Šťasné a veselé 17

24. prosince 2011 v 10:30 | Sharya |  FF- Šťastné a veselé
A je tu slibovaný dáreček. Tato část je trochu delší, ale myslím že to asi vadit nebude ne? Tak doufám že se dáreček bude líbit a užijte si ho Usmívající se


Dny utíkaly jako voda a přišel den, den kdy se měl konat večírek. Temperance byla u sebe doma a pomáhala Boothovi se vybalit. Po menší hádce o tom kdo kde by měl bydlet, ho Tempy přesvědčila že u ní doma to bude lepší. A Booth ji dal nakonec za pravdu. Protože si mohli dovolit veliký strom.
Když ho Booth donesl tak Tempy myslela že ho zabije. Takový kolos, kdo se s tím bude zdobit a kdo ho nakonec bude vyhazovat. Ale když si ho spolu nazdobili a večer si rožnuly na něm světýlka a při tom pili víno, musela uznat že nic krásnějšího dlouho nezažila a neviděla.
Když byl Booth už vybalený tak dostal hovor a musel odjet. Tempy zůstala sama a rozhlížela se po bytě. Najednou tam nebyla sama, najednou tam někoho měla a to na dost dlouhou dobu, možná už do konce života. Dívala se všude kolem, na stole byly dva hrníčky od kávy, v koupelně dva kartáčky na zuby, v její skříni bylo i oblečení Bootha. Všechno tam teď měla jako by dvakrát. Při tom pohledu se musela usmát. Hrozně se ji to líbilo. Z přemýšlení ji vyrušilo zvonění telefonu.
"Brennanová, prosím" ozvala se do telefonu, chvíli poslouchala, přikyvovala a pak se jen musela lehce pousmát. Položila telefon a začala se usmívat naplno. Tyhle Vánoce začínají prostě nádherně. Bydlí s úžasným mužem, má krásnou vánoční výzdobu, prožije nádherné svátky a ještě k tomu zjistila že je těhotná. Sice to trochu čekala, protože ji to tělo začalo dávat najevo že je něco jinak. Ale i tak ji to překvapilo. A byla šťastnější ještě z toho důvodu že otcem je Booth. David je naštěstí neplodný. Vzpomněla si na Sofinku, na svoji malou Sofinku, na malý uzlíček, který tady nedávno měla. Usmála se a řekla si že jestli bude mít holčičku tak ji dá jméno Sofie.
Booth přijel brzo, když se ho Tempy zeptala co se stalo tak ji odpověděl, že prý musel dořešit ještě jednu maličkost. Jednu malou formalitu. I Booth se hrozně začal těšit na večer, protože věděl že ji to dnešní večer změní život.
" Víš co jsem si dneska uvědomila?" podívala se na něj a objala Bootha kolem pasu, políbila, ale zároveň se mu dívala stále do očí.
"Copak ?" pousmál se na ni.
"Že jsme se poprvé v životě k někomu připoutala, že jsem poprvé chtěla aby se mnou někdo vydržel až do smrti a taky to že jsi to zrovna ty, na začátku jsem tě nesnášela a nejraději bych tě po tom našem prvním případě už nikdy neviděla, ale…"
"Ale osud tomu chtěl jinak, my dva jsme prostě k sobě měli patřit, teď patříme a budeme patřit a věř mi jednu věc, já se tě nikdy v životě nevzdám a nikomu tě nedám" políbil ji a ona se jen musela usmát. Teď je šťastná.
Čas plynul a ona se musela začít připravovat, zašla si na manikúru, kosmetiku a nakonec ještě ke kadeřníkovi, chtěla na ten ples vypadat prostě úžasně a hlavně chtěla být princezna pro Bootha.
Ples byl tady a všichni vypadali úžasně. Booth s Tempy vešli do velikého sálu, kde bylo všechno ve vánočním duchu, dokonce hráli i koledy. Angela se k ní hned radostně vrhla a stejně tak i ostatní z týmu.
"Téda Tempy, ty vypadáš přímo úžasně, bože jsi jak vánoční víla" usmála se na svoji přítelkyni a objala ji. U stolu si všichni přiťukli a popřáli si šťastné a veselé Vánoce. Asi po hodině do sálu přišla Rebecca a dovezla mu Parkera, který si pak utíkal hrát s ostatními dětmi, které měli svůj koutek, aby se mohli zabavit.
Zábava byla v plném proudu a všichni se skvěle bavili. Tempy procházela sálem a najednou uviděla malé miminko, malou holčičku, kterou si tam přinesla jedna manželka jednoho vědce z egyptologického muzea. Hrozně ji připomněla Sofinku a ji se opět začalo stýskat. Začala na ni myslet, jak zítra 25.prosince všichni budou ráno sedět pod stromečkem a ona tam bude mít spousty dárků. I když z nich nebude mít rozum, bude tam a bude si to užívat s novou rodinou. Už se skoro blížila půl noc a Tempy se nenápadně vytratila ze sálu a šla ven. Vyšla ven na sníh. Hned jak vyšla podívala se do nebe kde svítili hvězdy a po strašně dlouhé době když byla ateistka se začala modlit k bohu.
"Bože, prosím..vím že nejsem jak Booth říká tvoje ovečka, ale prosím tě..moc tě prosím ochraňuj moji malou Sofinku a její rodinu, ochraňuj tu holčičku, ať se ji nikdy nic nestane a ať je vždy zdravá a šťastná" pousmála se a to už slyšela kroky po sněhu, otočila se a tam byl Booth.
"Co tu děláš? Vždyť je zima"
"Mě je fajn.. Chtěla jsem jen na chvíli na vzduch, vždyť je dneska krásná noc, svítí hvězdy, ta oslava je krásná…jo a měla bych ti dát dárky"
"To já bych ti je měl taky dát" usmál se a nenápadně se podíval na hodinky. Usmál se, za chvíli to přijde.
"To já tobě taky, ale hlavně bych ti chtěl dát jeden veliký dárek, ze kterého budeš nadšená" podíval se ji do očí a jí se oči rozzářili jak malé holčičce co jde ke svítícímu stromečku.
"Tak jo..a dáš mi jeden teď prosím" udělala na něj psí očka a chtěla se otočit, ale Booth ji to nedovolil, držel ji stále kolem ramen a dívali se spolu do dálky, najednou oba uslyšeli jak praská sníh, někdo k ním opět šel. Tempy se chtěla otočit, ale Booth ji to opět nedovolil.
"Zavři oči zlato moje, prosím zavři je" Tempy zavřela oči a nechala se Boothem vést, otočil se s ní, a udělali asi pět kroků. Booth kývnutím hlavy pozdravil Karen.
"Tempy..něco pro tebe mám, teď tě poprosím abys nastavila ruce." Promluvil na ni tichým a klidným hlasem. Tempy udělala co chtěl, natáhla ruce, ale Booth ji je trochu upravil a ona najednou na nich ucítila menší váhu. Ale to držení znala. Měla pocit jako by držela v náručí..mimi..miminko.
"Otevři oči" pošeptal ji a když to udělala, uviděla ve svém náručí miminko. Ihned ji poznala byla to Sofie, byla to její Sofinka.
"Pane bože..Sofinko, ale co to, jak to.."
"Víte, ona pořád plaka, a byla šťatsná a vkli jen když měla něco od vás, já se rozhodla, že tu adopci nedokončím a že vám ji předám, vy jste její matka, vy jste ta která z ní udělá úžasnou bytost…přeji vám štěstí a šťastné a veselé Vánoce" usmála se Karen a Tempy ji přání oplatila. Pak se jen musela koukat do krásné tvářičky malinkaté holčičky.
"Děkuju Boothe, děkuju" políbila ho a chovala malou Sofinku. Karen jim raději ještě jednou popřála krásné Vánoce a odešla. Najednou si začala uvědomovat jakou hroznou chybu udělala, ale na jednu stranu si řekla že to byla ta nejlepší možnost a volba jakou mohla pro štěstí té malé holčičky udělat.
Když si Kůstka chovala malinkou spící Sofinku uslyšela jak začala odbíjet půl noc. Slyšela zvony a když se podívala do oblohy tak z ní najednou začaly padat sněhové vločky. Pár vteřil hleděla k nebi a pak se podívala na malou a potom na Bootha.
"Tohle jsou ty nejkrásnější Vánoce, Boothe děkuju a já bych ti chtěla taky něco říct, kdyby nebylo vyšetření krve, tak by se na to tak rychle nepřišlo, ale musím ti říct že čekám dítě, jsem těhotná a čekám naše společné miminko"
Booth se usmál, měl ten nejšťastnější úsměv na tváři, objal Tempy a tím pádem i malou Sofinku.
Najednou vyběhl Parker. " No kde jste všichni vás hledají..jé to je Sofinka, tažke budeme rodina?"
"Ano Parkere, jsme a budeme rodina" usmál se Booth a objal i svého syna. Po pár vteřinách šli jako do svého hotelového apartmá.
O rok později.
Byl tu opět štědrý den. Seeley a Temperance byli ve svém domě, v obýváku kde v krbu plápolal oheň a v celém domě bylo znát jak tito lidé milují Vánoce. Všude to krásně vonělo a pod vánočním stromečkem ležela na dečce další krásná malá holčička Laura. Kolem ní cupitala malá Sofie, u krbu ležel a na všechno dohlížel německý ovčák a samozřejmě Parker, který se už nemohl dočkat rozbalování dárků.
"Toto je úžasný, jsme jedna velká rodina a to je prostě nádhera miluju tě Seeley" podívala se Tempy na svého manžela.
"I já tebe, já jsem vždycky velkou rodinu chtěl, děkuju že jsi mi ji dala"
"ještě neděkuj, ještě mi udělej chlapečka a pak můžeš děkovat" podívala se na něj šibalky.
"ty chceš další dítě?"
"Ano chci, chci mít dvě a dvě, dvě holky ty už mám a ještě dva kluky, zatím máme jen jednoho, tak co se pustit do druhého?"
"Tvé přání je mým rozkazem Kostičko, miluju tě…šťastné a veselé"
"Šťtastné a veselé i tobě Seeley" usmála se, políbila, pak se navzájem objali a sledovali svoje děti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Karamelka Mrs. Karamelka | Web | 24. prosince 2011 v 12:15 | Reagovat

to je úžasné :-) jsem ráda, že holčička je Bootha, také že mají Sofinku zpátky :-) je to nádherné :-) moc se mi to líbí :-)

2 p.s. p.s. | 24. prosince 2011 v 12:30 | Reagovat

naprosto úžasnejkonec

3 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | E-mail | Web | 24. prosince 2011 v 13:47 | Reagovat

tak to je krásné zakončení... lepší snad být ani nemohlo :-)

4 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | E-mail | Web | 24. prosince 2011 v 19:06 | Reagovat

Ahoj moje milovaná :-)

Chci Ti popřát šťastné a veselé Vánoce, mnoho dárečků pod stromečkem a mnoho splněných přání :-) Jestli bych mohla poprosit tak se koukni ke mě na blog :-)

bavily jsme se o tom být SB proto Ti to píšu :-)

5 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | E-mail | Web | 24. prosince 2011 v 19:23 | Reagovat

Díky :-) našla jsem to co jsem fakt nečekala :D budu pak dělat new ikonky do menu tak asi krapet blbá otázka ale koho tam chceš :-)

6 BiBi BiBi | Web | 24. prosince 2011 v 21:41 | Reagovat

Nádherná poviedka. Super !!! Ešte že bol David neplodný, už som sa zlakla, že Laura bude jeho. A ten ďalší chlapec, no to ma dostalo :-) Fakt super krása :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama