Ty jsi pro mě vším 3

19. února 2011 v 20:17 | Sharya
fanfiction
Ahoj dnes vám přináším 3 pokračování této mojí jednorázovky. Musím se omluvit za takové rozdělení. Má celkem 34 stran a blog je mi schopný zveřejnit tak max.. 10 stran. No nic..vypadá to že bude asi ještě jedno masx dvě pokračování. 4 pokračování přijde buď v pondělí večer a nebo v úterý ráno. Doufám že se vám tato část bude líbit. Dnes v ní opět bude řádit odstřelovač.

Chytla ho za ruku, on se na ni podíval a ona v jeho očích viděla slzy..to bylo po třetí co viděla v jeho očích slzy. Pak ho beze slova objala. Booth si ji k sobě víc přitáhl.
"Prosím netrap se..nemůžeš za to..a ty ho nebo je určitě dostaneš" pohladila ho po tváři když se od něj odtáhla.
"Chytím ho…už nesmí být žádné další mrtvé"
"Věřím ti a ty si věř taky a nedávej si to za vinu" mrkla na něj. Booth jen přikývl, pak se šel osprchovat a šel spát do pokoje pro hosty. Kůstka se uprostřed noci vzbudila, šla se napít vody a cestou se šla podívat na Bootha, na něco se asi díval, měl rožnutou lampičku. Ještě ho pořádně přikryla, úplně lehce ho pohladila po tváři a po vlasech. Pak zhasla a odešla. Booth se probudil, nespal ještě tak tvrdě. A tak cítil co Kůstka dělá.
Ráno se spolu nasnídali a připravili se do práce.
"Kůstko prosím tě, vím že to bude znít blbě ale můžu si půjčit auto, ještě někam musím jet"
"Jo klidně..já jdu do práce až kolem poledne" usmála se a hodila mu koíče. On na ni jen mrkl a odešel z jejího bytu. Už bylo kolem třetí kolem odpoledne a Booth Kůstce stále nevrátil auto. Už se o něj dost bála. Nebral ji telfon, spíš byl pořád hluchý a Hannh se už po něm taky zháněla, najednou se ozval telefon. Rychle ho zvedla a jakmile se dozvěděla informaci co se stalo, tak ji ten telefon málem vypadl z ruky a krve by se v ní nikdo nedořezal.
"Pane bože..díky..díky hned jsem tam" vyjekla do telefonu a už si brala taxíka a odjížděla z institutu.
Zastavila u nemocnice a hned vyběhla do třetího patra. Tam už byla Hannah a celý tým a ona se to dozvěděla jako poslední.
"Co se stalo, proč se to dovídám jako poslední?" vyjekla Tempy jakmile byla u skupinky.
"nechtěli jsme tě tím zatěžovat..mysleli jsem si že to nic není" snažil se ji uklidnit Sweest.
"Držete hubu, jsem jeho parťačka…já se to měla dozvědět mezi prvními a ne mezi posledními, kdyby mi nezavolal kamarád co tady je tak za jak dlouho byste mi zavolali?" zeptala se uý klidně.
"No až bysme věděli víc" řekla Hannah.
"Bezva" vydechla Kůstka a zhroutila se na židli.
Po půl hodině vyšel doktor. Všichni vstali a čekali co se dozví.
"S panem Boothe to není tak vážné…měl jen slabé vnitřní krvácení a otřes mozku"
"A co záda..nemá něco se zády nebo krkem?" vyjekla ještě Kůstka.
"proč by s nimi měl něco mít?"
"No má s tím občas problémy a tak se bojím zda se mu ještě něco nestalo"
"Ne nebojte se…je v pohodě, ale rozhodli jsme se ho uvést na tři dny do umělého spánku aby se mohl rychleji zregenerovat" řekl doktor a pak začal odcházet.
"Můžeme za ním?" optala se ještě Cam a doktor jim řekl že až tak za hodinu nebo dvě.
"Co se vlastně stalo?" podívala se Kůstka na všechny ostatní.
"No on..jel autem a na křižovatce to do něj zboku napálil kamion, napálil to teda ze strany spolujezdce což ho zachránilo" vysvětlila ji Camilla. Kůska si vzpomněla že vlastně měl její auto, co když to bylo na ni, co když se měla stát obětí útoku ona a ne Booth. Začalo se ji honit v hlavě. Za dvě hodiny se k němu hned nahrnula Hannah. Kůstku jako by píchlo u srdce, chtěla být u něj ona. Chtěla ho držet za ruku, ale teď je tam Hannah, tak tam nemůže jít.
Byla u něj skoro dvě hodiny. Kůstka už to věčné pochodování nemohla vydržet, pořád čekala kdy tam bude moct jít ona, ale došlo ji že Hannah Bootha neopustí, zrovna když se balila k odchodu z Boothovi pokoje vyšla Hannah a bylo vidět že ji ještě padaly slzy.
"Jdeš pryč? Copak to nechceš vidět Seeleyho? Tobě na něm nezáleží?" vyjekla, Kůstka se zastavila v odchodu. Toto se ji hodně dotklo a v očích opět cítila slzy. Pomalu se otáčela a všichni z týmu jen přihlíželi tomu co se bude dít.
"Mě že..mě že na něm nezáleží? Mě?!!!" vykřikla "Já bych pro něj umřela, neumím bez něj
žít, nechci bez něh žít…neumím žít bez jeho naražek, neumím žít bez toho aby mi říkal Kůstko…vždyť on už mě tolikrát zachránil a vždycky tu byl pro mě a já se snažila tu být pro něj…záleží mi na něm hrozně moc…znám ho líp něž kdokoliv jiný…miluju ho" vykřikla a rozplakala se naplno. Hannah, která slyšela hlavně to poslední slovo, tak ji bylo jako by ji někdo přimrazil k podlaze. Nebyla schopna dýchat, ale to ještě netušila co přijde.
"Miluju ho, nabídl mi vztah, chtěl to se mnou zkusit, ale já lekla a bála se toho že mu ublížím, protože já předtím nemilovala, ale když jsem odjela na Malakuly, tak jsme si uvědomila jak hroznou chybu jsem udělala, ale už bylo pozdě…on tě miluje a mě už milovat nebude, ale já jeho budu pořád a záleži mi na něm..hrozně moc" vyhrkla ještě a pak šla k němu do pokoje než stačil někdo z týmu cokoliv říct.
Sedla si na židli a vzala Bootha za ruku. Opřela čelo o jeho ruku.
"Prosím vzbuď se…nedej té látce šanci…já tě teď moc potřebuju…opravdu moc tě potřebuju..a doufám že až se vzbudíš tak mi odpustíš, řekla jsem něco co jsem neměla…vyletělo mi to…prosím potřebuju tě" držela ho za ruku a pak tam usnula, potřebovala aspoň jeho blízkost. Agenti a policie našla večer řidiče toho kamionu, přiznal se, ale nakonec se ukázalo že to byla nehoda takže žádný pokus o zabití.
Kůstka byla pořád u něj…jen na chvilku tam pustila Camillu a ostatní jinak tam byla s ním. Počká s ním dokud se nevrátí Hannah. Naštěstí druhý a třetí den byl klid od odstřelovače, za což byla Kůstka ráda a i zbytek týmu.
Hannah se neobjevila tři dny, tři dny u něj nebyla..objevila se až třetí den skoro odpoledne a Booth ještě tvrdě spal.
"A mě prej na něm nezáleží…kde jsi byla? Potřeboval tě, radši by bal radši kdybys tu byla ty a ty ho držela za ruku, tak kde jsi byla?ů vyjekla tiše Brenn.
"Temperance…já tu nemůžu jen tak sedět, zbláznila bych se..nemůžu..nemám na to sílu a ani povahu.nemohla bych tady být s ním celé dny"
"Ale já byla…já tu byla" podívala se na ni a pak se podívala na Bootha. Hannah se poprvé soustředila na její pohled. Ten její pohled. Asi ho opravdu milovala nebo možná ještě miluje. Pak ještě odešla a když odcházela Seeley začal přicházet k sobě.
"ahoj" zašeptala Kůstka, když viděla že na ni mrkají ty jeho čokoládové oči.
"Ahoj Kůstko, co se stalo, proč jsme v nemocnici?"
"Na křižovatce do tebe napálil kamion…podle řidiče to byla nehoda, ale už je ve vazbě…jsme ráda že jsi vzhůru…dojdu pro Hannah" řekla a chtěla vstát, Booth ji však zadržel.
"Hej hej..co se děje?"
"tak to už jsi úplně v pořádku, ani jsem se tě nezeptala jak se cítíš"
"Mě je dobře, ale ty mi řekni co tebe trápí"
"Až jindy" podívala se na něj a pak šla pro Hannah. Booth věděl že s ním Kůstka byla celou dobu, to ona ho celou dobu držela za ruku, nebo na něj mluvila ale hlavně ho těšilo jak říkala že ho potřebuje.
Hannah vešla do jeho pokoje a šťastně se na něj smála a on se usmál na ni, pak se políbili a povídali si. Kůstka to viděla přes sklo, Booth si ji po očku všiml a chtěl aby šla dovnitř, ona se ale o chvíli později otočila a odešla pryč.
Boothovi to bylo docela líto ale co mohl dělat.
"Tak jak se cítíš, hodně si mě vyděsil"
"Je mi fajn…pozítří půjdu domů" řekl ji klidně a jen tak se na ni podíval.
"Děje se něco?" podívala se na něj zaraženě Hannah. On jen zakroutil hlavou že se neděje nic a pak ji požádal aby odešla, že už chce být sám. To ji trochu ranilo, ale nakonec odešla a šla rovnou do práce, musela napsat nějaké články, ale vůbec se ji do toho nechtělo, radši by byla v terénu a natáčela reportáže.
"Tak co jak je Seeleymu?" vybafla na ni kolegyně.
"Probral se Eriko…probral se, ale chtěl abych odešla…nevím proč..nechtěl mě tam"
"Ale, ale v ráji ti nastaly potíže?" rejpla si lehce
"Jo nastaly a nejhorší je že jsem až do nedávna neměla tušení jak velké pouto je mezi Boothem a Temperance, jako zatím znám jen vyprávění od kolegů, ale jsem zvědavá co mi řekne on…co pro něj vlastně Tempy znamená"
"Tak to ti přeju hodně štěstí" podívala se na ni Erika a pak odešla.
Booth si vzal telefon a zavolal Kůstce…ta ještě stála blízko nemocnice. Chtěla být tolik s ním, chtěla být v jeho přítomnosti. Zazvonil ji telefon a když viděla že na display zaří jeho jméno byla za to ráda.
"Copak se stalo?" optala se mile do telefonu. Booth ji nepoznával.
"Nic, jen mám prosbu, můžeš se za mnou vrátit…potřebuju s tebou mluvit"
"Nemůžu, máš tam Hannu a to není dobrý abych tam překážela"
"Není tady, poslal jsme ji pryč…tak co přijdeš?"
"Za chvíli jsme u tebe"
A za pět minut u něj byla. Booth veděl že ještě bude někde blízko.
"Tak o čem se mnou potřebuješ mluvit?ů"
"O tobě…Kůstko ty se trápíš a já nevím proč…pořád se tomu vyhýbáš"
"Ještě nejsem připravená o tom mluvit…prostě ještě o tom mluvit nemůžu, ale msuím ti říct co jsem provedla"
"Mám se bát?"
"Měl bys, protože mě pak budeš chtít uškrtit"
"Tak povídej" vybídl ji Booth.
"Když jsi byl zraněný, ten první den, tak se něco semlelo a já chtěla odejít domů, přesně si to nepamatuju, Hannah řekla že mi na tobě nezáláží, já sem začala prostě brečet a řekla jsem ji že jsi se mnou chtěl mít vztah a já tě ze stachu odmítla"
"A kvůli tomu tě mám škrtit? Ty jsi blázinek…hele o nic nejde…to je v pohodě, díky že jsi tu byla"
"Jak víš že jsem tu byla?"
"Byl jsem sice mimo, ale vnímal jsem tě…Hannah se na mě přišla podívat asi tak jednou, jinak si tu byla celou dobu ty, stejně jako když mi mozek prohnali v ručním mixéru"
Kůstka se lehce rozesmála..Booth ji vždycky uměl rozesmát.
"Kůstko slib mi, že až budeš připravená tak mi zavoláš nebo přijdeš kdykoliv a nebudeš se ohlížet na Hannah, ty jsi pro mě hodně důležitá a nerad bych aby ses trápila…prosím slib mi to"
"Slibuju" Booth ji vzal za ruku a lehce ji zmáčkl. Kůstka ho pak z ničeho nic objala. Vrhla se mu náruče jako střela. Booth to nečekal, ale rád si ji k sobě přitáhl. Cítila jak mu tluče srdce a to bylo pro ni to nejlepší…nejlepší lék na její bolavou duši.
Na večer odešla a nechala ho tam samotného. Hannah byla u Seeleyho v bytě a přemýšlela, nad tím co řekla Temperance. Opravdu ho miluje? Nebo to prostě jen tak řekla, když ji nařkla z toho že ji na Boothovi nezáleží.
Seeley ji to bude muset vysvětlit a už pomale bude muset pochopit že ji Temperance může ohrozit, že Seeley může dát přednost ji.
Druhého dne za ním šla a když otevřela dveře tak tam nebyl. Trochu se podivila, ale za chvíli se objevil za ní.
"ahoj Hannah" pozdravil ji, ona se usmála, objala ho kolem krku a políbila ho. Booth ji polibek sice oplatil, ale cítil že to začíná být jiné, než když ji líbal a spal s ní třeba před týdnem.
"Jak je ti?"
"jo to dobrý…zítra mě pustí domů"
"Budeš doma odpočívat?"
"ne nebudu…nemusím, musím chytit ty odstřelovače…hezky článek po článku"
"Tak buď hlavně opatrný, nerada bych abys tu byl znovu a abych za tebou chodila"
"Jo ale nevim kolikrát bys za mnou přišla, když jsi teď tady byla tak jednou…já byl sice mimo ale vnimal jsem a tebe jsme vnimal asi tak jednou, jinak jsi tu nebyla a potvrdila mi to aji sestra" podíval se na ni a byl lehce dotčený, trochu ho to mrzelo. A Hannah nevěděla co říct.
"víš já..já prostě..nemám ráda nemocnice, a prostě bych to nevydržela…zlobíš se?"
"ne…nezlobím, jen jsem mě to mrzí" pronesl, Hannah jen přikývla a pak se spolu šli projít do parku.
Skoro spolu nemluvili a nebo když se snažili mluvit tak si řekli jen pár slov, komunikace mezi nimi dost vázla. Hannah pak odjela a jela za člověkem, kterému Sweets věří.
Zaklepala a vešla..on zrovna něco dělal u počítače a když ji uviděl nebyl vůbec překvapený. Tušil že dřív nebo později přijde.
"dobrý den doktore Sweetsi, neruším?"
"ale ani ne…docela jsem čekal že se dřív nebo později objevíte…tak co pro vás můžu udělat"
"potřebuju s vámi mluvit o Seeleym a o Temperance"
"víte..i když jsem psycholog tak i tak toho nesmím moc říct"
"neřeknu že to bylo od vás"
Sweets chvíli přemýšlel a nakonec se rozhodl že s ní o tom promluví. Vstal a šel k polici kde měl šanony, vzal jeden tenký šanon
přešel k ní.
"Tady..prvně se podívejte tady na toto" podal ji ho, ona si ho vzala a otevřela ho. Byly to výstřižky z novin, kde se psalo o Boothovi nebo o Temperance.
Hannah si je prohlížela a četla pak šanon zavřela a Sweets ji podal knihu kterou napsala Temperance před skoro čtyřmi lety.
"Tato kniha je věnována mému nejlepšímu příteli a partnerovi agentovi F.B.I. Seeleymu Boothovi"

"Víte mezi nimi je něco..co jsem nikdy neviděl…oni jsou rozdílní jako severní a jižní pol, ale zároveň se doplňují, neudělali by důležité rozhodnutí bez toho druhého, jsou nejlepší přátelé, kteří by za toho druhého položili život a právě v tom je síla jejich vztahu...a je pravda že se mezi nimi něco stalo, ale na to se zeptejte radši Bootha" podíval se na ni Sweets. Hannah pak zavřela knihu, vrátila ji, rozloučila se a odešla.

D
ruhý den si pro Bootha nepřijela ona ale Kůstka. Booth za to byl i radši.
"Nevadí ti že pro tebe jedu já?" podívala se Kůstka na Bootha když spolu odcházeli z nemocnice.
"Ne jsem rád, Hannah mi volala že má práci a že ji šéf nepustí..nepůjdeme na oběd? Zvu tě"
"A nebude lepší když si třeba objednáme čínu a zůstali bychom u tebe"
"Tak to bych bral…to by bylo fajn" usmál se na ni. Kůstka měla pocit že se vše vrací do starých kolejí.
Když k němu dojeli tak si objednali čínu a řešili spolu vraždy, které se stali když střílel odstřelovač.
"Myslíš že ho chytneme, nebo že se vrátí?"
"Určitě se vrátí…to neskončilo, jakmile v pondělí nastoupím do práce tak jsem si jistý že budou zase oběti"
"Boothe..víš o někom?"
"No o někom jo, ale on nebude hlavním článkem…to bude někdo jiný..nevím kdo..to budeme muset zjistit"
"Ale dáš si pozor, že jo? Já tě nechci znovu vidět v nemocnici"
"Neuvidíš..neboj se..neuvidíš..všechno bude dobré" pohladil ji po vlasech a po zádech. Kůstka si pak položila hlavu na jeho rameno a ona ji hladil po paži. Držel ji. Ani jeden z nich si nevšiml že se otevřeli dveře a že domů přišla Hannah.
"Neruším?" vešla do obýváku a Kůstka se od Bootha odtrhla a vstala.
"Ne vůbec já už jdu…omlouvám se..ahoj Boothe" vzala si svetr a začala odcházet, Booth ještě za ní vystřelil.
"Kůstko, klidně tu zůstaň"
"Ne to je v pohodě..já stejně musím jít, zatím ahoj…uvidíme se v pondělí" usmála se a rychle zmizela.
"Proč ti ležela na rameni?"
"potřebovala oporu a já jsem tu proto abych ji tu oporu dal"
"jo tak to je fajn" řekla a odešla do ložnice.
Seděla na posteli skoro půl hodiny, čekala že za ní Booth přijde aby se omluvil nebo spíš aby se omluvila ona. Vyšla z ložnice a Booth seděl v kuchyni a něco dělal na notebooku.
"omlouvám se…je mi to líto…nechtěla jsem být tak hnusná, jen mám pocit že mezi nás vstoupila, že to mezi námi není tak jako dřív"
"To máš pravdu to není…něco se změnilo" podíval se na ni. Hanah si šla sednout za ním a vzala ho za ruku.
"Víš ja tě hrozně miluju..ty jsi první chlap co mě tak pobláznil a kvůli kterému jsem se dala přeložit"
"To mi moc lichotí…ale mám pocit že se mě chceš ještě na něco zeptat"
"Jo to chci to chci jak je to ve skutečnosti mezi tebou a Temperance?"
"proč se mě na to ptáš?"
"protože když jsi byl v nemocnici tak…prvně chtěla odejit, já ji nařkla z toho že ji na tobě nezáleží a ona mi řekla že ji na tobě moc záleží, protože tě miluje" řekla a Booth ji teprve začal pořádně vnímat.
"Víš já se o tom nechci bavit, prostě jsem ji chtěl nabídnout vztah jenže se bála a tak to zavrhla, nakonec jsem odjel ona taky, já potkal tebe a jsem šťastný s tebou" mrkl na ni.
Hannah se usmála. Booth si pak šel ještě lehnout aby mohl jít co nejdřív do práce. Když si přišla lehnout i Hanna tak už spal, tak se k němu aspoň přitulila a začala uvažovat zda by neměla vysadit prášky aby se spolu mohli pokusit o miminko.
Druhý den vstal brzo, podíval se na Hannu ale v hlavě mu stejně pořád zněla ta věta, kdy ji Kůstka řekla že ho miluje. Nevěděl proč ale najednou si tam představil Kůstku a to jako by ho hned víc těšilo. Oblékl se a jel do kanceláře.
Než se však stačil usadit tak mu zazvonil telefon že odstřelovač opět řádil. Teda spíš odtřelovači. Řádili hned čtyři najednou…to znamenalo čtyři mrtvé, tentokrát to byli i dva muži. Booth se na místech činu vždy potkal s Camilou.
"Tak co už je ti lépe?" optala se ho když ho viděla prvně.
"jo je to dobrý, jsme v pohodě, tak co mi řekneš?"
"No čistý průstřel..opět zbraň od odstřelovačů…teda čtyři lidi ve stejnou dobu akorát na jiných místech"
"Jo musíme je co nejdříve dostat" vydechl Booth, než však jel opět do kanceláře tak jel za Kůstkou. Ta seděla v kanceláři a jako by nevnímala svět. Booth se ji dotkl a ona ho začala vnímat..lehce se usmála.
"tak prý jsou zase mrtví..to je hrozné"
"Jsou ale co bohužel s tím" řekl sklesle Booth. Pak se ji chtěl ještě na něco zeptat ale vyrušila je Angela. Že něco našla.
"Hele Boothe něco pro tebe mám…když byla zabita jedna ženou před tvou nehodou tak v ní zůstal ten náboj i s kouskem DNA a tady máš komu ten výsledek patří" podala mu složku, Booth do ní nahlédl a pak se rozloučil, poděkoval a zmizel.
Kůstka za ním teda ještě pospíchala ale už viděla jak kolem ní projelo jen jeho auto. Koukala se za ním, on něco ví a někam jede bez ní, proč jen jede bez ní. Lehce si povzdechla a vrátila se zpět do laborky. Kde neměla žádnou práci, protože těla spíš byla pro Cam než pro ni. Booth zastavil a šel opět za svým přítelem, kterého už jednou navštívil.
"Ahoj Jerremy..." pozdravil ho když vrazil k němu do bytu.
"Co tu děláš?" vyhrkla a snažil se něco zapokopat pod postel, ale moc dobře mu to nešlo.
"Odtřelovací puška je hodně těžká co?! Půjdeš dobrovolně a nebo tě mám zmlátit a odtáhnout?"
On nic neřekl, tak mu Booth nasadil pouta, vzal pušku a odvezl ho do vyslýchácí místnosti.
"nemáš žádný důkaz"
"nemysli si, mám důkazy..které tě spojí minimálně se dvěma vraždami a když budu hodně šikovný a žalobkyně taky tak ti přišije všechny vraždy a bude to trest smrti" podíval se na něj když seděl naproti němu.
"Tak hele…to mi přišít nemůžeš"
"A že bych to už někde slyšel?" jako se zamyslel. A když Jerremy nic neřekl tak se chystal k odchodu.
"Zařídím aby tě to bolelo"
"Tak hele počkej…počkej" zvolal. Booth se otočil věděl že bude mluvit, tak byl zvědavý mu řekne.
"Tak hele…já je všechny neznám, ale je nás asi osm, odstartoval to jeden člověk, nevím jak se jmenuje, ale můžu ti dát aspoň přezdívky těch kteří zabíjeli se mnou ve stejné dny" Booth se jen pousmál, mrskl po něm papír a tužku a on mu tam začal psát přezdívky jiných odtřelovačů.
Pak je ihned odevzdal počítačovému expertovi, který se je snažil najít. Našel jich asi pět a hned se pro ně vydali speciální jednotky, které je přivezli na F.B.I. i s jejich zbraněmi.
Booth je už vyslýchal několik hodin a oni pořád mlčeli.
"proč..proč nechcete mluvit…uvědomujete si co vám hrozí?, každý půjdete na doživotí do vězení…kolikrát vám to budu muset ještě říkat?"
Všichni mlčeli. Booth jen přikývl a odešel. Avšak nezapomněl třísknout dveřmi.
"Boothe"ozvala se potichu Kůstka, která na něj čekala.
"Co tu dělaš?"
"Jen jsem chtěla vědět jak to dopadlo?"
"No nedopadlo to dobře…máme vedlejší články řetězu ale ten hlavní nám ještě chybí" povzdechl si Booth.
"Ty ho dokážeš najít, já tomu věřím, ale teď jeď domů a odpočni si" podívala se na něj. On jen přikývl a odjel domů, ulehl vedle spící Hannah. Doufal že Kůstka pojede taky domů, ale znal ji, pojede opět do Jaffersonu a bude se koukat na oběti vraždy i když na nich bylo maso a byl to spíš případ pro něj a Cam, ale Kůstka byla i tak velkou součástí.
Hannah cítila že se Booth vedle ní položil a když si byla jistá že usnul, tak šla k počítači a znovu si pročítala email s nabídkou kterou dostala z New Yorku. Bere ji, musí zmizet z DC a samozřejmě vezme sebou Bootha i on musí odjet z DC aby neměl na očích Temperance. Musí s ním začít nový život. Už napsala žádost v New Yor na centrálu F.B.I.
a poslala jim Boothuv životopis a když teď otevřela email byla štěstím bez sebe. O Bootha mají 100% zájem. Potichu zajásala a odpověděla jako by za Bootha že má velikou radost z toho že mu dají místo. A teď už jen musí vymyslet jak to oznámí Boothovi ale hlavně se těší až to zítra řekne Temperance.
Na nic ráno nečekala napsala Boothovi vzkaz že má důležitou schůzku a jela do Jaffersonu. Prvně ji nemohla najít a tak se rozhodla že půjde na zahradu. Už ji viděla seděla v altánku a nad něčím asi přemýšlela.
"ťuk ťuk je tu volno?" optala se a mile se usmála.
"jo je tu volno" zašeptala a ukázala ji aby se posadila naproti ní.
"potřebuješ něco Hanno?"
"Ani ne, jen se tě du zeptat zda už si hledáš nového parťáka"
"Cože?" vyjekla zaskočeně Kůstka.
"No nepovídej..Booth ti o tom ještě neřekl?" začala hrát divadlo a užívala si zmateného pohledu Brenn.
" O čem to mluvíš, o čem mi měl říct?"
"No pojede se mnou do New Yorku, dostala jsem tam nabídku a tak pojedu a on pojede se mnou, nastoupí tam na jejich centrálu F.B.I."
"To není pravda Booth mi o tom řekl"
"No na jednu stranu máš pravdu ještě o tom neví úplně ale jsem si jistá že semnou pojede, miluje mě a chce se mnou být a ty mu v tom nějak nezabráníš, zlato" řekla a probodla Temperance pohledem.
Tempy se asi po pěti vteřinách zvedla a odešla. Odešla na záchod, kde se zavřela a začala brečet. Booth ji opustí, navždy ji opustí a ona už nebude mít nikoho. Odjede a ano ji o tom neřekl, nezmínil se ji o tom. Vůbec nic…už mu na ní nezáleží.
Když Hannah zase jela do kanceláře někdo ji zastavil.
"proč už ses mi dlouho neozvala"
"Davide…co tu děláš? Víš že je to nebezpečné!!" vyhrkla a zatalačila ho někam do rohu.
"To je mi jedno…hele až budeš vědět kde a kdy bude…zavoláš mi...nebo mě prozvoníš…rozumíš mi… a radím ti dobře…nezahrávej si se mnou" vyhrkl velice naštvaně. "Jinak víš co ti hrozí" znovu se na ní podíval a pak odešel.
Ona se vydýchala a pak šla normálně do práce.
Kůstka seděla nešťastná ve své kanceláři a začala si pomale hledat novou práci. Musí odjet z DC, musí zapomenout. Pokud ji Booth opustí, nemá důvod tu déle zůstávat. Kůstka se pak zaměřila na tabuli kde měla všechna místa odkud přišel vražedný výstřel pro každou oběť. Pořádně se na něj dívala, pak si vzala tužku a papír a zakreslila si ty body na papír a pak když je spojila. Chyběl už je jeden bod. Obrazec dával srdce a už chyběl je jeden poslední bod. Když si to Temperance porovnala na mapě tak už veděla kde ten poslední bod je. A hned se tam vydala, tentokrát nezavolala ani Boothovi. Booth zrovna udělal to samé, napadlo ho to samé co Kůstku a tak hned jel taky na to místo. Když se už blížil k místu odkud by se mohl výstřel ozvat tak ho někdo chytl za rameno. Byla to Hannah.
"Ahoj brouku co ty tady?" optala se.
"No víš…v blízkosti odsud možná přijde poslední výstřel…a tak si jdu zmapovat terén"

Booth se po chvíli zarazil, uviděl v dálce Kůstku.
"kůstko..Kůstko" vyhrkl a už s k ní hnal. Hannah zůstala v zadu

"co tu děláš?"
"A co tu děláš ty?" optala se.
"Vím že odtud zřejmě příjde poslední vstřel"
"přesně…já zjistila to samé a taky těžko říct ze které budovy…jsou tady tři možné cíle"
"Máš pravdu Kůstko a uzavřít ulici taky nejde…"
""Boothe můžu se tě na něco zeptat?ů podívala se na něj a on jen přikývl a ona k němu šla blíž a hleděli si zpříma do očí. Ale než se na to stačila optat tak se ozval slabý výstřel a Kůstka najednou ztuhla. Začala padat a Booth ji včas zachytil a když ji chytil tak pocítil že má na ruce teplou tekutinu. Že má na ruce její krev.
"pane bože..ne to ne..Kůstko no tak" začal ji tlačit na ránu, díval se ji do obličeje a hladil ji po vlasech. Kolem nich se utvořil kroužek přihlížejících a někdo zavolal sanitku. Kůstce se začala hrozně moc špatně dýchat, třásla se a v obličeji bledla, jako by z ní velkou rychlostí prchal život.
"Tempy..no tak to bude dobré…bude to dobré" šeptal ji a pořád se ji snažil držet při vědomí.
"Boothe..Boothe.. prosím…prosím….neopouštěj mě.
"No tak Temperance..prosím…Kůstko odpusť mi…odpusť mi"
"Není co ti odpouštět…ty…ty..za to nemůžeš, ale-…ale prosím neopouštěj mě vydechla" z oka se ji vykutála slza, z koutku úst ji vytekl pramínek krve a pak ztratila vědomí.
"Kůstko….no tak Temperance" poplácával ji po tváři ale už nereagovala a le už slyšel sanitku. Sanitka ji celkem stabilizovala a potom ji odvezla do nemocnice.
Booth se zadíval na budovu a bylo mu jasné odkud přišel ten výstřel, jelikož byl všude kolem chaos tak si nikdo nevšiml že do té budovy vstoupil a vyjel až do posledního patra. Pak šel do prázdného pokoje, pohyboval se jako myška…už toho hajzla viděl, ale on byl taky velmi dobrý a tak tušil co může přijít. Udělal jeden chvat a zaútočil na Bootha, ten sice padl k zemi, ale hned se vzpamatoval a začal se s ním zase prát. Po pár minutách ho přepral a dal mu k hlavě zbraň.
"Tak do toho zabij mě…stejně jako jsem zabil tu brunetu…hezký maso"
"ty hajzle…proč…co ti udělala..proč sis ji vybral?" vyhrkl ale stále mu mířil na hlavu.
"Na to zeptej tvé krásné novinářky" opověděl a Booth najednou ztuhl. Už, už se chytal stisknout kohoutek u zbraně, když tam vtrhla policie ještě s pár agenty.
"Boothe..Boothe ne…to nesmíš udělat..prostě nesmíš…"
"Málem ji zabil, málem mi zabil parťačku, jak se říká oko za oko, zub za zub"
"To je teď jedno..on je neozbrojený, když ho zabiješ půjdeš do vězení za vraždu a Temperance tě bude potřebovat" promluvil na něj kolega, Booth dal zbraň pryč,a le pak ho aspoň uděřil do hlavy a nechal ho odvést pryč.
Ihned jel do nemocnice kam odvezli Tempy. Hannah už tam na něj čekala.
"Dobrý den, hledám Temperance Brenannovou"
"Jistě, druhé patro" usmála se recepční a Booth tam hned běžel.

Hannah seděla na židli a okusovala si nehty, když slyšela jak někdo běží po chodbě, podívala se a viděla Bootha.
"Boothe" vydechla a vstala. On se zastavil a probodl ji pohledem.
"Proč…proč Hanno, proč?" vykřikl až se lekla, takového ho neznala.
"Co proč..o čem to mluvíš?"
"proč jsi spolupracovala s odstřelovačem…co ti Temperance udělala?"
"Prostě, prostě jsem měla strach že mi tě odvede a potom se on objevil a začal mi vyhrožovat"
"A tak si riskovala její život, klidně si mu ji vydala? Já ti věřil Hanno, ale toto co jsi udělala je hnusný…je hnusný…modli se aby přežila…jinak ti to nikdy neodpustím" křikl ještě Booth ale to už tam na něj vlítla vrchní sestra
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikol - Elfi Nikol - Elfi | Web | 19. února 2011 v 22:22 | Reagovat

Sice se mi ještě nepodařilo přečíst tu povídku celou, avšak určitě to napravím, neboť mě zaujala! :-) Holka, máš talent. Třeba ta část, kde Sweets mluví s Hannah o knize věnované Boothovi, to je vážně obdivuhodné a krásně napsané. ;-)

2 bones1-Tamča bones1-Tamča | Web | 20. února 2011 v 12:59 | Reagovat

Jeeeemine tak moc sa tešíííím na pokráčko! -:-) úúžasné! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama