Šťasné a veselé 16

23. prosince 2011 v 10:00 | Sharya |  FF- Šťastné a veselé
Tato část je hrozně napsaná, chci se za ni omluvit, ale vznikla před týdnem, kdy jsem se pomalinku vrátila ke psaní. Takže je to "prvotina" po delší pauze. Takže doufám že mi to odpustíte a že se i tak vám bude trochu líbit no a zítra nás bude čekat vyvrcholení této povídky. Usmívající se

Booth jel za tou ženou, chtěl pochopit proč to dělá, proč se ji vzdává. Zazvonil a dlouho nikdo neotevíral. Po chvíli se však dveře otevřeli a byla v nich ta žena.
"A agent Booth že, pamatuju si to dobře?"
"Ano, smím jít dál, chtěl bych s vámi chvíli mluvit" žena přikývla a pustila ho dál. Booth s ní vešel do obývacího pokoje, kde byla v postýlce Sofinka a zrovna spinkala.
"Před chvíli usnula, dala jsme ji tu dečku co dostala od vaší kolegyně, jen tehdy opravdu dobře spí."
"Proč to děláte, proč to vzdáváte? Já na jednu stranu jsem rád, moje kolegyně bude šťastná…ale chci vědet co vás k tomu vede"
"Víte jaké to je když vás nemá rádo dítě? Sofinka sice jsou ji už tři měsíce, ale je neobyčejně chytrá..ona si asi doktorku Brennanovou pamatuje, jako bych ji byla cizí, jako bych byla její nepřítel když se opravdu moc snažím, aby ji nic nechybělo, ale jí chybí to nejdůležitější a to je opravdová mámá a opravdová máma je doktorka Brennanová a já ji Sofinku uderem půl noci na 25. prosince předám, jen mi musíte říct místo a čas a já tam budu...budu tam s ní, víte vy vůbec jak ji miluju?" rozplakala se a opřela se o Bootha, ten chvíli váhal, ale nakonec ji objal kolem ramen.
Tempy seděla v kanceláři a přemýšlela. Přemýšlela o životě a o všem co ji potkalo. Přemýšlela jak asi dopadnou výsledky odběrů její krve. Zda je v pořádku nebo ji hrozný nějaká vážná nemoc. /Přemýšlela o Boothovi a byla rada za něj rada, že ho má, byla ráda za to že si mohla zkusit být matkou, jak Andyho tak i Sofinky. Obě ty děti ji chyběli, ale nejvíc ji chyběla Sofie
Ale rozhodla se život musí jít dál. Ona má teď milující rodinu a na ni si přece nikdy v životě nevzpomene, maximálně jen tak že ji o ní Žofinčini rodiče řeknou. Hlavou ji běhalo tolik myšlenek že je prostě nedokázala zastavit, naštěstí.ji dá se říct vysvobodila Angela, která do její kanceláře vtrhla jako tajfun.
"Zlatíčko, pojď musíš jít semnou, musíme jet vybrat si nějaké šaty na ples"
"Angelo, jaký ples, bude to jen slavnost, vánoční slavnost, jen mě udivuje že všichni zaměstnanci budou trávit večer sice se svojí rodinou ale zároveň s úplně cizíma lidma a že nebudou doma hezky u rodinného krbu"
"To víš je to povinnost a je sice blbé že to tak vyšlo, ale co se dá dělat, všichni tam budou mít rodinu a bude to zábava tak pojď" usmála se a vytáhla ji ze židle na nohy a pak ji táhla k autu a nakonec smr obchoďák.
S Angelou přišla na jiné myšlenky a nákupy si užila. Vybrali si jedny krásné, fialové, hedvábné šaty, které měla po kolena, k tomu si nakoupila hodící se doplňky, nové body a kabelku. S nákupem byla spokojená. Když přijela domů a neviděla tam Bootha, tak si vše poklidila a šla se ven projít. Venku mrzlo a padal sníh. Chodila po parku a sledovala zamilované páry, maminky s dětmi nebo celé rodiny.
Podívala se na oblohu a sledovala jak z nebe padal sníh. Vzpomněla si jak by to před pár lety přešla, protože by to dovedla vysvětlit, že je to jen spojené s teplotou, vzduchem a vším možný a připadalo by ji to směšné a nezajímavé. Nyní o pár let později, když se podívala do nebe a viděla jak padají sněhové vločky se musela pousmát. Připadalo ji to nádherné a ještě k tomu když viděla jak jsou všude rozzářená vánoční světýlka. Něco se s v ní pohnulo ještě víc a tak utíkala domů a cestou zavolala Boothovi jestli by nemohl přijet.
Musela na něj čekat, musel si prý toho ještě hodně zařídit. Ale spěchal za ní a to bylo pro ni důležité. Když uslyšela zvonek tak hned běžela ke dveřím když je otevřela, hned mu skočila do náruče.
"Hej..Kůstko, co se děje?" zeptal se překvapeně a zatáhl ji do bytu, po chvíli se od ní odtáhl a v jejích očích viděl, že je zmatená a zdálo s emu že je i vystrašená.
"Kůstko, Tempy, co se stalo?"
"Já mám prosbu, mohla bych si teď hned od tebe něco přát, jako předčasný dárek Vánocům, pokud mi ho splníš, tak už nic jiného nebudu chtít"
"Dobře, tak povídej co bys ráda?
"Zůstaň semnou, zůstaň se mnou až do konce života, prosím…já tě opravdu miluju a nemůžu žít bez tebe, prosím buď můj partner, miluj mě, ochraňuj mě, já to potřebuju, buď s Parkerem moje rodina, prosím" vychrlila to ze sebe a Booth byl potěšený, jen se usmál, pohladil ji po vlasech a pak ji políbil.
"Zůstanu s tebou, už napořád, věř že jsem měl stejné přání, jen jsem ti chtěl dát čas, ale věř mi že jsi to nejlepší co mě kdy v životě potkalo a taky mi věř ještě jednu věc. K Vánocům dostaneš ještě hodně dárečků" políbil ji a pak spolu prožili příjemný večer.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Karamelka Mrs. Karamelka | Web | 23. prosince 2011 v 10:46 | Reagovat

jéé :-) to je hezká část :-) budou spolu, milují se...to je skvělé :-) už se těším na dalaší část a doufám, že nebude nemocná, ale těhotná, to by jí udělalo radost...ale záleží, čí by to dítě bylo :-(

2 Anne-Adie Anne-Adie | Web | 23. prosince 2011 v 10:54 | Reagovat

krásný, dokonalý...

3 PawlušQa PawlušQa | 23. prosince 2011 v 11:50 | Reagovat

moc pěkná část... těším se na další...kolik jich ještě bude? jedna?

4 BiBi BiBi | Web | 23. prosince 2011 v 13:08 | Reagovat

oo, ja chcem pokráčko.. a vôbec to nebola zlá časť, mne sa hrozne páčila :-) No, nech už sú ti Vianoce, aby boli spoluuuu !!! :-)

5 ange999 ange999 | 24. prosince 2011 v 0:31 | Reagovat

nech je už pokráčko !!! peknéé !! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama