Ty jsi pro mě vším 2

17. února 2011 v 17:27 | Sharya
fanfiction
Tak a dnes druhé pokračování této FF

Měli jsme
konečně případ.
"Takže je to žena…střelná rána do zad…skrz nepronikla, ale určitě poničila i životně důležité orgány…mrtvá může být tak pět dní" zhodnotila jsme
"Nechte tělo odvést do institutu" křikla jsme a pak jsme s Boothem začali odcházet.
Kůstka byla v aut hrozně zamlká a Booth taky o něčem přemýšlel. Najednou je vyrušila vysílačka že zase musí někam jet kvůli ostatkům.

Kůstka byla v aut hrozně zamlká a Booth taky o něčem přemýšlel. Najednou je vyrušila vysílačka že zase musí někam jet kvůli ostatkům.
"Opět žena…a opět střela do zad…všechno jako v minulém případu" nadiktovala Boothovi a když se chtěli vydat zpět do Jaffersonu tak opět dostali oznámení o nalezení dalších ostatků. Když je Kůstka doprohlídla tak se mohli už konečně vrátit do Jaffersonu, kde už ostatní ostatky čekali. Kůstka si hned vzala plášť a šla pracovat.
"všechny tři to jsou ženy, věk přes třicet let a všechny tři byli zastřeleny stejnou nebo podobnou zbraní" řekla Kůstka když obcházela kolem tří ostatků.
Booth s nimi stále byl a konečně se dostal k těm kulkám.
"To jsou ty kulky…nebo aspoň ten zbytek?"
"Ano…říkají ti něco?" podívala se na něj Brenn.Booth se na ně víc zaměřil.
"Ano říkají…jsou tu kulky od odstřelovací pušky...mají dosah až pětiset metrů…vrah si ty ženy mohl vybrat náhodou ale taky nemusel…mohl si je vyhlédnout a pak je normálně zastřelit" nikdy nevěděli kdy to mohlo přijít.
"Omlouvám se že ruším ale mám podoby těch žen.." podala je Boothovi, ten poděkoval rozloučil se a vydal se na FBI.
Ale když čekal na výsledky hledání tak se ozvalo zaklepání a ve dveřích byla Hanna.
"Ahoj miláčku..neruším..myslela jsem si že bychom si zašli na oběd" přešla k němu.
"Bohužel nemám čas…čekámna identifikaci a pak se vracím pro Kůstku a jedeme rodiny obeznámit že se jim domů nevrátí jejich milovaný"
"Bože a co stalo?"
"Hanno..promiň ale nemám čas ti to vysvětlovat tak potom večer jo?"
"Tak jo..měj se" rozloučila se. Cítila se uražená, ale co mohla dělat.
Booth byl během čtvrt hodiny zase u Kůstky, teda zastavil jen před Jaffersonem a čekal na Kůstku, které volal když za ní jel. Už ji viděl jak vychází a jak k němu spěchá, jak utíkala ze schodů, tak ji to podejelo a málem spadla,ale udržela se. Booth se musel jen lehce usmát.
"Ještě že jsi nespadla, tak co jsi připravená?"

Podal ji složky aby se do nich mohla začíst.
"No jistě." Mrkla na něj a
Booth vyjel. Po půl hodině zastavili u prvního domu. Zazvonili a za chvilku jim přišla otevřít malá holčička, mohlo jo být tak kolem pěti let, byla hrozně roztomilá.
"Co si přejete?" podívala se na něj.
"Ahoj, máš doma tatínka nebo někoho jiného.." než však stačila malá odpovědět ve dveřích se objevil muž.
"Pan Paulmer?"
"Ano" přikývl…Booth mu ukázal odznak. "Miláčku jdi do pokoje, prosím tě, za chvíli přijdu" poslala svoji dceru do pokoje a ona odběhla.
"Jsem agent Booth, moje kolegyně doktorka Brennanová…jmenuje se vaše žena Izabella?"
"Ano, našli jste ji konečně?" vyjekl hned. Booth jen přikývl a pak se šli posadit do obýváku.
"Pane Paulmere, je mi to hrozně líto, ale vaši ženu jsme nalezli mrtvou"
oznámil mu citlivě Booth,
"O můj bože"vyjekl a dal si ruku před pusu."Co se ji stalo?"
"Stala se jednou z obětí odstřelovače, s největší pravděpodobností si ji vybral náhodně, vím že je to pro vás těžké ale můžu vám položit pár otázek?"
"Jistě" přikývl.
"Vaši ženu jste viděl naposledy kdy?"
"Před dvěma dny ..odešla ven, že půjde s kamarádkou do kina, pak už ji neviděl a ani neslyšel."
"Měli jste nějaké neshody?"
"Párkrát jsme se pohádali, víte kdysi dávno jsme měl problém s pitím, ale občas se stalo že jsem přišel opilí a už jsem se hádali, ale nikdy bych ji neublížil" řekl, najednou se tam objevila zase ta maličká.
"Proč maminka umřela?" zeptala se, pak měla v očích slzičky a utekla k sobě do pokojíčku.
Všichni tři vstali. " já za ní půjdu" řekla kůstka a už šla za ní. Booth ji ještě stihl říct at je opatrná.
Malá ležela na posteli a plakala. Tempy k ní přešla a začala ji hladit po vláskách, ona zvedla hlavu.
"Proč máma umřela?" podívala se na Tempy. Tempy ji to chtěla říct jako její otci ale pak si uvědomila že je to dítě a že na to musí jít jinak.
"víš, to je těžké…prostě se objevil jeden zlý pán, který ji moc ublížil a aby se netrápila a netrpěla bolestmi tak odešla do nebíčka"
"Ale mě maminka moc chybí, chci aby tady byla, aby mi četla před spaním, aby mi dávala teplé mléko, abychom spolu chodili na procházky"
"Jak se jmenuješ?" podívala se na
ni.
"Mia"
"Já vím Mio, že by se ti to líbilo, to by se líbilo určitě každému, ona tě nikdy nechtěla opustit, určitě chtěla být vždycky s tebou, ale bohužel přišel ten zlý pán"
"A ty toho zlého pána
znáš?" optala se a vrhla se ji do náruče.
"Ne..toho bohužel neznám, ale můj kamarád co sedí dole s tvým tátou, tak udělá všechno proto aby toho zlého pána našel"
"tak jo a co tvoje maminka, té taky ublížil pán?" Tempy už málem plakala s ní.
"Ano, mojí mamince taky už ublížil pán..moc zlý pán, ale neboj se tady ten pán už brzo ubližovat nebude" šeptala ji a kolíbala ji. Celou dobu je pozoroval jak Booth tak i Miin otec. Pak Tempy vystřídal a ona mohla s Boothem odejít.
"Je mi jí líto" povzdechla si Kůstka když jeli za dalším člověk, který přišel o svého milovaného.
"Mě taky Kůstko…co nejvíc na této práci nesnáším je že musím říct
někomu koho milovali je mrtví" řekl Booth a pak bylo v autě ticho.
Takhle ještě objeli i všechny ostatní pozůstalé, všude po těch ženách zbyl manžel a nějaké dítě. Na Kůstko toho bylo moc a Booth to moc dobře viděl.
"Kůstko odvezu tě domů, chceš?"
"Jo asi by to bylo nejlepší…už je aji sedm hodin..do zítra si beze mě poradí…bylo toho na mě moc" vydechla.
"Mám zůstat s tebou?"
Ano zůstaň…prosím zůstaň se mnou. Pomyslela si ale nahlas to opět neřekla.
"Ne to není třeba, radši jeď za Hannou, já to snad nějak zvládnu"
"Určitě?" podíval se na ni a dotkl se její ruky.
"Určitě" přikývla a vystoupila. Pak se jen dívala za odjíždějícím autem a opět začala proklínat samu sebe jakou chybu tenkrát udělala.
Booth přišel domů, něco tam vonělo, Hann se snažila vařit.
"Ahoj..co ty tady tak brzo?"
"Bylo toho moc a jinak ahoj" políbil ji za krk a šel se osprchovat.
Hannah dal jídlo na talíř a šli jíst.
"A co máte za případ?"
"Pravděpodobně odstřelovač, naprosto náhodně si vybral tři ženy, jen tak náhodně do nich vpálil kulku jako by se nechumelilo…a všechny ty tři ženy měli malé děti, tak kolem pěti let…Kůstka z toho byla hrozně špatná"
"Kůstka" pronesla si pro sebe. A pak už se Booth o tom bavit nechtěl. Šel něco dělat na notebook a Hanna měla hříšné choutky a tak za ním šla a začala ho líbat za krk a dotýkat se ho. Booth ji tentokrát nepodlehl a to Hannu celkem bolelo. Oba šli spát, jen tak vedle sebe usínali bez polibku na dobrou noc, bez ničeho. Pak si Hanna uvědomila, že se ji možná naskytla příležitost pracovat s Boothem. Bude dělat o těch případech reportáž,.
Tak druhý den vyrazila do Jaffersonu, že by si to domluvila hlavně s týmem Temperance.
Vešla tam měla připravenou už i brašnu, kde měla foťák, diktafon a podobně.
"Zdravím..Temperance mohla bych s tebou prohodit řeč?" objevila se u ní v kanceláři.
"No jistě co se děje?"
"Víš…ráda bych s vámi spolupracovala nebo aspoň psala články do novin…prý je možné že tu řádí odstřelovač"
"Ano bohužel je to tak a klidně, ale hlavně se Hanno zeptejte Bootha" řekla Tempy a vyběhla za Hodginsem aby ji řekl přesný čas úmrtí a kde to asi mohlo být.
"Doktore Hodginsi…už jsi něco zjistil o době úmrtí a kde to mohlo být?" podívala se na něj. On odvrátil svůj pohled od mikroskopu.
"Ano dvě byli zabité před dvěma dny kolem jedenácté večer, bylo to v parku…zjistil jsme že ty dvě chodili parkem, kde moc lidí v poslední době není a ta třetí je mrtvá tři dny…taky byla zabitá kolem jedenácté"
"Lidi…" vyhrkl Booth a došel ke Kůstka a Hodhginsovi.
"Co se děje Boothe?"
"Máme tu pravděpodobně dva odstřelovače…potřebuju abyste mi zjistili zda je to možné"
"Je to možné Boothe…řádí tu dva odstřelovači, ale proč?"
"Myslím že nebudou dva"
"Jak to myslíš? Musí být dva, jenom dvě ženy byli zabité ve stejný čas a na stejném místě a ta třetí i někde jinde" vyhrkla Kůstka
"Kůstko..je to jednoduché..už se stalo před deseti lety že tu začal řádit jeden odstřelovač a když začal on, tak to bylo jako by se spustil velký virus.."ůNe to není možné..virus se dá přenést…aha to byla metafora" ztichla když viděla Boothuv výraz.
"Ano metafora…prostě to bylo jako virus, začal jeden a přidal se další a další a už to začíná znovu…protože před pěti minutami mi do auta volali že na třech místech se střílelo, byl to odstřelovač"
"Bože" vydechla Kůstka a Hodgins najednou.
"A jak se to dá zastavit?"
"Zastavit se to dá že se chytí první odstřelovač…nestačí že se chytí jen nějaký mezi článek" vysvětlil jim a oni jen přikývli, když se opět chtěli bavit vyrušila je Hanna.
"Co se děje?"
"Zatím nic a co tu děláš?"
"Chci dělat s váma na tom případu…chci o něm psát…nebo zatím sbírat materiál a potom o vydat jako senzaci..od Temperance i od Camilli mám svolení"
"No tak dobře, sice se mi to nelíbí.."
"Máš o mě strach?" podívala se na něj mile.
"Ne to zatím ne, ale nemám rád novináře, kteří čmuchají a chtějí udělat z něčeho senzaci" vyhrkl. "Kůstko, možná se ještě dneska stavím, zatím ahoj" rozloučil se ze všemi a odešel. Hodgins a Tempy se po sobě jen podívali a Hanna šla za Angelou.
"Angelo…tak můžeme začít aspoň malý rozhovor?" zapnula si diktafon, zavřeli se dveře a mohlo se začít. Angela jen přikývla.
"Takže Angelo, teď ti v průběhu rozhovoru budu vykat…takže řekněte mi jak dlouho už oracujete v Jaffersonu a na co se vlastně specializujete?"
"V instititu pracuju už osmi rok a specializuji se na vytvoření podoby člověka, u kterého to už není možné a dávám dohromady různé situace přes počítačové programy"
"A jak se vám spolupracuje se všemi ostatními vědátory a s agentem Boothem? Který moc vědu nemusí?"
"pracuje se mi velice báječně…mám ráda náš tým a Booth je úžasný…on je ten kdo chytí vraha a kdo se nás snaží chránit, když hrozí nebezpečí"
"Už vám hrozilo nebezúečí v kterém případě?"
"O tom nemohu mluvit, ale hlavně když hrozí nebezpečí Brennanové, tak je ochotný udělat vše pro její bezpečí. Vždycky ji chránil z nás nejvíc" odpověděla Angela a v Hannah se cosi opět budilo. O tomhle ji Seeley nikdy nevyprávěl, nevyprávěl ji o tom jak chránil svoji parťačku.
"Takže oni jsou skutečně velmi silný pár…myslím jako kolegové co na sebe nedaí dopustit"
"No to jistě…jsou si oddáni a byli by pro sebe objetovali život a jeden pro druhého chtějí to nejlepší" usmála se Angela. Pak ještě s ní chvíli mluvil než šla Hannah dál se vyptávat. Když skončila tak na rozhovor s Tempy už neměla moc náladu…o případu toho moc nezjistila, ale nejvíc ji i tak zajímalo jak je to mezi Kůstkou a Seeleym.
Booth jel k sobě do kanceláře, ihned šel k počítači a něco si tam vyhledal…chvíli čekal než mu vyjelo to co potřeboval a pak to uviděl. Něco si napsal na papírek a odjel zase někam pryč. Zastavil před jednou ubytovnou..nebo spíš laciným motelem.
Vešel dovnitř..ve vnitř viděl akorát uklízečku.
"Zdravím hledám toho muže" usmál se a ukázal ji obrázek, který si vytiskl.
"ano viděla jsem ho…myslím že má pokoj dvanáct…tady máte klíč" podala mu uklízečka klíč a Booth si šel odemknout. Když vešel viděl na stěnách fotky mrtvých žen nevybral si je náhodou…už delší dobu je z dálky sledoval. A vždycky z místa odkud mohl střílet jen odstřelovač. Byly tam ještě ostatní fotky, pravděpodobně žen, které buď ještě nenašli, nebo je teprve zabijí. Taky si všiml fotky kde byl s několika muži. Tu fotku si vyfotil do mobilu a pak jen čekal na člověka, který by se mohl brzo vrátit do pokoje.
Po dvou nekonečných hodinách se otevřeli dveře a dovnitř vešel muž a hvízdal si.
"Tak co jak se střílí" ozval se Booth, muž se nelekl..jen si přestal hvízdat a tak se sám pro sebe usmál. Otočil se na Bootha a nasadil ironický úsměv.
"Ale, ale Boothe..copak ty tu děláš?"
"Jen tak Jerremy…stavil jsem se na pokec…slyšel jsem že jsi venku a není to náhoda…v době kdy jsi byl propuštěn tak odstřelovač zabil tři nevinné ženy?" přešel k němu blíž.
"No to je náhoda, ale já o nich nic nevím"
"A proč je tedy máš všude kolem vyfocené?"
"Fotil jsem je pro sebe…hrozně se mi líbili"
"A nebo sis číhal v koutku abys je pak zabil"
"Hele…tohle mi nepřišiješ…s těma namám nic společného" uchechtl se.
"Ještě se uvidíme" řekl Booth a odešel.
"Jo to se uvidíme ale příští shledání bude pro tebe naše poslední" řekl si už jen tak sám pro sebe.
Booth už se vracel zpět domů, když vystupoval poznal že je Hannah doma, svítila. Hanna seděla v kuchyni a poslouchala ty dnešní rozhovory. Všichni mluvili tak krásně o své práci, to ji těšilo, ale víc ji začalo znepokojovat to jak každý mluvil o vztahu Bootha a Tempy. Booth ji nikdy neřekl jak vlastně moc je jeho vztah s Kůstkou hluboký a co se mězi nimi dělo, že jsou přátele, že by nez sebe skoro neuměli žít. Slyšela jak v zámku zachrastili klíče…vypnula diktafon a začala se usmívat.
"Ahoj zlato" políbil ji.
"Kde jsi ještě byl? Temperance se po tobě ptala"
"Ale byl jsem se jen na něco podívat…nebo spíš na někoho a co ty tvoje rozhovory s týmem?"
"Jo bezva, ale pokud to nevadí zatím jse se rozhodla že tebe a Tempy vynechám když tak až naposledy"
"Mě je to přímě fuk" mávl rukou Booth a pak se vydali na večeři do blízké taverny.
Temperance seděla doma na gauči
pila skleničku vína, chtěla jít něco dělat do laborky ale nenapadlo ji co by mohla dělat. Ví že ty oběti byli zastřelené a že se tu pravděpodobně objevuje několik odstřelovačů. To ji se ji moc nezamlouvalo, ale co mohla dělat…bohužel nic.
Seděla jen tak a hrála si se skleničkou vína. Pořád se dívala na tu tekutinu, hrozně ji někdo chyběl, chyběl ji Booth a večery trávené s ním.
Ale teď byl zamilovaný, tak mu to přále, ale i tak mu přesto zavolal. Booth se zrovna výborně bavil s Hannah když mu zazvonil telefon, podíval se kdo že mu volá, byla to Kůstka.
"Ahoj Kůstko..co se děje?" zeptal se, Kůstka se už nadechovala že by ho o něco požádala, ale když uslyšela Hannah tak to radši zahnala.
"Promiň…chtěla jsem tě o něco poprosit"
"Tak povídej.."
"Ne to nespěchá…uvědomila jsem si že to nespěchá..promiň, promiň že jsem tě otravovala..hezký večer.
"Kůstko počkej.jsi v pohodě?"
"Jo v pohodě..dobrou Boothe" rozloučila se a hned zavěsila. To se Boothovi nezdálo a tak ji zkoušel volat zpátky ale už mu to nezvedala. Jen zavrtěl hlavou..něco se s ní děje a on neví co. Neví co. Pak už na ni myslel i celý zbytek večera. Nedokázal se pak už moc soustředit takže nebylo ani večerní dovádění. Jemu to nevadilo, ale Hannah ano. Ale nechalo, dávala to za vinu případu, který teď řeší.
Ráno se opět neviděli, Booth odjel broz když Hannah ještě spala…něco málo nakoupil a jel ke Kůstce. Ona mu otevřela asi do dvou minut protože ještě spala, když otevřela musel se pousmát.
"Nazdar Kůstko, tady máš kávu a snídani" vešel do jejího bytu. Ona se jen pousmála, byla ráda že tam je.
"Máš hezkej šupan..a hezkej účes..už jsem zapomněl jak jsi po ránu roztomilá" Kůstka se začala smát a dala pečivo co přinesl Booth na talířek.
"Tak povídej"
"O čem?" podívala se na něj a dělala že o ničem nevím.
"Kůstko, tebe něco trápí a mě to taky trápí, když nevím co ti je a že ti nemůžu pomoct, když mi to neřekneš"
Boothe promiň, ale já o tom nechci mluvit…ne teď…prosím tě" podívala se na něj. Nevěděla proč ale cítila že ji pálí oči. Začala mrkat aby zaplašila slzy, ale nešlo to.
"Kůstko" začal ji hladit po zádech, toto se mu nelíbilo, neměl rád když Kůstka plakala.
"Víš já…včera jsem si prohlížela fotky..a viděla mámu a zamyslela jsem se jaké by to bylo si s ní popovídat, strašně mi chybí a já si nemám s kým povídat"
"Můžeš přece zavolat mě"
"Ne nemůžu" vyhrkla a vstala. "Ty máš Hannah, proč by jsi byl se mnou?" vyjekla a slzy ji padali čím dál tím víc.
Booth jen lehce zavrtěl hlavou a vstal. Tempy si už mysella že odejde, protože ho mohla urazit, ale on přešel k ní a pořádně ji objal a ukryl ji ve svém náručí.
"pšš..no tak tiše Kůstko, měla jsi to říct už včera…přijel bych a ty víš že vždycky přijedu…je jedno jestli je to Hannah, pro tebe udělám vše" šeptal ji do ucha a lehce ji houpal v náručí. Kůstka ho objala a nechala se utěšovat. V jeho náručí byla docela dlouho, vyrušil je až telefon že mají další oběť.
"A je to tu zase…je tu další oběť teda objeti…tentokrát si vezmu Camillu, stalo se to před dvaceti minutama, takže nic pro tebe, ale pak se uvidíme a zajdeme si třeba na jídlo ano?"
"Dobře" přikývla a pak mu dala lehkou pusu na tvář.
"za co?"
"Za to že jsi se mnou a že jsi mě utěšil" podívala se na něj, Booth ji lehce pohladil po tváři a pak odešel.
S camillou se potkali až na místě činu.
"Můžu ti říct že to byl opět odstřelovač a zřejmě byli dva, kulka byla smrtelná" zhodnotila camilla a začala vyřizovat převoz těl do márnice.
Najednou Boothovi zazvonil telefon. Zvedl ho, ani se nemusel představovat, hlas v telefonu ho oslovil sám.
"Agente Boothe..zdravím…to je ale smůly..hned dvě mrtvé ženy po ránu, zahrejeme si hru…zrovna jsme si vyhlídl další oběť, je krásná a sexy…máte patnáct minut abyste se dostal na springfieldskou ulici k budově 125, když vás uvidíme nechám ji být" hlas byl upraven a hned zavěsil, Booth okamžitě naskočil do auta a snažil se ta dojet, ale nevěřil že má šanci, cesta na tu ulici potrvá dvacet minut i při plné rychlosti, nakonec tam dojel, vystoupil a běžel k tomu domu, uviděl nějakou mladou hezkou ženu, zrovna odcházela…už byl jen pár kroků od té budovy a patnáct minut odběhlo a ozval se výstřel. Ta žena padla k zemi a byla na místě mrtvá. Booth byl od budovy jen pět vteřin. Jen pět zastraných vteřin a ta žena mohla žít.
Camilla dojela na místo a Hannah dojela s televizním štábem..bohužel ji Seeley nepustil tak kamera jen zachytila ¨jak do pohřebáku nakládali rakev.
"Jsi v pohodě?" přešla k němu Camilla. Ale než stihl odpovědět tak se ozval telefon.
"smůla agente.."
"Ty hajzle…ty odpornej hajzle"
"ale, ale nenadávej..za to můžeš jen ty sám…ale můžeš zachránit další..teda pokud budeš rychlý…dobře poslouchej adresu" nadiktoval ten hlas adresu a Booth opět vypálil pryč, ani Camille nic neřekl, skoro porazil i Hannah aby byl u auta co nejdřív a mohl jet, tentokrát měl jen deset minut. Bohužel ho tentokrát o zachrany dělily tři vteřiny. A ta žena mu skoro padla do náručí a opět byla na místě mrtvá.
Všude kolem byla panika, Camilla i s ostatními tam byli do půl hodiny a Booth se po jejich příjezdu ztratil. A nikdo se mu nemohl dovolat.
Kůstka, která ovšem slyšela tak se o něj bála…věděla jak si to bude brát osobně a že ho to bude trápit.
Hannah se snažila dovolat Boothovi, ale nemohla, měl vypnutý telefon, šla ho hledat do jídelny a do baru kam chodí ale ani tam nebyl. Všichni si o něj dělali starosti a i Kůstka, ale ta ho šla ještě hledat, na rozdíl od ostatních věděla, že Booth má ještě místa kam rád chodí. Jezdila autem do barů kde by mohl být, zatím ho nikde nenašla, ještě ji zbývala tři místa, až na tom posledním ho našla. Seděl na baru a popíjel whisky, najednou ji vždycky do sebe kopl a barman mu pak dal další, ale vypadl ještě docela střízlivý.
Kůstka k němu přešla, Booth se na ni ani nepodíval…viděl ji v zrcadle co bylo na baru. Kůstka se nadechovala že by mu něco řekla ale nemohla najít ta správná slova.
"byl jsem pomalý…jen pár vteřin, jen pět vteřin a ty ženy mohly žít"
"Boothe není to tvoje vina..ty jsi dělal co jsi mohl" řekla tiše a dostla se ho. On se na ni podíval.
"Nebyl jsem dost rychlý…neudělal jsme vše, kvůli mně jsou mrtvé"
"Ne…kvůli tobě rozhodně ne, ty jsi udělal všechno…určitě jsi udělal všechno…já to vím..Boothe kde máš jistotu že by je nezabil i kdybys to stihl, co když by je zabil a ty už by jsi byl tam" podívala se na něj Kůstka.
"Já nevím Temperance, já nevím" řekl sklesle Booth a kopl do sebe dalšího panáka.
"Hannah už si o tebe dělá starosti..měla bych tě odvést domů"
"jenže já nechci domů"
"A ke mně by jsi nejel?"
"Pokud můžu"
"Jistě, tak pojď" zaplatila za něj a pak smím šla do auta a odvezla ho k sobě domů. Za celou dobu nepromluvil ani slovo.
Seděl u Kůstky na gauči, ona dělala čaj a po
očku ho pozorovala, měl svěšenou hlavu a díval se do země. Dodělala čaj a šla za ním do obýváku. Chytla ho za ruku, on se na ni podíval a ona v jeho očích viděla slzy..to bylo po třetí co viděla v jeho očích slzy. Pak ho beze slova objala. Booth si ji k sobě víc přitáhl.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bones1-Tamča bones1-Tamča | Web | 17. února 2011 v 19:17 | Reagovat

oooo...ten koneic ááá a ten stred áááá a ten začiatok áááá celá tá poviedka je ááá...milujeeem tuto poviedočku a nemožem sa dočkať pokráčka :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama