Nikdy nepřestávej věřit

14. září 2012 v 9:30 | Domča

Páteční slíbená povídečka od Domči. Doufám, že si ji užijete a bude se vám moc líbit. Usmívající se



Jejich parta se pomalu rozpouštěla. Bylo kolem jedenácté večer a všichni se odebírali do svých domovů. Jako poslední se s nimi rozloučila Angela s Hodginsem. Temperance do sebe hodila zbytek červeného vína a začala se také oblékat. Zůstali tam s Boothem zase poslední. Tak jako to bývalo vždy.
"To už jdeš?" zeptal se sklesle. Bylo mu s ní dobře. Po jejich rozhovoru o sexu ve výtahu tušil, že má nějakou šanci. Sice vzdálenou, ale je tam. Byl tehdy rád, že tam v té vánici uvízli.
"Ano, jsem docela unavená," pousmála se a vytáhla z kapsy telefon, aby si mohla zavolat taxíka.
"Počkej," řekl Booth a lehce se dotkl její ruky. Tázavě na něj pohlédla. "Nechceš jít pěšky? Je docela hezky a rád bych se prošel. Nechce se mi samotnému."
"Boothe, zítra musím do práce," protestovala.
"Kůstko, vždyť je sobota!" zaúpěl.
"No právě. Nikdo nebude v Jeffersonu, takže budu mít klid na identifikaci válečníka z 2. světové války. I jeho rodina ho postrádá a chtějí vědět, co se mu stalo. A navíc… Ráda se někdy vracím ke starým kostem," ušklíbla se. Booth protočil oči v sloup.
"No tak, Kůstko!" pohlédl na ni svým typickým ublíženým pohledem.
"No tak dobře," kývla nakonec. Nemohla tomu pohledu odolat. Vždycky ji dostal. On se vítězně zasmál a otevřel ji dveře, aby mohla vyjít ven.
"Díky," kývla.
"Dámy mají přednost," zašklebil se a rychle vykročil za ní.

Zastavili se u jezírka na promenádě. Tam, kde si vždy dávají sraz. Bylo to jejich oblíbené místo. Lincolnovy schody je už přestaly bavit, tak Booth vesele prohlásil, že toto bude jejich nové místo na schůzky. Kůstka si to tam zamilovala. Někdy když chtěla přemýšlet, tak se šla projít k jezírku, sedla si na trávu a sledovala měsíc nad vodou. Někdy tam chodila běhat a někdy na kafe. I bez Bootha. Nikdy mu to ale neřekla. Nechtěla, aby viděl její slabou stránku a ještě k tomu by říkal, že to místo objevil on a že by tam bez něho chodit neměla. Posadili se na trávu ke břehu jezírka a sledovali mraky, které se hnaly před měsíc. Už skoro nebyl vidět.
"Boothe, ty mraky se mně nelíbí, měli bychom si přeci jen zavolat toho taxíka," řekla Brenn, když se dívala na nebe.
"Stejně je to k tobě asi jen dvacet minut. To zvládneme i v dešti. Nejsme z cukru, ne?" zakřenil se Seeley.
"Jistěže nejsme z cukru. Jsme z masa, tkáně, kostí a…"
"Kůstko, to bylo metaforicky řečeno," skočil ji do řeči Booth.
"Jo metaforicky," zamyslela se a zároveň přikyvovala.
"Víš… Pamatuješ si, jak jsme tehdy byli u Sweetse kvůli té jeho knize se špatným závěrem," začal Booth.
"Ano, co s tím?" nechápala Tempy.
"Řekl mi: Naděje a vytrvalost, agente Boothe, naděje a vytrvalost," řekl tiše a pohlédl na ni.
"Vždyť ty jsi vytrvalý, Boothe." Snažila se pochopit tenhle rozhovor, ale nějak tomu pořád nemohla přijít na kloub.
"Víš, jak to myslím," špitl a pohlédl si do očí. Ano, už věděla. Netušila, proč o tom mluví.
"Boothe, neměli bychom takhle o nás mluvit, víš, že…"
"Řekla, že by si se mnou spala, ale že si náš nedokážeš představit jako pár."
"Samozřejmě, že nedokážu. Máme jiný pohled na svět, naše zájmy jsou rozdílné a to, co řekl Wayett… Že možná spolu jednou budeme, ale že to nebude lehké… Nemyslím si, že to myslel vážně. Je to šéfkuchař," řekla s mírným výsměchem.
"Kůstko, je to… Je to terapeut."
"Bývalý," dodala.
"Copak si nad tím nikdy nepřemýšlela?"
"Už je to tu zase, Boothe? Víš, jak to dopadlo, když jsme šli od Sweetse," řekla sklesle.
"Já ale pořád doufám," zašeptal a konečně od ní odvrátil pohled. Temperance mlčela. Nevěděla, co by mu na to měla říct, tak stále hleděla před sebe. Najednou se z nebe začaly snášet velké kapky deště.
"No co jsem říkala," vyhrkla. Rychle se zvedli a běželi ke Kůstce domů.

Běželi opravdu celou cestu. Zastavili se až na chodbě před Kůstčiným bytem.
"Vážně jsi vytrvalý a to dost," zašklebila se a ukazováčkem ho píchla do hrudníku.
"Jo, to ty taky," zasmál se a už-už se cpal k ní do bytu, když odemykala.
"Hej, co to děláš?" vyjekla.
"Copak mě necháš na chodbě?"
"Boothe, vážně jsem unavená a chci jít spát," pousmála se.
"Dobře. Ale slib mi, že zítra nepůjdeš do práce."
"Ale…"
"Kůstko!"
"Uvidím," kývla.
"Fajn a já si teda zavolám toho taxíka," řekl a vytáhl z kapsy u bundy telefon. Celou dobu, co telefonoval, ho se zájmem sledovala.
"Tak co?" zeptala se, když zavěsil.
"Do deseti minut je tady," řekl a svalil se na gauč. Kůstka jen zavrtěla hlavou a šla jim nalít jednu skleničku whisky, co ji kdysi dal Booth, protože jí u něho zachutnala. Taxík tady do deseti minut byl. Rozloučili se bez jakýchkoliv dalších okamžiků a výhrad a Booth odešel. Jakmile se za ním zabouchly dveře, tak Temperance běžela k oknu v kuchyni. Viděla, jak nastoupil do auta a to se s ním rozjelo. Ještě matně přes kapky na skle rozmazaně viděla, jak se otočil a zadním oknem koukal směrem k ní. Pak auto zatočilo, takže ho už neviděla. Sebrala se a šla do koupelny.

Vešla do laboratoře. V sobotu to tam vypadalo opuštěně. Občas tam proběhli nějací studenti, kteří mířili do vědecké knihovny, v kuchyňce seděli dva muži z ochranky a dál už nikdo. Na platformě nebyla ani noha. Vypadalo to tam zvláštně. A vůbec… Proč nad tím přemýšlí? Hodněkrát tady už byla o víkendu. Když došla na platformu, rozhlédla se kolem sebe. Vypadalo to tu opuštěně a ona se také cítila opuštěně. Nikdy takhle nad svými city nepřemýšlela, ale poslední dobou se jí to stávalo často, že se zamyslela až moc. Hlavně od včerejška přemýšlela nad tím, co říkal Booth o jejich vztahu. Natáhla si latexové rukavice a rozhodla se, že si dojde pro rakev s tělem. Najednou se jí rozezněl mobil.
"Brennanová," představila se.
"Kůstko," ozvalo se nadšeně.
"Boothe? Ty ještě nespíš?" podivila se, ale pak pohlédla na hodiny. Bylo půl jedenácté.
"Ne, už dávno ne. Víš, je hezky a napadlo mě, jestli by se ti nechtělo se mnou a Parkerem do ZOO."
"Jsem v práci, Boothe," řekla křečovitě. Věděla, že bude naštvaný.
"Takže ty dáš přednost radši několik let staré kostře, která může počkat přede mnou?" vyhrkl do telefonu.
"Boothe, měj úctu k mrtvým. Měl taky rodinu."
"Fajn, tak snad jindy, měj se," rozloučil se. Než stačila říct pouhé ahoj, zavěsil. Jen si povzdechla a šla do Předpeklí.

V pondělí ráno jela jako první na FBI. Musela se omluvit Boothovi. Cítila tu potřebu. Zklamala ho. Zase. Vyjela výtahem do pátého patra a hned si to namířila k jeho kanceláři. Viděla ho, jak stojí u okna a dívá se skrz žaluzie ven. Odkašlala si, aby na sebe upoutala pozornost. Jeho pohled padl na ni. Vypadal trochu naštvaně.
"Ahoj," špitla a vešla dovnitř. Neodpověděl ji. Jen si sedl za stůl a vytáhl nějaké papíry.
"Přišla jsem se omluvit," řekla tiše a sedla si na kraj jeho stolu.
"Aha," odsekl.
"Boothe, já… Omlouvám se. Ale sám si mi vždycky říkal, že bych se měla naučit cítit s mrtvými, že je mám brát jako lidi a že mají taky rodinu. Chtěla jsem identifikovat jenom jednu kostru!"
"Kůstko, mohla si to udělat v neděli nebo v nějaký jiný den. Ty jsi dala zase práci přednost přede mnou! Já … Já myslel, že už ses změnila," řekl smutně.
"Boothe…," zamumlala a sklopila pohled na špičky svých bot. Zvedl se a přešel k ní. Ukazováčkem jí zvedl bradu a zahleděl se jí do očí.
"Už nikdy… Už nikdy nedávej práci přednost přede mnou, prosím," poprosil ji.
"Ale je to moje práce," bránila se.
"Ano, to je. Ale jen ve všední den. Víkend znamená volno," řekl rázně.
"Já ale…"
"Kůstko, prosím. Je těžké jednou být s člověkem, který tě požádá, aby si s ním jela do ZOO? S člověkem, kterého máš opravdu ráda?" zašklebil se povýšeně.
"Není to těžké. Jsem s tebou ráda," zašeptala.
"Slíbil jsem Sweetsovi, že za ním k večeru zajdeme. Píše novou knihu a chce nás s ní seznámit," zakřenil se.
"A jéjé," zaúpěla Temperance. Rozloučili se s tím, že se v šest sejdou u Lancelota.

Jeffersonský tým celý den pracoval na další kostře z 2. světové války. Žádný případ na obzoru, tak se zabývali tím, čím dřív. Tempy pohlédla na hodinky. Ukazovaly 17:15. Měla by jít, aby nepřišla pozdě. Než se dostane přes město v tomhle provozu. Se všemi se rozloučila a odešla.
"Nějak brzo dneska," poznamenala si Angela pro sebe.
"Prý mají schůzku se Sweetsem," odpověděla Cam s úsměvem. Brennanová vešla do své kanceláře, svlékla si plášť a oblékla si vínové sako. Pohlédla na sebe ve skle. Černé legíny, kozačky, bílá košile a vínové sako. Její nejoblíbenější kombinace. Cítila se v tom skvěle a povýšeně nad ostatními. Sako od Louis Vuitton asi za 600§ si zamilovala na první pohled. Mohla si to dovolit a hlavně Booth ji už asi třikrát řekl, že ji moc sluší. Pousmála se na svůj odraz, vzala si kabelku a dala se na odchod. Když vyšla před Jefferson, pohlédla na zapadající slunce. Líbilo se jí to. Nejradši by si teď šla jednou k jezírku a přemýšlela by. Nad tím, jaký je člověk a co by mohla změnit. Nechtělo se ji za Sweetsem. A už vůbec ne kvůli jeho knize. Zase to bude mít všechno špatně a bude to muset přepisovat. Došla ke svému autu, které parkovalo na VIP parkovišti vedle auta Hodginse. Navíc se ji nechtělo zařazovat se do hustého provozu. I přes svoji nechuť se vydala směrem k budově FBI.

"Závěr je takový, že stejně budete spolu, protože se milujete," řekl Sweets s úsměvem a zaklapl knihu.
"Tak ale hlavně, že už máš dobře ty případy," zakřenil se Booth a pohlédl na Kůstku.
"Stejně nechápu, proč si to o nás psal," nechápala Brenn.
"A proč ne. Je to legrace," zasmál se Booth.
"Asi každý máme jiný pohled na legraci," řekla s mírným úsměvem.
"Agente Boothe," začal Lancelot.
"Jo?" zdvihl Booth tázavě obočí.
"Všechno jednou dopadne. To, co se má stát, tak se stane. Ale prostě až za nějaký čas. Hlavně to neuspěchat. Jak jsem řekl…"
"Já vím, Sweesti, já to vím," skočil mu do řeči Booth. Nechtěl, aby to zase vytahoval.
"O čem se bavíte," vyhrkla Kůstka.
"Nepůjdeme na čínu?" zeptal se Booth a pohlédl na ni.
"Beru," přikývla.
"Počkat! Nemůžete odejít!" vyjekl Sweets a postavil se.
"Ale můžeme," ušklíbl se Booth a zmizeli.
"Bezva," vydechl Lance a svalil se do křesla.
"Zase jsme mu utekli. To se mi líbí," zasmála se Brennanová.
"Zase tak velkou legraci bychom si z něj ale dělat neměli. Přeci jenom je to doktor," řekl Booth.
"Že to říkáš zrovna ty," rozesmála se znova. Booth mlčel a opřel se o zídku. Jako tehdy, když mu řekla, ať se netváří tak smutně, když to s ním nechtěla zkusit.
"Co je?" zeptala se se zájmem.
"To, co Sweets říkal… Bylo to o nás," řekl Booth a pohlédl ji do očí.
"Boothe," snažila se ho zastavit. Věděla ale, že už to nepůjde. Věděla, že se to stane zase. Jenže taky věděla, že už je to mezi nimi zase jiné než tehdy.
"Nikdy jsem nepřestal věřit. Nikdy. Vždycky jsem věřil v naději a vytrvalost. A hlavně trpělivost," zašeptal a přiblížil se k ní. Zatajil se ji dech. Nedokázala nic říct a ani se pohnout.
"Vždycky jsem doufal a věřil. V nás dva." Říkal to tak něžně a mile. Věřila mu a věděla, že to myslí naprosto vážně.
"Stačí mi, že v nás věříš," zamumlala tiše a zabořila hlavu do jeho ramene. A bylo to. Už nebylo cesty zpět.
"A já věřím, že mě budeš milovat 30, 40 nebo dokonce i 50 let," špitl ji do ucha a políbil ji do vlasů. Jemně se od něj odtáhla a zírala mu zpříma do očí. Takhle otevřeně se o jejich vztahu nikdy nebavili, když pominou rozhovor o sexu ve výtahu a když se ji tehdy snažil přesvědčit, ať s ním je. Nevěděl, proč teď svolila. Proč teď jim tu šanci dala. Ale věděl jedno. Byl za to velice šťastný.
"Nikdy mě neopouštěj," řekla a mírně se pousmála. Booth ji úsměv oplatil a začal se k ní přibližovat. Jen přivřela oči a čekala. Jeho rty se dotkly jejích. Už byla šťastná. Už ano. Litovala, že ho předtím odmítla, ale nyní to zase napravila.
"Začíná být chladno, měli bychom jít," zamumlala přes polibky. Seeley si sundal kabát a přehodil ji ho přes ramena. Kůstka se jím nechala obejmout kolem ramen a společně odcházeli…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (514)
Zobrazit starší komentáře

501 praita praita | E-mail | Web | 24. září 2018 v 2:42 | Reagovat

canadian generic cialis
<a href=http://cialisnorxs.com/#>cheap cialis</a>
low cost cialis generic
<a href="http://cialisnorxs.com/#">cialis online</a>

503 praita praita | E-mail | Web | 26. září 2018 v 22:59 | Reagovat

prices buy cialis online cialis
<a href=http://gncialisrx.com/#>buy generic cialis online</a>
and hypertension cialis pills
<a href="http://gncialisrx.com/#">generic cialis online</a>

504 praita praita | E-mail | Web | 28. září 2018 v 14:35 | Reagovat

where can i apply for a loan with bad credit
<a href=http://loansonlinemoney.com/#>online loans</a>
payday loans fayetteville nc
<a href="http://loansonlinemoney.com/#">payday loans online</a>

505 Incache Incache | E-mail | Web | 30. září 2018 v 2:15 | Reagovat

canadian viagra paypal
<a href=http://genviaonser.com/#>viagra</a>
cialis le moins cher immigrer au canada
<a href="http://genviaonser.com/#">generic viagra</a>

506 agriree agriree | E-mail | Web | 3. října 2018 v 2:11 | Reagovat
507 IDIONI IDIONI | E-mail | Web | 3. října 2018 v 2:29 | Reagovat
508 praita praita | E-mail | Web | 4. října 2018 v 1:34 | Reagovat

array cialis pills
<a href=http://cialisgenwrx.com/#>buy generic cialis online</a>
best buy cialis online
<a href="http://cialisgenwrx.com/#">buy cialis online</a>

509 unorymn unorymn | E-mail | Web | 5. října 2018 v 21:00 | Reagovat

payday loan usa
<a href=http://paydaycash1loan.com/#>payday advance</a>
online loans same day deposit
<a href="http://paydaycash1loan.com/#">payday advance</a>

510 kayani kayani | E-mail | Web | 5. října 2018 v 21:02 | Reagovat
511 AnaesVah AnaesVah | E-mail | Web | 6. října 2018 v 2:08 | Reagovat
512 Personal Loans Personal Loans | E-mail | Web | 12. října 2018 v 0:24 | Reagovat

poor credit loans <a href="https://creditloansguaranteedapproval.com">fast cash loans no credit check</a> payday bad credit loan <a href=https://creditloansguaranteedapproval.com>credit loans guaranteed approval</a>

513 Hywobe Hywobe | E-mail | Web | 15. října 2018 v 20:25 | Reagovat

correct dosage of cialis 20mg
<a href=http://cialisbdrx.com/#>buy cialis</a>
prices cialis soft tabs
<a href="http://cialisbdrx.com/#">cheap cialis</a>

514 CogmaCem CogmaCem | E-mail | Web | 17. října 2018 v 23:52 | Reagovat

72 buy gonorrhea treatment
<a href="http://www.buygenviagra.com/#">buy viagra online</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama