vzpomínala na to jak se poprvé poznali, na to jak ji zatkl, na jejich první rande a na jejich první společnou noc. Když spolu spali poprvé tak si začala malovat růžovou budoucnost. Vůbec ji nenapadli překážky. A vůbec ne ta hlavní překážka, která byla Temperance.
Booth mě pozval do restaurace, která měla velkou zahradu, kde plno květin a stromů, bylo tam příjemně. Booth si objednal steak a hranolky a salát a já velkou porci hranolků a velký salát. Měla jsme docela hlad a k tomu jsme si nechali udělat velkou sklenici fresh džusu. Konečně jsem se spolu bavili, konečně jsem se spolu smáli a zase jsem byla spokojená.
"Takhle ti to moc sluší, když se směješ…rád tě vidím když jsi šťastná"
"Díky..ale měj bys jít za Hannou" podívala jsem se na sebe. Najednou zazvonil mobil. Booth se podíval kdo mu volá, nevzal to, když se mobil ozval po třetí tak hovor vyrušil.
"promiň hned se vrátím" omluvil se a odskočil si. Nechal mobil na stole. Já se podívala kdo mu volala, volala mu Hanna. On ji to nevzal…on ji to nevzal kvůli mně. Pak jsme mobil hned odložila zpět na stolek a čekala jsem na něj.
"Víš co..půjdeme se ještě projít…kam bys chtěla…?"
"Já nevím…někam mě vytáhni tak jako jsi to dělával. "
"Dobře tak jo" přikývl. Měla jsme pocit jako by na Hannu v tu chvíli zapomněl.
"Jdem do Zoo?" vyjekla a jsem a začala jsme se smát. Hrozně mě to potěšilo.
"No jistě, chceš?"
"že váháš" mrkla jsem na něj a hned jsem vystoupili a šli jsme do zoo.
Procházeli jsem si zoo, různé pavilony a když už nás nebavilo chodit tak jsem šli na mašinku.
"Hele tropická část, jdeš taky?" podíval se na mě Booth, když jsme před tím stáli.
"Ale jo klidně" odpověděla jsem i když jsem netušila co mě tam čeká.
Po chvíli jsme se zastavila u jednoho velkého akvária, koukala jsme jen tupě před sebe když se tam najednou objevila obrovská a tlustá krajta. Já začala ječet jako na lesy a utíkala jsme pryč. Booth utíkal hned za mnou. Po chvíli mě dohonil a otočil si mě k sobě.
"Bože ty jsi ječela kvůli čemu..kvůli tomu hádkovi?"
"hádkovi?!!" vyjekla jsem" seš snad slepej…to nebyl hádek to byl had jak kráva"
"no tak klid…už je dobře…už tam nepůjdeme jo?" mrklů na mě a já jen přikývla. Pak jsem si zašli na limonádu a taky jsme šli krmit žirafy a mohli jsme i tuleně. Nevím jak si to užíval Booth, třeba chtěl aby tam s ním byla Hannah, ale já si to užila dokonale. A na závěr toho skvělého dne mě pozval do čajovny.
Seděli jsem na polštářcích u malého stolku, měli jsme u sebe několik malých konviček s několika druhy sypaných čajů. Bylo mi s ním fajn. Konečně jsme měla pocit, aspoň na chvíli že dnes bylo vše tak jak to bejvávalo.
Booth přišel k němu domů, kde už na něj čekala Hannah a už pila skleničku s ínem. Když uslyšela jak v zámku chrastí klíče tak hned odložila skleničku a vystřelila ke dveřím.
"ahoj kde jsi byl?" podívala se na něj.
"byl jsem s Kůstkou"
"Aha…a to jsi mi nemohl zvednout telefon?" vyjekla a v jejím hlase byla slyšet žárlivost.
"promiň…"
"A proč jsi mi to vyrušil?"
"Hele..prostě jsem chtěl být jen s Kůstkou, od doby co jsem spolu, tak na
ni nemám čas a už spolu nejsme tak často jako jsme spolu bývali"
"Aha..takže je to moje vina"
"Ne..Hanno…"
"Víš co ..to je jedno…dneska přespím v hotelu"
"Lásko.."
"Ne nenamáhej se…aspoň jsme ti uvařila…jídlo máš na sporáku..čau" vyjekla a odešla. Booth si jen povzdechl, ale pak si vzpomněl na den s Kůstkou a to co se stalo mezi ním a Hannou radši zapomněl.
Hanna seděla v hotelovém baru a popíjela asi třetího panáka whisky.
Nevnímala okolí a po chvíli měla záblesk. Viděla Bootha jak objímal Temperance, hladil ji po vlasech a tak dál. Ne že by Tempy neměla ráda, ale mohl ji přece utěšit nebo obejmout někod jiný a ne Booth. Když se probrala tak do sebe kopla dalšího panáka. Když došla k číslu pět tak už ji to stačilo a odešla na pokoj. Booth seděl doma na pohovce, večeři dojedl a teď jenom seděl a koukal do prázdna. Bylo mu líto že se lehce pohádal s Hannou ale co už. To se nedá nic dělat. I když mohl si za to sám..ten telefon ji zvednout mohl.
Hanna se druhý den hned vypravila za Temperance do kanceláře, ne že by ji chtěla nadávat to ne, chtěla udělat ten rozhovor se všemi z týmu a třeba by se konečně potom dozvěděla jaký je vlastně vztah mezi ní a Boothem. Když chtěla vejít do institutu tak se s ní srazila ve dveřích.
"Zdravím Temperance"
"Zdravím Hanno..co se děje?"
"Přišla jsem za vámi…potřebovala bych se zeptat na něco pracovního"
"Dobře" přikývla Tempy a šli do kanceláře. "poslouchám"
"Ok..takže ale první věc je ta že bych byla ráda kdybychom si tykali…já už si tykám se všemi jen s vámi ne"
"mě je to klidně" pokrčila rameny Brenn a pak si s Hannou potykala.
"No a ta pracovní věc…ráda bych udělala se všemi rozhovor a účastnila se nějakého případu..ráda bych o tom napsala článek"
"Jo tak jo..klidně proč ne..je mi to jedno…až bude něco zajímavého tak klidně..pokud s tím budou souhlasit ostatní tak není problém"
"už jsem s nimi o tom mluvila, neměl by být ale chtěli i souhlas od tebe no nic já musím jít" vstala, rozloučila se a odešla. Už ji ani nezajímalo proč s ní včera byl Booth, radši to ani vědět nechtěla.
Booth čekal před redakcí kde pracuje Hanna, najednou ji uviděl ve zpětném zrcátku a tak rychle vystoupil z auta.
"Hanno" zvolal a ona se otočila. "Ahoj"
"Ahoj" usmála se a pak se lehce políbili. "Hele Seeley..je mi líto jak jsme se včera chovala…měla jsem špatnou náladu a pak jsme o tebe keště měla strach..mrzí mě to"
"Mě to taky mrzí, měl jsem ti ten telefon zvednout"
"už na to nemysleme..hele.já musím jít, mám dost práce uvidíme se až večer"
"dobře..m,ám něco udělat?"
"Klidně" usmála se a pak se spolu začali vášnivě líbat, zrovna kolem šli Hanniny kolegyně a lehce záviděli,a le pak na ni čekali a chtěli zase pikantnosti.
"no teda, teda" začala když se k nim Hanna už hnala.
"Hele Eriko nech si toho, no prostě včera jsem se lehce pohádali a tak jsme se teď usmířili"
"a kvůli čemu jste se hádali?"
"Nechci o tom mluvit, jdeme pracovat, tak šup.šup holky" řekla zvesela už zase byla šťastná.
"Hanno, jak to vlastně bude s Boothem dál a s tebou?"
"No tak jako už když jsme s s ním dala dohromady v Afganistanu, tak mi s ním bylo strašně krásně, a je mi s ním strašně krásně..myslím že spolu zůstaneme na pořád..vlastně bych s ním chtěla mít i miminko..on je skvělí otec"
"No teda nejdeš na to moc zhurta?"
"Ne nejdu Eriko, moje plany a sny zatím nikdo nikdy nepřekazil
a nikdo mezi nás nemůže vstoupit"
"A co ta jeho kolegyně?"
"Ta? Ta nemá šanci.. i když jsou dobří kamarádi, tak myslím že ona mě ohrozit nemůže a kdybych náhodou vzala práci třeba v New Yorku tak by Seeley odjel se mnou"
"Seš si tím tak jistá?"
"Ano jsem si jistá" mrkla na svoji kolegyni a dál se věnovala práci.
Booth jel za Kůstkou ta byla v kanceláři a něco dělala v počítači. Ani ho neslyšela vcházet.
"Copak děláš?" přešel k ní a zašeptal ji to do ucha.
"Ježiš..tys mě vyděsil…já jen odepisuju na emaily a jinak asi dneska nic dělat nebudu…dlouho už nebyl případ..chybí mi to"
"No to mě taky"
"Tak co Hanna,neměl jsi kvůli mně problémy..no jak si byl se mnou?"
"no malý ale už jsme zase v pohodě…nechceš jít na kafe?"
Jen jsem se mile usmála a přikývla. Rozhodli jsme se jít do kavárny a vzít si kávu sebou. Šli jsme společně parkem a něčemu se pořád smáli. Najednou jsem se zamyslela.
"Co je, řekl jsem něco špatně?"
"Ne jen mě něco napadlo, ale nic to není"
"no tak ven s tím…a plavat to nenechám..budu to s tebe páčit"
"já vím že mi do toho nic není ale jak je to s vašim vztahem s Hannou? Jako mluvíte o svatbě, o dětech?" Booth se na mě podíval. Tato otázka ho docela zaskočila, hlavně od mě ..spíš by ji čekal tak od Angely.
"Teda ty jsi mě ale pořádně zaskočila…ale ne nemluvili a co ty a nějaký objev nic?"
"Já? Já mám objev ale byla jsem tak pitomá že jsme ho odmítla a teď jsem s ním mohla šťastně žít…tím myslím s tebou" pomyslela jsme
si ale nahlas jsem
to neřekla. "Já nemám nikoho, ale víš…já bych zase chtěla s někým chvili být,ale kdo se mnou vydrží…nikdo, jsem jen bezcitná ženská..co se neorientuje v dnešním světě a nebo v něm hrozně pokulhává
"ale no tak, tak toto od tebe slyším naposledy. Temperance…ty jsi úžasná ženská a věř mi nejsi bezcitná, jsi úžasná a hrozně milá…no a co že se nevyznáš v dnešním světě, vždyť to přece nevadí." Mrkl na mě a pak se dál procházeli. Najednou Boothovi zazvonil mobil. Když domluvil, tak se s mnou
vydal na místi činu. Měli jsme
konečně případ.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Áňa Áňa | Web | 15. února 2011 v 20:50 | Reagovat

Pěkný blog =))

2 Fans♥ - //eliska-vrstalova.blog.cz// Fans♥ - //eliska-vrstalova.blog.cz// | Web | 15. února 2011 v 20:54 | Reagovat

Krásný blog :-) -tím myslím design a podobně :-)

3 bones1-Tamča bones1-Tamča | Web | 16. února 2011 v 21:04 | Reagovat

JEEEEMINE ja chcu pokráčko lebo sa asi zblázniiim! :-D

4 Nikol - Elfi Balden Nikol - Elfi Balden | Web | 24. února 2011 v 13:42 | Reagovat

to nebyl hádek to byl had jak kráva :D - tohle mě dostalo :D a jinak v té povídce je Hannah vážně pěkná můra, nejraději bych jí vyškrábala oči! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama